Tak jsem se zase nechal napálit.
Zlákán nadšenými recenzemi v časopisech (S.Čermák - Ikárie 12/95, F.Fuka - Score č.24, F.Fuka - Cinema 1/96 ) a zejména názvem filmu - The Net - usedl jsem do setmělého sálu s úmyslem potěšit trochu svou atrofovanou pravou kulturní hemisféru. Rád shlédnu jakýkoliv akční škvár, pokud je někde v reklamě uvedena značka SF, případně pokud na něj dostanu doporučení od lidí, které za znalce SF pokládám. Film Síť představuje pro člověka mého typu nepřekonatelnou výzvu. Jsem totiž technik a to dokonce ta nejhorší odrůda - homo interconnected.
Nechávám tedy na sítnici svého oka dopadat paprsky monitoru spíše než paprsky odražené od projekčního plátna. Řečeno slovy Cimrmannovými, na filmech o počítačích zaznamenávám především "detaily, které odborníka dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete." Nebudu nyní proto posuzovat umělecké kvality filmu The Net (režie Irwin Winkler), to rád přenechám okovaným kanadám firmy Rigor Mortis. Namísto popisu děje a hodnocení scénáře, kamery a hereckých výkonů se spíše zaměřím na Síť samotnou. Tedy počítačovou síť nepříliš vzdálené budoucnosti, jak je nám předkládána v uvedeném filmu.
Představte si internetovskou službu, díky níž si můžete přesně podle svých požadavků objednat pizzu se sýrem a správným množstvím kečupu, aniž se přitom pohnete od své klávesnice. Takové požehnání si vlastně ani představovat nemusíte, něco takového existuje a jmenuje se to World Wide Web. Potud je vše v pořádku. Tato pizza vám však vmžiku zaskočí, vidíte-li hlavní hrdinku posílající disketu po poslíčkovi, který pizzu donesl. Angela Bennetová (Sandra Bullocková) tedy používá papírovou (povrchovou, šnečí) poštu, místo aby data na disketě uložená zaslala například e-mailem, jak je to v kraji zvykem.
Zde neobstojí argument o utajení či bezpečnosti zásilky, neboť Angela je slovy recenzí: "po čertech schopná hackerka, bez problémů se napojí se na jakýkoliv systém, odhalí a zničí sebeperfektnější vir". Jistě tedy slyšela o šifrovacích programech typu PGP a ví, že elektronická pošta je spolehlivější než poslíček s floppy disketou.
To píše nějaký puntíčkář, řeknete si. Dobrá, pominu tedy fakt, že betatesterka Angela pracuje na ladění programu, ve kterém bezpečně poznáte Wolfsteina, letitou to záležitost firmy iD. To, že při ztrátě TCP/IP spojení rozežírají obrazovku červi, vše bliká a troubí - budiž. Za ta léta různých Startreků a Trávníkářů mi při podobných nesmyslech už tak koutkem necuká. Akci totiž předvádějí nejen herci, ale i systémové hlášky, s tím už se nedá nic dělat. Divák má právo si užít něco z té počítačové "graćiky" - však on Wolfstein je například docela fotogenická aplikace.
Co však mě nemůže nechat chladným (a doufám nejenom mě), je skutečnost, že Angela, ač sebelepší hackerka, bez problémů zjišťuje jméno, adresu bydliště a věk protějšku sedícího na opačném konci drátů. Dokáže dokonce i v časové tísni vyhledat podle IP adresy (!) foto a nacionále osoby, která jakékoliv informace o sobě pečlivě utajuje - Hlavního Oškliváka, pána Pretoriánů, vysoce to nebezpečných kyberteroristů.
Řeknete si - na síti je možné všechno. Tak proč by nebylo možné pro schopného jedince zjistit všechno o méně schopných jedincích. Jenže to je omyl. Podobně, jako letadla nebyla vynalezena proto, aby mohla být unášena, síť nebyla vytvořena pro hackery, crackery a svobodné zednáře. Film opomíjí otázku základní ochrany dat. Ve skutečné síti je dokonce služba finger, která zjišťuje pouze to, jestli uživatel je v daný okamžik k systému připojen či nikoliv, považována za nepříliš bezpečnou. Tedy jaképak adresy a data narození. Pokud svoje údaje nezveřejním úmyslně a vědomě si nepřeji sdílet je s ostatními, jakkoli dokonalá Angela ostrouhá. Síť, jak nám ji nabízí The Net, je tedy spíše ideální prostředí pro zločin, nikoliv InterNet - exponenciálně se vyvíjející médium svobodné výměny informací.
Na tomto místě si nedopustím jednu smutnou představu. Touto představou jsou Americké matky. Po shlédnutí Netu dobrá polovina z nich zamkne svým ratolestem modem do skříně se slovy "Žádnej Internet. Chceš, aby z tebe byl kriminálník?"
Na jeden moment ve filmu jsem se těšil. Angela se má setkat s jedním svým dobrým síťovým kamarádem, s člověkem, jehož podobu a skutečný život však nezná. Autoři scénáře mohli využít tzv. efekt fleshmeet - setkání tváří v tvář. Možná, že to znáte - ze vtipálka, se kterým si dlouhou dobu dopisujete, povídáte na IRC (Internet Relay Chat) a s nímž si nakonec tedy dohodnete spicha IRL (In Real Life), se nakonec vyklube nudný patron, jemuž je navíc o deset let víc než vám. Bohužel, CyberBob se nekoná, Pretoriáni jsou rychlejší a odesílají chudáka Vedlejšího Postavu do věčných binárních lovišť.
Dál už to jde ráz na ráz, film se řítí k nezadržitelnému happyendu. Zrovna tak, jako se Hlavní Kyberterorista, který svou obrýlenou dětskou neohrabaností připomíná jednoho dobře známého miliardáře, nevyhne svému neodvratitelnému zatčení, jeho všemocný software GateKeeper :-) neujde nakonec svému konečnému vymazání. Budiž mu backup lehký. (Bude ve The Net II všemocný GateKeeper ver.2 ?)
Ještě k tomu vymazání. To, že za něj může Angela, respektive její lišácky nastrčený flopáč s virem, není třeba dodávat. Povšimněme si ovšem, JAK k tomu dochází. Pretorián Jack Devlin (Jeremy Northam) totiž floppy disk v mechanice přehlédne a maže v rámci svého vítězného šklebu veškerá data o Angele - jak jinak - stiskem jediné klávesy. Jeho chyba.
Zmíněnou destrukční klávesou je samozřejmě, zcela podle logiky filmu, klávesa ESC. Tou se vždy (to je náhodička) aktivuje i Angelin virus. Následuje obvyklé rozežrání obrazovky, zmrznutí šklebu a konec filmu. Pro ty, kteří to náhodou nevědí, nalistoval jsem si v Anglicko-Českém slovníku heslo escape: "únik, útěk, vyváznutí, unikání (plynu), výpusť, výlevka". Při práci s počítačem je klávesa ESC už od terminálového pravěku vyhrazena k opuštění stávající situace bez jakékoliv akce. ESC je tedy nedestruktivní - právě naopak, mačkám ji, pokud nechci nic pokazit, když tedy unikám (z dialogu, z programu, z kina). Neboli jinak: Eskejpem se nedylítí!
Jedna z mála věcí, která se filmu The Net nedá vytknout, je původem místní provinience. František Fuka rozhodně něco o počítačích ví a tak napsal pro Síť nejen ony lákavé recenze, ale i kvalitní a chybami nezatížené titulky. Nesetkáme se tedy překladem typu logically ORed = logicky očervená (manuál legendárního SHARP MZ-821).
Opravdu se těším na The Net II. Bude-li nějaký. Po shlédnutí jedničky mám totiž odůvodněnou obavu, že autoři (John Brancato, Michael Ferris) zmáčknou při psaní scénáře na klávesnici svého Apple alespoň jedenkrát klávesu Escape.