"S jak triviálními představami reklama čaruje, aby v publiku probudila strach. Chodící mrtvoly. Gigantická agresivní příroda v miniaturním světě lidí. Upíři, osudová znamení, ohniví muži, ničivé bouře a všechny ostatní pitomosti, před kterými se publikum chvěje děsem. Jak je to směšně otřepané. A uprostřed té nabídky šestákových děsuplností není ani jediná, která by se vyrovnala banalitě lidských choutek, jejichž hrůzy (nebo následky) vídá každý den při své práci. Jak o tom přemýšlel, hlavou se mu táhly desítky obrazů: mrtví ve světle baterky, obličejem dolů a utlučení do zapomnění, vedle nich živí, v očích hlad - po sexu, drogách, bolesti druhých. Proč nedají tohle na plakáty?"
Z povídky Věc touhy
Hellraiserovská tetralogie
(filmy, promítané v Čechách)
"Byl jsem znuděný. Vyzkoušel jsem všechno. Dostal jsem se až na samou mez. Nebylo nic, co
bych už nezkusil. Přinejmenším nic, co bych si mohl koupit na této Zemi.", říká Frank Cotton,
ústřední postava tohoto horroru. Proto si koupí magickou kostku, nazývanou "Lament Configuration". Kostka
nabízí "Klíč ke snům. K temným zázrakům a překvapením. Jinému životu neznámých rozkoší".
Stačí vyřešit hádanku a složit kostku. A kostka sama člověku pomáhá. V okamžiku, kdy se však
Frankovi podaří kostku složit, vymrští se z ní řetězy opatřené na konci ostrými háčky, které
se mu zaseknou do těla. Pak se objeví "Řádoví bratři", xenobité, démoni z Pekla. "Dali
mi zážitky překračující jakékoli meze. Bolest a rozkoš současně.", říká dále Frank.
Když se Larry Cotton, Frankův bratr, nastěhuje se svojí ženou Julií (Frankovou milenkou)
do starého rodinného domu, rozpoutají se nečekané hrůzy. Julie dovolí Frankovu duchu, aby
vstoupil do domu, a kapka krve oživí i jeho tělo. K tomu, aby však jeho tělo bylo jako dřív,
aby získalo zpět všechny šlachy a svaly a kůži, potřebuje lidskou krev. Julie se proto
seznamuje s osamělými muži a vodí je do domu, kde je pak s Frankem zavraždí. Frank tak
postupně získává zpět své tělo. Svědkem jedné vraždy se však stane Larryho dcera Kirsty.
Podaří se jí z domu uprchnout a získá i magickou kostku. I jí se podaří vyřešit hádanku
a přivolá tak Řádové bratry. Aby zachránila své tělo a svojí duši, uzavře s nimi dohodu.
Řekne jim o Frankovi a zavede je do domu. Tak bratři získají Franka, který mezitím zavraždil
Larryho, zpět. Ale peklu nemůže nikdo uniknout... Dohoda s Bratry je neplatná. I Kirsty proto
má okusit temných rozkoší. Kirsty se však podaří uzavřít démony zpět do kostky
a tím unikne Peklu...
První díl je zřejmě nejlepší z celé série, neboť smysl předlohy podle mého názoru může
nejlépe vystihnout autor. A Barker coby režisér a scénárista psaný text převedl na filmové
plátno dokonale. A to není vždycky snadné.
Zpět na hellraiserovskou tetralogii
Po prožitých hrůzách je Kirsty hospitalizována na psychiatrické klinice doktora Channarda.
Tento lékař je posedlý tajemstvím magické kostky. Na základě Kirstiných informací nechá
do svého domu přenést matraci, na které zemřela Julie. Krví pacienta, který trpí představou,
že jeho tělo rozežírají červi a pořeže se proto připravenou břitvou, přivolá Julii zpět
na tento svět. Díky krvi mnoha žen, které přivede do svého domu a které Julie zavraždí,
získává Julie zpět své tělo. Odhaluje Dr. Channardovi tajemství temných sil, které vládnou
za branami, které otevírá kostka.
Protože Dr. Channard nemá sám dost odvahy, aby otevřel kostku, nechá tuto kostku otevřít
jednou ze svých pacientek, malou Tiffany, u které kdysi prováděl pokusy na jejím mozku, a
která od té doby nepromluvila jediné slovo, pouze byla posedlá řešením hlavolamů. Té se
skutečně podaří kostku otevřít. Avšak tím, kdo ze své vůle démony přivolal, nebyla Tiffany,
ale Dr. Channard. Toho Julie odvádí do Leviathanovy říše, neboť jejím úkolem bylo získat
duši Dr. Channarda. Dr. Channard tak poznává všechny stránky pekla a nakonec se sám stává
mocným démonem.
Do Leviathanova labyrintu však vstupuje i Kirsty. V jejím nemocničním pokoji se jí totiž
zjevuje její otec a prosí ji o pomoc. Prochází Pekelným labyrintem a sleduje obrazy zmaru
a utrpení. Setkává se i s Frankem a jeho vlastním peklem - Pokud zakusíte příliš mnoho
určité rozkoše, není již dále rozkoší. Frankovým peklem se stal jeho sexuální pud. Znovu
a znovu prožívá sexuální rozkož, která je ale odepřena jeho tělu a je tak fakticky
nedosažitelná.
Kirsty se pokusí přesvědčit řádové bratry, že jejich cílem nebylo vždy pouze trestat ty,
které posedla kostka. Změněný Dr. Channard je však již silnější. Podaří se Kirsty zastavit
zkázu, kterou pak sám rozsévá?
Na druhém dílu je samozřejmě poznat změna scénáristy a režiséra, nicméně si myslím, že
film dobře navázal na Barkerův první díl a je tak jeho důstojným pokračováním. Na díl první
navazuje těsně, jako jeho přímé pokračování a netrpí tak velkým neduhem pokračování mnoha
jiných filmů, které zcela nezakrytě kopírují díl předchozí (odstrašujícím příkladem by byl
film Omen IV, ovšem to už by bylo o něčem jiném), i když samozřejmě zcela originální být
nemůže a rozvíjí myšlenky prvního dílu. Nicméně je zde stále co rozvíjet.
Zpět na hellraiserovskou tetralogii
S předchozími dvěma díly má společnou jen základní myšlenku. Zpracování ze zde zcela odlišné,
důraz je kladen zejména na nejmodernější vizuální efekty včetně počítačových. Jedná se ale
stále o seriozní horror, který není v ničem podobný Hickoxovým parodiím (Voskové muzeum II,
Slunce, úsvit a upíři), potěší však především milovníky akčních scén. Je zde patrné
americké pojetí filmu. Smysl pro detail ustupuje rychlému střídání scén, efektním záběrům,
akci. Vizuálně je určitě zajímavější, nežli předchozí dva díly, ale hloubkou myšlenky
už "jede na volnoběh".
Mladá televizní reportérka se v nemocnici stane svědkem smrti mladého chlapce, roztrhaného
na kusy řetězy. Od přítelkyně tohoto chlapce, Terri, se dozví, že řetězy se vymrštily z kostky,
kterou chlapec ukradl ze sloupu v nočním klubu Boiller room.
Sloup je ve skutečnosti objekt, tvořený pokroucenými těly xenobitů, přemožených v předchozím
díle Dr. Channardem. Několik kapek krve přivolá zpět ducha Pinheada. Má zpět svoji tvář,
potřebuje však krev, aby se osvobodil ze sloupu a navrátil se na Zem. Majitel klubu Monroe
mu slíbí věrnost. Díky krvi Monroových náhodných milenek se vrátí zpět na Zem. V orgiích
krve a touhy vytvoří z pozměněných těl svých obětí novou armádu démonů. Zdá se, že Zlo
nemůže nic zastavit.
Zpět na hellraiserovskou tetralogii
Odkud pochází magická kostka? A kým byl Phillip Lemarchand, umělec, který kostku vyrobil? A který démon pomohl kostku vytvořit? Na všechny tyto otázky by měl odpovědět poslední film z Hellraiserovské ságy. Tento film nás má provést celkem čtyřmi stoletími. Objevují se zde noví démoni včetně Pinnhedovy partnerky - démona, odpovědného za vytvoření kostky. Druhá kostka má otevírat bránu k protivníkům xenobitů.
Bohužel, stále ještě nebyl uveden do kin. Důvodem má být přetáčení některých scén a rozsáhlé znovusestříhání filmu, pravděpodobně by v nových scénách měl častěji vystupovat Pinnhead. Ostatně, některé scény byly měněny (nebo ve verzích pro některé státy sestříhávány) i v předchozích dílech, ovšem zdaleka ne v takovém měřítku. Původní termín uvedení měl být již 24. 3. 1995. Další ohlášený termín měl být mezi 25. 8. 1995 a 31. 10. 1995. Poslední ohlášený termín je již poněkud mlhavější: březen 1996. Takže snad se dočkáme...
P.S. Poslední ohlášený termín je 8. 3. 1996 pro U. S.
Zpět na hellraiserovskou tetralogii
Vydání: 1
Výtisků: 5000
Cena: 119 Kč
Překlad: Karel Matásek
Obálka: Oliviero Berni
Děj tohoto hrůzostrašného příběhu, v němž autor kombinuje prvky thrilleru a horroru se odehrává
na rozlehlém hřbitově opuštěného kanadského městečka Midian, který obývá "Noční rasa" - tajemstvím
opředené neživé a nemrtvé bytosti. Sem přichází hledat útočiště psychicky labilní mladý muž,
který je podezřelý ze spáchání série velmi brutálních vražd. Je policií zastřelen a sám se stává
jednou z oněch pozoruhodných bytostí. Po jeho stopách se vydává jeho dívka, zatímco skutečný
vrah se pokusí o likvidaci záhrobní říše….
Román není tuctovým příběhem o zombiích, pronásledujících vystrašené živé oběti. Takových
příběhů už bylo (a asi ještě bude) napsáno a notačeno mnoho. Skutečným nositelem zla
je zde člověk. Ten zde pronásleduje jiné bytosti jen proto, že jsou jiné, a člověk se
zde na ně snaží svést své zločiny.
Zpět na seznam románů publikovaných v češtině
Vydání: 1
Cena: 119 Kč
Překlad: Pavel Dufek (Hellraiser), Iva Harrisová (Věk Touhy)
Obálka: Martin Zhouf
Počet stran: 143
Kniha přináší čtenáři dvě Barkerovy povídky: Hellraiser, předloha slavného Barkerova
filmu, a Věk touhy ze čtvrté Knihy krve.
Několik let po uvedení filmu se tedy konečně setkáváme i s jeho literární předlohou.
Je ale třeba upozornit, že předlohou velmi volnou. Stejná je základní myšlenka, a
stejné jsou základní scény. Pořadí scén, které byly ve filmu realizovány, je jiné,
jiný je časový horizont, ve kterém se odehrávají a řada z nich byla pro film upravena.
Řada scén ve filmu nebyla, a naopak. Poněkud odlišný je i charakter základních postav.
Julia je hned od počátku sebejistější a bezohlednější, Lary se zde jmenuje Rory a
Kirsty není jeho dcerou, ale přítelkyní (??? jejich vztah není z povídky tak úplně jasný).
Jak film, tak povídka jsou navzájem nezaměnitelné. To je ale jedině ku prospěchu obou.
Povídka těží z Barkerova vypravěčského umění, a v psaně podobě je jedinečná. Nicméně si nedovedu
představit způsob převedení některých obrazů na filmové plátno; vnitřní pocity postav,
nebo lyrické obrazy prostě nafilmovat nejdou. Film zachovává dějovou jednotu příběhu,
smysl pro detail, ale přináší i nutnou dávku akce, která přitáhne divákovu pozornost.
Tady jsou jasně patrné Barkerovy divadelní zkušenosti.
Větší prostor je zde věnován filosofii díla. Touha mnoha lidí po neznámém, příjemnějším
světě. Představy jsou různé, různé jsou i způsoby jeho dosažení. A najdou se i tací,
kteří se nezastaví před ničím. Takoví, jako Frank. Branou do vysněného světa je zde
Lemarchandova kostka (Lament configuration, magická kostka z filmu), i když jsou i jiné způsoby -
"Jiný měl zase formu japonské papírové skládanky. Ten prý vlastnil markýz de Sade
a použil ho, když byl vězněn v Bastille. Vyhandloval ho s jedním dozorcem za kus
papíru, na němž bylo napsáno 120 dní Sodomy."
Zmínka o reálné historické osobnosti je vždy riskantní, neboť jakákoli nepřesnost je
napadnutelná. Na druhou stranu však vnese do příběhu mnohé. Ve dvou větách nám zde Barker
odhaluje zdroj své inspirace. Je skutečně pravdou, že markýz de Sade dokončil roku 1785
v Bastille opis svých 120 dnů Sodomy na jednom svitku papíru. O rukopis zde skutečně
přišel - v jeho cele ho prý později nalezl Arnoux de Saint-Maximin. Sade ale zemřel až v
roce 1815, tedy téměř o 26 let po tom, co opustil Bastillu. Japonskou skládanku tedy
markýz nikdy nevyřešil... Ale zpět k Hellraiserovi. K dokreslení toho, co zde bylo o
inspiraci řečeno, srovnejme následující dva úryvky:
"...jesliže čerpáme naše ukojení
především z rozrušení pociťovaného předmětem, jehož se zmocňujeme, jaká hybná síla tak
mocná jako bolest by dokázala dovést toto rozrušení, a v důsledku toho naše ukojení,
na nejvyšší bod intenzity?"
(Gilbert Lely: Sade, Concordia,1994 - úryvek z kapitoly,
pojednávající o 120 dnech Sodomy)
Povídka Věk touhy je pohledem na možné důsledky příliš nebezpečných lékařských
pokusů na lidech. Nový preparát, aplikovaný pokusné osobě, extrémně zvyšuje
nejen libido až na samou mez posedlosti, ale i agresivitu a zcela potlačuje
svědomí. Pokusný muž však není primitivním bezduchým výsledkem těchto pokusů, šířícím
kolem sebe jen děs a hrůzu, jak bývá ve většině podobných příběhů zvykem,
ale sám je svým způsobem trpící obětí.
Žánrově lze tuto povídku zařadit k ne příliš rozšířenému erotickému horroru, žánru
jistě neobvyklému a provokativnímu. Své čtenáře si takový styl určitě najde, rozhodně ale
není vhodný pro děti.
Zpět na seznam románů publikovaných v češtině
Vydání: 1
Výtisků: 5000
Překlad: Miluš Kotišová
Obálka: Les Edwards
Počet stran: 508 a 518
Svět v tomto rozsáhlém románu (oba díly mají dohromady přes tisíc stránek) tvoří celkem
pět tzv. dominií. První čtyři z nich jsou nazývána Usmířenými dominii a
jménem všemocného obyvatele Prvního dominia Hapexamendia, nazývaného Nespatřeným, jim vládne
krutý a despotický Autarcha, pátým dominiem je Země. Od Usmířených
dominií neodděluje Zemi prostor, ale In Ovo, éter, ve kterém jsou uvězněny bytosti, které
se pokusily překročit hranice svých světů a bytosti, které sem byly poslány na základě rozsudku.
A pak tam jsou ještě nicotáři, děti odplaty. Jsou to děti žen, které "si žily po svém" a proto
byly za trest přivedeny do jiného stavu. Narozené děti pak byly odloženy v In Ovu. "Tam oni přežijí
déle než cokoli jiného. Nakrmí se vším, co najdou, včetně jeden druhého."
Před dvěma sty lety došlo na Zemi k pokusu o Usmíření s ostatními čtyřmi dominii. Pokus se nepovedl
a většina mágů a kouzelníků při tom zahynula. Od té doby se snaží potomci jedenácti z nich, sdružení
v organizaci Tabula Rasa zabránit dalšímu pokusu o nové Usmíření, zničit jakoukoli informaci o Imagice,
pomocí jakýchkoli prostředků. Přesto někteří z nich mají sluhy pocházející z Usmířených dominií
(a některým z nich slouží nicotáři). Brzy má přijít výročí a s ním by k takovému pokusu mohlo dojít.
Román přináší neuvěřitelné množství záhad a snových obrazů s obrovskou obrazotvorností. Svět v Barkerově
podání je však krutým místem plným násilí a neexistuje místo, kam by bylo úniku. Klid lidé ani jiné
bytosti nenaleznou ani po smrti: "Duše nejsou šťastné. Neexistuje pro ně žádný únik. Ani v tomhle
dominiu, ani v žádném jiném. Čekají u dveří a přejí si odejít, ale nemají kam." Jediná věc, která
může přinést lidem krátký únik, je, jak se zdá, (a jak je u Barkera typické) odvážně popisovaný sex.
Ovšem i u něj nebývá vše vždycky tak, jak se zdá... Sex je současně i významným motivačním činitelem.
Román je současně vystavěn na rozsáhlých filozofických základech, z nichž asi nejvýraznější
je vliv filozofického učení jógy a zřejmě i některých dalších východních nauk, mysticismu
a magie. Ty vytvářejí kostru, nad níž je vystavěn příběh.
Kým je Autarcha? Kdo je ve skutečnosti Hapexamendios a jaký význam mají kdysi svržené
Bohyně? Kdo je tajemná žena, uvězněná ve sklepení pod věží Tabuly Rasy? Odpovědi na tyto a mnohé
další otázky jsou postupně odhalovány v překvapivých dějových zvratech.
Imagika není ani klasickým horrorem, ani klasickou fantasy. Svým pojetím se jedná o knihu zcela
mimořádnou. Své čtenáře by však rozhodně zklamat neměla. Vynikající.
Zpět na seznam románů publikovaných v češtině
Vydání: 1
Výtisků: 10 000
Cena: 107 Kč
Překlad: Ivar Tichý
Obálka: Juraj Maxon
Počet stran: 214
První kniha krve je souborem celkem šesti následujících horrorových povídek:
Zpět na seznam románů publikovaných v češtině
Vydání: 1
Výtisků: 5000
Cena: 179 Kč
Překlad: Lenka Sedláčková
Obálka: Michael Whelan
Náhoda řídí celý život Marty Strausse - stejně jako tentokrát. Je povolán z vězení, aby se stal
osobním strážcem Josepha Whiteheada, jednoho z nejbohatších mužů v Evropě. I Whitehead hraje hru
na náhodu - odvěkou hru, která mu propůjčuje moc a sílu. Tajemné síly se však vracejí, aby si vzaly
to, co jim patří, a Marty se ocitá uprostřed smrtící hry, rozehrané mezi samotným peklem a jeho
pány, hry, ve které může zvítězit pouze jeden...
Nositelem pekla však není ďábel nebo příšery z jiného světa, ale zase jen člověk, ovládající
tajemné síly, které mu propůjčují nadpřirozenou moc a sílu. Jedná se o jeden z nejdrastičtějších
Barkerových románů, který rozhodně nebude vhodný pro citlivější čtenáře. O tom přesvědčí
už úvodní stránky, které čtenáře zavedou do válkou zničené Varšavy, právě dobité Rusy.
Závěr knihy je pak opravdu drastický.
Zpět na seznam románů publikovaných v češtině