"Všichni dobře víme, proč se dnes rodí tolik dětí s tykadly místo očí," začal doktor Nevermore svou přednášku. "Jsou to vlastně oči na tykadlech, která končí ve zmenšeném mozku. Zavinil to Hoff, jak rovněž kdekdo ví. Ten geniální mediální fenomén. Svým nesmyslným nápadem, že musí trumfnout konkurenci. To on si všiml, že s příchodem klipů roste procento dětí s exophtalmem. Tedy s vystouplýma očima. Rodily se už tak, aby jim v televizi ani novinách nic neuniklo. My starší si vzpomínáme, že kdysi lidé četli romány, v nichž občas byla popsána nějaká šťavnatější událost, v rámci toho, co chtěl autor sdělit. Ti měli dosud oči v lebce, kryté víčky a obočím. Potom vzniklo zábavné čtení, kde literární osnova sloužila už jen k tomu, aby se mohly tisknout ti šťavnaté scény, vzbuzující hrůzu, vášeň nebo veselí. S příchodem klipů tohle všechno končí. Klipy se nestarají o logiku děje nebo autorský záměr, jsou tady jen kvůli těm šťavnatým scénám. Jak v televizi tak v novinách. Ale tím ještě nenastal monopol jedné firmy, ani nedošlo k rození dětí s tykadly, i když je zřejmé, že procento lidí s vystouplýma očima stále rostlo, protože v civilizačním shonu nebylo už důležité přemýšlet o obrazech a tedy užívat mozek, ke kterému vedl nervový svazek oční, ale jen koukání, oko samé, které pak sdělovalo podněty přímo centrům emocí a lidé tak zažívali snadno hrůzu, vášně či veselí.
Heffův nápad byl geniální v tom, že dobře předvídal, jak brzy se tohle okouká a přišel s ideou fantastických, originálních klipů. A tak se bez jakékoliv přípravy a vysvětlení vyskytovaly scény s neskutečnými vynálezy, neuvěřitelnými cestami, originálním dobrodružstvím a přímé zrcadlení současnosti. V tomto žánru dokázal Hoffa málokdo napodobit a jeho kartel brzy dosáhl monopolu mezi tiskovinami (klipy nesměly být delší než půl stránky!). Stále ovšem zbývala televize. Dokázala napodobit fantastické klipy mnohem účinněji, všechno bylo jako živé a divákům doslova lezly oči z důlků. To ovšem neznali Hoffa. Přišel se superklipy! Žádný nápad nesměl být delší než dva řádky!!! Jestliže se psalo o stroji, byl to samozřejmě stroj času, když se psalo o vynálezu, byl jasně fantastický a cesty pouze neuvěřitelné. Začaly vznikat symboly, které v divácích, podmíněných novinovou produkcí jako pavloviánští psi vzbuzovali už předem hrůzu, vášeň či veselí a děti s vystouplýma očima křičely, už když zahlédly první stroj: "Stroj Času!" Noviny tak získaly spoustu místa pro popis skutečných vražd, podvodů a loupeží, především ovšem pro reklamu, která jak známo živí je i lidi s tykadly.
Jenže i tenhle zkrat zlotřilá televize napodobila skutečněji a dokonaleji (ultrapočítače, strecholografika, molekulární synthéze a jiné objevy) takže vedle obnažených dámských prdelek, mužského pohlaví a šaškovské čepice ukázala i zmíněný stroj, čímž dosáhla Absolutního Vjemu, jakému se dalo vzhledem k plasticitě (synchronizovaná vůně!) sotva konkurovat. A tehdy vytáhl Hoff svůj poslední trumf: Každý nápad se naznačil jen velkým písmenem! V jako vynález, C jako cesta, H jako hrůza a k tomu bude příslušný výtvarný doprovod. Hoff totiž tušil, že ho až sem televize nedohoní, že těžko může zrušit abecedu. A co víc! Využil jako ilustrace každé řádky textu celostránkovou reprodukci televizních ultraklipů, čímž nabídl spotřebiteli věčnou památku na Absolutní Vjem a intenzivní pocit, který samozřejmě v televizi přejde během mrknutí oka. Ale tykadlové děti už očima nemrkaly, měly je stále otevřené, aby jim neuniklo nic z těch stále dokonalejších klipů. Neměly víčka. Hoff tím způsobem pak konečně dosáhl sloučení televize s tiskem a stal se králem supermonopolu. Podle posledních informací je jeho další žena těhotná. Jsem opravdu zvědav, jak dlouhá tykadla bude mít jejich bejby.