Hodně se teď na Internetu (a doufám, že nejen tam) mluví o české vědě. Vědci píší dopisy, Pavel Vachtl je hromadně rozesílá poslancům, ozývají se kritické hlasy, které označují podobné aktivity za projev morálního úpadku jejich organizátorů. Nehodlám tu řešit která strana barikády má pravdu - to ponechávám zralé úvaze každého, kdo investuje do naší vědy alespoň tolik úsilí, aby si všechny související zprávy přečetl. Chtěl bych se ale pozastavit u jednoho tématu, který se příliš neřeší, ale přesto je dle mého názoru naprosto zásadní. 

Nejprve trocha uvažování nad průzkumy veřejného mínění. Vědci si mimo jiné stěžují, že jejich povolání nemá dostatečnou prestiž. Na druhou stranu jsou tu ovšem ony průzkumy, z jejichž výsledků naopak plyne, že vědecký pracovník má jeden z nejvyšších kreditů v naší společnosti vůbec. Jak to jde dohromady? Domnívám se, že velmi dobře. 

Především je v naší společnosti stále ještě zažitá představa pracujícího inteligenta, který sedí někde v ústavu, píše sáhodlouhé traktáty o úloze Marxismu-Leninismu ve světových dějinách a bere za to plat, na který my (dělnická třída) musíme tvrdě makat u soustruhů. Další příčinu nedůvěry průměrného českého občana (pokud něco takového existuje) ve vědce je možné najít snad i v samotném řežimu, který u nás vládl před rokem 1989. Myslím, že spousta lidí vnímala (nebo ještě stále vnímá) intelektuály jako elitu, která v rozhodujícím okamžiku zklamala a nechala komunisty převzít moc (pokud tomu tak nebylo do roku 1968, pak po něm zcela určitě). A mám-li komentovat samotné průzkumy, pak docházím k závěru, že zatímco v běžném životě jsou lidé lidmi hodnoceni především podle hmotných znaků (jako je mobilní telefon a automobil japonské produkce, nebo na druhé straně prošoupané sako a odřená kožená aktovka), při vyplňování dotazníků se nad položenou otázkou zamyslíme poněkud hlouběji a mezi povoláními která považujeme za nejdůležitější, křížkem označíme slova vědecký pracovník. Tak se může stát, že podle anket jsou vědci považováni za autority, zatímco v reálném životě se jim přílišného uznání nedostává. 

V čem ale vidím hlavní problém je, že české vědce, hlavně ale výsledky jejich práce, není vidět. Zatímco Lucie Bílá může své sympatie k profesoru Václavu Klausovi vyjadřovat při mnoha příležitostech (ať je to novoroční projev na Nově, nebo přihlouplá soutěž o nej-muže tamtéž), ještě jsem v hlavním vysílacím čase neviděl vědce rozplývajícího se nad krásami genetického inženýrství. Přitom je fakt, že jestli bude v budoucnu pro naši republiku něco důležité, tak to určitě nebude politická naivita a vyvinuté poprsí, ale naopak výsledky základního výzkumu. 

Když se zamyslíme ned příčinami toho, proč, kromě několika osamocených vyjímek (jako jsou reprízy několik let starého seriálu Okna vesmíru dokořán), v českých televizích (potažmo masových sdělovacích prostředcích vůbec) není o české vědě slyšet, můžeme dojít ke dvěma závěrům. 

Jednak panuje všeobecný nezájem o vědecké problémy. Rozhodně není možné počítat s tím, že by TV Nova (jejíž ředitel tvrdí, že kvalitní pořad se nepozná podle toho, že si o něm kritika nebo autor myslí, že je kvalitní, ale podle sledovanosti) projevila nějaký výraznější zájem podporovat vznik populárně vědeckých pořadů. Pravda, občas se na Nově může objevit nějaký zahraniční pořad, který svým charakterem připomíná teleshopping, ale uvažovat o tom, že by snad Nova platila vznik podobného pořadu u nás, je jemně řečeno naivní. 

Jiná situace je u České televize. Například na programu ČT2 se občas můžeme setkat s pořady, které se o vědu otírají. Jmenujme např. seriál Kosmický věk, který byl poměrně zajímavým počinem. Jediné co mi na tomto seriálu trochu vadilo byl pocit, že jsem ho na ČT už jednou - před pěti sedmi lety - viděl. Vlastní produce populárněvědeckých pořadů je mizivá, když už něco vznikne, je to odvysíláno v nějaký nesmyslný čas (po půlnoci, v šest hodin ráno atp.), pokud je to vysíláno v rozumný čas, chybí upoutávky, které by přilákaly diváky. 

Co se týče rozhlasu, pak jediné stanice které připadají v úvahu jsou okruhy Českého rozhlasu. Ty se opravdu snaží pořady jako je Meteor přilákat v sobotu dopoledne (pokud se za posledního půl roku nic nezměnilo) posluchače a nabídnout jim alespoň výsledky aplikovaného výzkumu. 

Noviny a časopisy (kromě specializovaných časopisů jako je Vesmír) o vědecký výzkum příliš zájmu nejeví. Občas se sice objeví zprávy o úspěších vědy, ale většinou jen v souvislosti s nějakou katastrofou (výměna počítače na MIRu) nebo nakažlivou chorobou (léky a vakcíny proti AIDS). Rubriky věnované problémům a úspěchům vědy v našich hlavních denících chybí (já jsem si tedy ještě žádné takové nevšiml). Chvályhodná je v tomto směru snaha týdeníku TÝDEN, který v poseldní době uvěřejňuje poměrně obsáhlý materiál o stavu českého zdravotnictví. Kéž by po skončení tohoto seriálu obrátili svůj zrak i na další obory české vědy, které pro běžného občana nejsou tak akutní jako medicína. 

Chtělo by se mi říct, že populárně vědeckých knih je u nás dost. Problém je v tom, že člověk který nemá čas podrobně sledovat dění na knižním trhu se o existenci českých překladů prostě nedoví (o originálních českých knihách se ani neodvažuji uvažovat).  

Doteď jsem hledal chyby na straně médií, ale problém má i druhou stranu. Na okamžik připusťme, že by např. ČT projevila zájem o natočení dvacetidílného seriálu o vědě. Existuje pro takový případ u nás nějaká instituce, která by se soustavněji zabývala koncepcí popularizace vědy? Obávám se, že nikoliv. Tím nechci říct, že by to bylo tím, že u nás jsou jen samí neschopní vědci, kteří se nedokáží na ničem domluvit. Více než co jiného je totiž podobná organizace otázkou peněz. Jenže kde je vzít, když státní rozpočet je díky aktivitám některých profesorů ořezaný tak, že na základní výzkum (matně si vzpomínám, jak jistý profesor do televizní kamery říkal cosi o zbytečnosti základního výzkumu) prostě peníze nejsou? Lze předpokládat, že člověk vybavený pro život profesorským titulem by poznamenal cosi o sponzorech. Jenže proč by sponzoři věnovali své peníze právě do vědy, když je mohou utratit za sponzoring fotbalového mužstva, u nějž mají jistotu, že se alespoň mihne na televizních obrazovkách?  

Jediným řešením situace je, že úředníci na odpovídajících místech pochopí, že bez vědy je tento stát odsouzen k tomu stát se kolonií levných pracovních sil, a přesunou alespoň trochu peněz nejen do popularizace vědy, ale do základního výzkumu obecně. Dokud se tak nestane, bude nadále největším úspěchem českých popularizátorů titulek z první stránky Blesku, který vyšel někdy minulý týden. Stálo tam: