CFIDS - DESTRUKCE POD MASKOU CHRONICKÉ ÚNAVY
(Když tělu permanentně chybí energie)

PAVEL VACHTL

Pod názvem „Chronický únavový syndrom“ si může člověk představit leccos: od pouhé lenosti či hypochondrie přes psychickou a pracovní únavu až k poněkud zvláštní a vážné, komplexní fyzické nemoci, která trvá roky a která si tento nepříliš vhodný název nešťastnou náhodou vysloužila.

V současnosti jen málokdo pochybuje, že na světě miliony lidí trpí objektivní „chronickou únavou“, která je jen vrcholkem ledovce dalších příznaků a pravděpodobně ukazuje na dosud nepoznané destruktivní procesy v našem organismu. Přes pokroky molekulární biologie a lékařské vědy v posledním století zůstává mnoho neznámého v tom, jak fungují buňky našeho těla, jak se naše imunitní a nervové buňky vyrovnávají s mnohdy neprozkoumanými či neznámými viry a stresovými podněty. Složité chemické signály v těle člověka tvoří jemnou síť vztahů, kterou je snadné porušit, ale nesnadné uvést zpět do pořádku. Lékařské vědě v posledních 10 letech tak přibyl vedle rakoviny a AIDS další protivník, na který dosud neexistuje účinný lék:

„Chronický únavový a imunitně dysfunkční syndrom“ (CFIDS - Chronic fatigue and immune dysfunction syndrome)

sice není v naprosté většině případů smrtelný, ale to je zřejmě jeho jediná, i když samozřejmě důležitá, „přednost“. Podle Dr. Marka Lovelesse z „Oregon Health Sciences University“ pacient s CFIDS cítí každý den „to samé, co cítí pacient s AIDS dva měsíce před smrtí“. I když je počet pacientů se skutečným CFIDS daleko menší, než lidí, kteří si do ordinací přicházejí stěžovat na „únavu“, podle demografických výzkumů může CFIDS dostat kdokoliv. Může být také zakódován v genech.

NENÍ ÚNAVA JAKO ÚNAVA

Není nic neobvyklého na tom, když je člověk unaven po práci, či např. kvůli chřipce.
V těchto případech obvykle stačí si odpočinout pár hodin až dní, sáhnout po nějakém vitamínu či aspirínu, dobře se vyspat, eventuálně změnit prostředí či druh práce a únava zmizí.

Představte si ale, že by se vám stalo, že aktivitě nepřiměřená únava, horečky, bolesti hlavy, uvnitř krku, svalů, mízních uzlin, poruchy koncentrace a spánku, náhle se objevující nervová napětí, zažívací problémy apod. „chřipkové" příznaky neustupují totálnímu odpočinku ani dostupné léčbě po řadu měsíců až let a váš organismus pomalu, ale jistě vyčerpává své energetické rezervy, jede zkrátka na doraz svých, náhle značně zmenšených, fyziologických možností. Globální celodenní výkonnost klesne na 50 a méně % normálu, vykonáváte jen ztěžka normální denní úkony, jako jsou : cesta na nákup, řízení auta, četba novin, telefonování, nemluvě o jakékoliv delší práci.

Tyto případy byly již mnohokrát zachyceny v lékařské literatuře 2. poloviny 20. století. Že nejde zdaleka o primárně psychické poruchy , bylo potvrzeno už tím, že leckdy takto najednou, ze dne na den, onemocněli aktivní, úspěšní a život naplno užívající podnikatelé, vědci, studenti, novináři a sportovci, tedy lidé, od kterých nelze čekat, že by najednou dali přednost živoření na lůžku, když jim kvůli tomu uniká pracovní a soukromý život a zhoršuje se jejich finanční situace.
Při bedlivějších laboratorních testech jsou u řady těchto pacientů pozorovány vážné poruchy buněk a chemismu imunitního, neurologického a hormonálního systému, obecně odchylky na buněčné a molekulární úrovni těla, ale i na úrovni regulace mnoha dalších tělních systémů, jako je činnost srdce, jater, krevní oběh atd..


KRÁTKÁ HISTORIE

Již v roce 1956 přinesl prestižní britský lékařský časopis Lancet (1956; 1: 789 -790) zprávu o nové nemoci, vyznačující se chronickou bolestí svalů, kloubů a hlavy a poruchami nervového systému - byla tehdy nazvána latinsky

MYALGICKOU ENCEFALOMYELITIDOU (ME), podle částí těla, které zasahuje (viz tabulka):

Zmíněná zpráva byla spojena mj. s podivnou „epidemií" těchto příznaků v londýnské „Royal Free Hospital", kdy onemocněla většina personálu (lékařů i sester). Výsledkem byla totální a dlouhodobá pracovní neschopnost většiny nemocí zasažených lidí.

Jiným masovým výskytem, který již rozhodl o definitivním uznání této nemoci, byla americká „epidemie" ME v letech 1984 - 1985 v městečku Incline Village u jezera Tahoe v Nevadě (najednou onemocnělo kolem tisíce lidí).
V polovině 80. let byl americkými lékaři této chorobě dán nezávisle název

CFIDS (CHRONIC FATIGUE AND IMMUNE DYSFUNCTION SYNDROME - CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ A IMUNITNĚ DYSFUNKČNÍ SYNDROM).

Zkratka CFIDS se používá tehdy, když je u pacienta zjištěna viditelná porucha v imunitním systému. Protože jsou však známy i případy, kdy imunitní systém nevykazuje snadno viditelné, měřitelné odchylky, používá se někdy i kratší název

CFS (CHRONIC FATIGUE SYNDROME - CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM).

Od té doby bylo na světě zaznamenáno několik desítek podobných masových výskytů ME/CFIDS. Je zajímavé, že velmi často se CFIDS objevuje vzápětí po některých těžkých virových a zánětlivých onemocněních.
Samozřejmě se nabízejí otázky, zda některý virus či jiný „vetřelec" v lidském těle PŘÍMO A JEDNOZNAČNĚ způsobuje CFIDS a zda může být tato nemoc přenosná, infekční, obzvláště, když byly pozorovány současné shluky stejných případů v jednom místě. Tato otázka však nemá jednoduché řešení - nejlepší možná odpověď zní : jak kdy a jak u koho.

CFIDS zřejmě není jedinou takto nestandardní nemocí - obecně jedna a ta samá rodina virů (např. tzv. herpetických) může vyvolat u někoho vážné nádorové onemocnění, u někoho pouze pásový opar a u většiny lidí vůbec nic. Zdá se tedy, že to, co nějaký virus či jiný mikroorganismus udělá s konkrétním zdravotním stavem člověka, silně závisí na síle a reakci jeho imunitního systému, který těmto „vetřelcům" čelí, a také na tom, zda je tento imunitní systém oslabován či „dezorientován" současně dalšími, třeba dosud neznámými faktory. Je dobře známo, že při útoku viru HIV (AIDS) lidé umírají na jinak zcela banální choroby, protože si jejich oslabený a poničený imunitní systém náhle neumí vůbec poradit s tím, s čím by si jindy poradil snadno a rychle.

Proto je velice pravděpodobné, že u vzniku CFIDS hraje roli více faktorů najednou:
1./ síla virových či bakteriálních vetřelců
2./ aktuální odolnost imunitního systému
3./ současný tlak na imunitní systém ze strany stresových faktorů (psychická zátěž - imunitní, nervový a endokrinní systém jsou vzájemně propojeny)
4./ současná přítomnost vlivu toxických chemických látek
5./ genetické předpoklady (jsou lidé, kteří mají CFIDS od narození, takže žádné přímé stresové či infekční faktory se při vzniku nemoci nemohly projevit)
Většinou tedy CFIDS infekční (ve smyslu nákazy jedním virem) asi není. CFIDS se ale může lavinovitě šířit tam, kde jsou splněny zároveň všechny nutné podmínky pro jeho vznik, tedy např. zároveň přítomnost viru, oslabení imunity nějakým dalším faktorem a společné genetické vlohy lidí.

Přestože však není dosud znám jednoznačný „spouštěč" choroby, pozorování jejích příznaků a následků vedlo k tomu, že tzv. „Chronický únavový syndrom" byl roku 1988 zařazen do seznamu chorob federálního amerického autoritativního úřadu „Centers for disease control" (CDC - Středisko pro sledování nemocí) v Atlantě. CDC dokonce v roce 1995 zařadilo CFIDS mezi „nové či znovu se vynořující" infekční (!!) choroby s prioritou 1! Pro zajímavost - prioritu 1 má u CDC také tuberkulóza či infekce baktérií E. coli.

V lékařské obci přitom panuje schizofrenní situace - výzkumníci, kteří zkoumají CFIDS, AIDS či rakovinu, imunologové, virologové, biochemici, molekulární biologové a neurologové většinou uznávají tělesný, organický původ CFIDS a úlohu virů v něm, dokládají to spoustou pozorování a souvislostí. Naproti tomu řada praktických lékařů, zdravotnických úředníků, psychiatrů a psychologů, kteří výzkumné zprávy předchozích specialistů asi příliš vážně nečtou, hovoří pouze o „psychické chronické únavě" resp. tzv. „neurastenii", což je velmi zastaralý termín (pro jistý druh psychické chronické únavy) z 19. století. V podobném smyslu se k tomuto problému staví v současnosti i Světová zdravotnická organizace (WHO), byť v jejím seznamu diagnóz určitou dobu CFIDS figuroval pod názvem „POSTVIROVÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM (PVFS)". V České republice bohužel žádný systematický základní výzkum CFIDS neexistuje a v současné době u nás chápání CFIDS v protikladu s vyspělým západním lékařským světem prodělává spíše regresi (!!). Situace, kdy lékařská obec nejdříve nějaké relativně „nové" chorobě nevěří či ji podceňuje, není v historii ojedinělá - nedávno to byl případ AIDS a např. pacienti s roztroušenou sklerózou či dětskou obrnou byli kvůli tomu, že nebyla známa příčina jejich nemoci, posílání ještě před pár desítkami let na psychiatrická oddělení, kde obdrželi diagnózu „hysterické paralýzy". Podobně se v současnosti vede lidem s CFIDS, hlavně v neanglosaských zemích.

Pokud jde o počty pacientů s CFIDS, (podle studie Harvardského výzkumného týmu) údajně až 4 x převyšují četnost výskytu roztroušené sklerózy - jde o cca 2-7 případů na 1000 obyvatel. Z toho plyne, že v USA je asi 500.000 - 2 mil. případů CFIDS, v České republice podle stejného klíče 20 - 70 tisíc.


DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA PRO CFIDS, STANOVENÁ CDC, základní příznaky

Americká vládní agentura CDC CFIDS v roce 1988 uznala. Zároveň ji však udělala poněkud „medvědí" službu, když tuto komplexní nemoc nazvala poněkud matoucím výrazem „Chronický únavový syndrom". Skutečná podstata CFIDS je však od tohoto trivializujícího názvu asi stejně daleko, jako kdyby se tuberkulóze říkalo „Syndrom chronického kašle" nebo Parkinsonově nemoci „Syndrom chronického třesu".
Zde jsou podrobná diagnostická kritéria, která nezahrnují laboratorní odchylky u CFIDS, které nebyly dosud uspokojivě vědecky uchopeny (s výjimkou jednoho, kterému věnujeme speciální odstavec), jsou vhodná hlavně pro praktické lékaře:

Kritéria CFIDS podle Holmese (1988), z časopisu "Annals of Internal Medicine"

Existuje několik dalších, novějších verzí, např. Fukudova (1994), publikovaná tamtéž.

Z výše uvedených kritérií je zřejmé, proč CFIDS nemůže být tím, co je nazýváno depresí, „Chronickou únavou", „Syndromem psychického vyhoření" apod.. Je to spíše podobné tomu, jako kdybyste najednou za volantem auta zjistili, že Vám někdo rozředil benzín v nádrži vodou. Vaše řízení je v pořádku, ale máte špatné palivo.
Dochází ke snížení výkonu i snížení spotřeby kyslíku v organismu.


ŽIVOT PACIENTA S CFIDS A KDO SE JÍM může STÁT

Jak se tedy žije lidem, kteří náhle onemocní CFIDS? V první řadě jsou velmi překvapeni. Nejdřív to vypadá, jako kdyby měli nějakou podivnou „chřipku“, která ne a ne skončit. Většina onemocní během několika dní až hodin, kdy tělo najednou přepne na jakýsi „nouzový režim“, spojený s horečkami, bolestmi svalů a hlavy, , špatnou koncentrací, nespavostí či naopak s chorobně zvýšenou spavostí. Najednou zjišťují, že zvládají 2 - 4x méně úkolů, než dříve mohli a než by chtěli udělat. Jdou k lékaři a ten jim provede rutinní vyšetření krve, kde buď nezjistí nic zvláštního nebo zjistí cosi velmi nespecifického, co lze zjistit u více chorob, buď oslabenou, nebo naopak přebuzenou imunitu. Skutečně, imunitní systém u pacienta s CFIDS je často jaksi „rozhozený“, jisté jeho složky jsou oslabeny, jiné naopak jakoby „zdivočí“, překotně zesílí a mohou agresivně útočit i na vlastní organismus, jsou čímsi alarmovány.

Avšak stupeň těchto potíží není u všech nemocných stejný. Někteří jsou trvale, mnoho let (i 10 let a více), upoutání na lůžko, jiní po prvotním útoku nemoci, kdy se jim vede stejně, se poněkud vzpamatují a jsou schopni alespoň zpoloviny žít.
To je ovšem spojeno s nutností dodržování maximálně šetrného životního režimu a se zvýšenou konzumací vitaminů, minerálních látek a mnoha dalších speciálních farmaceutických doplňků, o nichž se normálnímu, zdravému člověku většinou ani nezdá (např. tzv. chytré drogy - nootropika).

Postupem času mnozí pacienti ztratí práci, protože nemohou pracovat stejně intenzívně a pravidelně jako dříve, ztratí přátele nebo rodinné zázemí. Na ulici je na první pohled nepoznáte, protože jsou schopni si zbytek své energie ušetřit na nezbytné účely. Kdybyste je ale sledovali 24 hodin denně, zjistíte, že skutečně globálně během celého dne jsou schopni ne více než 50 % normálních aktivit - po příchodu domů se vrhnou na postel a jsou nuceni půldne proležet, aby nabrali síly, fyzické i duševní. Potom nastává nesnadná volba, co ze svého programu vyškrtnout. Někteří zvolí jako řešení tohoto nadměrného stresu relaxaci či jógu. Na jedné straně tedy musejí vydávat mnoho set až tisíc korun měsíčně za nestandardní léky a na druhé straně si mohou vydělat dostatek peněz jen velmi těžko - stejně těžko získají v současnosti (myslí se v České republice) byť jen částečný invalidní důchod. Jedinou útěchou pro ně je, že CFIDS není sama o sobě smrtelnou nemocí - k normálnímu životu má tento stav však také daleko. Řada lidí s CFIDS také spáchá sebevraždu. Jen cca 10% lidí se podle údajů CDC z CFIDS spontánně uzdraví. Většinou se CFIDS po zdánlivém zlepšení opět ve vlnách vrací a trvá prakticky celý život.

Po celém světě zakládají postižení CFIDS společně s lékaři svépomocné organizace, které slouží k zlepšení jejich údělu a ke zlepšení informovanosti o chorobě, která je často podceňována. Největší, které mají mnoho set tisíc členů, jsou v USA, např. CFIDS Association of America nebo National CFIDS Foundation. Lobby pacientů v USA také již mnohého dosáhly. V Čechách nedávno vzniklo sdružení AD VITAM, které je členem „Evropské aliance ME/CFS“.

Kdo může dostat CFIDS? Dá se říci, že téměř kdokoliv. V 80. letech se uvádělo, že jde o nemoc, typickou pro americké bílé yuppies, kteří dlouhodobě přepínali své síly, hlavně ženy. Dnes se to zdá být stejným mýtem, jako že AIDS je „nemocí homosexuálů“. Tento dojem vznikl pravděpodobně proto, že o případech z bílých dynamických středních vrstev se svět dozví snadněji, než když nějakou nemoc dostane černoch ze slumů, o kterého se nikdo nezajímá. Nejnovější průzkumy uvádějí, že mezi černými Američany a mezi nižšími vrstvami je případů CFIDS více než mezi bílými yuppies. Specifickou skupinou lidí s CFIDS jsou sice i zmínění yuppies mezi 20 - 40 lety, ale dalšími jsou i děti, lidé z rizikových profesí (nemocnice, chemické provozy, vojáci apod.) a z nejnižších vrstev se špatnou hygienou, životosprávou a silným stresovým působením.

Někteří postižení s CFIDS jsou schopni udělat cokoliv, aby nemuseli „už ani den“ žít dál s touto nemocí. Mnozí z nich se chopili výjimečné šance - během posledních let se v USA a Kanadě a na některých místech v Evropě zkouší experimentální lék Ampligen, který většině z nich skutečně pomohl ke značnému zlepšení zdraví, takže třeba bývalí sportovci mohli opět začít lyžovat. Problémem je, že si náklady na léčbu (v současnosti kolem 10 tisíc dolarů za půl roku ), musejí platit sami. Mnozí z nich prodávají poslední majetky, ale Ampligen je zatím stejně jen pro „vyvolené“: nebyl schválen americkou komisí pro léky - FDA (Food and Drug Administration).

Problémem, který je řazen do těsného sousedství s CFIDS, je tzv. Gulf War Syndrome (GWS - Syndrom války v Zálivu). Během války OSN s Irákem mnoho vojáků z USA i dalších zemí (včetně Čech) dostalo nemoc s příznaky, velmi podobnými CFIDS.
Po počátečním odmítání z vládních kruhů se nyní nezávislým lékařským zprávám o závažnosti GWS dostalo sluchu. Problémem je, že stejně jako v případě CFIDS, ani u GWS není známa jednoznačná příčina - vojáci v Perském zálivu byli vystaveni mnoha nebezpečným chemickým, bakteriálním aj. faktorům najednou, takže je nelze od sebe jednoznačně rozlišit.

Tyto nové, komplexní syndromy jsou výzvou současné medicíně: výsledkem může být poznání, jak probíhají v těle člověka složité, vícesystémové mikroskopické procesy a choroby s nimi spojené.
Je pravděpodobné, že CFIDS je komplexem blízkých chorob, které kvůli dnešnímu nedokonalému poznání splývají v jeden syndrom a jsou již také proto prováděny výzkumy na rozlišení jednotlivých možných podtypů.

LÉKY NA ZLEPŠENÍ Příznaků a LÉČEBNÉ DOPLŇKY

Převážná většina léků a přípravků, jimiž se lidé empiricky snaží čelit CFIDS, slouží ke zmírnění určitého druhu, skupiny symptomů nebo slouží k celkovému posílení organismu.
Jejich doporučení a dávkování musí být však přísně individuální a podrobeno konzultaci s lékařem, proto neberte následující řádky jakožto návod:
Jde samozřejmě o různé vitamíny (antioxidanty vit. A, C, E, podpora nervové soustavy - vit. řady B, např. B -12 do žíly) a minerální látky (hořčík, vápník, zinek, selen), jejichž je zrovna v těle, např. v krvinkách, nedostatek. Za širokospektrální prostředky lze považovat také koenzym Q -10 a L - karnitin, které urychlují tvorbu ATP (AdenosinTriPhosphate) v mitochondriích, buněčných továrnách na energii, a pomáhají odstraňovat odpadní látky ve svalech (např. kyselinu mléčnou). Také byliny - guarana a ženšen.
Další skupinou jsou přípravky na podporu prokrvení (okysličení) mozku, duševní a nervové činnosti čili nootropika - lecitin, piracetam, fenylalanin, ginkgo biloba, steroidní hormon DHEA (dehydroepiandrosteron), „hormon řízení spánku“ melatonin, Kyselina Gama-Amino-Máselná (GABA).
Zvláštní skupinou jsou léky na posilování imunity a oslabování virů (mohou jít skutečně často až ke zdroji poruchy CFIDS) - jde např. o Ampligen, Interferon gama, Isoprinosine, imunoglobuliny a transfer-faktory, thymostimulin, Echinacea, Mateří kašička, Propolis, Tea - Tree aj..
Obecné zlepšování metabolismu - aminokyseliny, glukóza (tzv. hroznový cukr), spalovače tuků, nenasycené mastné kyseliny.

HIGH - TECH DIAGNOSTICKÉ PŘÍSTUPY A NÁLEZY U CFIDS

Existuje řada přístrojových nálezů, které dokumentují fyzickou povahu CFIDS:
- pomocí přístroje SPECT (Computerový tomograf na bázi jednofotonové emise značkovací látky v těle) se nachází snížené prokrvení mozku, podobné jako u lidí, kteří nespali 3 dny. U některých pacientů dokonce i chorobné změny jako u Alzheimerovy nemoci (tzv. léze). (viz obrázek z Harvard Medical School - SPECT)
- poškozená VNITROBUNĚČNÁ IMUNITA bílých krvinek (monocytů) , spojená s nefungováním protivirového řetězce kolem enzymu „Rnáza“, který má normálně blokovat replikaci virů.
- patologické změny v metabolismu kosterních svalů v klidu, které nemohou být vysvětleny netrénovaností. Někdy se ve svalových buňkách nacházejí poškozené „buněčné továrny“ - MITOCHONDRIE, špatně se zpracovává kyslík a hromadí se nadměrně odpadní KYSELINA MLÉČNÁ. Porucha je i v metabolismu proteinů (bílkovin) uvnitř buněk.
- porucha autonomního nervového systému, spojená se špatnou regulací srdce, krevního tlaku a s tendencí k upadání do mdlob na tzv. sklopném stole. Snížený objem krve v těle, méně krvinek a krevní plazmy.
- Odchylky v imunitním systému a viry, např. : chronická aktivace T - Lymfocytů (druh bílých krvinek), potlačená funkce tzv. „přirozených zabíječů“, velmi velké koncentrace protilátek proti virům. Tam, kde protilátky chybí, pomocí techniky PCR (polymerázová řetězová reakce, kterou využil např. v ději „Jurského parku“ pro stvoření dinosaurů Michael Crichton) lze odhalit přesto přítomnost „spících“ virů EBV( virus Epstein-Barrové), HHV - 6 (Human Herpes Virus 6), JHK (jeden z retrovirů) a tzv. Stealth virů, které „přespávají“ v nervové soustavě. „Spící“ viry však mohou velmi snadno obživnout a začít se množit. O virech vůbec toho ví zatím lékařská věda relativně málo - jsou to kousky genetické informace, zapsané v nukleových kyselinách DNA a RNA, obalené bílkovinami, které útočí na buněčnou obranu (viz obrázek Herpes Simplex Viru, vytvořený na počítači).
- mnoho dalších, např. infekce krvinek bakterií, zvanou mycoplasma.


ROZDÍLY MEZI CFIDS A PSYCHICKÝMI PORUCHAMI, NAPŘ. DEPRESÍ

CFIDS vede ke snížení životní aktivity, podobně jako některé psychiatrické nemoci, např. primární deprese.
U jakékoliv chronické tělesné nemoci však může vzniknout sklíčenost a deprese jako reakce na prožívanou těžkou situaci. Při bedlivějším pozorování ale bylo pozorováno obrovské množství rozdílů mezi CFIDS a depresí, některé i na přesné laboratorní úrovni. U CFIDS se na rozdíl od deprese vyskytují :
- zvýšená teplota, bolesti v krku, citlivé nebo bolestivé mízní uzliny, svalová slabost a bolest, obecně fyzické příznaky, náhlý začátek bez vnější příčiny.
- vysoká motivace k aktivitě
- tělesné cvičení zhoršuje symptomy
- pacient přeceňuje své kognitivní schopnosti
- nedokrvení a špatná výživa mozku (mozkový kmen) jsou vidět na přístrojích SPECT a PET (Pozitronový emisní tomograf)
- většina antidepresiv nezabírá nebo škodí ( s výjimkou malé dávky tricyklických )
- zpomalené zpracování informací
- deprese má zvýšenou hladinu mozkového hormonu cortisolu, CFIDS sníženou
- u CFIDS jsou poruchy spánku v non - REM (bezesné) fázi, u deprese ve fázi REM (fáze snů)
- sebepochybování, nikoliv sebeobviňování
- nemocný odpovídá na pozitivní stimuly a zprávy
- úroveň fyzické energie se nezvyšuje zároveň se zlepšením nálady

!!! RNÁZA - L - NOVÝ TEST PRO CFIDS !!!

Tým profesora Roberta Suhadolnika z Temple University ve Philadelphii, USA (viz obrázek - RS je úplně vlevo) během let 1994-7 objevil diagnostický laboratorní test, tzv. biologický marker, který odlišuje CFIDS od množství podobně se jevících chorob. Je to velmi významná událost, protože propříště nebude lékař muset být odkázán na subjektivní výpověď pacienta o jakési „únavě“, ale stačí mu ověřit následující věc: jestli bílé krvinky pacienta obsahují patologicky změněný enzym Rnázu - L , který má u velké části nemocných s CFIDS asi 2x menší hmotnost než u zdravých lidí nebo u lidí s AIDS, rakovinou atd. Tím dochází k narušení protivirové obrany, celé kaskády protivirových biochemických reakcí v buňce. Tento enzym řídí také účinnost produkce buněčné energie ATP. Suhadolnikův objev objasňuje zároveň únavu i neschopnost VNITROBUNĚČNÉ imunity pacientů s CFIDS bránit se „normálním“ virům, se kterými si zdravý člověk snadno poradí. Prof. Suhadolnik měl o této věci loni slyšení před americkým Kongresem. Považuje se za velmi pravděpodobné, že lék, zvaný AMPLIGEN opravuje právě tuto narušenou protivirovou kaskádu kolem enzymu RNáza-L a tím léčí kořen většiny potíží u CFIDS. Test na Rnázu - L si v současnosti razí cestu po celém světě, začíná se používat i v Evropě - např. v Belgii a Německu. Přijde také k nám?

!!! NADĚJE JMÉNEM AMPLIGEN (lék pro CFIDS, AIDS a rakovinu) !!!

Ampligen je speciálně připravený „interferon druhé generace“, protivirový a imunomodulační (imunitu stimulující a vylaďující) lék. Jeho strukturu tvoří 2 kolem sebe zatočené šroubovice nukleové kyseliny RNA, které jsou detailně genově-inženýrsky připraveny (VIZ OBRÁZEK dvojšroubovice) . Ampligen se liší od interferonů hlavně tím, že má velmi malé vedlejší účinky. Protože je jeho molekula velmi křehká a v zažívacím traktu by se zničila, podává se v infúzích do žíly.
Ampligen má vlastně „přeprogramovat“ špatnou informaci v buňkách na informaci správnou. Výrobcem je firma HEMISPHERx Biopharma.
Ampligen byl poprvé vyvinut již před 10 lety. Mnoho let trvaly jeho zkoušky na nemocných s CFIDS, AIDS a rakovinou. U CFIDS má podle zkoušek v USA, Kanadě a Belgii účinnost v uzdravení mezi 50 - 80 %, pomáhá bojovat i proti viru HIV (uvažuje se o jeho současném nasazení se známým lékem AZT - azidothymidin). Bohužel je velmi drahý - jedna infúze stojí 150 dolarů a při tempu 2 infúzí týdně stojí během půl roku ampligenová kůra nejméně 8000 dolarů. Je také zatím stále ještě experimentálním lékem - pod dohledem FDA probíhá nyní, v 2. polovině roku 1998, závěrečná, třetí fáze klinických testů na bázi dvojitého slepého pokusu - 100 pacientů dostává Ampligen a 100 pouze placebo - neúčinnou látku, oboje v infúzích. Pacientské lobby dlouho protestovaly proti zbytečným úředním průtahům s novými léčebnými látkami, protože na jakýkoliv účinný lék proti CFIDS (kromě Ampligenu zatím na obzoru nic podobně univerzálního a účinného není) čekají doslova milióny lidí.

LITERATURA, ZDROJE NA INTERNETU,

ČESKÉ SDRUŽENÍ „AD VITAM"(WWW stránka)

POPULÁRNÍ LITERATURA V ČEŠTINĚ

M.Nouza a J. Svoboda: Chronický únavový syndrom v otázkách a odpovědích, Praha 1996
M.Nouza a J. Svoboda: Chronický únavový syndrom , Galén 1998

A.Hilgers a Inge Hofmannová: Chronický únavový syndrom, Ivo Železný 1996

G. Schreiberová, U. van Bergen: Chronický únavový syndrom, Knižní klub 1997

Světlana Bezemková: Já a CFIDS (vyšlo v 1. pol. 1998)

Posledně zmíněnou knihu si můžete objednat na adrese

„Sdružení pacientů s CFIDS - ADVITAM“:

OS ADVITAM
sdružení pacientů s CFS a imunodeficity
P.O.Box č. 8
400 12 Ústí nad Labem

e-mail : advitam@post.cz

ZDROJE INFORMACÍ O CFIDS NA INTERNETU, hlavně na anglofonním WWW

Autorovy další články o CFIDS na WWW:

Dostat CFIDS na potápějícím se Titaniku (Neviditelný Pes - zhodnocení situace v hroutícím se českém zdravotnictví + 60 linků). Zde je mirror

Virové hypotézy a objektivní diagnostika u CFIDS   (Britské Listy)

Základní informace o CFIDS:

FAQ - Chronic Fatigue Syndrome
http://www.alternatives.com/cfs-news/faq.htm

CHRONIC FATIGUE SYNDROME
http://www.chronicillnet.org/CFS/Ostrom/CFS_book.html

Chronický únavový syndrom - další epidemie 20. století?
rozhovor s MUDr. M. Nouzou
http://www.capitol.cz/tisk/mdama/96_12/48.html

What is CFIDS/FMS?
http://www.cfidsfoundation.org/bro.htm

Chronic Fatigue Syndrome Home Page CDC
http://www.cdc.gov/ncidod/diseases/cfs/cfshome.htm

Cheney Clinic Information Service : A clinic Dedicated ME/CFS
http://fnmedcenter.com/ccis/

WECAN CFIDS and M.E. Information Index
http://www.cfids-me.org/

The National CFIDS Foundation
http://www.cfidsfoundation.org/

Velké rozcestníky na WWW s linky o CFIDS:

Chronic Fatigue Syndrome na Yahoo
http://www.yahoo.com/Health/Diseases_and_Conditions/Chronic_Fatigue_Syndrome/

(podle počtu linků na Yahoo je CFS/CFIDS  8. nejfrekventovanější nemocí na Webu)

Chronic Fatigue Syndrome Directory
http://www.alternatives.com/cfs-news/index.htm

Some Good CFS sites
http://www.inx.net/~carolynv/cfssites.htm

The Chronic Fatigue and Immune Dysfunction Syndrome Association of America
http://www.cfids.org/

A Reference Guide to Resources on Chronic Fatigue Syndrome
http://www.ncf.carleton.ca/ip/social.services/cfseir/CFSEIR.HP.html

Universities Index for ME/CFS
http://www.dds.nl/~me-net

KONEC