Pirvínova korespondence
dopisy 22 - 28
dopis 22 - 92-02-29-15-15
Rozporuplný stánku Boží prostaty,
nadešla ta pravá chvíle, aby po předlouhé době opět procitla - vidím v tvém oku slzu souhlasu - že nevíš kdo? Přeci ta, tata. Tak, jé, plno písmen, střevo. Ježišmarjá, to je zase stav. Jak jsou takový dva podobný - kapilární elevace a ten druhej. Ale není důvod, zatím...
Poslední zprávy od Pirvína. Přišel mi včera od něj pro nás roztomilý telegramus: "stop-stop-stop-start-stop-stop-sanide-stop-prdík-stop-stop." Myslím, že je velmi znepokojivý. A je v něm chy-bačkory. Takhle na papíře ti nic neřekne, ale když si ho strčíš do prostorového zvýrazňovače ukrytých postpredimenzionálních odkazů, uvidíš, stejně jako já, to co já. Pirvín se nám integruje, brzy z něj bude integrovaný obvod, a s tím by se mělo něco přece dělat.
Aj, vrazil do mne kolemjdoucí viadukt. Víš o tom, že opičky ovládají strojový kodus vivendi? Budeme si jednu sponzorovat, třeba z toho něco vyleze, dva, tři. Vážně, bez legrace - co teď a co potom??? Co když to přejde, nebo přejede, kdo to zastaví, usměrní, zpracuje, vyleští, zaletuje, a pak se to vyhodí, protože už se s tím stejně nedá nic dělat!
Budu poustevníkem, od zítřka začínám poustit.
Dospěl jsem konečně ke své vlastní koncepci Boha. Až ho někde po-tkám, ale šít neumím, tak mu natluču kokos. A taky mu dám aspirvín, aby se vyléčil z té horkosti. On je totiž hrozně nemocný (a přitom není ponocný), má horečky a my jsme jeho špatný sen. On nás blouzní, a potí se a ne a ne se probudit. Až se probudí, tak zmizíme. On je ale taky jen sen nějakého jiného Boha, a tak to jde pořád dokolečka a na začátku je konec, věčný paradox, z kterého to všechno vzniklo, z pokusu vytvořit něco konečného z něčeho nekonečného (to je stejný, jako když nekonečný rozvoj nějaké funkce nahradíš konečným, něco tam chybí a z blízka to nefunguje). Člověk je jen velmi nepřesná aproximace obecných principů, která má ovšem tu zvláštní vlastnost, že je schopna zanedbat každou chybu.
Měl jsem velikou vizi - byla v ní zaťatá pěst. Vypadalo to asi takhle. Obrovská poušť, nejmíň třímetrová, nahoře v oblacích krouží supi a každý drží ve spárech kupónovou knížku, vítr se honí po písku za svým vlastním ocasem, v písku se svíjí písek, slunce pomalu a temně zajíždí a uprostřed toho všeho je obrovský dubový pařez z dubového dřeva - a v něm je zaťatá pěst. Tak takové mám poslední dobou vize.
Multiidiotální show není vůbec špatný nápad. Seženeme milion a hned ho na ni utratíme, nevyděláme nic a zavřou nás do blázince pro dlužníky, bez ručníku, to bude nádhera. V novinách o nás budou psát posměšné články, už se těším.
Zlogaritmuj se, udělá ti to dobře.
Také máš velocipedační komplex (stereo)? - musíme zapracovat na tom správci.
S pozdravem: "Na šikmé ploše neprší."
Semipirvín David
dopis 23 - 92-03-20-18-14
Ty, jenž v ní máš, ó pardón, ty, jenž vnímáš!
Za sedmero horami, sedmero lesami, sedmero řečišti a ještě za roh (kravský). Tak nějak to vidím. Leč bohužel - ne vždy. Sluníčko za hory zachází, pusťte nás, roboty, velký programátore. Tolik k dojmům z posledního (dosud) článku Pirvínovy korespondence. Věděl jsi, že Pirvínova korespondence je členitý členovec?
Vyděsil mne Pirvínův prdík. Ještě jednou a můžeme to tady zabalit. No ne, vážně, všiml sis, co to udělalo? Já ne, ale to mě právě nejvíc děsí. Snad nás může zachránit jen ta citovaná Sanide. Škoda, že už třikrát zemřela. Ty si fakt myslíš, že to znamená počátek Pirvínovy integrace? A to bude pak takhle malinkej?
Vole, zkusil jsem se zlogaritmovat. Už tě víckrát v ničem, ničemo, neposlechnu. Nemám totiž uši, jak totiž byly záporné, nahlásilo mi to mathematic error a vyblilo mě to bez nich. Ale co, stejně muzikantovi jsou k ničemu, ničemo. Je taky všechněma?
Potkal jsem tvoji koncepci boha. Proběhla kolem mě a na nose si držela krví nasáklý kapesník. Tvůj kapesník. S tvým nápadem ohledně kolečka konec - začátek nelze než souhlasit, měl bych ovšem malou výhradu - nejde o kolečko, leč o kouličku, my všichni jsme uvnitř a někdo je venku a strašně se směje.
Ze své vize si nic nedělej. Jeden můj známý se jednou uspal dvojitým odpíchnutým admirálem Nelsonem a zdálo se mu, že má žábry. A ty žábry měly vizi - takový vepředu trochu komolý wartburg si to štráduje přímo k ucpané polovině. A co Lucypher nechce - zleva se vyřítí řiť řízená řimbabou řídké konzistence. No není to na ránu? Tak se ten známý probudil a byl po krk ve vodě. Zaspal svoji vlastní smrt.
Kde je jezevec? Jezevec je zde. Leze. Mele se jezevec? Ne, jezevec se nemele, nepeče. Peče se sele. Pepe je dement. Žere sele, směje se, kvete.
Jak může být všemocný nemocný? Je tedy taky všemohoucí nemohoucí a všeuměl neuměl? To by všechno (nechno) vysvětlovalo.
Ó jé, upadl mi na oko ingot, hergot, fagot, hoboj.
Často se budím pomočený a na krku mám otisky osmačtyřiceti prstíků. Opakuje se to vždycky, když se mi zdá o mé budoucnosti. Prstíky mají rozteč 2,54 mm a jsou velmi ostré. Skoro to jsou spíše zoubky.
Aha, teď to vidím úplně jasně. Narosíš se a dáš se do chůze. Jdeš a jdeš, ale nemůžeš se zastavit, dokonce ani zpomalit, ani o píď, můžeš jenom zrychlovat, pak už musíš běžet, začne ti docházet dech, ale ty si nedokážeš odpočinout, nikdo si nedokáže odpočinout, pořád jen přidáváš a někde se to vyhodnocuje a pak máš určitou rychlost vé a...
Nikdy nevěř vlaku, který nemá zpáteční adresu.
S pozdravem : "Lisovaný nepřítel - dobrý nepřítel"
semipirvín Filip
dopis 24 - 92-03-29-19-XX
Velevážený veleváži, jenž - pžen
není již možné déle otálet a přesto Otálet otálí s Otálií ve společnosti společné polemické polévky. Je Zim a všude se povalují opadané list, takže by vlastně měl být Podzim a ono je Jaro, co ho Stravinský světí, a až ho vysvětí, bude se dát použít, jenže to bude pozdě, protože mi umrzne má prdelka.
Tak jsem se dostal k problému, který budeme muset řešit a Pirvín nám nepomůže, protože říkal, že na to peče (myslím, že chleba, nebo hlínu). Vrací se totiž doba ledová, vrací se z dovolené, byla na Lipně. Rtuťka se započne scvrkávat v té své trubičce a líh taktéž. Musíme tomu zabránit, jsmeť totiž takový malí spasitelci - že ano.
Příčí se mi v oko příčka, ale je to kláda, jak říkají kř.
Když ti nepomáhá logaritmování, zkus se vyřešit variací konstanty.
Dnes kolem čtvrté hodiny ranní jsem zjistil, že mám v posteli velmi záhadnou oblast, patrně se jedná o lalok dimenze Noc-1&SZ-1, který je úplně prázdný, ale velice blízko, asi tak ve vzdálenosti 3.10 na -17 světelného roku, se nachází zcela ideální výplň, až extraterestriálně dokonalá, kterou ovšem není možno použít, neboť jsem jejím směrem schopen konat pouze pohyb nepřímočarý a velmi nevyrovnaný o průměrné rychlosti 0.5847938.10 na -678m/s, což není jistě mnoho, jak Sámuznáš říká. Ale je to všechno popsáno ve fasciklu JČ 72-43/544.42354842.
Byl King-Kong bratr Hong-Konga? A co Kokot-Kong?
Nemohl bych být švadlenou hledě (přihléda) k tomu, že mi neustále uniká nit.
Víš, ale já to nakonec vidím velmi jasně. Všechno to je jen veliká mystifikace. Čím větší imbecilní qouk, tím větší mystifikace. Je to bedýnka hrůzy, kterou si nosíme neustále s sebou, mé oči to viděly ve filmu - a život není film, protože nemá perforaci.
Rozmoklé housle se nedají použít jako ramínko na kalhoty, protože nedrží tvar. Zato ramínko se dá použít jako housle, je-li nablízku mohyla, která zařídí převod nemovitosti na movitost.
Existuje jeden filosofický směr, který ti bude klidně do očí tvrdit, že slova nemají žádný význam, a tudíž jich není možno použít ke komunikaci, nebo lépe, sdělení uniká. Připadá mi to jako nesmysl, co? Vždyť každé slovo na téhle prožrané planetě je tak jasné, jako obloha.
Připrav se, pozor! - zvedni loket do výše sto metrů - tak takhle se dělají z kostí světlovodné kabely.
Půjdeme s Pirvínem do voleb? Ne?
Půjdeme s Pirvínem od voleb? Ne.
Kam my s ním ale půjdeme? .. ......
Raději již učiním konečník, cítím, že se totiž přibližuje rozpad mé osobnosti.
S pozdravem: "Kdo nemyje, páchne, ale věda zvítězí!"
1/2Pirvín David
dopis 25 - 92-04-03-22-48
Levný odteli!
Z nejmenovatelných pramenů jsem se doslech, že jsem prďola. Nic si z toho nedělej, ty taky. I on. I On. Iont.
Představ si - přijedu do toho, no, hergot, jak se to, jo, tak teda přijedu do mů a ve schránce kotěgram, sorry, selegram, pardon, telegram. Pirvín do něj naťukal asi tohle : imanivokátp ejužětaz lsym ijovs kanij, tavádan oc an tím ykcydžv lěm yb kěvolČ. Z toho usuzuji, že se touto dobou nachází v zrcadlovém prostoru a zabývá se filosofií, anebo si z nás robí prču. Vzato kolem a kolem, potažmo kruhem i čtvercem to má určitě něco společného s tou tebou proklamovanou studenou dobou ledovou. Dumal jsem dumal, palec si dumlal a vymyslel: olé, jde o to, co bude mrznout. Když jen voda, tak to jde, horší by to bylo s héliem. I když - byli bychom supravodiví.
Kokot-Kong je brácha Viet-Konga.
Čobogaj něbogaj.
Živáček Evokující Nesprávné Algoritmy, to je oč tu běží. Kromě toho, je životu nebezpečno dotýkati se kolem čtvrté hodiny ranní čehokoliv, co má něco společného s grupou dimenzí třídy Noc-1, počínaje čokoládovou zmrzlinou, přes tulapidu až po hemoglobin.
Cingilingi bomz.
Zkus se kousnout okem do levé sodovky, kterou utrhneš za úplňkové půlnoci na parkovišti cypřišů chystajících se ke společné meditaci nad smyslem pštrosích křídel. Leccos by ti to mohlo napovědět. Nebo aspoň trknout.
V jedné z mnoha věcí, ve kterých s Tebou souhlasím, s Tebou tak docela nesouhlasím. Týká se to Imbecilních Qouků, kteří, jak sám dobře víš, jsou sami sobě mystifikací. Jako takoví ovšem logicky neexistují a tudíž nemohou budit hrůzu v jiné než parapsychologické dimenzi, což ve mě oprávněně budí hrůzu. Je to trochu zamotané, ale dá se to pochopit. Stačí si uvědomit, že když něco samo sobě popře existenci, pak to neexistuje a nemůže to tudíž popřít vlastní existenci, takže to s určitou nenulovou pravděpodobností vesele existuje. Je to dobrý nápad na dovolenou. Popři sám svou existenci a sám uvidíš, kde se objevíš. Já to zkusil. Dodneška nevím, kde to vlastně jsem.
Proskočit uchem jehly - to je maličkost, ale zkus zatroubit na violoncello!
A ja taka jak i mac. Ajataka Jakimac. Pozor. První Japonec ve slovanské národní písni. Naštěstí slovenské.
Tady Plutarchos, tady Plutarchos, jak mě slyšíte? Přepínám!
Spočítej si žebra. Mám pocit, že se stalo něco divného.
A ještě na okraj : s Pirvínem bych do prdele rozhodně nechodil, nehledě k tomu, že si to nezaslouží. Určitě by se mu tam totiž nechtělo a kromě toho, kdo ho má pořád shánět po všech bozích.
Jako, potkal jsem Dia, byl přestrojený za radioaktivní mrak a brumlal s něco ve smyslu :
alfa beta gama, to je moje máma.
pronikavý záření je života koření
S pozdravem :"Nekamenujte proroky,dokud o to sami nežádají"
50% Pirvín Filip
dopis 26 - 13-04-92-17-65
Meine liebe freundchen (klein ist grosse nein),
ich bin dein Frankenstein von Z(beh(r und Spielzeugtransformator. Es ist ganz lange, was? Du weisst nicht - hast du schlecht Gelbe von grosse Kopf - est ist zehr kompliciert B(ro. Abr bitte nicht machst du machst (die neue plusminusquaquamperfektum Zeit (an zich)) una problema (Italianischesmus) von das schrecklich denkenuzlina. Ich habe eine besser Idee f(r dich. Gehe ins kino, du kanst eine specialschalplatten(berunterradiatormitgr(npuntikyundkindergarten bist. Here ist Plutarchos! Here ist Plutarchos! Sehst m(ch duch. Ich schalte!
Život se stává velmi komplikovaným, zasahují-li ti do něj nějaké cizí rozvědky. Pirvín se nám zahodil s germány a zahodil se s nimi tak daleko, že nikdo opět neví, kde je. Je prostě zahozený a zahnívá si tam. Je mu to podobné jako vejce vejci.
Připadám si až příliš geomorfologicky rozčleněný,co kdybych něco přenášel? Jenže s ječným zrnem v oku, no posuď sám, neboť vím, že jsi dobrý posudčí, nebo posduce, ne, posudčí ten se lépe rýmuje.
Starší posudčí temně dští na mladčího posudšího, chudšího leč chytřejšího a vedoucího korejec Šího Hačí je po matce varan!
Jak si mi ráčil poradit, ty jedna olejovko, zkusil jsem zatroubit na violoncello. Vyzvedl jsem ze své hrudi mocný fuk, nasměroval jej - jejej - a violoncello jsem přefoukl a ono puklo celé. (ale ještě předtím ve smrtelné dřevči zahrálo ódu na rakovinu konečníku)
Podívejme se na to rozumně - nebyla by to jinak nuda?
Nebyla.
Ono nalézt něco konstruktivního v tomto nekonstruktivnu, které se zde, tady, támhle, tutam, tut, tutej, tůtej, kdo tůtá stává se posléze telefonem? Ne, to právě není pravda, kdo tůtá, stává se Tutanchámonem! A Tutanchámon je namydlenej, protože je nabalzamovanej od duté hlavy až k Achileově patě. A Achileus, to nic není, ale co Achileoš Janáček. Lyška bystróška, vrtulníky a Sikorskij, Musorgskij, Pavka Kolčagina a ŽeŇahňahňa bléééééé, au, au, blééééééé. No dobře, buďme seriózní. Vezměme si objektivní pohled - samozřejmě opět nefunguje, protože ho zas nikdo neodnesl do opravny. Ale až ho jednou opraví, tak to všechno uvidíme a nafackujeme si. Facka pomáhá, jenže kdo nám jí dá tak, abychom se neurazili ?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!
Provádím nový pokus. Zapínám blok A. Blok A běží. Zapínám blok C. Také běží. Zapínám najednou bloky Z,R,T,U a chybový blok. Všechny běží. Zapínám poslední blok EVOL, tak běží a ze všech nejrychleji. Závěr - všechny bloky lépe uchytit, aby příště neutekly.
Kopu si jámo a kyvadlo v ulici Morgue a kolem létá Havran a neustále se dívá na hodinky. Svět je plný nesmyslných symbolů (a toho bez sym také). S pozdravem "Macocha není konec konců tak daleko"
Vín
David
dopis 27 - 92-04-25-21-38
Zabili, zabili, chlapa z Koločavy,
ich habe eine Vergn(gen f(r die neue Zeitung aus Pirvin. Er ist der grosse Trottel. Da bin ich froh da Plutarchos machst erschallen. Plutarchos, du Plutarchos, ich liebe dich. Nes pa?
Právě před chvilkou kol okolo mne proběhl strašně umazaný blok EVOL a mastil si to přímo do černé dirky, která nám jako každoročně vyklíčila za okny místo šnytlíku. Tak nevím, jak to bude s těma jabkama, protože prej všichni hadi spáchali rituální sebevraždu, naplazili se za sebe do kruhu a pak se vzájemně polkli. Hádej, kdo jim k tomu vydal startovní pšouk? Ano, vidím v tvém softwaru chápavé kilobyty. Byl to náš starý známý Pirvín, nebo alespoň jeho velmi zdařilá zpětná projekce. Nechci se mýlit, ale vypadá to, že už ho lidstvo nebaví, nejspíš se mu omrzelo, vyrostl z něj jako z dětských střevíčků a on ho teď zabalí, zmačká a zahodí hypersvětelnou rychlostí přímo do galaktického klozetu v souhvězdí Anus.
Podívej se do levé boty, měl by ti tam močit malý podvratný pejsek, který má zádech brašničku z kůže Blankytného Aligátora. Nalézá se v ní plán, jak všechno zachránit. Tvým úkolem je tento plán OKAMŽITĚ zničit, a to nejlépe neřízenou termonukleární reakcí.
Kolik domů, tolik stromů, ještě k tomu tisíc hromů, dvacet slonů a to vše bych si sebou vzal do sarkofágu, kdybych byl ten tútající Chamón.
Podívejme se na to rozumně, samozřejmě, ale proč? Člověk dostal do vínku od kohosi, koho nebudu jmenovat, protože mu zrovna nemůžu přijít na jméno, tedy Člověk, jako třeba ty, já, naši přátelé a kupodivu i naše sousedka, všichni jsme dostali do vínku takový šedivý odporný zvrásněný slizký hrudkovitý měkký kousek hmoty, která je původcem všech našich problémíků. Vyřešme to jednou pro vždy! Dosť bolo mozgov! Víte, vy všichni tady, jak by nám bez těch malých šedivých odporných zvrásněných slizkých hrudkovitých měkkých despotů bylo?! Já vám to řeknu! Bylo by CENZUROVÁNO
Netušil jsem, že hraješ také na violoncello. Och, zborcené harfy tón.......
Vzal jsem si sluchátka a nalil si do hlavy několik deci Bellů (no, byl to skoro litr) našeho starého dobrého známého Bachového Johanna Sebastiana. Fugil jsem si fugil a rázem mě to nějak přešlo, ani jsem z toho nebyl přešlej.
Co se týče tvé dávnější teze - hovořil jsem s jedním kamarádem, který měl tu čest projít klinickou smrtí. V blázinci to samozřejmě nikomu neříkal, ale mně se svěřil bez obav. Když byl tam mimo, viděl to. Za hranicí našeho života se prý nalézají ekvidistantní čtvercovité otvůrky, odborníky správně nazývané perforací. Tak to vypadá, že si nás někdo promítá. Hádej kdo?
Provádím nový pokus. Spínám zdroj jedna. Spínám zdroj dva. Spínám ruce. Otáčím levým poteciometrem. Otáčím prostředním kapacitním trimrem. Otáčím oči v sloup. Měřím amplitudu. Měřím frekvenci. Měřím dlouhými kroky místnost. Otvírám soubor POKUS.EXP. Otvírám okno. Vyskakuji z programu.
S pozdravem "Klid, Goleme, Adam byl taky jenom hliněnej panák"
Pvn Filip
dopis 28 - 92-05-07-17-15
Existuje nějaký Final Cut?
Blok EVOL do té černé dirky nedoběhl a nikdo neví proč. Já už vím, proč ten had je ďábel, a proč jsou v jabkách červy. Jedna vlaštovka jaro nedělá, lepší vrabec v hrsti než nic kdekoliv. Člověk v sobě nemá žádné switche, bohužel. Musí si je vytvořit, postupně a pracně a během výrobního procesu je naprosto nepoužitelný. STOP.
Myslíš, že unesu Eifelovu věž?
Začínám další pokus. Sedím na stoličce typu Kv24 (mutovaná rybářská trojnožka) v přesné vzdálenosti (2.3456745578 metru s tolerancí (23mm) od piána s víkem v poloze D6 (víko je otevřeno kořenem mandragory dvacátou pátou noc po konjunkci Jupitera s Venuší za neustálého zaříkávání kouzelnou kombinací "Kozel, Kysela, Krejčiřík, Sládek, Jirka Jirásek, všechny bych je zabil"). Již 257 vteřin se soustřeďuji na klávesy. Velmi citlivý vibrameter firmy Sujkiku ukazuje 2.34.10-20 Richterovy stupnice. 258. Vteřina, cítím, že se něco děje. 259. Vteřina - musím přerušit pokus a odcházím krmit koprofágy. 347. Vteřina, pokus pokračuje. 348. Vteřina - klávesy sami od sebe hrají tuto sekvenci c-d-e-c-d-c. 349. Vteřina - na piáně rozkvétají bramboříky, praskají struny. 350. Vteřina - piáno se otvírá a vychází z něj Albert Einstein. 351. vteřina - Albert Einstein se rozhlíží po pokoji. 360. vteřina - Albert Einstein vykukuje z okna. 369. vteřina - snažím s slovně navázat kontakt, Einstein reaguje vyplazením jazyku. 375. vteřina - Albert Einstein se vrací do piána, víko se zavírá. 380. vteřina - piáno se zvedlo a odlétlo oknem z pokoje vysoko do mraků. Konec pokusu. Přišel jsem o piáno.
Já myslím, že ano.
Pirvín mi poslal Michelsonův interferometr, takový pěkný s račími nožkami. Připojil k tomu takový lístek, že prý s ním stejně nic nedokážu, proto jsem kazatel z Popokatepetlu, který jest horou sopkou, když soptí, vytéká z ní láva, sláva je pomíjivá stejně jako lecos. Tuhle jsem lecos viděl a to bys neřek jak rychle z něj bylo lečos, které kdosi pozřel.
Někdo mi poškrábal zrcadlo - když se holím, vidím difrakční obrazce a kouř.
Víš, já také vím, on také ví, ona také ví, oni ví, ono také ví, my víme, vy víte, oni také vědí, ale to jsou všichni, co vědí. Ještě že nás je tak málo, co víme.
Rozhnil si nebo si rozohnil. Já se ohnil, ohněm, včera k večeru. Ohnil jsem vodu a sklízel jsem páru. Přece jen jsem filosof - komplementární dialektik/fatalista. Rozvíjím teorii dlouhých hvizdů. Uvedu na příkladu - situace, modelová samozřejmě, - něco se děje, ego se potí, aby ji nějak vyřešilo, no a právě v tom okamžiku přijde hvizd, asi tak 17 tisíc Hz. Není to nádhera?
Je to neuvěřitelné, ale přetekl jsem rámec jedné stránky. Také jsi si toho všiml. Kdo to jen říkal - pryč s rámci.
Všechny národy světa volají po znovuotevření mezinárodního černého trhu s ohnivými mužíky a protoplazmou. Měl-li bych protoplazmu, hnětl bych jí místo sebe. A co bych uhnětl? - no to je jasné - hněteninu, nebo snad jehnětinu? Krleš je zkomolenina Kyrie Eleison. Edeš je zkomolenina Alva Edison, kde je ale Tomáš, nevěřící a Jidáš, Iškariotský, hloupá otázka, visí na stromě a houpe se tam, aby nám všem byl výstražným (nebo snad výstrašným) příkladem, Ježíš jde do těch zahrad takovejch, tam se mu zjeví taťka, zrovna jde z maškarního a tak vypadá jako Anděl Karel a povídá mu:"Hele, synu, s tebou je ale kříž" A Ježíš řekne:"No jo, ale přece mi nezatlučou do rukou hřebíky, když je budu mít všechny rád!" A taťka anděl si dá práska heráku, protože zná život a zmizí.
S pozdravem : "Kdyby Bell věděl, co se dá říct do telefonu, vymyslel by raději píšťalku na čajník"
Halfling
David