Jinak je ovšem souvislost věc dobrá: například tento článek by měl mít nějakou souvislost, po česku hlavu a patu, jinak řečeno měl bych se držet tématu a neodbíhat. A to platí i pro ostatní články, které se v Jiných Dimenzích objevují. Pravidelní čtenáři této rubriky (proboha, jsou vůbec takoví?:)) se možná už pozastavili nad tím, jak se tu (ujišťuji vás, že pouze zdánlivě!) skáče z jednoho tématu na druhé, jakoby bez nějaké souvislosti. Ale ve skutečnosti se tu jen nakusuje ten samý koláč, i když pokaždé z jiné strany.
Jde tu totiž o víc než souvislost, jde tady o spojitost. Nevěříte? Tak si třeba vezměte toho pana Darwina, jak se nám tu pořád vnucuje. To není žádná náhoda, on sem opravdu patří, ať už ho uznáváte nebo ne. Vždyť i ten boj o umělý život (viz článek z minulého týdne) by bez něho pravděpodobně ani nezačal! Jiný takový příklad společného jmenovatele je inteligence, která sama o sobě se ani nedá inteligentně definovat:) -tedy možná rekurzivně, ale zatím to ještě nikdo nezkusil. Bez inteligence by ale neexistovalo ani naše, ani to "počítačové " myšlení. Potkáváme ji skoro všude, zřídka ovšem tam, kde by jí mělo být co nejvíce, např. v politice.
Dobře, řeknete si, jakási spojitost tu tedy asi je, ale co je vlastně účelem "Jiných Dimenzí"? Půjdu na to zchytrale - řekněme, že těch účelů je hned několik. Alespoň jeden z nich by měl být zřejmý: současná věda už vlastně - alespoň v několika odvětvích - předhání současnou science fiction, které tak hrozí nebezpečí, že se z ní stane odvětví historické četby. Spisovatelé - a tím i čtenáři - se asi až příliš dlouho toulali po vzdálených galaxiích a zapomněli, že se tady na zemi vytváří zcela nová realita, ta normální i ta virtuální. Chtělo by to vrátit se zpět na zem a trochu se nad tím také zamyslet...
Ne, nejde zde jen o pouhou novou technologii, jde o revoluci v myšlení. Před čtvrt stoletím se ještě tvrdilo, že objem technického oboru se za 10 let zdvojnásobí (N=2). Navíc dodejme, že polovina toho, co známe, je už také navíc zastaralá, nebo dokonce ani neplatí. Pokud jsme tedy těch deset let seděli na vavřínech (nebo na WC, jak kdo), známe jen třetinu užitečného objemu v daném oboru. To bylo ovšem před čtvrt stoletím, dnes už možná platí, že N=3 či možná až 4.
To platí v podobné míře i o našem myšlení a není divu, že je pak nejen zaprášené, ale někdy přímo až zarezlé. Představte si takový pokus: dejte jedné skupině paviánů (mých oblíbených baboonů) moderní počítače a druhé dejte sčoty (neznáte? - ty se ještě v některých zemích používají místo kalkulaček). První skupina bude sice nějakou dobu bušit do klávesnic, ale pokud tyto budou dost odolné (heavy duty), něco se tím také naučí a za nějakou dobu budou možná používat i Microsoft Excel for Apes, ovšem za předpokladu, že na klávenici budou místo číslic ikonky. Druhá skupina se možná naučí sčítat, ale jen ty kuličky, protože babooni jak známo nevědí, co je to abstrakce a od kuliček je k číslům značně daleko! A budou ještě tvrdit, že kdo to jakživ slyšel, takový počítač - počítat se dá přece jen s kuličkami na drátě. Pak se otočí a půjdou radši pracovat, protože to byla "práce, která polidštila opici" a ne nějaké to abstraktní myšlení.
Zatím jsem mluvil jen o souvislosti a spojitosti, ale co takhle třeba závislost? Závislostí se už dostáváme do světa vědy a techniky, kde jí označujeme učeným slovem "funkce", tedy něčeho, co se dá vyjádřit rovnicí, formulou anebo alespoň grafem. Potíž je v tom, že opravdovou závislost někdy ani netušíme a jindy ji zase hledáme tam, kde není. Doposud jsme měli hlavně úspěchy s funkcemi matematickými, fyzickými, logickými, chemickými a já nevím ještě s kterými. Většinou jde o funkci veličny "závislé" na té "nezávislé", za předpokladu, že ty ostatní "nezávislé" držíme v šachu - pardon, konstantní. Dobře, ale co tam, kde všechny ty ostatní nezávislé veličiny neznáme, anebo nevíme, jak je formulovat?
Zde nám pomáhá modelování, simulace a v poslední době i nové techniky, jako jsou NN (neuronové sítě) či FL (fuzzy logic). Jak? Ony se totiž umí učit - na rozdíl od některých lidí. (Poznámka: není to tak lehké - i na univerzitě vás naučí ledacos, jenom ne jak se učit - to už se musíte naučit sami.) Idea systémů, které se samy učí není ovšem nijak nová, to jen počitače ji udělaly dostatečně efektivní pro naše účely. A výsledkem modelování je pak pochopitelně optimalizace řešení anebo celého procesu.
Mohl bych tady vyjmenovat celou řadu subjektů, které se navzájem propojují a tvoří tak formu moderního myšlení. Rychlost šíření nových objevů či ideí je ovšem v různých oborech různá. Vzpomínám si na jednoho inženýra, který dělal elektroniku v jakési nemocnici a náhodou si vzpomněl na to, co se kdysi naučil, totiž o Lissayousových obrazcích. To se přivede časový průběh jedné veličiny na horizontální a druhé veličiny na vertikální vychylovaci destičky obrazovky a dostanete - podle frekvence a fáze - takové roztomilé elipsy či mnohonásobné osmičky. A protože mu to s prominutím také myslelo, napadlo ho, co by se stalo, kdyby se u EKG jeden pár elektrod připevnil na hruď pacienta svisle a druhý pár vodorovně (ano, já vím, co namítnete, ale já to myslím tak jako kdyby pacient při tom stál, že ano!).
A hle: objevil tím novou metodu lokace poruch srdeční činnosti! Pravda, ultrazvuková diagnostika se pak ukázala značně lepší, ale to už tak bývá a je to docela normální. Nenormální je, že svět čekal padesát let na to, než někomu došla ta spojitost a napadlo ho použít jinde zcela běžnou techniku zase třeba v jiném oboru....
jansan