Z megatun excesů, které jako na běžícím pásu vyrábí TV Nova, mě v poslední době opravdu dopálila agitační kampaň pro vstup do NATO.  Téměř každou hodinu nás tato televizní stanice obšťastňuje krátkými šoty, ve kterých se přední herci, umělci a jiní  intelektuálové  vyjadřují pro vstup naší republiky do NATO.  Nemíním teď rozebírat zda do aliance máme vstoupit či nikoliv, ale spíše se chci zaměřit na styl, jakým je na Nově tato kampaň vedena. 

Co tedy na našich obrazovkách můžeme vidět? 

1) Všechny příspěvky jsou pro vstup do NATO (North Atlantic Treaty Organization).  Neobjevuje se ani jeden rouhačský názor, že bychom do aliance neměli vstupovat přesto, že právě toto si myslí téměř polovina obyvatelstva naší republiky. 

2) Žádný z těch  intelektuálů  neuvádí rozumné důvody proč do aliance vstoupit.  Neslyšíme žádné argumenty, které by se alespoň trochu přibližovaly k podstatě výhod našeho členství (např.  "Budeme-li v NATO, bude s námi Západ jednat alespoň o trochu lépe, než s ostatními venkovskými balíky z východní Evropy"), neobjevují se ani žádné informace o penězích, které to nás, daňové poplatníky, bude stát, a nedovíme se ani o tom, zda by naše zbrojovky mohly dodávat zbraňové systémy státům aliance.  Jediné co můžeme slyšet stále dokola je, že "většinou se chovám jako šašek, ale jsem jednoznačně pro vstup do NATO". 

3) Často se objevují věty, pro které nemám lepší označení než  tradiční česká připosranost  ("Takový malý státeček jako my..."). 

4) Celá kampaň má rysy pokusu o vyprání mozku 70% obyvatelstva (taková je prý sledovanost TV Nova).  Šoty jsou umně sestříhány, obsahují záběry na "domácí" prostředí toho kterého  intelektuála.  Neobjevuje se tu jakýkoliv pokus o hlubší myšlenku nebo analýzu, která by zřejmě divákům způsobila nějaké trauma.  Vždyť důležitá je stejně jen ta věta "jsem pro vstup do NATO".  Navíc jsou šoty vysílány tak často, že nemohou uniknout pozornosti ani toho nejsvátečnějšího diváka Novy.  

S čím autoři šotů kalkulují, je totiž to, že je-li někdo uznáván jako autorita v určitém oboru, pak lidé mají tendenci považovat jej za autoritu i ve všech ostatních oblastech.  Důležité je rovněž to, že všichni intelektuálové, kteří takto moudře a zasvěceně promlouvají k národu, jsou známé osobnosti, se kterými se diváci často setkávají při různých příležitostech na obrazovkách.  Navíc se vyjadřují k tématu, které je soustavně propíráno sdělovacími prostředky, takže všichni mají pocit, že o NATO ví první poslední, i když by nebyli schopni vyjmenovat ani všechny jeho členské státy. 

Princip na kterém celá kampaň funguje budu demonstrovat na příkladu: 

Pokud se lingvistik začne vyjadřovat ve smyslu "Ano, jsem jednoznačným zastáncem kvantové fyziky", jediné co sklidí je všeobecný posměch, v lepším případě nezájem veřejnosti. 

Když filozof začne prohlašovat "Ano, jsem rozhodně pro zákaz jaderných elektráren", je již brán o něco vážněji.  Přitom míra jeho informovanosti o problematice jaderné energetiky je téměř nulová a zasloužil by si minimálně stejnou míru nezájmu jako výše zmíněný nebohý lingvistik.  Bohužel je jaderná energetika tak vděčné téma, že všichni máme potřebu se zvidetelňovat tím, že o ní budeme hloupě žvanit. 

A konečně začne-li herec, fotograf, nebo autor jakýchsi barevných mazanic, který o sobě tvrdí, že je avantgardním umělecem, komentovat vstup republiky do NATO, pak sklidí aplaus.  Přitom je pravděpodobné, že jeho intelektuální a morální kvality jsou spíše horší, než lepší, než kvality lingvistikovy nebo filozofovy. 

Celý tento systém funguje proto, že v médiích se téměř nesetkáme s lingvistiky nebo filozofy nebo jakýmikoliv jinými odborníky, ale zato jsou plné informací o poprsích filmových hvězd, o velikosti kont známých fotografů a neurotických výstřelcích avantgardních umělců.  Běžný konzument z tohoto výběru osobností získá dojem, že filmový herec je důležitější a váženější osobou než nějaký vědec, který navíc ani není krásný, a dokonce se ani nedokáže pořádně vyjadřovat.  Potom jsou tedy názory opravdových (ale veřejnosti neznámých) osobností považovány za druhořadé a lidé se raději přikloní k názoru populárního zpěváka a zpěvačky, kteří nás počastují novoročním projevem, ve kterém do nebe vynesou zkorumpovanou a kamarádšofty prolezlou politickou stranu. 

Mohlo by se zdát, že si touto úvahou kálím do vlastního hnízda, a že v této rubrice dělám přesně to co odsuzuji - tedy vyjadřuji se k tématům, o kterých v podstatě nic nevím - ale to by byl omyl.  Zásadní rozdíl, mezi mými poznámkami a automatickou mozko-pračkou TV Nova je v tom, že narozdíl od Novy má na těchto stránkách kdokoliv možnost na mé poznámky reagovat a vyvést tak další čtenáře z omylu do kterého bych je případně uvedl.  Oproti tomu ve vysílání Novy vidíme jasnou cenzuru co se týče vyjadřování jiného názoru, než je ten, který právě schvaluje vedení stanice (viz.  pořady jako "Volejte řediteli", "Na vlastní oči", nebo "Televizní noviny").  

Univerzálním ponaučením, které by z této stati mělo vyplynout je následující:  Když vám kuchař tvrdí, že ví, jak opravit atomový reaktor, nevěřte mu.  Je lepší být hladový skeptik, než ozářený důvěrivec.