Myslím, že jsem odhalil tajemství úspěšné tržní ekonomiky. A zároveň jednu z podstatných diferencí, která nám (v .cz doméně) rozhodně brání v dobudování rozvinutého kapitalismu. Hmmm, řeknete si asi, co to ten BVer zase blbne. Ale tentokrát nikoliv, jde o zajímavý rozdíl, který by si rozhodně zasloužil nějakou hlubší sociologickou studii. Je to záležitost klíčová.
Nebudu napínat - je to pracovní doba.
Zatímco v Čechách od nepaměti (snad kvůli nespavosti France Josefa) začíná běžný pracovní den kolem šesté, sedmé, maximálně osmé hodiny ranní - zkrátka nesmyslně brzo - v Británii je normální se dosyta vyspat a pak teprve začít něco dělat.
A tak zatímco český úředník se za rozbřesku vyplíží z postele, aby tramvají nacpanou k nedýchání dokodrcal do kanceláře, kde je jeho první starostí udělati sobě kafíčko, aby to snad nějak teda prozíval do oběda, Angličan se nejrve probere, nasnídá, před zrcadlem nahodí úsměv na celý den a díky tomu, že je v pohodě, neotravuje život spolupracovníkům, zákazníkům a vůbec lidem kolem sebe.
Co se týče Firmy, v oddělení, do kterého BVer nastoupil, se dokonce žádná pracovní doba nedodržuje. Neboli - je ponecháno na libovůli pracovníka KDY svůj úkol dělá, důležité je, JAK úkol splní. A za tímto účelem vychází Firma svému Pracovníkovi maximálně vstříc.
Pomineme-li takové drobnosti, jakými jsou Firemí Čaj Zdarma, Firemní Káva Zdarma a Firemní Sušenky Zdarma, jsou to nejrůznější poskoci a sekretářky, kteří se mohou přetrhnout, jen aby mohli řešit Pracovníkovy problémy, vyřizovat za něj paperwork, starat se o náležitě ergonomické pracoviště a podobně.
Ale pozor. Kapitalisti nejsou blbí a tak žádají od Pracovníka naprostou loayalitu.
První den například přidělili BVerovi zaměstnanecké číslo (sláva, další číslo, které je třeba si pamatovat). Pak ho nechali podepsat takové lejstro, ve kterém se na doživotí zavazuje nepoužívat knowhow Firmy pro vlastní prospěch, nezneužívat intelektuálního vlastnictví Firmy, nemyslet za branami závodu a podobně.
Firma funguje jako dobře namazaný a udržovaný stroj, jehož Pracovník je jen nepatrnou součástí. A popravdě řečeno má všechny důvody ke spokojenosti.
Jestli se vám zdá, že se jaxi rozplývám a žasnu nad tím, že můžu někde (na někoho) DĚLAT, MAKAT, PRACOVAT, tak to je omyl. Jsem toho názoru, že Je čas zrušit práci (článek z časopisu Vokno, číslo a autora jsem zapomněl) a že je naprosto nezbytné ji předat strojům a začít si HRÁT. Proč a jak a co to všechno znamená, to bych teď nerad vysvětloval, sežeňte si ten článek.
Jen si myslím, že do té doby, než se tak stane, bude muset převážná většina jinak celkem normálních lidí někde (na někoho) DĚLAT, MAKAT, PRACOVAT, a že je dobré to utrpení vykořisťovaného alespoň trochu zmírnit. Že se to DÁ, toho je dobrým příkladem Má Firma ;-)
BVer, 18.5.
Upozornění: Necítím se býti anarchistou, ani utopickým socialistou, ani jiným istou.
Návrat do hlavní stránky BDD