|
Splaskne naše bublina?
- nesouvislá reakce na článek jXb -
Internetem obchází strašidlo
"To strašidlo se jmenuje telekomunismus" - abychom parafrázovali první věty jednoho z nejzhoubnějších textů všech dob.
Když mě Jiří upozorňoval na svoji esej "Nafouknutá bublina", poznamenal přitom, že jistě budu chtít na jeho provokativní stať zareagovat. Měl pravdu. To ovšem nikdo z nás netušil, že se chystá bojkot.cz a český Internet zasáhne po ohlášeném zdražování telefonních impulsů vlna protestu. Přišlo to "jako blesk z čistého nebe", jak komicky podotkl CEO našeho Telecomu.
Má odpověď na Jirkovu provokativní úvahu tedy bude vedena ve stínu právě probíhajících událostí. Nemám v úmyslu současné dění komentovat, to činí jiní a dělají to lépe. Chci se pozastavit spíše nad obrazem Internetu, který je podáván veřejnosti prostřednictvím tradičních médií a odrazím se přitom právě o tvrzení jXb. V naprosté většině případů je totiž v hlavách laiků jaksi "nasucho" utvářen názor na to, o čem ten Internet vlastně je. Kdo nemá doma nebo v práci modem, prostě nepochopí.
Informace, to je oč tu běží
Někdy jsou mozky davů masírovány neuvěřitelným způsobem.
V Lidových novinách ze 7. listopadu si můžeme například přečíst i tento článek. Na to David Ullmann z Novinek.cz správně reaguje, cituji: "Neznalí novináři a následně i laická veřejnost totiž uživatele Internetu stále vnímá jen jako skupinku pubertálních hackerů, uslintaných pedofilů a pomatených programátorů. A teď se k nim dostane informace, že „ti exoti chystají nějaký bojkot Telecomu..." Lidovky hned nato sice přinesly objektivní komentář k současnému bojkotu, skvrnu však budou žehlit asi ještě hezky dlouho.
Je to tak - zkuste si vzít k ruce nějaké noviny či časopis a najít titulek, v němž se vyskytuje slovo "Internet". Pokud už se tak stane, pravděpodobě bude obsahem článku nějaké kontroverzní téma ve spojení s tím technologickým zaklínadlem doby. Drogy (na Internetu), pornografie (na Internetu) a zločinnost, zvláště pak ta počítačová, jak jinak než "na Internetu".
Není náhodou, že určitou publicitu Iternetu v našich sdělovacích prostředcích vyvolala aféra M. Lewinské - ne snad díky své podstatě, ale díky tomu, že zpráva vyšetřovací komise byla nejprve přístupná na WWW. Naši off-line spoluobčané si pak mohli ke své ranní kávě přečíst, jak "Prezidentův sex zahltil linky Internetu" a podobné kometáře.
To ovšem vede k falešné představě o významu Internetu a dělá mu to negativní publicitu. Je sice možné namítnout, že negativní reklama je taky reklama - jaký to má ale smysl, když noví a neinformovaní uživatelé budou od Internetu chtít právě ten sex, drogy a bomby?
Internet je především komunikační nástroj a médium - to se ostatně snaží hlásat, např. Ondřej Neff, jakmile je mu dána příležitost v tradičním médiu (Radiožurnál). Je ovšem otázka, zda se našim petantům podaří strhnout na svou stranu veřejné mínění - to je totiž asi jediná možná cesta, jak se dá bojovat s čtyřprocentními demagogiemi SPT Telecomu. Padesát tisíc duší je sice hodně vzhledem k počtu internetových uživatelů, je to však směšně málo vzhledem k celkovému počtu televizních diváků.
Ach, ty špatné věci
Jak bylo řečeno - a v tom s Jiřím souhlasím - přibývá nežádoucích materiálů na Internetu. Je to ale spíš důsledkem toho, že přibývá celkové množství dokumentů, obrázků a dalších informací, přičemž poměr závadný/nezávadný zůstává zachován. Tato exploze je důsledkem dostupnosti Internetu.
Zakázat či nezakázat - to je často diskutované a už poměrně provařené téma. Můžu já chránit někoho jiného před vlivem špatných informací, aniž bych ho tím zároveň neomezoval? O cenzuře na Internetu je napsáno hodně, poměrně zajímavou studii pak můžete nalézt zde.
Co je znepokojující, je fakt, že cenzurní choutky mají dnes už i úředníci OSN. Na serveru www.unicprague.cz můžeme najít mj. tento text: "poznatky o tom, jak pěstovat konopí (cannabis) doma nebo jak vyrábět celou škálu "nových vzorků" drog a které běžné rostliny mají halucinogenní účinky, byly k dispozici vždycky. Zatímco dříve bylo k získání takových poznatků nutné intenzivně pátrat v knihovnách a v lékařských časopisech, dnes je lze vyhledat velice snadno. Jsou na dosah ruky prostřednictvím Internetu, který překračuje všechny hranice a vzdoruje restrikcím na šíření informací. Výbor je znepokojen existencí mnoha webových stránek..."
Jistě, výbor může být znepokojen, taková slova jsou ovšem jen vodou na mlýn těm, kteří by Internet nejraději zakázali jako celek.
Zdá se, že typicky českým způsobem řešení problémů, který funguje na cokoliv, je dotazník. Jedná se o spíše úsměvný formulář, který naleznete na adrese http://www.gfxs.hiedu.cz/vyzkum.htm Je adresován - jak jinak - pedagogům a nalezneme na něm otázky jako:
"Studenti mají přístup k Internetu bez učitelského dozoru: ANO/NE;
Odhadnete, kolik procent tvoří z CELKOVÉHO školního provozu na Internetu stahování "špatných věcí";
nebo tato perla:
Nachytali jste již vaše studenty, když koukali na stránky se závadným obsahem: Ano/Ne"
Co nového Internet přinesl
Rád bych se ještě vrátil k Jirkově úvaze.
Nechce se mi příliš rozebírat poněkud skeptický pohled na inovační přínos Internetu, který v článku zaznívá. Myslím, že bychom neměli hodnotit jednotlivé služby a protokoly (email, WWW, FTP), ale spíše si všimnout dvou velmi podstatných rysů tohoto nového média - totiž jeho rychlosti a decentralizace.
Decentralizace informačních zdrojů je velice pozitivní jev. Zamezuje se tak informační blokádě - tradiční média, jakými jsou např. televizní stanice, sice budí větší zdání serióznosti, než třeba nějaký studentský web, nejedá se ale spíše hlavně o to zdání? Když se objeví nějaká kontroverzní informace na Internetu, díváme se na ni kriticky, však "je to jenom web", na druhou stranu jsme náchylni věřit polopravdě, pokud nám ji podává nějaký nažehlený kravaťák ve studiu, protože to "říkali ve zpravodajství".
Co se týče rychlosti - od doby, kdy jsem začal používat e-mail, si například nepamatuji, kolik stojí známka na pohledy, odmítám psát rukou a na poštu chodím jen s krajní nechutí. Máme možnost spravovat účet přes WWW, čímž odpadá chození do banky a noviny si kupujeme jen tehdy, když potřebujeme nějaké čtení do tramvaje. Úspora času - a ve svém důsledku i peněz - je díky rychlosti Internetu nezanedbatelná.
Díky decentralizaci a rychlosti Internetu by mohla chytit (i ta naše) demokracie druhý dech - argumenty pro toto tvrzení nalezneme např. v Manifestu Wiredu.
Nebo je libo konkrétní příklad? Tady je: bez Internetu by asi organizátoři hnutí proti monopolu sotva sehnali za tak krátký čas tolik podpisů ke své petici.
Jako houby po dešti
O kvalitě, nebo spíš nekvalitě českého hypertextového prostoru můžeme také diskutovat. Hlavní příčinou zakrslosti domény .cz je nepochybně nedostatek uživatelů - mám za to, že provinční tvář našich serverů je dána relativně stále malým okruhem čtenářů, z čehož vyplývá i nedostatečné finacování zřizovatelů a provozovatelů jednotlivých webů. Kde není zájem, není ani návštěvnost a ceny proužkové reklamy jsou nízké.
Poslední dobou se už ale ukazuje, že první zhruba dvě desítky nejnavštěvovanějších serverů si na sebe dokážou vydělat - z toho se pak odvíjí jejich nezávislost (a nikoliv závislost, jak se snaží Jiří naznačit) a určitá konkurenceschopnost vzhledem k tradičním médiům. Vrcholek ledovce se právě dostává nad vodu, malé servery uveřejňující záležitosti minoritních skupin, kutilů, scifistů. sběratelů, fanoušků apod., si budou muset ještě chvíli počkat.
Ještě bych se rád vrátil k té zmiňované "nezávislosti".
Jiří píše: "Málokterý z podobných magazínů je výdělečně činný, a pokud ano, stává se většinou horším než lepším, protože přestává být nezávislým a naopak se musí podřizovat tomu, co chtějí inzerenti, kteří platí za proužkové i jakékoliv jiné reklamy."
Ano, mohli bychom tak usoudit z toho, že "seriózní" inzerenti neumísťují své proužky na pochybné servery, to je pravda. Co však buduje pověst serveru? Jeho návštěvnost, obsah, tradice, nebo jiné kvality? Ať už je to cokoliv, tvrdím že závislost/nezávislost při rozhodování inzerenta nehraje roli. Inzerent chce hlavně jediné - aby jeho proužek vidělo co nejvíce lidí - nemá naštěstí možnost ovlivňovat obsah webu.
Z toho plyne poučení z krizového vývoje
Svou nesouvislou reakci na Jirkovu úvahu zakončím jednou moralitkou. Český Internet, i přes jeho stále sílící oblibu, je stále ještě dítě. A jako takové trpí dětskými nemocemi. Je jen na každém z nás, jak se k věci postavíme a jak dokážeme o svém názoru přesvědčovat ostatní. Je jen na každém z nás, zda to dítě dokážeme vyléčit, nebo vylít i s vaničkou.
|
