"Haló! Šéfe! Haló! Tady W X 25! Slyšíte mě!"
Malý zelený mužíček, sedící v létajícím talíři, nadskakoval na sedačce jako gumový pumlíč a vztekle bušil pařátkem do přístroje před sebou. "No tak, sakra, slyšíte mě!" Kadence bušení se zvyšovala a připomínala nyní kulometnou palbu. Konečně se zdálo, že se přístroj umoudřil a rozhodl se komunikovat. Kontrolky váhavě zablikaly a ozval se hrčivý hlas, rušený šumem kosmických dálek: "Bflm-psvz!"
"Já vím, že jsem na téhle pitomé misi za trest, ale přísahám vám šéfe, že to tentokrát už nezvořu a konečně se mi podaří lidstvo zlikvidovat."
"Elc pelc d peklc!" namítal vzdálený hlas.
"Uznávám, že pět tisíc let je dost dlouhá doba. Já se fakt snažil, ale ono se to nějak zvrtlo. Zkrátka nevyšlo mi to. Když počkáte ještě pár let, tak vám garantuju, že se zničej sami a nebude zapotřebí žádná invaze. Už dřív se mordovali, ale teprve teď se do sebe pustili s tou správnou vervou atomovkama. Pouštěj na sebe všemožný chemický hnusárny, kácej lesy a dělá se nad nima báječně velká ozonová díra. Jak říkám, pár let a je hotovo."
Reproduktor ho přerušil: "Ent ten týn dvšpalkk."
Pro zelenáče to byla zřejmě urážka, protože zežloutl vzteky a začal ječet: "Tak to zas né. To si nemusím nechat líbit. Dobře víte, že ten nápad dělat pokusy na opicích jste prosadil vy a já byl jedinej jasnozřivej a už tenkrát je učil bratrský nenávisti a tomu, aby se mlátili po kokosech. Všichni si lebedili, když se jim ti pitomci klaněli, ale byl jsem to zase já, kdo si uvědomil, že se nám to vymklo z pařátů a začal makat na dešti. Nevím, kdo to tomu Noemovi píchnul, ale dal bych mu do chobotu ještě dneska, protože, když se to provalilo, tak jsem to vodnes já, že prý jsem diletant. Já, kterej toho pro zničení lidstva už tolik udělal! Já, kterej forte. Na obrazovce se zjevily pestrobarevné klikyháky. Ufouňák je chvíli pozoroval, načež zdrceně klesnul na sedačku: "Krucinál, malér! Malej moment jsem nedával pozor a už je to v p.. pulzaru. Co mě to dalo práce než jsem jí sem nenápadně nasměroval. Kolik já vyplejtval energie! Jak já to jen proúčtuju?! Šéf mi to tutově srazí z platu a na dovolenou můžu zapomenout aspoň na dalších pět tisíc let. Už je to jasný, že místo na Zem bouchne do tý velký červený planety, co jí říkaj Jupiter."
Zelený mužíček lomil pařátkama a dál bědoval, ale už mu nebylo rozumět, protože létající talíř se vzdaloval a byl nezadržitelně přitahován ke Slunci.