Encyklopedický slovník, ODEON, 1993
Takže teď vážně. Co je to vlastně ZEN ? Podle Jacka Kerouaca (On the Road, Dharmoví tuláci...) je to ten největší vodvaz, jakej si můžeš představit.
Jsou to večírky se spoustou proteklýho alkoholu, horou vykouřenejch cigaret (a nejen tabákových), a OBROVSKOU PORCĺ POEZIE. Ta je v tom snad úplně nejdůležitější. Poezie ja základem všeho. Chceš se naučit pořádně dejchat ? Potřebuješ recitovat poezii. Chceš bejt sám ? Tak vylez na vysokou horu. A co tam budeš dělat ? Číst a psát poezii.
Takže teď už opravdu vážně. Co je to vlastně ten ZEN ? Co to tedy XAKRU je ? Dá se to nahmatat ? Dá se to jíst? Dá se to spát ? Dají se s tím rozbíjet zdi ? ANO ? NE ? (:-() Takže co to tedy vlastně je ? Podle mne to je obrovská osobní svoboda, kdy se můžeš utopit mezi vlastními břehy, které pro ty druhé sahají až kamsi do nedohledna. Je to pocit naplnění, kdy se ti ještě nechce zvracet. Je to tvý kulturní (a kultovní) duchovno, do kterýho ti nemá kdo kecat. Je to občasná meditace (když je chuť (Â a v podstatě kdekoliv i bez křišťálové koule)) a trocha těch myšlenek na vyšší moc nad námi, ve kterou většina tajně nevěří a chodí si víru svou utrzovat do kostela. POZN.: Nedělní cesta drahým mercedesem s celou rodinou do kostela (a tam tichá motlitba za pokoru a spravedlnost) je právě to, co ZENem N=E=N=ĺ ! Konec POZN. Co je to teda ten ZEN ? Abych se přiznal, líp vám to vysvětlit nedokážu. Asi na to musí přijít každej sám. Jako ostatně na všechno na světě.
SeYaSo'n (I hope) 'nd Fuck Each Other. PeCa (XCHALO00) (Balů)
Předkládám váženému p. t. čtenářstvu opisky z antologie
ZEN 1, CAD press Bratislava 1986
ze statí
D. T. Suzuki - Malý úvod do zen.
Kakuzo Okakura - Kniha o čaji
Zen vznikl před patnácti sty lety v číně jako potomek taoismu a budhismu. Daleko nejhlouběji a nejšířeji však pronikl do života v Japonsku.
Někteří lidé tvrdí, že zen je určitou formou mystiky. To je možné, ale zen je mystikou zvláštního druhu. Je mystický asi v tom smyslu, jako svítí slunce, jako kvete květina, nebo jako slyším, že venku někdo tluče na buben. Jsou-li to mystické skutečnosti, pak je jimi zen přeplněn.
Zen nesmíme považovat za zvláštní druh meditace, ve které se má člověk soustředit na jedinečnost Boha, na jeho bezmeznou lásku, nebo na pomíjejícnost všech věcí. Právě tomu se chce zen vyhnout. O čem medituje pták ve vzduchu nebo ryba ve vodě? Pták létá, ryba plave.
Ať je zen čímkoli, patří k praktickému a obyčejnému životu a je zároveň nanejvýš živoucí. Jeden starý mistr, který chtěl ukázat, co je zen, zdvihl prst, jiný hodil míčem, třetí dal tazateli pohlavek. Může být vnitřní pravda dokázána praktičtější a bezprostřednější metodou duchovní výchovy? A není tato metoda zároveň nanejvýš originální? Skutečně, zen nemůže být jiný než původní a tvůrčí, neboť odmítá vše pojmové a zabývá se živoucími skutečnostmi života.
*
Džošu se jednou zeptal nového mnicha: "Byls tu už někdy předtím?" Mnich odpověděl: "Ano pane, by jsem tu už." A mistr na to: "Vezmi si šálek čaje."
Později přišel jiný mnich a mistr mu položil tutéž otázku. Tentokrát však byla odpověď opačná: "Nebyl jsem tu dosud nikdy, pane." A starý mistr odpověděl stejně jako předtím: "Vezmi si šálek čaje."
Mnich Indžu se na to zeptal mistra: "Jak to, žes nabídl oběma stejně šálek čaje bez ohledu na ôo, co ti odpověděli?" Starý mistr zvolal: "Ó Indžu!" A Indžu na to: "Ano, mistře." "Vezmi si šálek čaje"...
*
Hlavní důraz klade Zen na satori. Satori je smyslem zen, bez něho zen není zen. Je to zážitek, který ani hora výkladů a důkazů neučiní druhým pochopitelným, je to překvapující vzplanutí nové pravdy, o níž se člověku předtím ani nesnilo. Je-li něčí mysl připravena, může do ní satori vniknout odevšad. Stačí vyletí-li pták, zazní-li zvon, kvetoucí květina, banální událost.
*
Jistý mnich se zeptal mistra: "Je tomu už dlouho, co jsem k vám přišel, abych byl poučen o svaté stezce Budhově, ale vy jste mi dosud nedal ani jediný pokyn. Proč se mnou nemáte slitování?" Na to zněla odpověď: "Jak to myslíš, synu? Každé ráno jsi mě pozdravil; neopětoval jsem snad tvůj pozdrav? Když jsi mi přinesl šálek čaje, nepřijal jsem jej a netěšil se z něho? Jakého jiného poučení by sis vlastně ode mne přál?"
*
Jak těžké a přece jak lehké zároveň je pochopit pravdu zen! Těžké, protože chápat ji znamená nechápat ji; lehké, protože nechápat ji znamená chápat ji. Co zen vyžaduje, je opravdovost srdce a ne nějaký předepsaný postoj nebo jeho vnější forma či podoba... "Připravuj čaj z vody čerpané z hlubiny srdce".
*
Čajový kult je nejvnitřněji spjat se zenem nejen svým skutečným vývojem, nýbrž především duchem, který se silně projevuje v čajové ceremonii samé. Tomuto duchu je vlastní harmonie (duševní půvab), úcta, čistota a tichý klid (sabi či wabi). Celková atmosféra čajové místnosti má kolem sebe šířit půvab dotyku, půvab vůně, půvab zacházení a půvab zvuku. Vezmeme do ruky čajový šálek: hrnčíř mu dal jakoby náhodou nepravidelné tvary, glazura není zpravidla stejnoměrně rozlita, ale navzdory takové primitivní povaze má tato nádoba zvláštní kouzlo toho, co je půvabné, tiché a nevtíravé. Vonná tyčinka, jež byla zapálena, nevydává nikdy silnou a dráždivou vůni, ale voní mírně a lichotivě. Také okna a posuvné stěny jsou zdrojem kouzla, jež tu vládne. Světlo, které jimi proudí do místnosti, je vždy tlumené, pokojné a jakoby stvořeno k přemítání. A jemný vítr, táhnoucí jehličím staré borovice nad chatrčí, harmonicky souzní s bubláním vody v kotlíku nad ohněm. Tak celé prostředí obráží smýšlení čkověka, který je vytvořil.
*
"Umění čajové ceremonie spočívá prostě v uvaření vody, přípravě čaje a jeho srkání."
"Smyslem čajového kultu je očištění pěti smyslů a mysli od všeho nečistého."
*
Jako zenismus, tak i taoismus jsou kultem relativity. Jeden z jeho mistrů definuje zen jako umění vidět polárku na jižním nebi. Pravda se může chápat jen postižením protikladů. Jako taoismus, tak opět zenismus je je přísný představitel individualismu. Nic není skutečnost, leda obsah našich myšlenek.
Soši se procházel jednou na břehu řeky s přítelem.
"Jak překrásně těší se života ryby ve vodě!" zvolal Soši. Avšak jeho přítel pravil: "Nejsi ryba. Jak tedy víš, že se ryby radují ze svého života?"
"Ty nejsi já." odvětil Soši. "Jak můžeš tedy vědět, že nevím, radují-li se ryby?"