Nulová šance

Pavel Kordík



     Už jsem k smrti nesnášel ten stále vzrůstající tlak, kterým bylo lidstvo vpravováno do žíly civilizace. Byl jsem předávkován informacemi a stále se smršťujícím přesložitým životním prostorem, chtěl jsem pryč z toho dávicího mumraje, který si přivlastňoval všechny mé smysly a proti mé vůli do nich cpal smetí. Ven, k jednoduchosti, nezotročené kráse, k ohmatatelnému soužití, pryč z dostřelu virtuálních informačních megaděl. Ale jak ?
     Stejně to cítilo i mnoho dalších a tak jsem na svém panství založil Nový svět. Mnoho lidí si tam přišlo odpočinout od civilizace, ale většina zase rychle spěchala zpět ke svým obrazovkám, robotům a supermarketům. To nebylo řešení. Nově příchozí narušovali naše souznění novými zprávami ze sportu a moji věrní je museli neustále zbavovat hygienických návyků. Noční meditace rušili propašované tranzistoráky a mikrovlnné trouby. Mnoho z nich nedovedlo pochopit, že se musí vzdát nejen civilizačního stresu, ale i pohodlí.
     A tak jsem zavedl přijímací osady, kde se o nováčky starali ti trpělivější z nás. Nový svět pak přijal jen ty, kteří již byli schopni sdílet společné souznění.
     Brzy se naše řady rozrostly a má myšlenka zasela po celém světě stovky podobných komunit. To však vyvolalo problémy. Lidé se začali zajímat o to, kam mizí jejich příbuzní a sousedé. Tajemné uzavřené komunity probudily jejich zvědavost a fantazii. To byl konec našeho bezstarostného života. Po kouskách ho rozkradli helikoptéry, novináři, infiltrátoři a houfy čumilů. Vnější svět k nám zaujal silně nepřátelský postoj.
     Dlouho jsme se radili a hledali řešení jak se před okolím ochránit. Bohužel bezvýsledně. I když jedna možnost tu byla a mnohým z nás se již od počátku našeho pronásledování stále vracela na mysl. S přibývajícím utrpením jsem ztratil zábrany.
     Předvídaví bratr Ivan s sebou ze svého minulého života přinesl několik kamarádů. Byli to geneticky upravení komáři s roztomilými vlastnostmi. Opatrně jsme začali s jejich množením. Pod drobnohledem špionážních družic to nebyl nejlehčí úkol. Tady pomohli naše četné ekologické aktivity, a tak projekt na záchranu téměř vyhynulého Maova komára byl jednou z mála činností, která neplnila titulní strany světových periodik. Hmyzí armáda utěšeně rostla a my jsme se zaměřili na detailnější zpracování našeho ďábelského plánu.
     Konečně bylo vše připraveno. Zatímco jsme zavírali okenice a věšeli mucholapky, bzučící mraky se vypravily k městům přetékajícím voňavými, slaďoučkou šťávičkou nasáklými tvorečky.
     Opuchlých lidí přibývalo, ale naši úhlavní nepřátelé Konzumenti zůstávali bezpečně skryti ve svých blikajících slojích. Zde se osvědčili naši externí spolupracovníci z přijímacích osad, kteří ještě zcela neztratily kontakt s okolním světem. Podařilo se jim propašovat do vysílání většiny televizí kazety, které trochu zpestřily tento jinak nudný svět. Tu náhle v dvoustém padesátém šestém dílu zemřel hlavní hrdina na infarkt, jinde zas uprostřed notoricky známé reklamy na bramborové lupínky obrazovka ztemněla a ozval se podivný hlas, posílající diváky prověřit stav hlavního uzávěru plynu. Dezorientovaní Konzumenti, vybíhali ze svých brlohů a snažili se nejnovější ohromující události konzultovat se svými plácajícími se sousedy.
     Za deset dní jejich trápení skončilo. K zemi pršely miliardy komárů. Krutý genetický osud.
     Koncem měsíce se do nemocnic přitrousily první hloučky nešťastných existencí. Ti bystřejší si totiž všimli, že se jim na čele začíná tvořit zarudlá skvrna, ne nepodobná pěticípé hvězdě. Bezradní, státem placení lékaři zmateně pobíhali po knihovnách a vzpírali chytré bychle. Pacientů přibývalo. Ti zcela rudí zežloutli a umírali. Bývalí obyvatelé komářích tělíček měli svou práci v malíčku.
     Konečně jsme byli pány svého osudu. Mravenci, posilněni komářím předkrmem, vděčně přijali hlavní chod. Zbyla ale ještě hrstka lidí, kteří byli uchráněni osudného bodnutí. Objevili se hned po ukončení dodávek elektrického proudu. Vláčeli s sebou své pohaslé terminály, a nemohouce je znovu nabootovat, postupně zmírali v tomto jim zcela neznámém světě.
     Takto tedy začala naše šťastná doba. Žili jsme mnoho let podle svých představ a pomáhali přírodě odvrhnout ohyzdný umělý háv. Všichni jsme tímto vrchovatě naplnili své životy a tak jsme nedokázali pochopit, že několik bratří opět zvědavě nakukovalo přes hranici souznění s přírodou, kterou jsem tak citlivě vytyčil. Jak my jsme je hnali !
     Po štědrých letech se však objevily problémy. Počasí již třetí rok úrodě nepřálo a naše žalostná políčka obalily mšice. Dali se z nich sice připravit velice výživné pokrmy, ale rostlinám neustále obírání mšic moc nesvědčilo. Vyhladovělé bratry a sestry mé kázání o nutnosti tolerance přemnožených mravenců příliš nezasytilo a tak kolem osad vzpláli tisíce praskajících ohníčků. Jejich hlad to stejně neobměkčilo.
     Tímto nerozvážným činem jsme rozhněvali přírodu. Porušili jsme zákon soužití a byly jsme za to náležitě potrestáni. Od té chvíle se totiž začaly dít podivné věci. Blízcí nenávratně mizeli na výpravách za potravou, padající stromy závodily, kdo zalehne více lidí a ze spižíren se vytratily zásoby. Bylo nás stále méně. Nemělo smysl se stavět na odpor. Vše bylo předem ztraceno. Příroda dokáže být silný nepřítel.
     Milé student-larvy, toto byl úryvek ze starobylého člověčího spisu, který se před časem podařilo rozluštit našim archeomravům. A protože tento nový objev zásadně mění pohled na část naší minulosti, provoní k vám nyní tým, který se zabývá jeho interpretací. Přejeme vám nezkažený počich.
     Jak všichni víme, vesmírná královna, která založila svět, nakladla nespočetně zárodků bytí. Ty dodnes bloudí vesmírem a hledají místa, která jsou pro ně připravena. Když naše planeta v dávných dobách uzrála, ze zárodků se začali líhnout dělníci, kteří ji měli připravit pro složitější život. Planeta postupně ožívala. Jednoho dne přišel čas, kdy se probudily i zárodky obsahující život Velkého vzoru.
     Zde se musíme pozastavit. Ukazuje se, že nejen my, ale i lidé byli schopni utvořit Velký vzor. Dokonce se k němu před svou záhubou stále rychleji přibližovali. Jejich města a státy byly podobné našim mraveništím a druhovým koloniím. S rozvíjející se provázaností se zdálo neskutečné, že by je mohlo ještě něco svést z cesty ke vzoru. A přeci se to stalo. Právě když končila podivná éra, kdy několika vyvoleným jedincům byla dána možnost pohrávat si s vědomím milionů, doplatili na to, že si přestali vážit individuality jednotlivce. Zapomněli, že právě toto byla od počátku jejich hlavní zbraň v boji o utvoření vzoru.
     Jakmile se lidé zřekli své příležitosti, nenechali jsme se dlouho přemlouvat a převzali jsme uvolněné místo u kormidla pokroku. Rázem byl dostatek potravy(děkujemeJ) i životního prostoru. Mnoha našim královnám se v době hojnosti podařilo založit nové kolonie. Problém, který nám bránil v rozvoji již dříve, se však mohutně vzedmul s dojedením štědrého daru lidstva. Války sousedních kolonií byly ničivější než stádo mravenečníků. Některé kolonie, vzpomínajíce na šťastné chvíle hodování u společného stolu, se sdružily do obraných i útočných celků. Zvláště úspěšné se ukázalo spojení bojovných mravenců s pastýři mšic. Jedni chránili a rozšiřovali teritorium, zatímco druzí obstarávali potravu. Takto získali zanedlouho převahu a ovládli většinu obyvatelné země. Ani predátoři neměli šanci. Ptáci ve vzduchu dlouho nevydrží, a ti, kteří se tam pokusí hnízdit, zanedlouho zjistí, že se vajíčka docela pronesou. I mravenečníci byli natolik inteligentní, aby na dně dvoumetrové, jimi čerstvě odmaskované jámy pochopili výměnu rolí s obědem, kterého mají doslova plnou srst.
     Mšice tloustly, naši předkové se množili a jejich jídelníček se rozšiřoval. Přibyly především kuřecí speciality ale i jehněčí. Bývalá domácí zvířena, zvyklá na pravidelnou porážku, to přijala z úlevou.
     Někdy v této době se odehrála příhoda, která ukončuje člověčí spis. Nastala doba sucha a neúrody. Mnoho semen, které pramravenci po loukách roznesli, vůbec nevzešlo a ze zbytku vyrostly malé a zesláblé rostlinky, ze kterých mšice vysály spíše život, než šťávu. Muselo se tedy pást i na rostlinách, které k tomu nebyly zrovna nejvhodnější. Mezi nimi bylo samozřejmě také několik odrůd, rostoucích hojně poblíž člověčích osad. To, že nám lidé plenili stáda, by se snad ještě dalo přejít, ale otevřené vypovězení války spálením tisíců našich sídlišť, to už bylo i na flegmatického mravence příliš.
     Z obavy před některou z chemických dobrot, kterými nás starostlivý člověk po desetiletí krmil, jsme nezaútočili přímo, nýbrž skrytě. Sběrači plodů v hlavní roly nám pod obsypanými stromy mnohokrát zahráli scénku Mravenečníkův konec. Měla vždy úspěch. Možná proto, že si, stejně jako v divadle Bolka Polívky, zahrálo celé publikum. To vždy odcházelo spokojené, zasycené uměleckým zážitkem. Mravenci, kteří neměli kulturu v lásce, zato však zbožňovali různé soutěže, našli zalíbení ve shazování nahlodaných stromů na cíl. Ti bez fantazie se věnovali tichému přemisťování člověčích zásob do našich spíží a vydávali to za hru na schovávanou. Lidé pro naši zábavu neměli pochopení a tak raději odešli na věčnost.
     Náš další vývoj je vám jistě známý, a tak se jím budeme zabývat jen zkratkovitě. Vyšlechtili jsme nové odrůdy květin a hub, zažili jsme populační explozi, rozvinuli jsme komunikaci jak uvnitř, tak mezi koloniemi, začali jsme vychovávat nové specializované mravenčí třídy, staré se změnily. Bojovníkům kusadla zmutovala na řezadla, brusidla, sosadla, chapadla a umyvadla. Narodily se velké královny - vládkyně druhových kolonií. Organizace přesunu a správy surovin se stala nepřekonatelnou. Díky výzkumným týmům jsme dosáhli pokroku v technice(obzvláště v miniaturizaci) a v chemii.
     Srovnáme-li podle Čolkovova teorému naši vyspělost s lidstvem v době nevětšího rozvoje, již nyní můžeme hrdě prohlásit, že ji, díky nově vyvinutým smyslovým orgánům a struktuře společnosti, hravě předčíme. K potěše vesmírné královny to budeme my, kteří na této planetě, možná i v celé sluneční soustavě, dokončíme vzor a budeme přijati do mezihvězdné kolonie.
     Tak to byla velmi povzbudivá přednáška. Děkujeme jejím autorům a společně přivítejme delegaci z pohřebního oddělení s podnětným referátem na téma techniky zpracování mužských tělesných ostatků po období páření.
    

pozn.

Velký vzor = Použit královnou při stavbě vesmíru. Množství vzájemně se ovlivňujících prvků tvoří prvek větší (..., kvarky - nukleon, nukleony - atom,???,planety - sluneční soustava, sluneční soustavy - galaxie, ...)

Čolkovův teorém = vyspělost soustavy udává jednak její stupeň(kolik má v sobě vnořených Velkých vzorů), pak úroveň interakce(informační hustota, schopnost změny vnitřního stavu) a prostorová mohutnost(hustota elementů, jejich uspořádání)




** Amber Stories ver. 1.1 **