Nakupoval jsem onehdy v supermarketu Delvita. Kdo navštěvuje síť těchto velkoobchodů vším možným, ví, že je možné stát se registrovným členem jakéhosi zákaznického klubu. Za členství se neplatí nic, a ještě ke všemu získáte kartu Delvita plus, kterou předložíte při každém nákupu a na kterou se pak hromadí body za nakoupené zboží (10 Kč = 1 bod). Získá-li zákazník dostatečný počet bodů, může učinit nákup se slevou (250 bodů = 25 Kč).

Jak jsem již řekl, navštěvuji jeden z těchto supermarketů. Ne snad proto, že bych příznivcem globalizace, ale prostě proto, že je to obchod nejblíže škole. A v ten zmíněný den jsem zcela mechanicky vytáhnul svou kartu, strčil ji prodavačce a sledoval, jak jí přejíždí před čtečkou čárového kódu. A v tom okamžiku mi to došlo.

Kdesi za zavřenými dveřmi je počítač, který má mé osobní údaje. Je tam počítač, který si při každé mé návštěvě poznamená co jsem kupoval. Je tam počítač, který mě podle mého věku zařadí do sociální skupiny; zjistí, jaký druh zboží preferuje má sociální skupina; řekne šéfovi marketingu co by si příslušník mé sociální skupiny přál vidět na pultech supermarketu.

A rozhlédnul jsem se po ostatních pokladnách, kde lidé podávali své karty a s blaženým pocitem, že vydělají, rozdávali své soukromí. Vydávali se nebezpečí, že kdosi zneužije jejich osobních dat, když se vloupá do databáze Delvity, najde tu jedince kteří dělají pravidelně největší nákupy a pak si s páčidlem a náklaďákem zajde prohlédnout jejich byt. Ženy, aniž by si to uvědomovaly, říkaly komusi o průběhu své periody (nákup tampónů nebo vložek je velmi jednoznačný signál). Mladíci a dívky informovali o svých problémech s lupy nebo s akné, když nakupovali speciální šampóny a mýdla.

A uvědomil jsem si, že toto je způsob nátlaku budoucnosti - žádné brutální metody. Prostě vám jen kdosi namluví, že je to pro vaše dobro, že je to spávné, když někdo ví o každém vašem kroku, o všem co si kupujete. A pak, až toho jednou budou vědět dost, pak vás pořádně zmáčknou.

Nevím jak vy, ale já jsem se své karty už zbavil.