Už jste někde slyšeli, že by se počítač zajímal o to, jak vlastně pracuje? Ale ano - říká se mu mozek a snaží se to vypátrat za každou cenu. Filozofové, logici i lékaři - ať už neurologové, nebo psychyatři - nám každý den dodávají na stůl takříkajíc "řízky z mozečku", které nám mají vysvětlit, proč a jak děláme tohle takhle a ne jinak. A to nemluvím o těch druhých, kteří si také říkají vědci, ale asi jen proto, si myslí, že něco vědí.
Ale vážně: studium našeho myšlení, které se postupem času stalo z obyčejného by-productu, vedlejšího produktu našeho mozku, jeho hlavní funkcí, udělalo v poslední době udělalo značný krok nejen kupředu (což se dalo čekat), ale i do stran. Tedy do jiných dimenzí, jestli dovolíte.
Jako prvnímu patří tato zásluha jistě Freudovi. Freud byl vlastně takový Kolumbus nového mozkového světadílu, totiž podvědomí. Bohužel, stejně jako Kolumbus, jehož světadíl pak pojmenovali po nějakém Vespuccim a vzpomenou si něj vždycky jen na nějaké to sté výročí objevení Ameriky - Freudova psychoanalýza prošla všemi stadii bagatelizace. Od doby, kdy bylo módou se nechat analyzovat, až do dneška, kdy už stačila vymřít po přeslici (to když ho opustil Jung) i po meči (dnes Freuda krituje každý, kdo mu nesehá ani po kolena).
A tak když se slovo "podvědomí" dostalo i do našeho podvědomí a stalo se běžným obratem v řeči, dovídáme se, že i ono se dá nějak ovlivňovat. Tak třeba nedávno byl v TV kanadský film o obětech jistého doktora Camerona, který v šedesátých letech dělal v Montrealském sanatoriu pokusy na pacientech. Projekt by financován americkou CIA, která se snažila najít spolehlivou methodu brejnvošování, neboť se báli, že Rusové už něco podobného mají. Dobrý ten doktor totiž přišel na to, že bude-li svým pacientům hrát celý den do sluchátek nekonečnou pásku s nějakým poselstvím, dostane se tak přímo do jejich podvědomí a tím tam jaksi zasadí zárodek jejich vyléčení.
Američanům nešlo o léčení, ale mentální programování. A doktorovi, který neměl na výzkum, šlo zase jak získat peníze pro jeho projekt. A tak když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří...
Nepodařilo. Po překonání počátečních potíží, kdy si po nějaké době pacienti sluchátka prostě strhávali, začal je doktor nadrogovávat. Větším problémem ale bylo, že pacientům po tom programovaní zůstaly v paměti iluze obě : ta jejich první, schizofrenická, i ta nová, získaná. Ale v té době se už používaly počítače a tak jejich zřejmou analogií dostal doktor nápad, že pacientům musí nejdříve to starou paměť vymazat. A mazal pořádně! Několikrát denně jim dával elektrické šoky o stovce voltů, trvající několik vteřin a to přímo do mozku!
Kdo maže, ten jede a opravdu, pacienti byli po tom všem jako vygumovaní, lépe si nové sugesce osvojovali, rychle se léčili a brzo by měl sanatorium prázdné - kdyby se mu zase dál neplnilo, protože jak známo, počet bláznů na světě zůstává konstantní. A brzo mu už sanatorium praskalo ve švech, protože se mu začali vracet i ti "vyléčení", které pak radši posílal jinam, protože byli bohužel v horším stavu, než když k němu přišli poprvé. Až po letech zažádaly oběti jeho "léčení" Američany o odškodné a americký soud jim ho také přiklepnul.
Jednu věc ale pokusy dokázaly: naše podvědomí se zřejmě dá do jisté míry ovládat, i když ne nějakými primitivními, ne-li přímo kriminálními metodami. Meditace, ať už ta orientální, nebo i křesťanská, je toho jistě důkazem. Použijeme-li jazyk počítačů, podvědomí je něco jako "executive" program a pravděpodobně ještě mnohem víc. Otázka, jak ho přeprogramovat, není tak jednoduchá, jak by se zdálo: pouhá repetice samozřejmě nestačí. A zdá se, že čím méně o tom ví to normální vědomí, tím lépe.
Na tom jsou také založeny tak zvané sublimální methody - hlavně pásky, ať už phono a nebo video. Fonopásky jsou většinou dělány tak, ža ta poselství neslyšíte, alespoň ne vědomě - většinou slyšíte jen hudbu nebo šumění moře. Jedná se prý o stovky hlášek, posílaných současně. Zdá se, že to šumění moře není vůbec žádné moře, ale určitý druh bílého šumu, do kterého se všechny ty normální zprávy společně namixují. To je ovšem jen má doměnka a jelikož jsem nedělal jejich frekvenční analýzu, nemohu to potvrdit.
Co ale mohu potvrdit, je že to na mně pracuje. Půjčil jsem si kdysi jednu takovou pásku z knihovny a pravidelně jsem si ji v autě hrál - ne, že bych se chtěl naprogramovat, ale že tam byla dobrá hudba. Cítil jsem při tom jistou úlevu - páska byla proti stressu - ale nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Za nějakou dobu se mi stalo, že jsem večer nemohl usnout a odněkud se vynořila nápad, aby si předříkával opakovaně slovo "relax!". Ze zoufalství, že nemohu usnout, jsem to učinil a také jsem brzo usnul. Druhý den jsem si vzpomněl, že ta message se vyskytovala na druhé straně té pasky, kde byla "čitelná" ale kterou jsem nepoužíval, neboť byla údajně hypnotická a nesměla se hrát za jízdy v autě. Po několik večerů jsem pokus opakoval a vždycky to pracovalo.
Pak jsem udělal jiný pokus: začal jsem si to říkat upravené do češtiny:"relaxuj se!". K mému překvapení to nepracovalo vůbec, ani trochu. Přešel jsem tedy na starou verzi a opět, stoprocentní úspěch. Zřejmě jsem byl naprogramován jen v angličtině. Moje první reakce byla vítězná - tak ono to přece jen pracuje! Druhá byla spíše děsivá: Vždyť je to hrůza, já mohu být naprogramován jako nějaká mašina! Zjistil jsem také ještě jinou věc: nové programování se neudrží na dlouho, musíte tuto sugesci pravidelně opakovat, jinak jaksi vyprchá. K tomu jsem pak používal onu pásku a opravdu, jakmile hudba spustila, cítil jsem, jak se mi automaticky snižuje napětí v těle, specielně v rukou, které držely volant.
Prosím, já netvrdím, že ty pásky všeobecně pracují, ale po mé zkušenosti nemohu stoprocentně vyloučit, že vůbec nepracují. Ale to není důležité: mě samotného zajímá spíše to, jak to vlastně pracuje. Četl jsem kdysi knihu profesora z MacMaster Univerzity v Hamiltonu, jmenovala se "Subliminal Suggestion"; jméno autora si bohužel nepamatuji. Mimochodem, Webster´s Dictionary definuje "subliminal" jakožto něco, co je na hranici vědomí a podvědomí; a "subliminal message" jakožto zprávu, která je určena k ovlivnění podvědomí svým pravidelným opakováním. V knize se tvrdí, že naše smysly dokážou podvědomě vnímat a zpracovávat daleko víc, než jsme ochotni přiznat.
Tak třeba náš zrak umí docela dobře přečíst nápis obrácený vzhůru nohama, vnímat jedno rozdílné okénko filmu (kterých je na filmovém pásku třicet za vteřinu), číst částečně naznačené slovo "sex" v mracich na fotografii v Playboyi a podobně. Zřejmě je to i se zvukem, kde náš procesor umí oddělit několik zvukových kanálů, které jsou smixovány - sám vím, že u čisté sinusovky neslyším víc, než dvacet kiloherz, zatímco u houslí vnímám i jejich značně vyšší harmonické...My to prostě vnímáme, ale neuvědomujeme si to. A co víc, my na to reagujeme - podvědomě, pochopitelně - tak jako v tom kině, kde jim jako každý třicátý rámeček filmu dali fotku člověka, co umírá na Sahaře žízní a spotřeba nápojů v kafeteerii toho kina prý pak vzrostla dvojnásobně. A lidé si nedovedli vysvětlit, proč to tak je.
Ten profesor si tohle všecko vyexperimentoval na žácích, jenomže on šel ještě dál: on tvrdí, že reklamy v televizi jsou dělány tak, aby nás podvědomě programovaly ke kupování jejich výrobků. Obrázky se prý hemží podvědomými zprávami o sexu, smutku (reklama na Whiskey), bolesti a podobně. Vyvolal proti sobě velkou bouři: vždyť takové programování by bylo nezákonné! On argumentoval tím, že i t.zv. debilní reklamy v televizi stály pár miliónů (každá), takže na nich přece něco musí za ty prachy být. No a jelikož to není vidět, tak že to asi bude sublimální.
Videopásky jsme zatím žádné neviděl (možná že podvědomě, haha). Jen si vzpomínám, jak jednou v Ancasteru, stát Massachussetts, jsme se o tom bavili s jedním americkým inženýrem, který se chlubil tím, že kdysi dělal pro FBI. Na mou otázku přiznal, že sublimální sugesce existuje. Když jsem se ho zeptal, jestli je možné, aby i reklamy kandidátů na prezidenta mohly být tak dělány, aby sublimálně ovlivnily voliče, absolutně to popřel. To se prý najde jenom v science fiction...
jansan
Navštivte
HURONTARIAN