Jmenuju se Tomík. Dlouhý roky jsem žil v Čechách, teď žiju v Řecku a chci Vám vyprávět o svý nejpodivnější zakázce. Nakonec to, kde jsem žil a kde žiju teď, s tím zatraceně souvisí.
Ta zakázka - jsem organizátor. Kamarádi mi říkají Tomík-organizér, což má být parafráze na Lotus Organiser, ale to je něco tak jinýho, že to snad ani nebudu komentovat.
Když se řekne organizátor, spoustě lidí se vybaví kravaťák. Ale kravaťáci jsou jenom pěšáci; dělají to, co jim vymyslel někdo jinej.
A když se řekne někdo jinej, nepředstavujte si ty chudáky, co mají milióny peněz a milióny starostí. To jsou nakonec taky pěšáci, který o ničem nerozhodujou.
Všichni dělají to, co jim vymyslel organizátor.
--- @ ---
Zase vás nemůžu moc podceňovat - všichni jste už někdy slyšeli o firmách, který mají ve jméně 'consulting' nebo dokonce jenom jméno nějakýho chlapa, jako že když se řekne Hoten Toten, tak každej musí vědět.
Takový ty firmy, co Vám půl roku šmejděj po firmě, zpovídají lidi, berou nekřesťanský prachy a pak řeknou:
"Když přijde objednávka, tak ji nepřevezme paní Růžičková, jako doteď, ale paní Nováková a dá ji paní Vonáskový a paní Růžičková ještě s dalšíma dvaceti lidma může jít domů."
Tak to už jste docela blízko - tyhle firmy mi dělají vstup a výstup. Jako že mi nosí zakázky, sbírají data a zase naopak prodávají to, co vymyslím.
A nenechte se zmást tím, jak furt kreslí stromečky a diagramy - lidi jsou pořád ještě spíš ochotný platit za show než za výsledek a kdyby tam přišel organizátor, chvíli koukal a pak jim řekl to samý, měli by zákazníci pocit, že je někdo bere na hůl.
--- @---
I když organizátor taky není moc přesný slovo. Člověk, i když se oprostí od představy těch kravaťáků, by si pořád mohl myslet, že to je ten, kdo něco zorganizuje - třeba veletrh nebo volby. Manažer.
Jenže organizátor není manažer.
Mě baví řešit hádanky. Baví mě vymejšlet, jak něco uspořádat a co na co bude navazovat. Ale už mě nebaví řešit, že Nováková má nemocný dítě a Máchová menstruaci, nebo Křepelkovi říkat, že je vlastně dobrej, tak ať to zkusí ještě jednou.
Můj výstup je řešení úlohy, a na tom se pak pasou manažeři.
Jak jsem se k tomu dostal? Všelijak.
Začínal jsem jako programátor. Jenže dneska jsou tu mraky čvuťáků, co si přečetli Kernigema s Ričim, ti lepší ještě Stoustrupa - a jsou hrozný kingové.
Každej pátek přelouskají Computerworld, aby mohli všude říkat, na jaký hodnotě uzavíraly akcie Borlandu nebo citovat odstavce z iso devět tisíc. Dřív nebo pozdějc skončí jako kravaťáci u ajbíem a do tý doby budou otravovat ovzduší a trh.
--- @---
Taky to, co chtějí zákazníci je z devadesáti procent furt to samý, takže žádná velká zábava.
Zábava je spíš s vymejšlením prostředků a metod, jak takovýhle zakázky rychle stříhat jednu podle druhý, protože s dnešníma překladačema a vůbec úrovní vzdělanosti už to není o tom, jestli člověk umí něco naprogramovat, ale jak dlouho mu to trvá a kolik ho to stojí.
--- @---
K tomu se i ty zákazníci začali trochu vyvíjet a začínali se zajímat o servis a takový věci.
Přitom podlehli falešnýmu dojmu, že je lepší kupovat programy od firem, co dají polovičku peněz na sekretářky, mazdy a mobilní telefony, než od někoho, kdo nenosí kravatu. Ne, vážně - loni daly ve světě softwarové firmy víc peněz na reklamu než na vývoj programů. Není to na pováženou?
--- @---
Když se tohle všechno sečte dohromady, je vidět, že programování už není, co bývalo.
Taky zákazníci už přicházejí na to, že cenu nemají jenom peníze a stroje nebo programy, ale i postupy. Znalost, jak něco udělat.
Chcete založit továrnu na výrobu žvejkaček?
Za prvé: objednejte si průzkum mínění cílové skupiny.
Za druhé: udělejte SWOT analýzu...
Za třicáté sedmé: kupte barák...
Za stodvacáté první: najměte tolik a tolik takových a takových lidí do těchto oddělení...
Takováhle znalost oproti metodě pokus-omyl ušetří mraky peněz a času.
Takováhle znalost se dá koupit.
Od organizátora.
--- @---
Když to po mně poprvé někdo chtěl, skočil jsem do toho trochu po hlavě. Byl to kšeft, kterej mi dohodil kamarád a ten člověk věděl co chce asi líp než já.
Nadřel jsem se na tom jako kůň. Ale taky jsem si na tom některý věci rozmyslel a něco se naučil. A zákazník byl spokojenej a nenechal si to pro sebe.
Takže ve chvíli, kdy začíná tenhle příběh, jsem dělal tak asi pro tři konzultantský firmy. A jednoho rána zazvonil telefon.
Volal známej z jedný z těch firem a že jestli jsem doma. Že mi někoho přivede.
Když zvedám telefony tak jsem doma. Tak že jo. A přivedl!
--- @---
Teda abych něco k tomu, jak bydlím - nebo jak jsem tehdy bydlel - nebyla to zrovna hacienda s bazénem.
Ne že bych měl něco proti haciendám, ale mám dost svejch koníčků na to, abych se ještě staral o trávník, neřku-li okapy a takový hovadiny.
Takže jsem bydlel v jedna plus jedna na sídlišti. No co, dnes mám barák a za oknama moře.
--- @---
Předsedu vlády, Strany a kdovíčeho ještě, jsem samozřejmě znal. Ale je něco jiného ho vidět v televizi nebo někde na náměstí, i když na jeho show jsem byl naposledy v devadesátým prvním na zimním stadiónu v Hradci Králové, a něco jiného je, vidět ho takhle zoka dooka, před svejma dveřma.
Kdybych věděl, že Ivan přivede zrovna jeho, tak jsem se snad oholil.
--- @---
Nastalo rukytřesení a formality, ale ty netrvaly moc dlouho, asi mu opravdu o něco šlo. Šlo. Poslal Ivana pryč, teda zdvořile, že mu děkuje a tak, a byli jsme sami. Gorily asi zaparkoval před barákem. Tak jsem se nadýchl, už mi docházel kyslík, a ukázal mu, ať jde dál.
--- @---
Vlastně mě znal, ale nevím, jestli si toho byl v tu chvíli vědom.
Kdysi jsem cpal do krabic účetnickej soft pojmenovanej po něm. A na přihlášku ochranný známky jsem potřeboval podpis nějakýho člověka, co se tak jmenuje, jako že mu to nevadí.
No co, máme zlatý stránky, že. Ale když teda o nic nejde, tak proč si neříct tomu pravýmu?
Tak jsem mu napsal zdvořilej dopis co a jak, s tím, že je mi jasný, že jako předseda vlády má jiný starosti, takže když mi do konce ledna, bylo to v lednu, neodepíše, tak že se obrátím na nějakýho jmenovce.
Ztratil nervy a odepsal. Že i kdyby mi ten souhlas dal, tak že mi to úředníci, jakožto jméno ústavního činitele, stejně nezaregistrují. Měl pravdu, ta přihláška tam leží dodnes.
--- @---
Nejdřív chtěl slíbit, že nic nevykecám. Ok, dnes už není co vykecat, každej Čech nebo Řek vám to poví. Ale abych nevypadal, tak jsem ho taky požádal o důvěrnost. Nakonec u většiny zakázek nestojím o to, aby mi domů chodili děkovat ti, kterejch se to dotklo.
Čekal jsem celej napnutej, s čím začne a on začal pomaloučku, polehoučku. Že o mě slyšel, že jsem mu byl doporučen a že se jedná o věc nejvyššího zájmu.
Moji živitelé konzultanti prý neodkázali splnit jeho podmínku, že se o všem dozví jen jeden člověk. Takže nakonec přiznali barvu a dovedli ho za mnou. OK.
--- @---
A potom začal o tom, že budou volby a že opozice slibuje nesplnitelné. Nevěděl jsem, o co mu přesně jde, ale na druhou stranu, tohle ví snad každej ne?
Bylo to pár měsíců před volbama a už se začínaly objevovat bilbordy slibující velkej plat, bezpečnost, byty pro všechny, veliký důchody, žádný cikány, žádný rasisty a tak dál. Tak jsem kejval a čekal, až se vybarví.
A on nadhodil otázku, tak jako by mě zkoušel, jako že on rozhodně něco takového nechce, ale kdyby se mě náhodou někdo zeptal, tak co bych jako občan chtěl ze všeho nejradši. Co by mě jednak zaujalo a jednak pozitivně naladilo.
--- @---
Říkal jsem si, že mě asi vážně zkouší, protože na tohle má určitě lidi a výzkum veřejnýho mínění a tak. Přeci nemůže chtít po mně, abych mu radil, co napsat na bilbordy.
Jenže to bylo jako když jsem si kdysi představoval, že známý podnik je velký podnik. Když jsem potom jako programátor přišel do známého vydavatelství, zjistil jsem, že známé vydavatelství sídlí ve sklepě jakési vilky, má tři zaměstnance včetně účetní paní Šebestové a tři místnosti včetně záchodu.
Připomnělo mi to tehdy přísloví, že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo.
--- @---
Co bych si přál? Nakonec, náš zákazník - náš pán. Tak jsem si otevřel láhev koly a zamyslel se.
Kdybych měl ženu a děti, tak bych nejspíš měl problémy s bytem. Jo a taky s bezpečností. A štve mě armáda, ale zase s volebním heslem, že zruší armádu, by daleko nedošli. Co ještě zbejvá?
Fakt mi v tu chvíli nic nechybělo a navíc jsem si myslel, že je to spíš v člověku. Někomu nechybí nic a někomu pořád něco a nezáleží to na tom, co kdo z nich má.
Jenže s tím by mohla kandidovat tak nějaká církev a ještě ne katolíci. V žádným případě ODS se svými idejemi. A pak mě to napadlo.
Nejdřív jen takové mžiknutí v hlavě. Myšlenka, kterou vyfiltrujete dřív než si ji stačíte uvědomit. Ale dostal jsem ji, vyvolal si ji zpátky a promítl na plátno vědomí. A musel jsem se začít usmívat.
A jak jsem si tu myšlenku přehazoval kolem dokola, přestávala mi připadat tak absurdní. Fakt jsem se musel smát.
--- @---
"Takovouhle reakci bychom potřebovali od našich voličů!" vytrhl mě předsedův hlas. "Tak co byste si přál?"
Nevěděl jsem, jestli mu to mám říct, ale fakt, čím déle jsem o tom přemýšlel, tím víc se mi ta myšlenka líbila. Tak jsem mu to řekl:
"Já bych chtěl bydlet u moře!"
Když jsem to dořekl, předseda vypadal, že se zvedne a půjde. Koukal tak, jako že to tady nemá cenu a že to věděl od samýho začátku. Tak jsem začal vysvětlovat, proč mi to připadá proveditelný. On se ptal a já odpovídal. Chápal docela rychle. Po půl hodině řekl:
"Taky mě to napadlo."
Nechal jsem to bez komentáře. Nakonec to nedělám pro slávu ale pro peníze.
--- @---
Po čtyřech dalších hodinách, kdy už sám pomáhal hledat odpovědi a já zase jako správný programátor usilovně hledal nedostatky a možné zádrhele, vstal, pečlivě sesbíral všechny ty papíry, co jsme mezitím počmárali a podal mi ruku:
"Takhle nějak jsem si to představoval."
Já jsem totéž říci nemohl, ale ne že by se mi ten nápad s mořem nelíbil.
"Pošlete fakturu na tuhle adresu," otočil se ve dveřích a podal mi vizitku.
Nic proti fakturám, ale nelíbilo se mi, že by to skončilo takhle rychle.
"Poslyšte, já jsem organizátor! Tohle je jenom nápad a odpovědi na první otázky, co nás napadly, ale žádnej plán! Žádný harmonogramy, co je potřeba udělat, co kdy, co proti tomu aby - a tak dál. A to je moje práce, ne rozdávání nápadů!"
"Nikdo nemluvil o rozdávání," rychle odpověděl předseda a jako by se zamyslel.
Ale nic víc už k tomu neřekl, rozloučil se a vypadl. Gorily si za ty hodiny už určitě ušoupaly nohy.
--- @---
Pár dní se nedělo nic. Jako by tu žádnej předseda nebyl. Že by se nikomu nesvěřil? Nebo mu cestou domů došlo, že je to fakt moc silný kafe a že radši zůstanou u standardních slibů?
Ale ne. Nerozmyslel si to. Naopak. A kdyby to nikomu neřekl, tak paní Lívii se svěřil!
Za týden totiž vyšly noviny s titulkama "ČEZ ustupuje ekologům" a "Výstavba Temelína zastavena."
A den na to noviny, rádio, bilbordy - všude slogan"Máte rádi moře? Volte ODS!"
Lidi se dohadovali, co to znamená a já jim to nemohl říct. A ostatní strany se taky dohadovaly, co to znamená, až do jednoho diskusního pořadu, kde se zeptali přímo předsedy. A předseda roztáhl úsměv a zpod přivřených očí řekl:
"Chceme, aby si každý, opakuji, každý, občan mohl dovolit jet na výlet k moři. A to ne na dovolenou, po letech šetření, ale třeba každý měsíc, podle chuti a nálady. Samozřejmě nebudeme nikoho nutit. Proto je tu ta otázka. Máte rádi moře? Pak," udělal tu svoji dramatickou pausu - "pak volte ODS!"
Všichni na to koukali jak vrány. Jenom moderátor se zmohl na otázku, jak to chtějí zařídit a stejně se dozvěděl jenom
"Všechno se včas dozvíte. Teď vám nemohu víc říci, ale všechno se včas dozvíte."
--- @---
Takže dohadů neubylo, ale aspoň, podle agentur, kleslo procento lidí, kteří tvrdí, že nikdy neslyšeli o ODS.
A já jsem věděl, že v Řecku je odkudkoliv k moři nejdál sedmdesát kilometrů, a nesměl jsem to nikomu říct. Stejně by mi nerozuměli.
--- @---
A ještě jedna zajímavá věc se stala ten den. Dostal jsem tlustou obálku s objednávkou na "Zpracování prováděcího plánu projektu ČR-ŘR"! A s poznámkou, abych vyfakturoval již provedené práce ve výši - a následovalo pěkně dlouhé číslo. Tak teda jdeme do toho!
Volby vyhrála ódéeska se čtyřiceti procenty. Přál jsem jim to; jednak kdo jinej, že, a taky mám rád moře. I když jsem si říkal, že jestli zase budu celý čtyři roky koukat na toho ježíška přes byty a telefony a na všechny ty další kousky, co vypadají, že všema rukama hrabou pod sebe, tak nevím. Ale volby byly vyhraný. Mně scházelo ještě pár tejdnů perný práce.
--- @---
Nebylo to zas tak lehký, jak se mi zdálo. Reklama s mořem, kam oko pohlédlo, faktura s velkým číslem za první schůzku a na mý straně to pořád nebylo ono.
Měl jsem podobnej pocit jako u tý první organizátorský zakázky - že jsem si vzal moc veliký sousto a že to taky může bejt pěknej průšvih. Obrovskej průšvih! Ale nakonec, člověk se nejlíp učí úkolama na hranici svejch možností. A když nejsem trošku pod tlakem, hůř se dokopu k práci. Takže pohoda, pohoda...
--- @---
Docela pernej problém byl třeba, jak spárovat lidi, aby neremcali. Nebo aspoň aby remcali co nejmíň. Chodil jsem kolem toho, zdálo se mi o tom a pořád to nebylo tak, abych věděl: ano, takhle to má být a bude to fungovat. Tak jsem šel trochu na vzduch ke skoku.
U skoku je taková hospoda, co vymyslel Hekr (poznámka: Hospoda "U Podmíněnýho Skoku" a Hacker jsou duševním vlastnictvím Romana Nerudy; jedná se o postavy z románu "Hekr").
On jí teda říká "U podmíněnýho skoku", ale já jsem tam asi jedinej, kdo ji má podmíněně, ostatní tam dřepí celej den.
Slejzaj se tam programátoři a já jsem hrozně potřeboval nějaký podněty, který by mě pošťouchly. Znáte to, jako když iterujete, učíte síť nebo něco optimalizujete, a zapadnete do nějakýho lokálního minima. Trochu s tím zatřást, aby se člověk vymanil z těch pořád stejnejch představ a obrazů.
--- @---
Tušení nezklamalo. Chvilku potom, co jsem přišel, vyhazovali jednoho inženýra, co přebral. To se ormálně s hostama nedělá, ale tohohle jsem viděl už párkrát a měl vždycky takový uhnutý názory. A teďka, jak ho vyváděli, tak střídavě sliboval, střídavě vyhrožoval a nakonec se rozplakal a křičel:
"Je to podvod, bohatý jsou zase bohatý a chudý budou pořád chudý! Podvedli nás!"
A bylo to. Bohatý musej zůstat bohatý a chudý chudý! To je přeci jasný! Bohatý budou spokojený a chudý remcají pořád, takže to nikomu nepřijde!
--- @---
Tak bylo po problému a pak jsem až do rána spokojeně mastil mrchy s Hekrem. Hekr je kámoš z vejšky, dělá do počítačů a asi ho to dobře živí. Ale ten večer, mastili jsme spolu-proti sobě DOOOOOMa, hrál mizerně. Myslím, že to bylo tenkrát, co se boural do kompjůtru v ňáký picérii a pak u toho dostal strašně na hubu od takový sexbomby.
Sexbombu pak usmažili na elektrickým křesle, ještě se holka podívala domů do Ameriky, a Hacker od tý doby pizzu nerad.
--- @---
Ten večer jsem taky málem všechno prokec, protože hospodskej přišel, že z každýho piva půjde koruna na to, aby na zahrádce postavil laser-game.
Zrovna jsme s Hekrem stáli na takovým dvorku a všude okolo, jako v kriminále nebo ve školce, chodili taťkové. Taťka v pátý versi potřeboval dvacet zásahů béefgéčkem a rychle regeneroval, takže dva lidi bylo minimum, ve kterým jste ho mohli dostat.
A do toho hospodskej povídá to o těch pivech a jak jsem měl oči jenom pro taťky, tak povídám:
"Kašli na lejrzgejm, tady ho už neužiješ!"
Hospodskej vyskočil, protože myslel, že to je jako výhrůžka. Horká chvíle! Kolem dokola dvacet taťků a v zádech jeden hospodskej z masa a kostí. Naštěstí si sám uvědomil, že nemá smysl mluvit s člověkem, kterej zrovna hraje DOOOOOMa. Ale chtěl to vysvětlit, když jsme dohráli levl, a celej ten večer pak byl takovej rozpačitej.
Hacker ostatně taky koukal podezíravě. Neříkal nic, ale poznal, že něco vím. Nakonec ví asi nejlíp ze všech, jaký věci dělám. Teď spolu chodíme na chobotnice, bydlí sto metrů ode mě.
Nová vláda byla bez potíží. Když se k těm čtyřiceti přidaly propadlý hlasy, měla ódéeska skoro padesát procent a mohla aspoň vymastit takový pidistrany jako Kalvodnící.
--- @---
Jó, lidovci byli taky jen tak tak, ale zase nebejt těch, tak není s kým dělat koalici. Jinak bych jim to přál, protože mě točí Marek Benda. Pamatuju ho z matfyzu a snad nebyl úplnej debil. Ale když se při projednávání zákona o kouření nechá slyšet, že mu nikdo nebude zakazovat kouřit v jeho kanceláři v parlamentě, člověk by mu přál prohlédnout, že ta kancelář není zdaleka tak jeho. Taky už v ní nesedí.
--- @---
První zákon, kterej novej parlament přijal, byl zákon o majetkových přiznáních. Spousta odborníků nad tím kroutila hlavama, protože když to před časem prosazovala opozice kvůli daňovým únikům, ODS měla vždycky spoustu námitek. A najednou to šlo. No jasný, protože to nejde, aby se z chudejch stali bohatí nebo z bohatých chudý. Bohatý musí být zase bohatý a chudý zase chudý!
--- @---
Tohle mi vůbec dost omezovalo prostor - ohlížet se na minulá vyhlášení typu "ODS nikdy nepřipustí aby...".
Musel jsem si od předsedy vyžádat kompletní rešerši toho, co kdy kde řekl a nakonec jsem se omezil jen na předsedu. Nakonec kromě něj v ODS nikdo patent na pravdu nemá.
--- @---
Podařilo se obejít i ty věčný námitky o tom, jak se bude ohodnocovat majetek. S touhle námitkou se ten zákon pořád odkládal v minulým období a přitom nikdo neřekl, že na tom vůbec nezáleží. Pokud cílem majetkovýho přiznání mělo být získat výchozí stav pro odchycení nepřiznanejch příjmů, úplně stačí přiznávat majetek jako majetek. Milión úspor, ojetá škodovka a nemovitost číslo XY, ať už stojí kolik chce.
Teď na tý hodnotě záleželo, takže to dopadlo v zákoně sice úplně stejně, aby ten zákon vůbec prošel, ale ve skutečnosti se ten neohodnocenej majetek ohodnocoval. Ministerstvo financí vydalo metodickej předpis a čtrnáct dní po termínu přiznání dostali všichni odhadci úřední lejstro se seznamem a pokynem do dalších čtrnácti dnů poslat čísla.
V tom lejstru bylo taky upozornění, že každou věc odhaduje víc odhadců, mezní hodnoty se škrtají a výrazné odchylky od průměru jsou registrovány. Blafoval jsem jenom trochu. Víc odhadců znamenalo dva a podezřelejch odhadů v celý akci bylo jen pár.
--- @---
Nikdo si moc nevšímal, co dělal v té době řecký parlament. No hádejte! Zákon o majetkových přiznáních. Bylo to ve zpravodajství ČTK a dvě větičky v hospodářkách. To nikdo nečte.
--- @---
Mezitím taky přišly prachy a další smlouva na konzultace během realizace projektu. OK, to beru. Kdybych nevěděl o co jde, jel bych se za ty prachy rozšoupnout do Řecka. Takhle jsem jel na Šumavu.
To majetkový přiznání, mi bylo jasný od toho večera v hospodě, ale nebylo jasný časování.
--- @---
Když se dělilo Československo, byly v červnu volby a od novýho roku dva státy. Jenže dělení Československa byla trivka. To stačilo jenom Slovákům trošku přivřít kohoutek a ten Mečiar moc nepotřeboval, aby se namích. Chudák, najednou měl samostatnej stát a koukal jako vrána. A nejlepší, že všichni nadávali na něj.
Přiznám, na tom jsem si tehdy taky škrtnul, ale že by za mnou chodil předseda domů, to ne. Spíš jen takový štěky jako třeba jak v nevýrazným podnikovým právníkovi probudit vůdce národa. A předseda o mě tehdy nejspíš neměl ponětí, jenom platil a vyžíral mezinárodní uznání.
--- @---
Ať jsem koumal, jak jsem koumal, neviděl jsem, jak to stihnout do vánoc.
Dost času zabírala "kupónovka" a taky bylo potřeba nechat čas, aby si lidi na tu myšlenku zvykli. Takže to nakonec vyšlo až do léta.
Předsedovi se to nelíbilo, že účetní rok začíná v lednu a kdesi cosi, ale jednak to fakt nešlo stihnout a jednak bylo hrozně důležitý, že naši lidi přijeli do Řecka v létě. Bejt to v zimě, nepovažovali by to za takový terno. A stejně tak Řeci.
--- @---
Termín majetkovýho přiznání byl konec října a o co jde, řekl předseda před vánocema. Alespoň z části.
V průběhu října všichni dostali majetkový přiznání, prostě jen další z těch formulářů, co stejně lidi vyplňovali kvůli přídavkům na děti a tak. Nakonec, ty papíry byly taky jenom jeden na rodinu. A protože nebylo potřeba žádný potvrzování, každej jenom jeden večer sedl a poškrtal kolonky, co všechno má. Každej poškrtal hotový prachy nad sto tisíc, vklady, akcie v listinné podobě, šperky, obrazy a takový serepetičky, auta a nemovitosti. Vymalováno.
Do půlky listopadu to bylo v kupě a začali pracovat odhadci. Tejden na to přijel na oficiální návštěvu řeckej předseda.
Oficiálně se o tý věci začalo mluvit jako o "Usnadnění volného pohybu občanů". Neformálně se tomu říkalo Vejlet.
Když byly v kupě majetkový přiznání, v Čechách i v Řecku, vystoupil předseda v televizi a ohlásil Kupónovku.
Kupónovka bylo řešení dost velikýho problému. Povyměňovat lidi - budiž. Že bohatý za bohatý a chudý za chudý - pořád dobrý. Ale co s rodinama?
Je jasný, že to nemůže jít po lidech, ale po rodinách. Jenže co je rodina? A rodina je třeba oukej, ale jsou tu i jiný příbuzný, nebo kamarádi a tak - a to byly všechno potenciální průšvihy, Protože každej nespokojenej člověk byl potenciální ohnisko průšvihu. Tak přišla kupónovka.
--- @---
S kupónovkou, tedy s tou původní, kupónovou privatizací, mají Češi docela dobrou zkušenost. Většina z nich si přitom přišla na nějaký prachy a i když někdo dostal míň a někdo víc, všichni měli tak nějak pocit, že si za to můžou sami. Takže už jenom připomenutí téhle hry slibovalo malé plus v tom, jak to lidi budou vnímat.
Navíc je to takovej alibismus - jako když jste si před pár lety koupili soft od IBM a dostali k tomu tisíce stránek manuálů. Nebo když máte na sáčku s polívkou napsáno, že to máte pořádně rozmíchat ve studený vodě. Prostě něco, co člověk neudělá, nebo aspoň ne důkladně a tím tak trochu ztrácí pozici na to, aby si stěžoval.
Takže ta myšlenka byla - dát lidem šanci výběru. Kdo ji jak využije, jeho věc. Každej měl možnost...
--- @---
Zase nemělo smysl tu kupónovku kopírovat slepě a dělat ty kola, kdy si lidi vybírají ze seznamu podniků. Už proto ne, že tentokrát neměli stejnou startovací pozici. Takže každej dostal podle pořadí v majetkovým přiznání přidělenej protějšek - a pak se mohlo měnit.
PVT kvůli tomu otevřelo druhej RM-S a za normálních okolností by se na tom pěkně napakovalo. Takhle neměli proč, tak to dělali grátis.
Ale tohle všechno byla teprve budoucnost, když předseda v půlce prosince svolal tiskovku, kterou přenášela televize.
Předseda měl pěknou řeč, psal jsem ji celou noc.
Začal tím, že se v předvolební kampani ptali občanů, zda mají rádi moře a že čtyřicet procent hlasů, které získala jeho strana bylo odpovědí. A že je čas vysvětlit, co mysleli tím, že každý člověk bude moci jezdit k moři, kdy se mu zachce.
Pak přešel na to, jakej jsou Řekové milej národ a jakou máme tradici ve vzájemný spolupráci. Začal pomerančema a nevynechal ani to, jak se tady před pár desítkami let usazovali řečtí uprchlíci. Neřekl, že to byli řecký komunisti, ale neva, Řekové jsou fakt milí lidi.
--- @---
Mimochodem - škoda, že tu žádný nejsou. Řecko s Řekama by, myslím, bylo lepší.
--- @---
A pak už přiznal barvu s tím majetkovým přiznáním a hned řekl, že je to přece spravedlivý, když se někdo snaží, tak aby se měl lépe.
V diskusi se pak jeden novinář zeptal, jak to bude s podvodníkama, který si nepoctivě nahrabali, takže mohl předseda vytáhnout připravenou odpověď.
--- @---
Měl jsem co dělat, abych ho přesvědčil, že je lepší si to nechat v rukávě, až se někdo zeptá. Pořád, že to je potřeba "jasně, jasně všem říci" a "nelze pasívně čekat, zda za námi někdo přijde s otázkou", ale nakonec si nechal říct a vytáhl to jako eso z rukávu.
Že totiž nepoctivci v přiznání schválně přiznávali málo, jak už jsou tak zvyklí. Což asi ne ve sto procentech, ale myslím v dost případech opravdu tak bylo. Vlastním kamarádům jsem musel říkat, ať to nedělají, že je to podvod - a některým to dodnes nedošlo.
--- @---
Zemanovci samozřejmě hned vyskočili s referendem, ale na to byla snadná odpověď - že se totiž vůbec nic neděje. Jestli se nějaký člověk rozhodne přestěhovat do Řecka - proč ne? Máme přece listinu základních práv a svobod.
A když se Řek rozhodne přestěhovat do Český republiky? Ale takoví tu žijí už spousty let. Pravda, něco jiného, když se přestěhuje deset miliónů lidí tam a deset miliónů sem, ale zákony nemluví o tom, že by něco mohl udělat jeden člověk, ale dva ne. A vlastně tenhle zákon jenom dovoloval občanům něco navíc...
--- @---
Piju ouzo. Ouzo je řecký národní pití, kdepak metaxa. Metaxu kupujou jenom cizinci v duty-free-shopech. Ouzo je čirá tekutina, pije se smíchané s vodou.Když do ouza kápnete vodu, zakalí se a začne strašně vonět. Strašně berte jako míru, kvantitu, ne kvalitu. Ouzo voní přesně stejně jako hašlerky. Je to trochu něco jako francouzský pastis. Je to slaďoučké, voňavé a spráskáte se tím, ani nevíte jak.
Mám tu ještě pár láhví v ledničce, pár posledních láhví. Škoda, že Češi neumějí dělat ouzo...
Na tý kupónovce jsem se dost dlouho cyklil. To je totiž úplně přesně problém stabilního manželství, jenom s jinejma názvama.
Touhle hádankou nás trápili už na cvíčkách z programování v prvním ročníku. Máte seznam chlapů a seznam ženskejch. Každej chlap má pořadník ženskejch, od těch, který by nejradši až po ty, který teda ne.
A stejně tak ženský. A otázka je, jakým způsobem se mají spárovat tak, aby tam neexistoval nestabilní pár - to je chlap a ženská, který si pomůžou, když opustějí svý současný partnery a dají se dohromady.
Odpověď je dámská volenka. Anebo pánská, jak podle chuti, ale jenom jedna.
Chlapi vznesou požadavky, ženský si vyberou. Některá má hodně nabídek, některá možná nemá z čeho vybírat, tak to holt je. Ty páry, kde si ženská vybrala, vypadnou a zbytek pokračuje stejně. Důkaz, že tam nemůže existovat nestabilní pár si nechte za domácí cvičení. Jasně, že tam můžou být chlapi, který pošilhávají po lepší ženský než mají. Ale ta dotyčná ho nechce, takže žádný riziko.
--- @---
Jedna otázka, kdo si má vybírat, nepředstavovala zase takový problém. Těm, kdo volí, by se řeklo, že jsou ve výhodě, protože můžou požádat kohokoliv. Těm druhým by se řeklo, že jsou ve výhodě oni, protože na nich záleží, koho si vyberou. To je diplomacie a na tu je předseda machr. Ten novej řeckej Papandreu ostatně taky.
Háček je ale v něčem jiným - že aby se našlo to správný řešení, může každej zkusit štěstí v nejhorším případě u všech protějšků. To znamená deset miliónů kol a to je hodně dlouhá kupónovka.
Proto to vyšlo tak, že každá rodina dostala direktivně přidělenou jinou rodinu a další půlrok měl každej na to, aby si to nějak povyměňoval. Jako když se na vojně fasuje nebo v Rusku kupujou boty.
--- @---
A stejně jako když probíhala původní kupónovka - lid měl hry a vláda svatej klid na vládnutí.
Ten půlrok byl fakt dobrej. Průvodci a mapy byly vyprodaný snad den po tom předsedově vystoupení. Lidi začali zuřivě oblejzat cestovky, loudit prospekty a když Premiéra opakovala Řeka Zorbu, měla sledovanost jakou nikdy nezažila.
Lidi si dopisovali, posílali fotky a kdo měl e-mail, tomu všichni záviděli. A profesoři starořečtiny zažili podobný boom jako před pár lety úředníci z katastrálních úřadů.
--- @---
Mělo to i mezinárodní důsledky.
Ministr zahraničí definitivně přestal jednat o tlusté čáře s Německem a bavorští obyvatelé obvinili Franze Neubauera, že svou neústupností vyštval Čechy z Evropy.
Slováci zrušili všechna dovozní omezení a začali dělat zásoby.
--- @---
Lidi měli tolik nových starostí, že ani nesledovali, co se děje v parlamentu. A parlament pracoval! V únoru byl po delších jednáních schválen zákon o usnadnění pohybu obyvatelstva.
--- @---
Zákon stanovil, že v zájmu, pro blaho, pro lepší uspokojení... atd. atd. a v souvislosti s mezistátní dohodou s řeckou republikou budou moci ke dni D občané české republiky získat řecké občanství a občané Eliniki Demokratije získat občanství české.
K tomu byla potřeba pro každého občana resp.rodinu podepsaná a notářsky ověřená dohoda s občanem resp. rodinou řecké republiky o majetkovém vypořádání.
--- @---
Bylo to šalamounsky řečeno, ale protože zákony o devizovém hospodářství nikomu nedovolovaly převést přes hranici víc než pár tisíc, znamenalo to prakticky jedno - vymění se lidi s osobními zavazadly a jinak všechno zůstane na místě. Kde myslíte, že bych vzal ledničku plnou ouza?
Lidi rozmejšleli, co si asi tak vezmou sebou a třeba premonstráti za pakatel prodali Martě Chadimové strahovský klášter.
Den D byl stanoven na letní slunovrat.
--- @---
Komunisti a Sládkovci začali hned mluvit o odsunu, ale nikdo je nebral vážně, protože fakt bylo na libovůli každýho. I když, kdo si to domyslel, musel vidět, že až se v Čechách bude mluvit jenom řecky, už to nebude, co bylo.
Sládkovi šlo stejně určitě jenom o to, co bude s cikánama.
Cikáni jak který. Ti, co si to uměli rozmyslet a oběhat, ti jsou dnes s náma v Řecku. Ti ostatní zůstali v Čechách a nejspíš se učí řecky. Stejně jako houmlesáci a různý podivný existence.
Ale zase tu máme Albánce a nakonec taky řecký cikány. Tak o co jde, i ten Sládek si tu přijde na svý.
--- @---
Další zákony, které bylo potřeba přijmout, musely zařídit, jak to bude, až všichni, teda skoro všichni Češi budou v Řecku a naopak, až Řekové budou tady. Takže dodatek, že pro občany získavší občanství v rámci usnadnění atd. zůstávají v platnosti zákony české republiky. A vice versa.
--- @---
Řekové taky přijali zákon o úředním jazyku, kde se stanovilo, že úředním jazykem je novořečtina a čeština. My jsme žádný zákon o úředním jazyku neměli, tak to nebylo potřeba.
A právně nejsložitější věc - zákon o kooptaci nových členů do parlamentu.
--- @---
Šlo to v pohodě, protože lidi měli plnou hlavu toho, jestli mají bydlet blízko u moře nebo přímo na pobřeží, jiná možnost v Řecku není, a taky toho, jak si zašmelit nějaký majetek, aby jim zůstal i potom. Češi jsou holt vynalézaví, když jde o kličky.
Nakonec, kam byste řekli, že si teď chodím půjčovat knížky? Do strahovský knihovny!
--- @---
Taky jsem skoro nevěřil, jak dobrá domluva bude s Řekama. Že to jsou milí lidi jsem věděl. Že už toho horka, sucha a pomerančů mají dost, jsem taky věděl.
Ale stejně mě mile překvapili, třeba že jim nebylo líto Akropole a všech těch vykopávek.
I když je fakt, že když jsme před pár lety stopem objížděli řecké vykopávky, tak se dost Řeků divilo, že si to radši neprohlídnem v knížce.
--- @---
Řekové si taky touhle akcí vyřešili některé problémy - s Tureckem, s Albánií a s Makedonií. Nakonec i z NATO a Evropské unie, měl PASOK a celá jeho socialistická vláda, víc starostí než radostí.
K těm Turkům - jsou to pohani a na naše ostrůvky si nárok dělat nebudou! To teda ne!
Ta akce by se opravdu mohla jmenovat Kulový blesk.
Podle zákona mohli lidi změnit občanství v tom jednom dni, ale stačilo to písemně oznámit, takže většina lidí se už tak měsíc předem, vlastně jakmile si definitivně vybrali, snažila odjet tam či onam, protože si každej říkal, že v tom červnu to bude hrozný a dopravci určitě podraží a budou se na tom snažit vydělat.
Proč by to dělali, když majitelé těch firem taky nechali všechno tady a jeli do Řecka?
--- @---
Ale ne, je jasný, že když se stěhuje dvacet miliónů lidí, tak to není legrace.
Někdy v tom květnu už měla většina těch, kdo o to měli zájem, domluvenou výměnu a tak se lidi stěhovali průběžně, třeba jen jeden z rodiny, aby tam v druhé zemi hlídal a zalíval kytky, než přijedou ostatní. Celé stěhování skončilo někdy do vánoc.
--- @---
Poslanci parlamentu a vláda ovšem odjeli mezi prvními. Poslední schůze v Čechách připomínala symfonii na odchodnou, tu, co muzikanti odcházejí a zhasínají svíčky.
Vždycky čtvrtina poslanců se vzdala mandátu, sněmovna potom kooptovala stejný počet Řeků, další se vzdali mandátu, další byli kooptováni a ti poslanci, co vypadli, hned letěli do druhé země, aby tam mohli být kooptováni a hlasovat o kooptaci dalších svých bývalých kolegů.
Prostě něco jako výměnná transfúze.
--- @---
Vláda to měla jednodušší, ta jen podala demisi, odletěla a v místě určení se nechala potvrdit parlamentem jako nová vláda.
--- @---
Nový český parlament složený ze samých Řeků nově nabyté české národnosti - prostě ten v Praze - potom na první schůzi přijal novou ústavu, tu starou řeckou - a vzápětí ústavní zákon, kterým se změnil název republiky na Eliniki Demokratia.
Tím trochu překvapili naše poslance, kteří už měli dost dohadování kolem Čech, Česka, Bohémie a mysleli, že zůstane Řecko Řeckem.
Ale pak přišli na to, že to, že kdesi existuje Eliniki Demokratia neznamená, že by nemohlo jinde existovat Řecko. Takže chvíli poté, co přijali novou ústavu, naši starou českou, změnili název republiky z Eliniki Demokratia na Řecko!
Zmatky z toho mají akorát cizinci, ale jak my, tak Řekové, jsme v pohodě.
--- @---
A tak došlo k tomu, že můžu v tuhle chvíli sedět v Řecku, na terase svého domu u moře a popíjet ouzo. A tohle byla moje nejpodivnější zakázka. Předseda mi zaplatil královsky. V korunách. Zůstaly v Čechách. Ale díky té zakázce jsem si mohl vybrat tenhle dům v téhle krásné zemi, kde zrají pomeranče dvakrát do roka, kde se v lednu sklízí olivy a kde od května do října neprší. Škoda jen, že tu nejsou žádní Řekové...
Praha 4.-11.5.1996