Sestry gorgony ODS a ČSSD (následované věrnými nohsledy malých stran, které si stále ještě nejsou jisté na kterou stranu vítr vane) se snaží nenápadně odvrátit zrak od svých růžovoučkých tvářiček, ještě upatlaných od guláše nesplněných předvolebních slibů, a místo aby hovořily o své odpovědnosti a své moci, začaly po zveřejnění textu iniciativy Impuls 99 promptně napadat její hlavní organizátory, snažící se alespoň trochu profackovat katatonickou většinu české populace. To je ovšem standardní postup v naší slavné demokracii - když někdo poukáže na tvé omyly a chyby, nebuď hloupý a nepřiznávej se. Naopak, rychle najdi nějaké bláto (jedno, že si od něj umažeš ruce) a hned jej hoď zpátky. Ukaž, že nejen ty, ale hlavně ti druzí, ti co mají drzost tě kritizovat, jsou těmi pravými Jidáši a Kainy a kdo ví čím vším ještě. A doufej, že český občan, vždy ve střehu se svou zažitou presumpcí viny, rychle zapomene, že se smíří s tím, že není nevinných a kameny vždy hážou jen pokrytci, které není potřeba brát vážně. A hladina se znovu zklidní a ty se budeš dál moci tvrdit, že nevadí, že jsi po pás v močůvce, protože ještě stále máš čistý kloubouk.

A mezitím na napnutém laně mistrně balancuje mediální provazochodec, který bez uzardění dokáže (sotva rok a půl od chvíle, kdy ve svém epesním zábavném pořadu, servírovaném jako dezert k sobotnímu obědu, řekl, že se svým "americkým přítelem seděl na letišti a ťukal do kalkulačky") prohlásit, že ne atomové bomby a globální hladomor, ale ti proklatí američtí imperialisté jsou největší hrozbou lidstva! A hrajíc na strunu, českého mučednického komplexu, způsobujícího solidaritu s trpitelem, kterému každý háže klacky pod nohy, doufá, že udrží sledovanost alespoň do té doby, než bude schopen vysílat něco jiného než Pobřežní hlídku (ve které hlavní ženské představitelky ještě nemají poprsí vyztužena všemocným univerzálním silikonem), laciné německé seriály (a znovu - jestliže ještě loni bychom se dověděli, jak ubohé je vše co není vyrobeno v Holywoodu, dnes má právě německá televizní produkce podivuhodně vysokou úroveň) a Esmeraldu (která se ze seriálu na všednodenní odpoledne stala pořadem pondělního a pátečního prime-timu). 

Oba tyto příklady, jen dvě z nejmacatějších okurek které se urodily během letošního léta, názorně ukazují, jaký přístup mají tak zvané elity k nám nepovolaným. Je možné odsuzovat všeobecnou apatii a znechucenost, když právě ti, kteří se dokázali vydrápat až úplně nahoru, až tam, kde je na ně ze všech stran vidět, projevují fatální nedostatek jakékoliv morálky? Je možné se divit, že téměř dvacet procent svéprávných lidí by volilo skupinu pomatenců, kteří věří filozofii, která byla zcestná už v době svého vzniku, skupinu, která možná dokáže svým zápalem rozsvítit rudou hvězdu na Kremlu, ale která chce znovu budovat společnost, ve které není důležitá práce mozků ale dělnické třídy z konce devatenáctého století?

Ano je, protože my jsme nechali ujmout se moci ne elitu, ale elitáře, protože my jsme pomohli zbohatnout muži, který porušuje smluvy a aniž by uhnul pohledem tvrdí, že vše je vpořádku, že on je vlastně tím Mesiášem, který ukazuje správnou cestu, tedy cestu na které se nestaráme o právo a morálku, ale jen o vlastní zisky, ohánějíce se jakýmsi imaginárním prospěchem imaginárního průměrného diváka. Ano je, protože není možné doufat, že někdo se postará o vymetení tohoto Augiášova chlévu. My sami se musíme postarat aby jedinci, které za naše peníze zaměstnáváme opravdu pracovali tak, aby si svůj plat zasloužili. My sami se musíme rozhodnout, jestli budeme nadále sledovat pořady televize, jejíž šéf nejprve využije cizích peněz k vybudování mediálního skoro-impéria, aby pak řekl, že toto vše je jenom jeho zásluha, že on sám to všechno dokázal. Ano, je možné odsuzovat poraženectví a nečinnost.

Vezněme do rukou motyky a začněme kopat strouhu.