Do poslední chvíle jsem se nerozhodl, zda pro cestu do Ústí použiji auto nebo vlak. Ale když jsem si spočítal, že vezmu-li nějaké pasažéry z Ústí do Prahy a Chotěboře, zaplatí se mi benzín, vyrazil jsem s Olafem na Teplice. Než jsem se v pátečním šílenství probojoval na výpadovku, rezignoval jsem na brzký příjezd. A to jsem ještě netušil, že po sjezdu z dálnice mě čeká průměrná rychlost asi 40-50 km / hod až do Terezína. Pár kilometrů jsem ujel rychleji a někde tuším u Lovosic jsem při sjezdu na novou silnici vystál dvacetiminutovou zácpu. Oni totiž páni inženýři zapomněli na odbočovací pruh a zatímco většina aut mířila doleva a čekala, až se uvolní skulinka na hlavní, těch pár zoufalců včetně mě, kteří chtěli doprava, neměli šanci. Do Ústí jsem ale dorazil. U prezence jsem zalovil v peněžence, abych zjistil, že po platbě tisku Zbraní Avalonu č. 21 nemám na zaplacení vstupu a ubytování. Nemilé. Už jsem se chystal vyrazit někam k automatu, když jsem nahlédl do programu a zjistil, že se se mnou v něm počítá. A že se se mnou počítá i u prezence. Poprvé jsem neplatil vstup na con! Hurá!

Ubytoval jsem se na stále zdevastovanějších kolejích a pomyslel si něco ve smyslu, jaké generace nám vyrostou, když ty, které je budou vychovávat a učit, se budou chovat tak, jak jsem viděl. Budoucí učitelé v Ústí jsou pěkný prasata, nevážící si věcí, tudíž hodnot, práce, která je vytváří a lidí, kteří tu práci vykonávají. Ať žije třetí tisíciletí. Ať žije lidstvo. Připomeňte mi, abych se na toto téma někdy rozepsal v úvodníku. A prasata jsou i ve vedení kolejí, protože jeden Rainbow vysavač a brigádník, který každé prázdniny vycucne z matrací, dek a polštářů všechno to hnusné svinstvo, zas tak velké náklady nejsou. Každopádně tekla teplá, což bylo po únavné cestě prima. Převlékl jsem se a vydal se do školy. Jen jsem tak bloumal chodbami, potkával přátele, rozdával a prodával Zbraně Avalonu 21.

Mým prvním pořadem byl pořad se mnou samým. V místnosti 140 se sešlo docela dost lidí a chtěli slyšet něco o Parconu. Asi jsem je svým výčtem a vysvětlením starostí s Parconem neodradil, protože následovala smršť otázek na tělo. Vysvětlil jsem, jak to bylo s CD, například. Další otázky na materiály mi přišly a stále mi přijdou pitomé, ale zodpověděl jsem je snad dostatečně. Někteří jedinci mají problém pochopit, že platí 170-280 Kč za přes 40 hodin zábavy a navíc! dostanou materiály v hodnotě asi 350,- Kč. Někdo měl pocit, že vstup je vysoký, protože materiály byly drahé. Nespočítal si, že vstupné a cena za materiály na Bohemiacon byly skoro stejné, ačkoliv obsah materiálů a koneckonců i programu byl na Parconu podstatně bohatší. Tím ovšem nic proti materiálům Bohemiaconu. Musel jsem uvést ceny našich materiálů, připomenout obsah, také to, že například problematický sci-fi model byl v materiálech zadarmo. Malá minianketa ukázala, že přítomní účastníci Parconu model uplatnili sami, případně někde mezi přáteli nebo příbuznými a nespokojenec konečně zmlknul. Musím říct, že jsem se jen tak tak držel, abych zachoval klid. Docela se mě dotýkalo, že mi někdo vytýká snahu o pestré a nacpané materiály. Jasně, že někdo nečte třeba Vesmír (zrovna v tom čísle bylo ale několik článků k tématu - kosmonautika apod.) nebo už četl Nemesis. Ale to přece není důvod k výkřikům nespokojenosti! Probrali jsme i problém ubytování a dojíždění. Pohodlnost a nároky účastníků stoupají neuvěřitelně. Kritici si vůbec neuvědomují, že se jedná o akce amatérské, bez obrovských financí a s nízkým vstupným. Hrozně se například zvýšil počet zájemců o postele. S tím budou muset pořadatelé conů už počítat. Poměr je asi tak 1:3, tedy jen 25-30% spacáků. Lidi jsou pohodlní, nesamostatní, pasivní. Znamená to, že budou mít pořadatelé conů velké problémy se spokojeností účastníků. Tím pádem bude přibývat kritiky a ubývat lidí ochotných ještě něco dělat pro druhé zadarmo. I já už jsem zauvažoval, že to vůbec nestojí za tu námahu, když Vás stejně pořádně neocení (viz velmi zkreslená reportáž IA v Ikarii).

Ale zpátky k Bohemiaconu. Páteční program jsem tedy skoro neabsolvoval a přišel jsem tak o hojně navštívenou přednášku paní Vrbenské, ze které se stává hvězda conů. V programu byly dále například pořady: Fanziny, Jak malovat figurky, Workshop, Carolly Biedermannové, Neviditelná univerzita, dvě besedy s autory a další.

Páteční večer jsme s Netopejrem, jeho conovou společnicí, nějakým kamarádem, Petrem Čáslavou, Tomášem Bačkovským a Petrem Chlubnou strávili zčásti v mexické restauraci u kolejí, zčásti pak v kolejním improvizovaném baru, který po loňské, hygienikem vynucené pauze už přitáhl jen pár z i tak zmenšeného počtu SF osobností a osob. Šli jsme spát brzy a téměř střízliví. Sobota začala v devět Egonem Čiernym. Konečně jsem si poslechl jeho úvahy na téma hrdiny ve fantasy, které mi unikly už na několika conech. Sotva jsem se vrátil z nádraží, na kterém jsem vyzvedl svoji Petru s kamarádkou Hankou, šel jsem na křest druhé knihy paní Vrbenské. Současně běžela beseda s Janou Rečkovou. V tu chvíli bych se potřeboval roztrhnout. Hledač pokladů Gaensel nepřijel, ale já jsem stejně chtěl jít na pořad s Petrem Čáslavou, ve kterém uvažoval na téma Sci-fi kluby - má to cenu? Protože Petr spoustu věcí o Fandomu a klubech ještě neví, zapojil jsem se jako druhý mluvič. Snad jsme přesvědčili, že se vyplatí zakládat kluby. Ještě pro to budeme muset vytvořit zajímavé podmínky a mechanismy. Beseda s Josefem Pecinovským se nekonala a tak jsem se motal zase u prodeje našich ZA, u kterého jsme se celý den střídali. Výsledek prodeje byl podstatně lepší, než když nám fanzin prodávali knihkupci. Na pultu fanzin zanikne.

Následovala beseda o CKČ. Protože ale nepřijel ani Zdeněk Rampas ani Michael Bronec, spojili ústečáci besedu o CKČ s vyhlášením cen soutěže "O stříbřitě lesklý halmochron" plzeňského klubu Andromeda. Krátce jsem promluvil o CKČ, o historii, významu, změnách a pravidlech. Doplnil mě Dáreček, který se pak dlouze šířil o halmochronu. Musel jsem mu skákat do řeči, protože používal termíny nováčkům neznámé, která bylo nutné "přeložit".

Ondřej Neff využil výročí okupace sovětskou armádou, aby povyprávěl o svém vstupu do SF sfér. Bylo to živé, zajímavé a velmi osobní. Původní téma o sexu v 21. století zazní na jiném conu.

Sotva ON skončil, utíkal jsem na svůj další a už poslední pořad Proč je dobré být organizován. Navázal jsem na pořad s PČ. S Petrem totiž připravujeme koncepci Fandomu a o některých našich představách jsem mluvil. Například i o nápadu Vaška Fořtíka o "dovozu" programu regionálním conům a o mojí představě sekretáře Fandomu. Besedu Ikarie jsem vzdal ve prospěch večeře a vrátili jsme se až na překvapení, kterým byl naprosto famózní film Mstitelé. Chytrá a skvěle udělaná komedie. Musíte vidět!

V průběhu soboty jsem kromě zmíněných nebyl u: Kresta-Ekonomické systémy, Dr. Koutecký- kanibalismus, SF na Slovensku, Pelech-beseda, Ríša-beseda, ...

Sobota končila stejně jako loni, totiž ve střízlivosti asi v jednu hodinu. Ráno jsem se totiž chystal do Chotěboře, abych zase zkusil své štěstí na mixdeblovém volejbalovém turnaji. Nedělní hodnocení conu, plánované cony a SF klub Trosky jsme tedy nechali za sebou. Cesta zpátky byla zpestřena tím, že Petr Chlubna seděl v kufru Olafa. Nouzově se tak dá řešit nedostatek místa v autě.

Ještě se vrátím k materiálům. Klukům z pořadatelského klubu Nazca se podařilo získat pro spolupráci malíře Jiřího Lhoty, který je famózní zejména při zobrazení mutantů a hororových oblud. Jedna z nich se objevila na barevném plakátu, další na obálce sbírky povídek Cizinec, do které přispěli naši přední SF autoři včetně ON, Jaroslava Mosteckého, Jany Rečkové, Josefa Pecinovského. Další obludy se pak objevily na výstavě v chodbě školy, hned u videosálu, který zásoboval filmy klub Rigor Mortis. Ještě pár drobností a propagačních letáků sponzorů bylo v igelitové tašce. Chyběla mi placka, ale vzhledem k její ceně se ani nedivím, že ji kluci nedělali.

V průběhu conu jsem si uvědomil dvě důležité věci, týkající se obsahu conu. Za prvé - mezi jednotlivými pořady v dané místnosti byla téměř vždy mezera, takže účinkující nebyli tlačeni časem. Za druhé - většina pořadů byly diskusní pořady. Řečník nanesl nějaké myšlenky a řídil diskuzi, dělal i jakéhosi soudce názorům z publika. Přišel jsem tomuto způsobu docela na chuť, zejména asi proto, že jsem tentokrát stál 4x za pultem :-). Ještě nedávno bych se netvářil nadšeně nad besedou s neznámými autory, ale pokud má ten člověk co říct, mohou zaznít zajímavé myšlenky, dokonce i spory. Přimlouvám se ale za domluvu s účinkujícími předem, za vyváženější rozvržení programu, letos i za víc přednášek. Možná by stálo za to, zkrátit con a zahajovat program až v pátek odpoledne a trochu ho zhustit. Snad by to ani moc nezasáhlo do programu turnajů.

Hodnocení? Bohemiacon se letos svojí filosofií a svým obsahem hodně přiblížil Pragoconu. Takže vyhovuje mladým, ale přestává vyhovovat starým, soudě dle toho, že už jich letos hodně nepřijelo a z několika úst jsem slyšel pochybnost o účasti na dalším ročníku. Potvrzuje se tak vzrůst náročnosti zejména starších účastníků. Je to nespravedlivé, ale fakt, známe to i z vlastní zkušenosti. Nicméně, kdo se bude chtít setkat s přáteli, přijede, poklábosí, navštíví pár pořadů. Ideální by bylo vytvořit nějakou větší setkávací plochu, zatím setkávací místa tvoří dva stoly na schodišti ve škole, a pár lavic rozhozených po celé škole. Kolejní bar už není tím živým místem z prvních ročníků. Pořadatelé odvedli velký kus práce a podařilo se jim uspořádat slušný diskusní con, takže se přimlouvám, abyste ve svých plánech na další rok počítali s návštěvou Bohemiaconu, tak jako s ní počítáme i v našem klubu Avalon.

Václav Pravda
SFK Avalon