Ale ano. Pravě že moc dobře. Nelíbí se ti TO. Co TO má být? Proč tě TO pronásleduje? Víš odpověď. Sám si odpovídáš, ale neuspokojí tě TO. Příliš snadné. Tak TO není. Je TO mnohem složitější. Neexistuje jednoduchá odpověď. Snad jen ... 42. Konec. Tím TO zacíná a vzápětí končí. Víc nemá smysl. A má něco smysl? A CO?
"Taková hloupá otázka", řekne někdo.
"Všechno má přeci smysl", dokončí, co začal.
"Ale co všechno?", ptáš se.
"Všechno. Všechno, co děláš, mluvíš, myslíš, žiješ, ..." hlas pomalu zanikal az zmlkl.
A noc se pomalu mění v den. Ráno se probouzíš. Po chvíli se probereš a stoupneš si před zrcadlo v koupelně. Díváš se tomu druhému do očí.
"Tak, už to víš?" říkáš v duchu tomu druhému.
A on odpovídá: "Ano, už to vím."