Vstupem do koalice s SPD se v Německu Zelení poprvé stali členy vlády, jako zástupci strany mající ekologii jako hlavní politický program. Ihned se také s chutí pustili do uskutečňování jednoho ze svých hlavních programových bodu, potvrzeného i koaliční smlouvou – zákazu a zrušení atomových elektráren. Už to, jaký odpor vzbudily první kroky a také odliv mladých voličů v zemských volbách v Hesensku, naznačují, že praktické uskutečnění tohoto na první pohled rozumného požadavku, nebude jednoduché. Že to co při agitaci přináší příznivce a volební hlasy, může při praktickém naplňování přinést opak. Že populistické podbízení se zákazem, bez reálných a rozumných alternativ, v praxi znamená fiasko.

Je zajímavé, že na začátku byl strach a odpor proti jaderným zbraním, které mohou zničit veškerý život na Zemi. Postupem času se rozšířil na odpor proti všem jaderným zařízením. Tyto obavy byly podpořeny i několika haváriemi na jaderných zařízeních. Neméně zajímavé je také to, že po rozpadu tábor reálného socializmu se odpor proti jaderným zbraním kamsi vytratil a zůstal jen zákaz jaderných elektráren. Že by to bylo tím, že nyní všichni žijeme bez nepřítele v jedné společné kapitalistické rodině - v nelepším ze všech možných světů? Tomu se mi nechce věřit.

Zelení v podstatě nemají – alespoň já o žádné nevím – rozumnou a realistickou alternativu, jak vyrábět energii bez jaderných elektráren. A že té energie bude potřeba hodně, pokud chceme všem lidem zajistit nejen politická, ale i sociální práva, daná Všeobecnou deklarací lidských práv.

Podívejme se nyní blíže, co by takový zákaz jaderných elektráren přinesl a na ekologické aspekty výroby energie v různých zařízeních.

Hlavním argumentem proti jaderným elektrárnám je radioaktivní zamoření. K tomu ale může dojít pouze při havárii, při normálním provozu žádné jiné negativní vlivy na životní prostření nejsou. Uložení a likvidace jaderného odpadu je sice záležitost dlouhodobá a nijak levná, ale je to činnost řízená a kontrolovaná po celou dobu.

Pokud tedy zrušíme jaderné elektrárny, zbývá nám výroba elektrické energie klasickým způsobem – ve vodních a tepelných elektrárnách.

Vodní elektrárny vycházejí z hlediska ekologických vlivů nejlépe. Jediným negativem je zatopení rozsáhlých území, která by mohla být využita k jiným účelům. Bohužel možnosti pro další výstavbu vodních elektráren jsou už téměř vyčerpány, tudy cesta zřejmě nevede.

Tepelné elektrárny spalující uhlíkatá paliva vycházejí z ekologického hodnocení mnohem hůř. Tepelné elektrárny vypouštějí kysličník siřičitý a popílek. I když je jejich odstranění technicky vyřešeno, není dosud zdaleka zavedeno na všech elektrárnách. Zůstává nevyřešeno odstranění produkce kysličníku uhličitého jako skleníkového plynu. Skleníkový efekt je v současnosti jednou z největších hrozeb pro lidstvo. Také uložení a likvidace popela není nijak uspokojivě vyřešena. Nehladě na to, že spalované palivo představuje významnou chemickou surovinu a jeho spalování v současnosti je už přímo barbarský čin, za který nám budoucí generace nepoděkují.

Další na řadě jsou tak zvané alternativní zdroje energie – hlavně sluneční a větrná. Ty jsou zatím ve stádiu pokusů a jsou to víceméně zajímavé a drahé hračky, které nemohou zajistit dostatek energie a k masovému využití mají ještě daleko. Zbývají programy na úspory energie. Ani ty nejsou levné a sami o sobě nemohou problém vyřešit, pouze částečně zmírnit. Ani tady ekologové nedávají sami dobrý příklad. Ještě jsem neviděl ekologa, který by žil v lesní chýši, živil a šatil se jen tím, co sám uloví - žádné oštěpy a luky, jen klacky a kameny – a jedl pouze syrovou stravu – žádný oheň, není ekologický, produkuje kysličník uhličitý.

Je tedy jasné,že, nejvíce ekologicky nebezpečné jsou klasické tepelné elektrárny. Je tedy s podivem, že jsem dosud neslyšel o žádném ekologovi, který by prosazoval jejich zrušení. A není divu. To by je lidi hnali zpátky na stromy.

A také nevím o tom, že by ekologové protestovali, když americká vláda zrušila projekt velkého urychlovače, i když by lepší poznání základů struktury hmoty mohlo přinést nový bezpečný zdroj energie.

Nevím o žádném protestu proti odstoupení americké vlády od projektu mezinárodního termonukleárního reaktoru, i když bychom vyřešením tohoto problému získali ekologicky bezpečný zdroj energie.

Proč zelení nepožadují na vládách více peněz pro alternativní zdroje energie, hlavně pro využití sluneční energie? Proč nepodporují nahrazení uhlíkatých paliv v tepelných elektrárnách jiným ekologickým palivem, např. vodíkem? Klidně by mohly sluneční elektrárny v místech kde svítí slunce téměř po celý rok vyrábět vodík z vody a ten pak spalovat v místech, kde využití sluneční energie je neefektivní.

Je snadné populisticky využít strach lidí z jaderné energie a fanaticky trvat na zákazu jaderných elektráren, místo nabídnutí a podpory reálných alternativ.

A proto vyzývám:
Pryč s uhelnou a ropnou loby.
Zrušte tepelné elektrárny spalující uhlíkatá paliva.
Podporujte nahrazení uhlíkatých paliv vodíkem.
Podporujte využití sluneční energie.
Podporujte výzkum termonukleární energie a jeho rychlé zavedení do praxe.

Ladislav Pátek
4.3.1999