Na palubní desce se rozsvítilo červené světlo. Také bzučák nezahálel. Kosmonaut Roderick Baxter pohlédl na obrazovku, aby se dočetl, co se děje.
Co je psáno, to je dáno.
"Robot Mi - chal," bylo psáno, "se právě vrátil ze skladu potravin, kde prováděl inventuru.
Zjistil, že kontejner II je nedopatřením naplněn hliněnými hracími kuličkami těchto barev: žlutá, oranžová, červená..."
Kosmonaut Ubrus, jinak přátelský bílý bobtail, hněvivě zhasl obrazovku.
"Co budeme jíst?" zeptal se udiveně Rod.
Ubrus si vyžádal příslušným tlačítkem zprávu o současném stavu.
"Při snížených dávkách jídlo na tři dny," odpověděl briskně computer a dodal: "Intercosmional Company se omlouvá. Situace se nebude opakovat."
Rod požádal computer o možná řešení. Bylo jen jedno: "Poslání je nutno splnit. Proto jeden kosmonaut musí přežít. S ohledem na dobu letu se bude kosmonaut Ubrus (46 kg) živit kosmonautem Baxterem (75 kg). Pro Ubra hovoří i jeho schopnost využívání všech složek náhradní stravy."
Následující tři dny žili oba přátelé v neutěšeném psychickém stavu. Rod přesvědčoval Ubra o tom, že je lepší, když alespoň jeden z nich přežije. Ten nesouhlasil, ale byl tu i úkol, který bylo nutno splnit, aby jejich společná práce nevyšla nazmar. A tak čtvrtého dne Rod Ubra konečně přesvědčil. Zbývalo jen překonat bariéru nechuti k tomuto nezvyklému druhu krmě.
Vtom se na palubní desce rozzářilo červené světlo a také bzučák nezahálel. Na obrazovce se objevilo: "Konec cvičné simulační zkoušky. Intercosmional Company se omlouvá. Situace se nebude opakovat."
Přátelé se objali. Ubrus Roda několikrát olízl. Pak Rod ucítil na krku dotek silných zubů...