Pirvínova korespondence
dopisy 36 - 42
dopis 36 - 92-12-07-22-23
Ave Notator, Salve Prediktor, H*il H**ler,
je mi líto, ale jednou se to provalit muselo, jsem fašista a mám v hlavě fašírku. Je to způsobeno tím, jak jsem si onehdy strkal mixér do hlavy a někdo mi při tom otočil vypínačem.
Kolikrát denně se přelaďuješ?
Vraťme se k věci. Třeba k věci Makropulos. Víš ty vůbec o tom, že bratr Karla Čapka, Ema Destinová, napsla hru Věc Minipulos, jenže se celý text hry ztratil, jelikož na něj E.D. jednou takhle po ránu vylil žlódek z vajéčka, co do krku si lil, by hlas sobě posílil.
Právě jsem přišel o své dvě jediné akcie. Finanční deprese.
Už jsi slyšel o Pirvínově posledním kolapsu? Ne, tak poslouchej - že nic neslyšíš - to je právě ono, vytratilo se charakteristické šumění galaxie Dionis30:1. Pirvín tam byl na návštěvě, měl tam přednášku o finančnictví, a když nakonec pronesl "Peníze jsou všemocné, neb mají hodnotu blízkou h...., ba i podoba je onomu blízká" začala celá galaxie Dionis30:1 kolapsovat, až se zcela ukolapsovala do Momentary Lapse of Existence. Pirvín samozřejmě přežil, ale neví se jak, jako obvykle, jako vždy, Jakovlev.
Automatical handicap enabled. Your Microsoft, Ltd.
Dělal jsem pokus s roztrojením osobnosti. Byl to pěkný a příjemný zážitek, ale akorát nemůžu najít ty dvě další vzniklé osobnosti - někam mi utekly - máš také kly, jakou velikost? Kup si na ně povlak se zdrhovadlem od firmy Save Tooth.
Uvažoval jsi někdy o tom - promiň, ty jsi určitě uvažoval, já vím. Stanu se minerálním podvodníkem nebo kepstrálním koeficientem. Rozumově vzato je to nesmysl, ale jinak je to v pořádku. Minerální podvodník s sebou celý život vláčí kameny, které ve skutečnosti nemá. Kepstrální koeficient je číslo.
Plachá plachule tlachá zadule, nebýti plachou plachulí Frantíkův táta nehulí, Frantík plachuli zahubí a pak si raději zahulí. Et jesetera.
Víš, že pokusy se spojováním drátů nesnáším, tak proč mě nutí(š)?
Dobře si zkontroluj tep, jestli ti náhodou nejde pozadu, časové znamení právě ohlašuje sistolu, pink. Zprávy o počasí, v nejbližších hodinách očekávejte příliv krve krkavicí, na západě pak mírné protrhávání srdeční stěny, v noci občasné infarkty. V horských polohách kremace.
Budovu OSN nehledej, tu přece vymazali v Růžovém Panterovi.
Diplomovou práci uděl sám sobě a nejlépe za obsazené místo. To bude překvapení pro interrupční komisi.
Vydělil jsem se x, a tak se v čase neustále zmenšuji, nemáš zbytečný kvadrát?
S pozdravem: "Na čas je vždycky času málo"
Žvýkač Betele
David
dopis 37 - 93-09-05-17-26
Milá prašifko!
Rok se překulil.
Sníh napadl i roztál, ptáčkové přilétli i zapěli.
Jaro minulo.
Čas třešní, jahod, krásných dívek, léto jest v prdeli.
Dlouhoť jsem se neozval, nyní tak čině, kaji se. Odmlka půli roku trvajíc urovnala závity v hlavě mé. Cos skončilo. A já se rád vrhnu do práce nové, budovati budu, radostně jas v líc umístiv.
Prvním diabetikem byl Diagenes co žil v sudu od chlastu. Jak už dnes víme, co se ze sudu odpařilo, z toho on se napařil. Proto mohl Velkému Sašovi říct : Ustup mi, vole, ze slunce. Alex mu totiž šlápl na berušku.
Dostal se mi do ruky časopis Scandal Sandal a teď mi ho doktoři nemůžou vyoperovat. Ale než se to stalo, stačil jsem se dočíst o Ježíšových sandálech, tzv. Kristuskách. Byl to trojživelný model Slunce-Voda-Vzduch.
Dík za optání, mé klikaté kly klidně kličkují klihovým klystýrem.
Byl jsem se podívat v galaxii Dionis30:1 a na zdi tam bylo psaníčkové sgrafito, tož jsem jedno psaníčko otevřel a tam byla tato poudačka :
Teď už vím, co je to HIV, neboť jsem HIV positiv.
Přišel mi k svátku gratulovat Olda a přinesl mi žlutej tulipán a k němu reproduktor od Gausse, je na něm Mickey-Mouse.
Používejte Nanosoft Mirrors, tisíce výhružných dopisů.
Pirvín prý vymyslel nový vesmír, fuj, to je rusismus, nový celosvět. Je to dobrý, poněvadž se tam ( rovná jedný. Děsně to usnadňuje počítání, ale zkopali ho za to dokulata. To je vděk, hek, čuk a gek.
Mám rád Rychlé Šípky. Je z nich skvělý antivirový čaj. Nedostaneš předrděnky, odušnice ani bílý kašel, neřkuli velkárii.
Když je pilot, je i sekerot?
Mám plán, jak vydělat tuny peněz. Zkoumal jsem totiž ve zkumavce světový trh a objevil jsem v něm trhlinu, na které by se dalo trhnout. Představ si, že za celý loňský rok nikdo neexportoval do zemí rovníkové Afriky ani jednu elektrickou dečku! Nechápu, jak to mohlo vrahům z Wall Streetu uniknout. Až ty peníze vyděláme, tak je prodáme.
Měli bychom také udělat nějaký genetický pokus. Třeba zkřížit slepici a papriku, aby při vaření nebylo tolik práce.
Kvadrát nemám, posílám Ti alespoň jeden Kubát.
A nejnovější teorie o Pirvínově osobnosti: má fraktální charakter! Ať ji dělíš a sekáš, jak chceš, jeví se furt stejně na prd.
S pozdravem "Komu se nelení, žužlaj' ho jeleni"
Klapkostrunotlačič
Filip
dopis 38 - 93-13-01-22-21
Milý rozskočný úskočníku,
ten Tvůj Kubát mi věru přišel vhod. Vedl jsem s ním totiž debatu hlubokomyslného charakteru o smyslu vánoc a konce roku vůbec. Jeho odpověď na mé lkaní "běda, běda, zase ty vánoce na krku a konec roku s nimi a dílo opět nehotovo truchlivo i ty vodní kraje" byla tak prostá a čistá, že mi konečně v ledničce zamrazilo.
"Všechno to je jen věc nazírání na nenazíratelnou část světa - klidně to všechno ignorujte."
Ten Kubát, to je ale formát - ono to totiž funguje. Zařídil jsem se podle jeho rady a jsem pořád v našem starém dobrém roce 1993. Je prvního bledna, venku je šedo a sousedi se ztratili. Kubát mi už sice došel, ale svět je teď o něco veselejší. Pošli další, máš-li.
Jakoby to ten Pirvín vycítil - hned se tu ukázal a blekotal něco o časoprostorovém kontinuu a že v tom dělám bordel a já mu na to řekl, že ta jeho puntíkovaná kravata je děsná a on se bránil, že jí dostal pod stromeček.
Bleden - umřel už jeden.
Už to je s ním asi špatné, měli bychom tudíž vydat nějakou jeho předsmrtnou monumentální monografii, abychom po smrti mohli vydat minimentální polygrafii a pidimentální stereografii s mnoha reprografiemi v holografickém balení.
Voženílek je ducha minimentálního, ještě že má pidimentální manželku Vovdálkovou. Mají spolu rudimentální mikroděti s mnoha malými nanoúdy.
Umrůnor - nor de do hor.
Mně zase Olda přinesl sochu Harolda Loyda. Stojí mi tu ve dvoře mrakodrap a na předposlední římse leze kamennej Harold, poněkud nepraktické, leč ta hodnota. Olda je poslední dobou nějakej natvrdlej.
Dřezen -do rakve vlezem.
Elektrické dečky nejsou věru zlé, ale před tím exportem bychom měli posílit jejich výkon tak, aby byla zachována jejich funkce. Řekli bych že približně třistapadesát stupňů by bylo asi tak akorát. Uvědomuješ si, že tím vyřešíme dvě mouchy jednou ranou?
A. Zapíšeme se do análu za vytvoření ještě černějšího černocha.
B. Vyřešíme populační explozi (dodáme-li deček dostatečný počet).
Dluben - hníti tam budem.
Když teď mám tu spoustu času, chtěl jsem si utepat pár veršíků. Nemám ale kovadlinu, tak je jenom spřádám a to není až tak ono.
Spředl jsem totiž jen takovou pavučinu slov a mají mě tu za to za podivného pavouka.
Kočka leze dveřma, pes voknem, sežerem je až zcvoknem!
Všichni sou tu tajný, vyslaný mocnostma, aby zjistili, kdo to tak narafičil s tím rokem. Jenže si nemaj kam psát poznámky - eště pro ně neudělali nový kalendáře, takže pokaždý, když se mě někdo ptá kolikátýho je, tak ho vodbouchnu. Pro jistotu a pro radost.
Zpěten - vrací se Dluben.
Sakra, nějak se mi to pokazilo, budu muset jít do fachy.
S pozdravem : "Hnijte, ale s vkusem!"
Osmahlo
David
dopis 39 - 95-01-22-22-36
Nojo !
Loňský rok zase nepřál. Pirvín zmizel neznámo kam a dobře za sebou spláchl stopy. Žbluňk. Šplouch.
Hasta la vista, baby. BENG BENG. KŘÁP.
Abychom se nenudili, podrobíme korekcím některé fyzikální zákony, dokud nevyjde Tebou vzpomínaná Pirvínova monumentální monografie. Kupříkladu úhel dopadu se rovná předchozímu úhlu pohledu. Těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou přímo úměrnou svému strachu. Každá akce vyvolá jako reakci průser. Absolutně černé těleso je blbina. Při pohybu vodiče v magnetickém poli kolmo na směr siločar vzniká pohyb vodiče v magnetickém poli kolmo na směr siločar.
Ještě že je ten Pirvouš nesmrtelnej. Nebo nesmytelnej? Zanedlouho mi totiž přišel kabeloradiofonotelequasipiktogram a na něm bylo hádej co. Správně, bylo na něm Hádej co. Ty jeho infantilní fóry mně začínají dělat starosti. Jestli on nám ho někdo nevyměnil? To by bylo, co? Na prd, co? Co se týče puntíků na Jeho kravatě, je vše v pořádku. Vznikly, když si šel koupit housku do konzumu na konci tangentoidy (tam, co se protínají rovnoběžky), aby s ní udělal něco velice hnusného, nemravného, lascivního a obscénního. Přišel tam, takovou dálku sebou pajdal a co nevidí? Místo útulného, smradlavého, milého a zavšiveného krámku je prodejna automobilů značky Mortimer Deathline. Tak si tam alespoň koupil kravatu s nešťovicema a flašku specielní žluté Genciány.
Zkusil jsi někdy zalévat květiny vteřinovým lepidlem?
Ovšem vzhledem k tomu, že z hlediska okamžité situace, potažmo právě se dějícího děje, je jedinou možností nastolit otázku, kterou nechceme a ani nemůžeme považovat za apriorně zodpovězenou, v podstatě nikdy nekončícím problémem se zabývající podstatou, lze říci a vzápětí potvrdit, že zásadním počitkem jako negací právě řečeného je plošně orientovaný pohled na ambivalentní dění kolem každého jedince, těsně předtím, než dojde k jeho rozvrstvení do fragmentů částečně zobrazujících nepředstavitelné jsoucno. Proto nestuduji psychologii.
Ale zase na druhou stranu se tak moc nestalo. Z repráku na mě troubí Miloš Davisů, jíst mám taky co a práce, práce mě naplňuje alfa-částicema.
A v Indii hladujú. Čo robíš? Zaváraš?
Ve spánku se mi někdy zdá takový sen. Sedím na větvi, je mi dobře a pode mnou si Benito Musolini hraje se stavebnicí Merkur. Albert Einsteinů mu krade šroubečky a slabomyslně se pochechtává, zatímco já se pochechtávám silnomyslně. V okamžiku, kdy se jeden z nich (to je jedno který, nikdy však ne oba zároveň) podívá nahoru, zlomí se nade mnou větev a já letím kolmo na směr magnetických siločar... Dál už to znáš.
S pozdravem "Komu se nelení, stejně umře, tak kam se honit"
nečekaný filosof
Filip
dopis 40 - 95-02-19-19-48
Huš, huš, co k tomu dodat?
Snad jen dodatky. Jaké dodatky? Správně - příslušné. Mohli bychom vytvořit ministerstvo dodatků a aby byly ty dodatky opravdu příslušné, mělo by toto ministerstvo pořádný oddíl příslušníků. Když by někdo obdržel od našeho ministerstva dodatek a nebyl by spokojen, říkal by třeba : "Co to má bejt, to je nějakej fujtajxl, to vůbec není příslušný dodatek jak má být!", vyslalo by k němu ministerstvo patřičné příslušníka. No jo, jenže on by říkal : "Co to má bejt, co je tohle zase za sviňajznu, to vůbec není patřičný příslušník, to ...". No a co my? Příslušníky máme, ale na patřičníky jsme nemysleli. Jenže my jsme vynalézaví, my totiž jen tak z ničeho nic někde vytáhneme přeslešníka. A ten to všechno zařídí, tedy přeslechne. To bude vždycky takový náš závěrečný trumf a posléze triumf.
Marně doufáš, Pirvína nikdo nevyměnil. Pirvín je totiž reprografické studio.
K Tvým fyzikálním zákonům: Fuj, že se pekla nebojíš! Třeba s tím úhlem dopadu - to je přece ze života a ne z fyziky. Poslyš, teď mě napadlo, zahrajem těm tůristům strašný dívadlo. (hm, to je taky ze života.)
Kdyby dnes nebyla Verona tam, kde je Verona dnes, byla by Verona tam, kde by byla Verona, kdyby nebyla Verona tam, kde je Verona dnes. Rómije a Jul by byli v prdeli, ale Jul by zas mohl mít vlasy, kdyby netrval na tom Y na začátku. Rómije by to měla blbý tak jako trak. A to je blbý dost.
Přišel k nám host, přines nám kost, kost byla souseda, hoste, jsi ty ale nezbeda. (Soused se jmenoval Šembera, takže kost byla velká a najedli se všici.)
Ale chtělo by to nějakou serióznost, že? Jo, jenže kde jí v dnešní době hledat? Kde hledat dnešní dobu? A hlavně proč? Tak nějak si to myslel? Mohl bychom tedy dělat též pokusy s časomírou. Například položíme doprostřed přesně vytyčeného pentaněco dnešní noviny, které zakoupíme od časoprostorových pašeráků. A budeme pozorovat. Například, když nám noviny porostou a budou zelené, bude to známka toho, že se dnešní doba teprve blíží. V případě, že zhnědnou a uhnijí, dostane někdo přes hubu, protože koupil staré noviny. No a přesně v okamžiku, kdy noviny rozpuknou do plné krásy a vykvete jim černá kronika, budeme vědět, že je dnešní doba. To bude sláva, necháme to rozhlásit po celém světě a tak. Huš, huš.
Zaváram. Čo? Mozok.
Člověče, ani bys nevěřil, ale poslední dobou mě ten vesmír nějak ničím nenaplňuje. Pokaždý si v noci vylezu na střechu, lehnu tam pod komín, votevřu hubu a čekám, co mi do ní naskáče. Zřejmě si dokážeš představit, co to asi tak je. Z vesmíru nic. Jestli von se na nás nějak nenaštval. Neřek si třeba: "Vyfotím se, tu fotku nalepim vokolo země, nahraju deset let záření, budu jim to pouštět furt dokola různou rychlostí a pudu se vožrat. " A Peterka upadl.
S pozdravem "Kriple Eleison a jinak se mějte dobře"
Huštra.
David
dopis 41 - 95-02-28-20-48
Nevstupujte bez vyznání.
Stalo se to, co jsem vlastně očekával, ale v koutku duše jsem si myslel, že to nikdy nepřijde. Z mého zvukového modulu vylezlo všech dvaatřicet mrňavejch japonskejch muzikantů, že založili odbory, a kdy jim prej zaplatím přesčasy a že ta menáž už není co bejvala, no celej papír s požadavkama měli. Tak jsem je uklidnil, poslal zpátky do krabičky a tu připojil na 3*380 silných voltů v síti. Pak už nikdo nevylez, jen trochu čmoudu. Řekneš si - to je ale obratné řešení, ale kdo mi teď bude za dlouhých zimních večerů vyhrávati ?
Já si myslím, že dnešní doba je teď. Za chvíli ---- asi tak teď je zase dnešní doba. Z toho plyne, že dnešní doba je furt. A byla vždycky. A vždycky bude. A to je blbost, protože kdy by potom byla včerejší doba, neřkuli světlé zítřky ?!?! Z toho plyne, že dnešní doba neexistuje, quod est destructivum. Anebo existuje a neexistujeme my. Tak si vyber.
Jojo, serióznost by to chtělo. Paralelóznost by ale taky nebyla k zahození. Kdyby jsme byli všichni paralelózní, nevznikaly by mezilidské problémy. Jednoduše bychom se proparalelili a byli bychom totožni, bratr bratru bratrským bratrem rodným. Jenom pozor na schizofreniky, ti jsou od přírody seriózní.
Nekríč, počujem.
Když je ten náš Pirvín reprografickým studiem, komunikuje se s ním prostřednictvím kopírovacích strojů, že ano. Tak jsem si pro něj zkopíroval otázku, jaký je rozdíl mezi vránou a on mi odpověděl - to máš jako nebe a dudy. Ale jaký má Nebea dudy, to už mi neřekl.
Co se týče vesmíru, máš recht, je nějakej divnej. Je to samá černá díra, to Tě vcucne, ani nevíš jak a proč. Co jsme tý gravitaci udělali? Já teda nic, pokud vím, a taky mě vcucla a přežvejkla. Od té doby mám srdce na pravém místě, v tramvaji. Nejradši bych celej vesmír vzal, naložil ho do bílé Škodovky a odvezl do Sběrných Surovin. Ale nevykupujou ho, bídníci, že se prej blbě recykluje.
Napadlo mě, že si něco vypěstuju, tak jsem začal mlátit pěstí do stěny, jenomže z ní nic nevypadlo, jen takový malý slepý skřítek, kterých je plné Slunce, ta velká žhavá koule plná malých slepých skřítků. A ještě ke všemu ten Peterka, on je poslední dobou nějaký podivný eskamontér. Vyrábí v Chebu kola ESKA, místo toho, aby se jen tak ocmrdoval po okolí se svým skládacím cylindrem a produkoval králíky.
Mám takovou ideu. Propojíme celý svět, co svět, celou Zeměkouli světlovodnými kabely z molitanu. Jsou děsně lehké a vůbec se nelámou. Fungovat to bude stejně, jako ty dosavadní a zbylou měď odvezeme Škodovkou (bílou) do Sběrných Surovin. Za utržené peníze postavíme molitanovou planetu a zavřeme tam všechny blázny, abychom si neublížili.
A aby to všchno dostalo správnou patinu, tak to zakopeme do země a budeme na to chodit čurat.
Kontrolní otázka : Jakto, že manželka současného amerického prezidenta dosáhla jako první vrcholku Čo-mo-lung-my ?
S pozdravem "Moje jméno je Úpis, Jakub Úpis"
Polyp
Filip
dopis 42 - 95-03-08-10-25
Verbaskum? Proč ne, drahý profesore, jenže zkuste to vyslovit před komisí a uvidíte, jak se vám vysmějí do očí. Všichni jsou zblblí těmi baronovými žvásty a nikdo si není ochoten připustit, že věda neznamená jen třít preparát špachtličkou a poslouchat, co se kde šustne. Nechtějí si připustit, že nás všechno to bádání má přivést k překračování nových prahů do vyšších pater poznání, chtějí jen pořád nějaké výsledky a abych zaplatil těch pět rozbitých zkumavek. A přitom je mi stále hůř a hůř a nemám nikoho, kdo by mi zatlačil, takže chodím denně do ústavu pěšky - zkusil jste někdy ujít čtvrt světelného roku tak, abyste byl v práci v půl osmé? Haló, vypadněte, to je náš horror, kdo se vás... no dovolte, víte s kým mluvíte? To je mi jedno, tohle je můj dopis, vy jeden zlý. Och.
Promiň, příteli, někdo se nám do toho na začátku přimíchal. Původně jsem myslel, že to bude veselé, tak jsem do toho neskákal, pak se to však nějak zakabonilo, tak jsem do toho ťal ťavkou a bylo. Když jsem pak viděl korpus toho profesora, chvíli jsem zalitovával, protože by bývalo stačilo použít prťavku, byl velký jako malý.
Myslíš, že Nebea je ženská? Myslíš, že je hezká? Fakt? Jaký má Pekl telefon?
Daleko lepší výpěstek pořídíš, do zdi-li mlátit nebudeš, ale svůj bakulovitý konec končetiny vhodnějším směrem zamíříš a na kytky zapomeneš.
Už bychom konečně měli přestat litovat ty malé slepé skřítky, ve skutečnosti jsou to parchanti. Jeden se tu právě tak batolil, já slzel jak malé děcko a říkal jsem: "ó malý slepý skřítku, mně je tě tak líto, kdybych ti tak mohl dát své oči a pomoci ti v tvém bolu, jenže já nechci", když v tom se ten malej slepej hajzl otočil a kousnul mě do okolíku a zdrhnul.
Peterka je montér, tak ho smontujeme, s tím bych si hlavu nedělal. Jenže s kým si pak tu hlavu uděláme? To je vlastně hrůza, myslíš, že tu hlavu sedící na našem krku, si někdo s něčím dělal - třeba s hrachem nebo s fazolemi - tu moji určitě, něco mi tam totiž pořád zkaženě zapáchá. Zapacha. Klenk Zapavha. Azvha kapha elvha hubavha housana hejrama suprstár? Time, please. Wow.
To s tím, jak na tu zakopanou zemi budeme chodit čurat, to se mi líbí. Ale nemohli bychom na ni chodit i ...., abychom tak vyjádřili generační zpověď generace našeho university středního věku?
Jo, Pirvín ten to má dobrý s tou svou existencí, rozhodně se tím nijak zvlášť nezatěžuje a když, tak používá těžítko, aby se ho to nijak osobně nedotklo. Jinak by se totiž musel posrat a to on nechce, protože je čistotný. Dokonce se kvůli hygieně zbavil regulérního těla a teď má jen obyčejné, vazké. Vazko do Gama, to je ale sliz.
Tuhle jsem si nemohl v restauraci osolit, protože jsem s sebou neměl žádnou solmizační slabiku, jen "brr" a ta se hodí spíš do salátu. A pak jsem křičel na servírku "Sol mi, sol mi" a ona mi řekla, že jsem prase. Tak jsem šel do predestaurace, ale tam už jsem byl v jednom vydání, v koži a bez obřízky, ale byl jsem o něco tlustší a jmenoval jsem se Okavango Dibango. Tu petici nepiš.
David