Soutěživý duch

Václav Pravda

Soutěživého ducha si představuji jako éterickou, mléčně opalizující (ať už to znamená cokoliv) bytost, která v človíčkovi zcela smířeném se svou průměrností a ubitém šedivou každodenností probouzí touhu vyniknout nad ostatní alespoň v drobnostech. Vidím ho, jak svého nositeli dloube do boku (zevnitř) a ponouká ho: "Přece nejsi takový srab, jak si o tobě myslí! Vždyť ty máš na víc! Tohle přece umíš lépe! Ta blondýnka z účetního oddělení se jistě o tebe začne zajímat, když jí ukážeš, jak jsi dobrý!" Človíček se prohýbá pod razantními štípanci a horečnatě přemýšlí, co by tedy měl dokázat. Protože se nedá předpokládat, že stokilový chlap začne jezdit na gymnastická sorevnovánija, soutěživý duch vychytrale ponouká k soutěžení v oblastech človíčkovi přístupných. Naštěstí vyniknout se dá i hlasitosti chrápání, pletení superdlouhé šály nebo napečení tolika druhů vánočního cukroví, že si pak každá rozumná kuchařka, která zvládne jen deset druhů, připadá méněcenná.

Soutěživý duch posedne dříve či později všechny lidi. Zavrhuji teorie, že jde o virové onemocnění. Soutěživý duch je daleko rafinovanější, než by mohl být jakýkoliv virus. Těch příležitostí v nejneuvěřitelnějších situacích, které dokáže nabídnout a tvrdohlavě trvá na jejich využití! Soutěživý duch provází lidstvo od dob, kdy ještě plavalo v oceánech. Ti jedinci, kteří měli štěstí na nejvyvinutější duchy, se postupně propracovali na souš, vylezli na stromy, pak z nich zase slezli, protože se někdo začal vytahovat, že zvládne pohyb jen o dvou končetinách, až nakonec začali soutěžit i v tak neuvěřitelných věcech, jako je hraní Dračího doupěte.

Soutěživý duch je náročný na častost vyniknutí, ale ve většině případů není náročný na kvalitu tohoto vyniknutí. Jen tak se totiž dá vysvětlit, proč se někteří lidé pouštějí do činností, které nemají žádný praktický význam nebo dokonce širší obecenstvo a tudíž větší ocenění. Dokonce jsou i takoví uzavřenci, kterým stačí soutěžit jen sněkolika jedinci na celém světě. Dokonce jsou i takoví soutěživci, kterým se za účast vsoutěžích dostává posměchu okolí a přesto soutěží dál. Jsou i tací mezi námi, jejichž soutěživý duch je vyslovené úchylný, protože nabádá k takovému soutěžení, které dokonce jejich nositele finančně, duševně i společensky poškozuje.

Podobnou sortou lidí jsou například scifisti ve všech podobách, jak literárních, tak kartičkářských, DrDolových nebo počítačových. Třeba autoři sci-fi povídek. Je jich spousta. Píší povídky a romány, ale nedají se vyprovokovat sebeohnivějšími výzvami k zaslání do fanzinu. O to víc jich pak ale přispěje do jakékoliv soutěže, i kdyby její hlavní cenou měla být poprava autora. Vymyslete si nejšílenější téma, dejte nejšibeničnější termín a vyhrožujte tím, že nikdo nic nedostane a tisknout se nic nebude. Stejně se vám vždycky sejde několik povídek. Již jsem zamítl teorii, že povídky neposílají autoři, ale mimozemská civilizace podporující sci-fi aktivity proto, aby, až se objeví mezi námi, bylo alespoň několik jedinců schopných neomdlít a reagovat. Mluvil jsem totiž s několika autory a ti toto vylučují. Konec konců tomu nasvědčuje i to, že těžko lze mít podchycené i autory, kteří se napsat povídku do soutěže rozhodli poprvé a to ještě ve výtahu dva dny před uzávěrkou soutěže.

Co jiného může vést autory ktomu, aby houfně zasílali svá dílka vytrvale do různých časopisů a fanzinů, do CKČ? S vědomím, že stejně vyhraje Mostecký nebo jiný výborný autor? Svědomím, že jejich povídka pravděpodobně skončí až za místy ohodnocenými aspoň otištěním, když už ne finančně? Musí to být soutěživý duch, to je jisté. A pěkně úchylný, dodávám.

Každopádně jsem vděčný, že něco takového existuje, protože se tak dají získat povídky do fanzinu, aniž by člověk musel objíždět vytipované autory v doprovodu chlapců ze 4. brigády rychlého nasazení, kteří znají tolik šikovných hmatů. Doufám, že soutěživý duch se pěkně nadechne a kopanci donutí spoustu zvás k příspěvkům do Corwinových spisů a Ježíšku, já chci plamenomet. Koneckonců jsou to soutěže, kde něco dostanete. A snad to nebude smrtelné.

P.S.: Na modřiny je sice nejlepší octan hlinitý, ale kopance od soutěživého ducha jsou vedeny zevnitř. Takže snad raději použijte rum.

Zpět na obsah