1803 dní po odletu. Z deníčku velitele.
Dnes jsem viděl krásnou černou díru, ale posádce se tam nechce. říkají, že je to až moc černá díra. Já jsem namítal, že při pohledu zleva to zase TAK hrozné není, ale oni na to, že za ty prachy si tam můžu vlízt sám.
K obědu byl smaženej květák. Vrtalo mi hlavou, kam na to Li-Weng chodí, když už jsme na cestě tak dlouho. Ptal jsem se ho na to a on mi odpověděl, že na tržiště jako vždycky a urženě bouchl dveřmi od kuchyně.
Na odpoledne jsem svolal valnou hromadu. Vzali to jako společenskou událost. Ženský si voblíkly večerní róby a mužský parádní uniformy. Robertsová měla výstřih nejen odvážný, ale přímo udatenský a ostatní nezůstaly pozadu. Li-Weng odněkud vyštrachal spoustu chlebíčků se šunkou, ozdobených čerstvým salátem. Neodvážil jsem se ptát, kde k tomu přišel. Pak se na stole objevilo i šampaňské. Při odjezdu se žádný alkohol nenakládal, tím jsem si jist, tak kde se to tam najednou vzalo? Až budu mít čas, musím se podívat do skladiště.
Do diskuse se nikomu nechtělo. Všichni se ládovali chlebíčkama a chlemtali šampus. Pak se začali dohadovat, jestli by nebylo vhodné přetřít loď na modro. Pokusil jsem se sjednat klid a říct jim svůj plán, ale nikdo mě nevnímal. Urazil jsem se a odešel do řídící kabiny, navigovat loď do středu černé díry.
Když jsme vstoupili do černé díry, všichni se najednou nahrnuli do řídící sekce a napadli mě. Okolo byla tma a tak nevím, kdo mě praštil první. Tvrdil jsem, že vpředu je malilinkatý světýlko, ale nikdo mě neposlouchal. První důstojník mi řekl, že to mám z toho, jak po mě šlapali a že mi šplouchá na maják. Nejdřív jsem nevěděl, co to má znamenat, žádný maják tu nemáme, ale když jsem se na ošetřovně zmátořil, šel jsem se podívat dopředu.
Ve velitelské sekci chyběly všechny ovládací pulty. Místo nich byl bazének a v něm plavali dva lachtani. K obědu byly fazole se zelím. Li-Weng vyrostl o půl metru a Robertsová má objem hrudníku najednou alespoň 120. Nevím přesně, neměřil jsem to.
Vyšla ze dveří skladiště ve fialových plavkách ( ne , teď si vzpomínám, že byly starorůžové!), přes ruku měla osušku a děsně jí to slušelo. V pootevřených dveřích jsem jasně zahlíd modrý třpyt hladiny velikého plaveckého bazénu, ve kterém se odrážel bílo červeně pruhovaný maják.
Pozoroval jsem vlnící se Robertsovou, jak odchází. Když byla skoro za rohem, otočila se a šibalsky na mě zamrkala. Nebo se mi to jen zdálo?
Nevěděl jsem, že na lodi je bazén. Proč mi to jako kapitánovi neřekli?
Otevřel jsem dveře a nakoukl dovnitř. Velká hala byla plná beden osvětlených mdlým světlem. Bazén byl pryč. Nebo, že bych si spletl dveře? A co je asi v těch bednách? Možná, že šampus! Chtěl jsem si dojít pro pajcr, ale cestou jsem zaslechl signál svolávající posádku k večeři a tak jsem to odložil.
Zase to byly fazole se zelím! V místnosti byla tak hustá atmosféra, že už jsem chtěl vypadnout, když dveře od jídelny rozrazilo vysoké, nemyté a zarostlé individuum s třírohým kloboukem na hlavě. Mělo na něm lebku s hnáty. Nechápu, jak někdo může mít tak morbidní vkus. Přes oko měl pásku a mířil na nás něčím, co vypadalo strašně vražednicky. On a pět podobných maškar vpadlo dovnitř a sebrali nám hodinky a komunikátory. Robertsovou vzali s sebou jako rukojmí.
Když zmizli, šel jsem se podívat do velitelské sekce. Lachtani se spokojeně plácali v bazénku u stropu a tak jsem chtěl zaměřit hloubku vesmíru, ale protože jsme v černé díře, všechny přístroje ukazují nulu. Fazole mi v žaludku nabobtnaly, ztvrdly a změnily se na betonové monolity. Jestli Li-Weng nezmění repertoár, budu ho muset dát do hlášení a exemplárně potrestat.
Dnes byly zase fazole. V jídelně jsem byl sám. Li-Weng v kuchyni není a nenašel jsem ho ani v jeho kajutě. Zato jsem potkal Robertsovou. Měla na sobě černé krajkové prádélko a něco si špitala s tou starou megerou Stounovou. Ta měla průsvitnou košilku. Udělalo se mi z ní mdlo, protože vypadá jako barbucha. Smály se a Robertsová měla bělostné upíří zuby. Nevím, kde se tam vzala, když jí zbalili ti chlápkpvé, o kterých jsem se s knihovny dozvěděl, že se jim říká piráti. Stounová na mě mrkala a tak jsem utekl pryč. Proč na mě hergot nemrká Robertsová?!
Jen tak pro jistotu jsem nakoukl do skladiště. Byl tam sníh a pět chlapů z posádky se tam s radostným hulákáním koulovalo. Pak se za majákem vynořil lední medvěd a tak jsem raděj vypad. Oddychl jsem si, že je všechno v pořádku.
Bydlím teď v řídící kabině. U mě jsou nastěhovaní lachtani. Robertsová se byla zase koupat ve skladišti v krajkovém prádélku. Ve středové chodbě jsem potkal karavanu velbloudů. Přepadli je piráti. Nejdřív vyhrávali 10:3, ale nakonec to byla plichta. S jejich kapitánem jsem si začal tykat. Jmenuje se Flint, ale já mu říkám familiárně Jessie. Je to hrozně hodnej a inteligentní kluk, ale žárlím na něj, prtože se s Robertsovou procházel po vyhlídkové chodbě. Měla na sobě jen kožich z ledního medvěda. Jinak je vše při starým. K obědu jsou i nadále fazole a Li-Weng je stále nezvěstný.
Dnes jsem obvědval s Flintem a jeho chlapci. Měli jsme fazole se zelím a všem to moc chutnalo. Delikatesa. Až uvidím Li-Wenga, musím mu pochválit, že tak vaří, ale je pořád nezvěstný. Při obědě nás přepadli muži z posádky a unesli Stounovou. Když jsme je pronásledovali, schovali se do skladiště vel-bloudů. Li-Weng se objevil a řekl mi, že k večeři bude lachtaní maso. Na hlavní chodbě jsem potkal kara-vanu ledních medvědů. Přístroje jsou v pořádku a tak jsem změřil hloubku vesmíru. Je to přesně 0,975 m.
P.S.: Robertsová si šla zase zaplavat. Měla na sobě bílý bikinky.
Coural jsem se po lodi a uslyšel ze skladiště strašlivý křik. Jat hrůzou jsem vpadl dovnitř. Hrálo se tam hokejové utkání, posádka versus piráti. V přestávce se tam šla koupat Robertsová se Stounovou. Obě bez plavek. Ti, kteří to přežili, jsou na ošetřovně. Ostatní jsme dali do beden ve skladišti. Zima je tam dost velká.
Sedím s kapitánem Flintem v řídící kabině, popíjíme jamajskej rum, kterej jsme našli v bednách ve skladišti. Jessie mě naučil několik hezkejch písniček a tak si teď spolu zpíváme a měříme hloubku vesmíru. Zlepšuje se to, už má jen 0,95 m!
Li-Weng nám naservíroval Stounovou se zelím. Měla trochu tuhé maso, ale dalo se to jíst. Ještě si rozmyslím, jestli ho dám na hlášení. Robertsová šla ošetřit zbytek mužů. Nepřežil to tentokrát už nikdo a tak je tu s náma a tančí závojový tanec. Ve skladišti hrajou medvědi s velbloudama hokej. Na ukazateli bylo po dvou třetinách skóre 120:3. Chvilku jsem se díval, ale hráli to mizerně.
Než jsem se vrátil, Stounová znásilnila Flinta. Robertsová mu dávala umělé dýchání z úst do huby. Musel jsem ho taky dát k ledu. Škoda, byl to takovej fešněj kluk! Stounová a Robertsová šly laškovat s ledníma medvědama a já měřil hloubku vesmíru. Už to bylo jen 0,92 m. Li-Weng slíbil, že k obědu budou velbloudí stejky se zelím. Už se těším!
Na chodbě se cicmal hlavní computer s vysílačkou a vůbec jim nevadilo, že kolem prochází kara-vana ovládacích pultů. Asi je dám do hlášení! Li-Weng se vrátil a ptal se mě, jestli bych nechtěl raději medvědí tlapy. Zároveň přišla i Robertsová se Stounovou a sdělily mi, že medvědy musely dát k ledu. Všechny do jednoho! Li-Weng se zabarikádoval v kuchyni, bazén obsadili velbloudi a koupou se v šam-paňském. Vím, že teď jsem na řadě já. Zatím měřím hloubku vesmíru. Má 0,9 a tak je všechno v pořádku.