R e c e n z e

A.C.Crispin – Čas pro včerejšek
A.C.Clarke – 3001: Poslední vesmírná odysea
Paul Preuss, Arthur C. Clarke - Zlatý věk Venuše, díl 4. - Střetnutí s Medúzou
Roger Zelazny - Poslední obránce Camelotu
Jan Jam Oščádal - Emisar
Robert Rankin - Armageddon jako muzikál
Robert Asprin - Mezi neperfektními Pervekty
Rafal A. Ziemkiewicz - Červené koberce, odměřený krok
Sam J. Lundwall - Čas a Amélie
Divodějní
Harry Harrison - Ocelová krysa jde po tobě!
George A. Effinger - Oheň ve slunci
Jednou větou

Další porce pro trekkies
Musím přiznat, že jsem tuto knihu (troufám si tvrdit, že nejrozsáhlejší Trek vydaný v ČR – 398 stran!!!) otevíral s nedůvěrou, ale v koutku srdce i s nadějí, že bude lepší než poslední Trek – Vraždy ve vulkanské akademii. Už na druhé straně knihy mě zaujal nápis „V roce 1996 vydalo nakladatelství Albert v Boskovicích." Kniha ovšem vyšla až před Vánoci 1997 (proto bude rok 1997 figurovat i závěrečném souhrnu). Ono nakladatelství Albert je známo (alespoň mně) velkými zpožděními. Vraždy ve Vulkanské akademii měly vyjít krátce po ST4 a IV (potvrdil mi to sám majitel, se kterým jsem byl určitou dobu v čilém telefonickém kontaktu – urgence, urgence, urgence…), ale nebylo to tak (ST5 vyšel až na podzim 1996). Doufal jsem, že to bude kiks poslední. Nebyl. O tom však raději později.

Kniha navazuje na epizodu původního seriálu zvanou All our yesterdays – Všechny naše včerejšky (přepis scénáře vyšel česky v antologii Příběhy vesmírné lodi Enterprise) a knihu stejné autorky Syn včerejška (česky vydal Baronet v roce 1993). Snad proto, že jsem četl právě pouze onen přepis scénáře, se zařadil Syn včerejška spolu s Černým ohněm na dno mého žebříčku Treků. Hlouběji jsou už jen výše zmiňované Vraždy ve vulkanské akademii.

Děj se odehrává v rozmezí několika dnů asi měsíc před osudnou cvičnou výpravou Enterprise s kadety, při níž se setkala s Khanem (je to tedy období mezi Hrozbou z vesmíru a Khanovým hvěvem). Federace se setkává s velkým problémem – některé hvězdy začaly stárnout obrovskou rychlostí, protože na ně působily zvláštní útvary časoprostoru, ve kterých ubíhal čas rychleji. Díky tomu ztratila Federace loď Constellation, která zmizela v černé díře, protože se jí předběhly chronometry a vystoupila dříve z hyperprostoru. Admirál Kirk, Spock a admirál Morrow se vydávají na palubě lodi Cochise na pomoc lodi Kismet, která je uvězněná v gravitačním poli Alfy Centauri B. Z Kismetu zachraňují doktora McCoye. Společně s ním se pak Kirk a Spock vydávají (už na palubě Enterprise – filmové bez písmenka) na planetu Gateway, na níž se nachází zdroj anomálií – Strážce věčnosti. Jediným člověkem, který si se Strážcem kdy rozuměl, je syn Spocka – Zar. Ten je však uvězněn v minulosti planety Sarpeidon. McCoy, Spock a Kirk se vydávají na cestu do minulosti, aby Zara našli, jinak bude za devadesát dní zničena celá galaxie. Zar, který se stal vládcem jedné z ozbrojených skupin na Sarpeidonu, se však zdráhá odejít a pomoci. Mezitím uzavírá sňatek s dcerou náčelníka další skupiny – Wynn. Původně pouze „papírové" manželství se však mění v silný citový svazek. Zar se vydává zpět do přítomnosti a pomáhá opravit Strážce. Pak se vrací zpět do minulosti, kde ho čeká boj, ve kterém má být podle věštby své manželky zabit…

Dál si to přečti sám, milý čtenáři (hádej jak to asi dopadne :-))).

Na začátku jsem slíbil nějaké ty kiksy. Tady jsou. Nevím, z kterého prstu si autorka (nebo snad překladatel?) vycucala ono pojmenování Vejur pro stroj z filmu Star Trek - The Motion Picture. Samotný Gene Roddenberry ho pojmenoval Veger [vídžr], protože jeho srdcem byla sonda Voyager (viz. ST I – Hrozba z vesmíru). Zaujala mě též věta „Hvězdolodi měří čas stardatem." Já bych jí osobně napsal asi takto: „Hvězdné lodi měří čas hvězdným časem." Další věcí, která se mi ale vůbec nelíbila, je pojem praporečník. Onu hodnost bych označil jako praporčík. Praporečník u mě vzbuzuje představu muže, který kráčí v čele šiku vojáků nesouc vlajku jejich oddílu (a tato funkce u Flotily určitě není). Ostatně, jedná se asi (na 99%) o překlad termínu ensign, což znamená podporučík. Další podivností je brněná košile. U nás se jí říká drátěná košile. Překvapení vyvolaly i nákresy na stranách 56 (vesmírné lodě Federace) a 284 (nákres raketového motoru Enterprise). Jsou na místech, kde bych je nečekal – uprostřed kapitoly. Možná se ale jedná o výrobní vadu právě mého výtisku (ale to asi těžko). Dlužno podotknout, že všechny vyjmenované vady na kráse (až na druhý nákres) se nacházejí v první třetině knihy, dále už jsem si ničeho nevšiml (možná jsem ale něco přehlédl). Překladatel dokonce začal přidávat i vtipné poznámky (strana 341). Až na tyto maličkosti je to kniha čtivá a lepší než Syn včerejška. Do našich trekkie knihoven tedy přibyl další kousek (pořadové číslo 21). Musíme jen doufat, že ho nějaký další bude brzy následovat. Původně jsem chtěl této knize dát čtyři hvězdičky, ale kvůli překladu jsem hodnocení zhoršil na tři a půl. Nezbývá mi tedy nic jiného, než zavelet: „Kurz do nejbližšího knihkupectví, osmá nadsvětelná! Start!"

A mimochodem, pane překladateli, biofeedback. What the hell is it?

* * * 1/2 JBr
A.C.Crispin – Čas pro včerejšek, Albert 1997

Zpět na počátek

Opravdu poslední?
Konečně se na trhu objevil kousek, na který jsem (namlsán krátkými ukázkami) určitě nečekal jen já – Poslední vesmírná odysea od Arthura C. Clarka. Je vidět, že Baronet si od ní slibuje mnoho, protože je vázaná a má přebal (což už se u SF moc často nevidí). Bohužel s tím co je na přebalu si už Baronet tolik práce nedal. Ve spodní části je asi fotografie Slunce a nějakého měsíčku (že by Europa?). V horní části si to vesmírem šine podivné kosmidlo. Je úplně stejné, jako na Preussově Smrti na Fobosu. Táži se, to opravdu nemáte obrázek nějakého jiného? Viděl jsem původní anglické vydání románu 2001 (ten u nás spolu s 2010 a 2061 vyšel před krátkou dobou v podobné úpravě jako 3001, jen ne tak hrozné). Nádherná obálka s perfektně nakreslenou Discovery mi doslova vzala dech. Nešla by použít obálka z anglické verze? Ale dost kritiky, pojďme k ději…

Příběh se odehrává v roce 3001 a letech následujících. Na začátku nalezne vesmírná loď Goliath vesmírem plující mrtvolu Franka Poola, kosmonauta z Discovery, kterého HAL (pokud jste nečetli 2001, je to palubní počítač Discovery) vymrštil do vesmíru v nehermetickém skafandru s vypadlým přívodem vzduchu. Poole se posléze probouzí v nemocnici na Zemi. Ocitá se v době, kdy ze Země trčí čtyři třicetšest tisíc kilometrů vysoké mrakodrapy, komety z okraje Sluneční soustavy jsou dopravovány na Venuši, aby tam z nich mohla být získána voda, každý člověk má svou neurohelmu, která mu umožňuje prožívat sny (něco jako simulátor ve Star Treku, ale přímo ovlivňuje mozek) a na obloze svítí kromě Slunce i Lucifer (pokud jste nečetli 2010, vznikl z Jupiteru působením monolitů). V aklimatizaci Pooleovi pomáhá doktorka Indra Wallaceová. Poole se poté vydává s Dimitri Chandlerem, kapitánem Goliathe, na cestu na Ganymed. Stále ho fascinuje Europa, na níž je umístěn další z monolitů (obrovská obdoba monolitů z Měsíce a ze Země). Europa je obývaná záhadnými obojživelníky, nazývanými Europové. Poole se pomocí modulu Falcon dostane na Europu. Je to poprvé za předchozích necelých tisíc let, kdy na ní vstoupila noha člověka. Všechny předchozí pokusy byly zastaveny silovým polem. Právě na Europě kontaktuje Franka Halman (HALMAN=HAL9000+DAVE BOWMAN), což je vlastně okopírované a dohromady spojené vědomí jeho přítele Dava a palubního počítače HALa. Byl to právě Halman, kdo varoval posádku Leonova (2010), aby opustila orbitu Jupitera, než se z něj stal Lucifer. Frank opouští Europu a vrací se na Zemi. Tam se ožení s doktorkou Wallaceovou. Po třiceti letech klidného života pak dostává od Halmana důležitou informaci – před necelým tisícem let o dvysílal monolit z Europy zprávu ke komunikačnímu uzlu vzdálenému 450 ly (sv. let) a právě nyní dostal odpověď. Situace začíná být kritická, protože podle došlých informací je více než pravděpodobné, že dojde ke zničení celého lidstva…

Ačkoliv tvrdí, že se jedná o definitivně poslední díl, nechal si Clarke zadní vrátka pro další pokračování otevřená dokořán. Kniha je velmi čtivá, velice jsem se divil, že veškerý děj je směstnán na 216 stranách. Zbytek je doslov a vysvětlení některých pojmů (prakticky z každé kapitoly alespoň jeden). Docela mě pobavily i narážky na Star Trek, kterých je v knize několik. Clarke nám opět předložil jeden ze svých dobrých příběhů, snad jen finále mohlo být trochu více rozepsáno (11 stran i s epilogem je pro mě málo).

* * * * 1/2 JBr
A.C.Clarke – 3001: Poslední vesmírná odysea, Knižní klub a Baronet 1997

Zpět na počátek

Střetnutí s medúzou
Hlavní hrdinkou, ostatně i jako v předchozích třech dílech, je Linda Nagyová alias Ellen Troyová alias Sparta. Linda podstoupila v dětství sadu operací v rámci projektu Sparta. Získala tak schopnost nočního vidění, přímé komunikace s počítačem pomocí mozku a podobně. Sparta na Marsu podstoupí operaci, při níž přichází o anténu, kterou měla umístěnou v břišní dutině. Z Marsu je přesunuta spolu s milencem Blakem Redfieldem do hlavního stanu organizace Salamandrů na Zemi. Blake je následně přinucen odejít. Spartě jsou mezitím aplikovány drogy, které měly pomoci odhalit podstatu jejích snů. Sparta, neustále pronásledována zvláštními sny o Jupiteru, nachází práci v jedné cestovní kanceláři v Londýně. Sama začíná experimentovat s drogou Striafan, která jí pomáhá získat jasnější vize snu, ale působí drogovou závislost. Blake je vyzván velitelem Kosmické kontroly, aby se přidal k Salamandrům, kteří tvoří protiváhu Proroků Svobodného ducha. Rozborem plakety nalezené na Marsu zjistili Proroci, že na Jupiteru má dojít ke kontaktu s mimozemskou inteligencí. Jednomístná sonda Kon-Tiki pilotovaná Howardem Falconem, napůl robotem, napůl člověkem, provedla vstup do atmosféry Jupitera. Tam se setkává s obrovskou medúzou. Mateřské lodi Garuda se podaří nahrát záhadnou sérii zvuků. Blake se na palubě Garudy setkává se Spartou, napolo šílenou z drogy, která provedla sabotáž na software sondy. Sonda však přežije, protože Falcon nespustí právě onen poškozený program. Na Garudě dochází k převratu a všichni Proroci jsou zatčeni. Na Zemi se Blake se Spartou dozvídají, co znamenal onen záhadný zvuk. Byl ta to věta „Už jsou tady". Sparta se díky Salamandrům setkává se svými rodiči, o nichž si myslela, že zahynuli při nehodě vrtulníku.

Závěr zůstává jako u předchozích dílů otevřený, však se také jedná o šestidílnou sérii. Mým dosavadním osobním favoritem z této série je Smrt na Fobosu (správně by asi mělo být na Fobu). Trochu mě zaráží, že na titulní straně doslova září jméno Arthura C. Clarka, který však napsal pouze povídku, ze které kniha vychází. Jméno samotného autora je vysázeno menším písmem a při letmém pohledu si ho snad ani nemůžete všimnout. V samotné knize jsem si nevšiml žádné zvláštnosti či nelogičnosti, snad až na „konstelační kříž", o němž bych si dovolil hádat, že je to asi špatný překlad a správně mělo být „souhvězdí Kříže". To už i z toho důvodu, že se hovoří o planetáriu oblohy jižní polokoule. Kniha se dá číst i jako samostatná, ale pokud chcete proniknout hlouběji do děje a pochopit všechny souvislosti, určitě si přečtěte předchozí tři díly.

* * * 1/2 JBr
Paul Preuss, Arthur C. Clarke - Zlatý věk Venuše, díl 4. - Střetnutí s Medúzou, Baronet 1997

Zpět na počátek

Zelazny na různů notečku
Nebudu hodnotit jednotlivé povídky, je jich patnáct. Styl nebo zaměření se nedá zhodnotit celkově, protože se mění. Koneckonců povídky byly napsány v rozmezí let 1962 - 1979. Takže jen stručně. Výborné.

* * * * 1/2 VP
Roger Zelazny-Poslední obránce Camelotu, Beta 97

Zpět na počátek

Něco jako detektivka
Další dílo J.J. Oščádala je ze všeho nejvíc podobné detektivce. Ale asi málokdo z čtenářů detektivek by u téhle vydržel aspoň do třetiny. A upřímně řečeno, i málokdo ze scifistů vydrží aspoň do třetiny.

Děj je nepřehledný, není vyprávěn, spíš je před čtenáře stavěna řada obrázků, klipů. Tato metoda je nesmírně náročná na čtenářovu pozornost a inteligenci. Vyznat se ve střípcích, ze kterých autor až příliš pomalu staví svůj svět a zápletku, není snad až zase tak složité, jako otravné. Způsob, který Oščádal úspěšně vyzkoušel v Bratrech, v téhle knize podle mne přetáhl do nesrozumitelna. Požitek ze čtení se při prvním čtení nedostavil. Doufám jen, že se dostaví při některém dalším. Kdo má ale čas a chuť se nořit do jedné knihy několikrát, s rizikem, že tam stejně nic nenajde? Nejsem schopen posoudit, jestli toto dílo hloubky má nebo si na ně jen hraje.

Oč se jedná. Linie 1 - teroristická skupina vykrádá banky a vraždí při tom. Tahle linie je podle mne zbytečná, ale je nejsrozumitelnější. Linie 2 - Řek Angelos částečně v krevní mstě za válečné vyvraždění rodiny a částečně v úkole svého patrona jezdí po Evropě, hledá různé lidi a zabíjí je. Na popis osoby, která se finále v podstatě jen zúčastní, je to příliš rozvláčné, zvlášť, když se to skládá z dvou podlinií - jedné odehrávající se v minulosti a jedné současné. Linie 3 - Starožitník s vlastní ochrankou čeká na naplnění starodávné obchodní dohody, která spočívala v shromáždění tří předmětů. Tady vstupuje prvek fantastiky, evidentně se jedná o jakési součásti záhadného přístroje. Tahle linie je příliš úzká a je nejmíň srozumitelná. Neevokuje ale mimozemské, jiné myšlení a cítění, spíš je jen vzatá příliš zkratkovitě.

Linie se pomalu začínají proplétat, lidí ubývá, jak jsou zabíjeni, všechno zřetelně míří k nějakému průsečíku. Průsečík je ale vysvětlen nejasně, zřejmě jde v podstatě o to, že sestavení přístroje umožní mimozemšťanovi uvízlému na Zemi návrat domů. Jenže právě ta nejasnost závěru přidá čtenáři ještě pocit neuspokojení. Celé mi to tak trochu připomíná depresivní a surrealistickou a intelektuálskou verzi Man in Black.

* * 1/2 VP
Jan Jam Oščádal - Emisar, AF167 1997

Zpět na počátek

Snaha nestačí
Mimozemšťané využívají Zemi jako dějiště nekonečného? seriálu pro svojí TV. Sledovanost však po celosvětové nukleární válce a pomření drtivé většiny lidí klesá a tak šéfové projektu hodlají znovu zasáhnout do dění na Zemi. Prostřednictvím přesunu jednoho pracovníka v čase hodlají odradit Elvise Presleyho od vstupu do armády. Nic se ale nedaří, jek by chtěli a tak jen bezmocně sledují, jak se jejich archivem žene jakýsi virus, přepisující historii Země podle změn, které nastaly.