Při debatách o ekologických problémech se často setkávám s argumenty typu "Země je schopna uživit jen takové a takové množství lidí", nebo "Lidí je moc, místa málo" atd.  Myslím, že lidé argumentující tímto způsobem příliš nepřemýšlejí o tom, jak funguje tento svět, resp.  podle jakých pravidel se řídí západní ekonomika.  

Nuže ekonomický systém ve kterém žijeme je založen na ekonomickém (hospodářském) růstu.  To znamená, že aby společnost (národní státy) mohly fungovat, je nutný neustálý nárust výroby a spotřeby.  Toto je základní premisa, bez které se současné politicko-ekonomické systémy neobejdou.  

Nyní se podívejme, co tvrdí zastánci zastavení populačního růstu: 

I takhle "to" může dopadnout !!

Přibržděním populačního růstu, nebo spíše dočasným globálním dosažením jeho záporné hodnoty, a ustavením jakéhosi ustáleného stavu, kdy populace bude stagnovat, dosáhneme toho, že přírodní zdroje vystačí pro technickou civilizaci i na několik století.  Půda by pak mohla i bez chemické podpory uživit jisté množství lidí koncentrovaných ve městech.  Půdu by obdělávaly automaty, na nevyužitých plochách by byly obnoveny původní lesní porosty atd. 

Tato vize je lákavá, leč nerealizovatelná.  Z množství důvodů, proč je tato představa neproveditelná, vyberme alespoň několik:  

1) Zavedení kontroly porodnosti by znamenalo popření jednoho z nejzákladnějších lidských práv - práva na reprodukci.  Nedovedu si představit, jak by vyspělý svět vysvětloval miliónům Indů, že je opravdu nezbytné, aby se nějakých 40 let nereprodukovali, protože jinak kýženého blahobytu nikdy nemohou dosáhnout.  Nehledě na to, že ty nejlidnatější země světa spotřebovávají nejméně zdrojů.  Amerika má 6% světové populace, ovšem spotřebovává cca 35% zdrojů. 

2) Omezení počtu spotřebitelů, by bylo, z ekonomického hlediska, nutné kompenzovat nárustem spotřeby těch zbývajících.  Pokud bychom nechtěli aby zkolabovala světová ekonomika (tak jak ji známe dnes), prostě bychom museli udržet ekonomický růst.  Pak ovšem kontrola porodnosti ve formě, v jaké ji navrhují někteří její zastánci, ztrácí své opodstatnění, protože spotřeba neklesne, ale jen se přeskupí.  

3) Tuto planetu obývá 6 mld.  lidí.  Pokud ideální počet lidí je přibližně 1 mld., pak není těžké spočítat, jak dlouho by trvalo dosažení tohoto stavu při nulové porodnosti (bohužel neznám přesná čísla o světové úmrtnosti).  Pokud bychom tedy těm "nadbytečným" nechtěli v umírání tak trochu pomoci, trvalo by zřejmě minimálně několik desítek let, než by se dosáhlo onoho ideálního stavu. 

Jezero, které mlčí

4) Pokud by snad přece jen došlo k uskutečnění plánů popsaných výše a populaci bychom nechali např.  deset let vymírat, objevily by se obrovské problémy s financováním starší generace, protože by chyběli lidé v nejproduktivnějším věku, kteří by ze svých daní zaplatili důchody těch, kteří už pracovat nemohou.  Dále by z tohoto plynulo, že další "povolenou" generaci by plodili rodiče kolem 30-40 let.  Zde by se mohly objevit dva trendy:  a) díky snížené kvalitě spermatu a vajíček (v porovnáním s obdobím kolem pětadvaceti let, kdy se v současné době nejčastěji zakládá rodina) by se mohly rodit různě poškozené nebo retardované děti, které by pak již další reprodukce ani nemusely být schopné; b) většina potenciálních rodičů by došla k závěru, že děti vlastně ani nechtějí a lidstvo by tak spáchalo jakousi formu euthanasie. 

5) Samozřejmě můžeme mužům a ženám odebírat spermie a vajíčka v jejich nejlepších letech, ale jak velká by musela být taková banka, aby další generaci byla zajištěna dostatečná rozmanitost genotypu?  A co se školstvím, dětskou medicínou a celou infrastrukturou, která je spojená s péčí o děti? Ekonomické následky by byly nedozírné, např.  vážné potíže firem, které žijí třeba z dětských plenek, nebo z potravin pro děti.  A dále:  nedevalvovaly by se vztahy mezi mužem a ženou na pouhý styk pro styk, přičemž by celá generace budoucích rodičů nebyla schopna žít v manželském svazku, protože by oba partneři měli pocit, že ten druhý je jen omezuje?  (Řešení typu "dětské domovy" považuji za nehorázné a nehodlám se jimi zabývat.)  

6) V Číně jsou velmi silné tlaky na omezení populačního růstu, proto zde můžeme pozorovat jevy, které s tímto trendem souvisí.  Jednak je otázka, jak bude vyrůstat generace jedináčků a je sporné, jaké morální vlasnosti budou mít tyto děti, které nemají sourozence.  A dále, protože většina rodičů se snaží, aby měli syna, tedy aby rod pokračoval, zjišťují páry čekající dítě jakého pohlaví bude a podle toho se rozhodují pro potrat.  Z toho ovšem plyne nepříjemný fakt, že pokud budou tyto tlaky pokračovat, brzy se stane, že bude výrazná početní převaha mužů nad ženami.  

7) Je rovněž otázka, podle jakého klíče by byli vybíráni lidé, kteří by mohli mít děti.  Provádělo by se jakési šlechtění?  Např.  v Německu by byl za vzor považován modrooký blonďák s ostře řezanou bradou, a tedy pouze rodičům u nichž by byl předpoklad, že budou mít právě takovéto dítě by bylo dáno povolení?  Zdá se mi, že podobné experimenty (které by se téměř jistě po čase objevily), jsou velmi nebezpečným zahráváním si s genotypem.  

Z uvedeného plyne, že si nemyslím, že by nucené zastavení populačního růstu k něčemu vedlo.  Tedy rozhodně podobné opatření nezpůsobí to, že by naše přírodní zdroje vydržely déle.  To totiž není ani tak závislé na počtu obyvatel, jako na tom, jak se tito obyvatelé chovají.  A přiznejme si, že by bylo urážkou skotu, kdych řekl, že my lidé se chováme jako dobytek.