Jmenuji se Rod Mey. Sloužil jsem v Terrestrijských Hvězdných Silách na průzkumném člunu Kaitos, který měl za úkol získávat důležité informace na území protivníka. Ted vám budu vyprávět jednu důležitou část války s Ormilánskou Flotilou, která nás možná zachránila od katastrofy.

Situace na bojištích se každým dnem zhoršovala. Nepřítel se neustále přibližoval k našim hranicím a my ztráceli čím dál více plavidel. Snad každý si myslel, že horší to ani být nemůže. Opak byl pravdou. Ormilánci zahájili nové útoky na naše kolonie mimo válečnou zónu. Z kolonií přicházely otřesné zprávy, které vypovídaly o obrovských ztrátách na obyvatelstvu. A aby se situace ještě víc zkomplikovala, zahájili útoky i noví agresoři, o kterých jsme do té doby neměli ani potuchy. Když zaútočili, dělali nám naštěstí jen malé škody. Když však zaútočili spolu s Ormilánci, ničili co mohli. Kladli jsme si otázky, proč jsou jejich útoky tak rozdílné, proč na nás útočí a kde se tu vůbec vzali. I další týdny se jejich způsob boje neměnil. Jednou, když zase útočili bez Ormilánců, nám dokonce poničili jednu lod' až příliš, ale když ji mohli zničit, ušetřili ji a zanechali dalšího boje. Došli jsme k názoru, že tito útočníci nejsou příliš ochotni s námi bojovat, a že jsou v područí Ormilánců.

Z velitelství tudíž jednoho dne přišlo rozhodnutí, zajmout nějakou předem vybranou loď nových nepřátel i s posádkou. Během boje budou další plavidla představovaná několika torpédoborci a bitevními čluny zajišťovat ochranu. Náš Kaitos to tehdy měl zvládnout sám a už na začátku bylo jasné, že to nezvládne. Nejenže byl boj o něco tvrdší, než se předtím očekávalo, ale když mělo dojít k akci a my se přibližovali k jedné z mírně poškozených lodí nepřátel, objevily se najednou ormilánské posily a my se museli ihned vzdálit. Zmocnit se lodi těchto nepřátel se nám podařilo až na druhý pokus, při němž už vypomáhaly dvě korvety Mirach. Nepřátelské plavidlo plulo mírně poškozené, ale bezbranné pryč z bojiště, a to byla naše šance. Okamžitě jsme přeletěli před příď tohoto plavidla a čekali, co se stane. Nepřítel vypnul motory a začal brzdný manévr, aby se s námi nesrazil. Bylo to nejúčinnější, co šlo udělat k jejich zastavení. Teď však přišel na řadu nevyřešený problém: jak se dostat na jejich loď. Vždyť neexistovaly žádné universální přechodné kanály nebo přepravní čluny pro dvě tak rozdílná plavidla. Nepřátelský křižník byl o něco větší, než náš Kaitos, ale jak jsme později zjistili, ti nepřátelé měřili pouhý metr a něco, a tak pro ně byla loď dost velká. Jeden člověk pak přišel s nápadem, přepravit se na povrch jejich lodi pomocí.záchranného člunu, do kterého se však vejdou jen dva lidé. Prvním se stal zcela jasně kapitán a druhým jsem se stal k mému překvapení já - obyčejný radista. I ostatní se tvářili dost překvapeně. Kapitánův rozkaz nikdo nezpochybnil, a tak přišly na řadu přípravy. Musely jsme zkontrolovat skafandry a zásoby kyslíku a mnoho jiných věcí. Pak jsme se do nich nasoukali a vlezli do člunu, ve kterém moc místa nebylo. Někdo za námi zavřel poklop a my odstartovali. Kapitán si vzal řízení a já proto mohl pozorovat průhledem blížící se plavidlo. Přistání probíhalo hladce. Po několika zabezpečení jsme vylezli připoutáni lanem z člunu.

Na rovném povrchu nás přidržovaly pouze magnetické boty, takže lano nebylo potřeba. Nyní jsme se potřebovali dostat dovnitř lodi, a tak jsme se přiblížili k velmi blízké, dobře zřetelné hlavní kabině a začali ukazovat na trup. Doufali jsme, že pochopí a skutečně se během chvilky nedaleko nás otevřel jakýsi průchod. Vlezli jsme do něj. Poklop se za námi uzavřel a začalo napouštění vzduchu. Náš přístroj signalizoval jiné složení vzduchu, a proto jsme museli zůstat ve skafandrech. Standardní zásoba kyslíku stačila na tři dny. Na druhé straně komory se po chvilce otevřely dveře a my vstoupili do jasné chodby, kde už stály tři malé postavy. Tito tvorové, jak už bylo řečeno, měřili pouhý metr a něco, takže jsme měli hlavy až u stropu. Měli dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu, nevím kolik prstů - nepočítal jsem je, prostě skoro všechno jako člověk až na protáhlé uši ve tvaru plamínku a nos jako skoba, což ale někteří lidé mají také, takže nic nového. Akorát oči měli trochu rozdílné, ale popsat je nedokážu. Narozdíl od nás však měli jinou barvu pokožky. Byla bleděmodrá. Nejvíc se od nás lišili ústy. Místo nich totiž měli otvor, v kterém se pohybovala jakási trubička. Připomínalo to vzdáleně sosák. Ale teď zpátky. Když se kapitán po vzájemném prohlížení vzpamatoval, řekl mi, abych vytáhl připravený ruční projektor o velikosti 15x10 cm, který obsahoval několik programů připravených pro tyto tvory.

Programy zobrazovaly různé akce. Programy jsou připraveny tak, aby je pokud možno pochopil každý inteligentnější tvor, jimiž oni určitě byli. Ta první projekce zobrazila těmto třem tvorům akt, při němž neznámý tvor zaútočil na jiného a tento útok byl napadeným odražen jakýmsi přístrojem, který měl představovat zbraň, ale ve výrazu tvorů se nic nezměnilo. Než se stačila spustit další část, tvorové se otočili a odcházeli, přičemž nám pokynuli, ať je následujeme. Dovedli nás až do malé místnosti, kde seděl jiný tvor, zřejmě kapitán. Konečně jsme promítli další část programu, která žádala o přijetí u nejvyššího vůdce. Můj kapitán však udělal ještě několik obratů rukama pro lepší pochopení a kapitán lodi pohodil hlavou. Pak odešel a nás zde zanechal. Po chvíli se loď opět rozletěla a já sledoval naše vzdalující se válečné lodě, které měly za úkol čekat, než se vrátíme a nepodnikat žádné bojové akce.

Raketa mířila přímo do nepřátelského území, odkud přiletěla. Cesta trvala asi 12 hodin. Během cesty nás nëkolikrát v kapitánově kajutě navštívili tvorové a pozorovali nás, i když na nás nebylo nic k vidění, jelikož jsme zůstávali po celou dobu ve skafandrech. Trošku nepohodlné, pravda. Například jídlo se přivádí jakýmsi brčkem vnitřkem helmy. Horší to bylo s toaletou. Měli jsme na sobě speciální kalhoty s jakousi vložkou, která okamžitě vysávala odpady do nádobky v torně na zádech. Člověk se pak nezbavil pocitu, že se počural. My pak byli oblečeni ve speciální oddělené kombinéze od skafandru.

Konečně dorazila raketa k základně u neznámé planety. Odvedli nás různými chodbami až do velké místnosti, kde se nacházelo asi 15 těchto bleděmodrých tvorů. Na jedné straně stálo vyvýšené křeslo, v kterém seděl vůdce. Místnost měla světlou barvu a světla svítila šedým, ale jasným světlem. Po chvilce, ve které vůdce promlouval jejich jazykem ke svému davu, přišla řada, abychom se předvedli. Objevil se obraz na zdi. Všichni přítomní zpozorněli. Některý z nich zeslabil světlo. Obrazy znázorňovaly historii celé naší říše a život, jak v ní probíhal před válkou.

Pravda, všude to nebylo jako na Zemi, ale byl mír. Následovaly první ormilánské útoky na nepřipravenou říši a strašné ztráty. Po krátkých dějinách této války se vedle Ormilánců objevily nové lodě a spolu s nimi ničily naše planety. Bleděmodří začali vydávat divné zvuky a ukazovat na osvětlenou zeď. Světla se zesílila, aniž by program skončil a vůdce přivolal stráže, které nás odvedly do místnosti na konci sálu. Stráže nám přinesly i nějakou potravu, ale pochopitelně jsme ji ve skafandru nemohli přijmout. Strávili jsme zde asi 12 hodin, během kterých jsme si odpočinuli. Druhý den podle pozemského času nás vůdce přivolal. Čekali jsme, co se stane.

V místnosti se objevila podivná koule na kolečkách velká asi 30 cm. Když byl všude klid, z koule vysvitl paprsek doprostřed místnosti, kde se objevil třírozměrný obraz. Také oni vyprávëli své dějiny, které - dá se říct - byly podobné našim. Původně jen několik planet, z nichž pak vzešla malá aliance trvající do doby, dokud nepřišli Ormilánci. Nejdřív přišli jako přátelé, ale asi po několika letech zajali několik desítek tisíc jejich druhů, významných osobností, a od té doby je Ormilánci ovládají. Když promítání skončilo, místnost ztichla a každý bleděmodrý se začal kývat a vydávat vrkavé zvuky. Myslím si, že tak vyjadřují smutek.

Kdybyste je viděli, chtělo by se vám brečet. Ty pohyby byl smutek sám o sobě. Ozvalo se tiché zapípání našich měřičů, které oznámily polovinu našich zásob kyslíku. Uběhlo několik minut, než přestalo kývání. Potom kapitán zapnul opět náš promítač. Tentokrát se krátký film netýkal minulosti, ale budoucnosti, v které obě říše nebo aliance bojují spolu proti Ormiláncům. Jejich reakce však vypovídala o ničem jiném. Začala hodinová debata mezi bleděmodrými. Nesouhlasili. Nemůžou riskovat životy svých druhů - proběhlo mi hlavou. Já však dostal mezitím nový nápad. Řekl jsem ho kapitánovi a začal jsem programovat projektor novým programem. Mezitím, co se vůdce a ostatní osvěžovali jakýmsi likérem, dokončil jsem program. Kapitán šel doprostřed místnosti a zvednul ruce, aby utišil dav. Vzal přístroj a spustil ho. Jelikož jsme věděli, že nebudou s naší flotilou bojovat jen tak bez užitku, vymysleli jsme plán nový, který počítal s jejich podporou při osvobozování rukojmí Ormilánců. Za tuto naši pomoc poskytnou bleděmodří Terrestrijským Hvězdným Silám všechny známé informace o Ormilánské flotile a její taktice. Dále poskytnou svůj krycí systém, aby Ormilánci nepoznali nepřátelské lodě. Vůdce chvíli přemýšlel a radil se a nakonec souhlasil. Potom se nám nějakým způsobem podařilo vysvětlit, že bychom se už potřebovali vrátit. Během dvou hodin se raketa vypravila zpět. Na určeném místě čekaly naše lodě, které zde zůstali po našem odletu. Čekala nás opět strastiplná cesta záchranným člunem. K našemu překvapení však celá loď plula dále. Byla totiž vůdcem určena pro naše vědce jako první zdroj cenných informací s posádkou vědců a zároveň jako projev důvěry. Museli jsme proto čekajícím lodím sdělit světelnými signály, že poplujeme v tomto plavidle až ke stanici.

Začaly přípravy na záchranou misi. Trvaly celý měsíc, než se podařilo domluvit s bleděmodrými na průběhu akce. Velení vyčlenilo 34 plavidel. Útok vedli 3 tëžké křižníky Valiol a 3 lehké křižníky Orino, které podporovalo 8 korvet, 2 torpédoborci a náš Kaitos. Zbylou část tvořily evakuační a výsadkové lodě s výsadkem bleděmodrých. Trvali na tom. Bleděmodří totiž nechtěli použít svých lodí z důvodu evakuace své planety, proto vyslali pouze výsadkové oddíly, které povedou boj na planetě. Po skončení této mise, se bleděmodří uchýlí mimo válečnou oblast. Dalších bojů se nezúčastní, aby neztratili více druhů, jelikož se obávají vymření. Jejich populace se výrazně oslabila během bojů s Ormilánci a s námi. Bylo jich už jen asi patnáct miliónů, což proti naší a ormilánské populaci nic není. Slíbili však, že po skončení války s námi opět naváží kontakt, proto zanechají v naší říši malou skupinu čítající asi 150 rodin bleděmodrých, kteří budou sledovat průběh války. Ale zpátky.

Flotila plula 3 pozemské dny bez jakýchkoliv problémů. Ty přišly až na místě. Planetu chránilo 6 ormilánských bojových člunů. Nevěřili byste, jak urputně jejich obranné čluny bojují. Než se podařilo zničit pět jejich člunů, poškodili vážně jeden křižník Orino a jednu korvetu Alamak a zničili výsadkový člun. Bohužel tento výsadek se nestačil zachránit. Šestý člun uprchl a později nám dělal problémy. Výsadek pak proběhl hladce. Šlo pouze o zničení několika vozidel a stráží. Hlavní bylo najít všechny tábory, což se podařilo. Evakuace trvala asi jeden a půl dne a my se obávali z útoku Ormilánců. Nezničený ormilánský člun pronásledoval při zpáteční cestě celou naší flotilu, která sice měla krycí systém, ale byl ji tímto nanic. Velitel tudíž rozhodl vyslat jednu korvetu, aby skoncovala s pronásledovatelem. Nikdy se nevrátila. O nepřátelském plavidle už také nebyly žádné zprávy. Flotila dorazila na místo, kde došlo k předávání evakuovaných. Předávání docházelo v kosmu, aby se ušetřil čas. Vědci proto vyvinuli speciální tunely použitelné pro obě koncepce plavidel. Trvalo to dva dny. Pak se stala ta otřesná událost. Ormilánský člun, o kterém se myslelo, že je zničen, se objevil a podnikl sebevražedný útok. Předtím však udal souřadnice, na kterých se zdržujeme. Člun měl před sebou sedmdesát cílů a mohl si vybrat, ale vybral si plavidla evakuační s uprchlíky. Než se všichni vzpamatovali z nenadálého útoku, zničil jeden přechodový kanál a usmrtil tak desítky osob. Začala palba ze všech lodí. Člun se však držel dál. Ještě zničil jednu naštěstí prázdnou evakuační loď - a pak namířil jako kamikadze na těžký křižník Valiol, který vážně poškodil. Bylo jasné, že Ormilánci vědí, kde se nacházíme. Urychlilo se předávání a po skončení akce se naše flotila rozhodla zdržet Ormilánce jak to jen půjde, aby bleděmodří stihli zachránit všechny zbylé druhy. Začaly opět přípravy. Tentokrát však na boj. Poškozené a evakuační lodě se vracely na základnu a my čekali.

Zanedlouho se objevila Ormilámská flotila čítající 25 lodí. Proti přesile zde stálo 11 našich lodí. Když se nepřátelé přiblížili, začala palba. Lodě byly osvětleny jako ve dne. Odolávali jsme dlouho. Ztráty byly na obou stranách. Pak se to už nedalo unést. Po čtyřech hodinách boje jsme Ormilanům zničili 3 lodě a vážně poškodili 8. Naopak Ormilané nám zničili 2 lodě a vážně poškodili 4, které se hned stáhly. Zbylo nás proto pět a když bylo vidět, že jich víc nezničíme ani vážněji nepoškodíme, stáhli jsme se také. Náš Kaitos, jako jedna z mála lodí, dokázal přežít celou výpravu jen s malými škodami. Všichni pak cítili, že dokázali Ormilánce zdržet natolik, aby se naši malí přátelé zachránili. Asi po půl roce doletěla na jednu základnu maličká raketa, která obsahovala zprávu. Bleděmodří v ní sdělili, že se podařilo obyvatelstvo přepravit na novou planetu, o které vědí jen naši modří přátelé, kteří zůstali u nás v Terrestrijské říši. Na staré planetě jich zůstalo asi jen deset tisíc. Zpráva pak obsahovala ještě velké množství informací o nepřátelích a poděkování s několika dary.

Na závěr bych chtěl dodat, že informace poskytnuté bleděmodrými nám v příštích bitvách velice pomohly. Nevyhráli jsme sice všechny bitvy, ale naše úspěchy se zvětšily a naše ztráty zmenšily. Postup nepřítele byl zastaven a my jsme tak získali čas na přezbrojení naší Hvězdné flotily.