Návrat do hlavní stránky BDD
O Angličanech je známo, že konverzaci začínají většinou stylem "to máme ale zase dneska hezky, sakra, podívejte na tu nádherně ocelovou oblohu" a zajímají se o předpovědi, přehledy denních teplot za uplynulý měsíc a výkyvy od dlouhodobých normálů. Možná proto je ostrovan v očích středoevropana považován tak trochu za suchara a studeného čumáka.
Připouštím, může být. Pokud by taková osoba konverzovala o středovropském počasí, nazvu ji také sucharem a studeným čumákem. Avšak zdejší počasí je ta nejdivočejší, nejpozoruhodnější a nejnevyzpytatelnější bestie, jakou jsem kdy potkal. Nabízí spolehlivé a vždy zajímavé téma k rozhovorům, které se nejsou nikdy nudné, protože zdejší počasí není nudné, a které se neopakují, tak jako se nikdy neopakuje zdejší počasí.
Tak třeba dnes. Vy v doméně .cz jste si užívali státního svátku, já musel do práce.
Cestou do Firmy bylo mi viděti mračna kupovitá, rozcupovaná, červánkovitá, bouřkovitá, chuchvalcovitá a jánevímještějaká, duhu dvojitou a poloviční, slunce pak ranní, polední, pozdně odpolední ba snad i noční a to vše za cca půlhodinku, kterou trvá má cesta z Cliftonu do Filtonu. Normálka. A těch několik přepršek - darmo mluvit, ty beru jako samozřejmost.
Ovšem návrat domů byl rozhodně zajímavější.
Dalo se totiž do deště. A slovem déšť se zde neoznačuje to mrholení, které se koná v suchozemských zemích, jako je ČR. Déšť anglický znamená, že atmosféra zcela změní skupenství a všechno, co se během týdne z atlantiku vypařilo, na vás spadne během několika málo minut.
Významnou složkou anglického deště je vítr. A opět nemám na mysli kontinentální vánky vyvolávající šumění borových hájů. Vítr anglický totiž podstatně mění charakter i agresivitu anglického deště. Prší totiž takhle:
-> -> -> ->
-> -> -> ->
-> -> -> ->
-> -> -> ->
Veškeré pokusy o otevření deštníku ztrácejí smysl, případně se ztrácí i deštník za horizontem. Během několika sekund lze jej ještě spatřiti někde v sousedním hrabství. Ani s pláštěnkou nepochodíte. Má totiž mnoho otvorů, kterými voda vtéká dovnitř, ale jen málo otvorů, kterými může vytékat ven. Jediné přilehavé řešení je patrně oblek proti radioaktivnímu spadu, ale ty přestaly být v módě po ukončení studené války. A tak vám nezbývá než sušit a sušit a opakovaně sušit. Nebo pokud možno vůbec nevycházet z domu.
No a po nějakém tom měsíci si na drsné zacházení vně budovy zvyknete a tak trochu začnete tušit, kde se bere ta sakra britská povaha.
BVer, 28.10.