Poznámky ke kritickému dopisu ing. Šimana (viz
příloha) a ke kritické recenzi jedné úvahy
Jelikož jsem se rozhodl šetřit časem i energií, nechávám
tento text zveřejnit současně na http://195.113.114.5:80/knourek/
i na http://amber.i-topp.cz/ (AmberZine
- Occamova břitva), tj. na www stránkách, na nichž ing. Šiman vystoupil
s kritikou mé kritiky homeopatie.
Citace z textů ing. Šimana jsou zdůrazněny použitím tučného
písma typu Arial,
jeho přímé odkazy na má neseriózní tvrzení jsou navíc
zdůrazněny kurzívou.
K dopisu ing Šimana, který byl
ve zkrácené verzi uveřejněn na http://195.113.114.5:80/knourek/
Ad Motto
„Vazeny pane, videl jsem vasi www stranku. Obracim se na Vas s
dotazem, proc pan Simek ve sve vsezahrnujici kritice ignoruje clanek, ktery
jsem publikoval v zari 1996 v Casopise lekaru ceskych. Jsou tam diskutovany
mnohe problemy, ktere ho trapi.“
Zde je skutečně na místě omluva. Zprávu panu Kňourkovi jsem posílal
z Paříže. Neměl jsem tam však s sebou příslušné poznámky a jméno ing. Šimana
jsem zkomolil. Pane inženýre, za tuto trapnost se Vám omlouvám. Dál již
nemám za co.
Ad hodnocení mé vědecké úrovně: Ut tute es, item omnes censes
esse.
Ad obvinění z podlosti, nečestnosti a další urážky: Tuto nikoli
zanedbatelnou část "zasvěcené kritiky" považuji za okno do duše jejího
autora. Čtenáři nechť si vše přeberou, jak uznají za vhodné.
Odpovědi na konkrétní námitky
Dotkla se mě však Vaše ničím nepodložená
ironie, se kterou jste mé příspěvky na diskusní stránce označil za „všezahrnující
kritiku“. Přečtěte
si, prosím, znovu VkAM. Není ničím jiným než nepřetržitou kritikou oponentů
homeopatie, přičemž je opakovaně obviňujet z nekompetence a neschopnosti
seznámit se s tak zásadními pracemi, jako je Kleijnenova metaanalýza a
Poitevinův referativní článek.
Pokud jako autor vím, nikde v oněch
čtyřech příspěvcích ani nenaznačuji, že bych je považoval za všezahrnující.
Vaše kritika těch, kdož kritizují homeopatii však působí takovým dojmem.
A ještě formální poznámka: jelikož
jste článek nepsal sám, většinou beru v potaz i Vaši spoluautorku a příslušné
zájmeno potom začíná malým písmenem. Tato odpověd na
Vaše připomínky je mým ryze osobním stanoviskem, které jsem s doc. Zvárovou
nijak nekonzultoval. Vaši kritiku cítím jako osobní atak, který míří na
mě. Příslušné materiály jsem jí však již zaslal. Je pravděpodobné, že se
doc. Zvárová, která patří k předním českým odborníkům v oblasti aplikací
statistických metod v lékařském výzkumu, k některým bodům Vaší kritiky
ještě také sama vyjádří.
Ad Reilly & spol.
.... že skutečnost vyloučení 36
pacientů (ze 144) z hodnocení (např. pro vynechávky v jejich denících)
vás "vede k podezření na snahu publikovat pouze výsledky,
které podporují hypotézy autorů".
Máte snad k tomuto "podezření"
nějaké pádnější důvody? Jestli ano, proč jste je neuvedli? Pokud je však
nemáte, jakým právem si dovolujete veřejně a navíc ve vědeckém článku podezřívat
autory původní práce z falzifikace výsledků? Vyloučení
většího množství členů statistického souboru během experimentu je vždycky
principiálně podezřelé, přičemž pravděpodobná preference jistého typu výsledků
(tj. absence nestrannosti autorů) bývá častou příčinou. Jeden hlavních
důvodů našeho podezření formulujeme na konci pasáže, věnované prvnímu z
Reillyho článků, když konstatujeme, že v něm chybí analýza možných důsledků
vyřazení tak velké části testovaného vzorku.
Nemyslíte, že pokud by autoři chtěli
data "upravit", bylo
by logičtější a jednodušší příslušné "nepohodlné" pacienty prostě nepřiznat?
Samozřejmě bylo, pokud ovšem by např. lékárník neznal
celkový počet pacientů.
A hned vzápětí ukazujete, jak navrácení
pouhých tří pacientů s "nijak výjimečným zhoršením 60
mm" v použité stupnici do homeopatické
skupiny může změnit výsledek ze statisticky významného na nevýznamný. A
já mám opět dotazy. Které tři konkrétní vyloučené pacienty jste si vybrali?
O žádné konkrétní pacienty v tomto případě nejde. Kdybyste si příslušný
odstavec pečlivě přečetl, pochopil byste, že se jedná pouze o modelovou
demonstraci toho, jak robustní jsou či nejsou získané výsledky ve smyslu
možného publikačního vychýlení cestou vypouštění nežádoucích výsledků.
Výsledek našeho modelového výpočtu není příliš optimistický. Nepleťte sem,
prosím, Zemanův kufřík. Pokud by Reilly a spol. sami diskutovali možný
vliv redukce souboru během experimentu na konečný výsledek, mohli jsme
si mi tento modelový výpočet odpustit.
(Vy ovšem tvrdíte, že váš příklad
"vychází z publikované tabulky původních, statisticky
nezpracovaných dat". Která že to tabulka
je???) Fig. 2 je onou tabulkou.
Co jste mysleli oním "nijak
výjimečným zhoršením 60 mm", když
takovéto (a vyšší) zhoršení z homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ
pacient (a pouze 2 z placebo skupiny), jediný potom vykazuje zhoršení 50
mm (a opět 2 z placebo sk.) a další 3 nejhorší vykazují zhoršení 30 mm
?!?. Odkud tedy pochází a jak je náhodný tento váš výběr? Není dokonce
zcela vymyšlený? Není
náhodou tato vaše spekulace pokusem o hrubou a pravdě odporující deformaci
cizích výsledků a nemá tím podpořit Vaši hypotézu? Nebo
na jiném místě o tomtéž: Proč jste
se dopustili onoho evidentního faulu s "nijak výjimečným
zhoršením 60 mm"? Pokus o deformaci to v žádném případě není (viz
výše uvedenou poznámku o odhadu robustnosti výsledku). Připouštím ale,
že přívlastek "nijak vyjímečný" není zrovna nejšťastnější. Vina padá na
pouze na moji hlavu. Stalo se tak z velice prostého důvodu. Zlepšení stavu,
měřené pomocí změny VAS škály, má totiž znaménko "minus". Hodnotu - 60
VAS najdeme u celkem 6 pacientů (dva z placebo skupiny, čtyři z homeopatické).
Při formulování příslušné věty jsem se zkratkovitě nechal ovlivnit oním
znaménkem "minus" a doc. Zvárová si mého nedopatření nevšimla. Nebýt mého
nedopatření, mluvili bychom nejspíš pouze o "zcela reálném zhoršení". Výsledek
modelového odhadu by zůstal beze změny a ing. Šiman bez nahrávky na smeč,
který naštěstí jde mimo hřiště. Avšak s přihlédnutím k tomu, že český překlad
diskutovaného Reillyho článku (viz Folia Homeopathica Bohemica 1,
27-29 (1995)) presentuje VAS (Visual Analogue Scale - tj. pacientovo subjektivní
hodnocení intensity příznaků senné rýmy) jako "velikost kožní reakce v
mm po subkutánní aplikaci pylového alergenu", dovoluji si považovat "nijak
vyjímečné zhoršení" za nijak závažné pochybení. Nebo se snad i v
případě Folia Homeopathica Bohemica také jednalo o faul?
Nebylo by dokonce možné označit
tuto část vašeho článku za účelovou demagogii uvedenou s předpokladem,
že si většina vašich čtenářů původní publikaci nepřečte a tak vám bude
věřit? Jsem Vám vděčný za tuto diskusi. Musím se přiznat,
že jsem se dlouho bál, že někteří čtenáři, kteří si přečetli pouze onen
kritizovaný článek z ČLČ, by mohli nabýt dojmu, že se jedná o tendečně
zaměřenou, subjektivní interpretací Reillyho studií. Věřím, že poté, co
jste jako příznivec homeopatie detailně prověřil každý náš argument, budou
naše závěry připadat čtenářům mnohem závažnější.
Vaše "podezření" je o to
nesolidnější, že sám jistě velmi dobře víte, že vyloučení určitých měření,
která očividně nesplňují požadavky na jistou standardnost provedení [...]
je daleko méně napadnutelné, než jejich bezmyšlenkovité zahrnutí do celkového
hodnocení. Nevolali jsme po bezmyšlenkovitém zahrnutí
nevyhovujících položek do celkového hodnocení. Pouze si myslím (a věřím,
že doc. Zvárová se mnou bude souhlasit), že studie trpící takto závažnými
nedostatky neměla být publikována před jejich napravením, tj. měla být
před publikováním opakována.
Stejně tak mne zaráží, proč vás
natolik překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením pacientů s květnovými
a červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině.
Zarazil nás z toho důvodu, že u dvojitě slepé studie s relativně velice
četnou skupinou pacientů by se tak velký rozdíl objevit neměl (považujete
snad 50% rozdíl za nevelký?).
Samozřejmě, že počátek obtíží může
mít vliv na celkové výsledky a mělo by se to diskutovat, vy však problém
předkládáte opět jako víceméně jisté podezření. Mohl byste mi však říci,
jak byste technicky zajistili současné splnění takových důležitých kriterií,
jako je např. minimalizace ovlivnění výsledků zásahy experimentátora (přiřazení
do skupin snad kvůli tomu znal jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení
pacientů ve skupinách z výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo
k výraznějšímu porušení rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů
a žen, zastoupení věkových skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete
nesplnitelné a účelově ignorujete objektivitu praktických obtíží při provádění
takovýchto experimentů. Sledovalo se snad v tomto pokusu
zda homeopatika působí jinak na muže než na ženy, či zda jejich účinnost
závisí na věku pacientů? Rozdíly v kontrolní a homeopaticky léčené skupině,
posuzované z hlediska nástupu obtíží, jsou natolik veliké, že mohly výrazně
ovlivnit výsledek celého pokusu. Reilly a spol. toto, bohužel, ignorují.
Takovéto důkladné spekulativní
rozpitvání výsledků pokusů však má ještě další - tentokrát daleko obecnější
- rozměr. Na místě je totiž otázka, do jaké míry jsou vlastně statistické
metody používané běžně v klinických výzkumech spolehlivé.
Statistické metody jsou natolik spolehlivé, nakolik kvalifikovaní jsou
ti, kdož je používají. Mimořádná tvrzení si žádají mimořádně spolehlivé
důkazy. Připomínám, že hlavním důvodem k důkladnému rozpitvávání Reillyho
článku se stala ta skutečnost, že z Kleijnenovy metaanalýzy vyšel jako
nejkvalitnější ze všech klinických homeopatických studií.
Přesto si však obvykle cením daleko
více závěrů metaanalýz (jako např. Kleijnenovy), než výsledků jednotlivých,
byť velice pečlivě provedených pokusů. Já naopak přikládám
větší váhu skutečnosti, že údajně kladné pokusy, pokud byly opakovány za
standardních podmínek a pod dohledem skeptických racionalistů, skončily
s negativním výsledkem (viz Kleijnen o vlivu homeopatik na rekonvalescenci
po operaci slepého střeva). Zde je však třeba přidat pár poznámek ke Kleijnenově
článku (Kleijnen a kol.: Clinical trials of homeopathy, British Medical
Journal 302, 1991). Zkuste se seznámit také s metaanalýzou Lindeho a spol.
(viz poznámku v našem článku v ČLČ). O zcela nové Lindenově metaanalýze
přidávám poznámku na závěr této časti odpovědi na kritiku kritiky.
Ve VkAM tvrdíte: Autoři - rozhodně
nepatřící podle některých formulací mezi homeopatické nadšence a znalce
- v diskusi opatrně (ale dle mého správně, neboť setká-li se věda s něčím
novým, nevyhovujícím zaběhnutým představám, je na místě nejvyšší opatrnost
a skepticismus) mj. uvádí, že přes KLADNÝ výsledek zůstává v této oblasti
ještě mnoho otázek a k vyjádření DEFINITIVNÍHO závěru je nutno provést
další studie, tentokrát za přísně definovaných podmínek. Povšimněte si,
prosím, zcela zásadního rozdílu této formulace od formulace sisyfovské
a porovnejte to s originálem Kleijnenova článku. Tvrdím, že "skeptici"
si v tomto případě zcela nehorázně přizpůsobili závěry jedné solidní vědecké
práce tak, aby vyhovovaly jejich záměru a ukazovaly přesně naopak než původně
- tedy jako důkaz neúčinnosti homeopatie - neboť na základě také této publikace
docházejí k závěru, že homeopatie je postupem non lege artis. Nejspíše
při onom zcela zásadním překrucování závěrů cizí vědecké práce doufali,
že se nikdo neobtěžuje si Kleijnenův článek přečíst. Podívejme
se tedy, co se přesně říká v závěru práce, publikované Kleijnenem, Knipschieldem
a ter Rietem: "Conclusions - At the moment the evidence of clinical
trials is positive but not sufficient to draw definitive conclusions because
most trials are of low methodological and because of the unknown role of
publication bias. This indicates that there is a legitimate case for further
evaluation of homeopathy, but only by means of well performed trials."
(Existující výsledky klinických pokusů jsou kladné. Nejsou však postačující
pro vyslovení definitivního závěru, a to jak pro jejich ve většině nízkou
metodologickou úroveň tak pro chybějící informaci o nestrannosti autorů
publikací. Je tedy legitimní pokračovat v testování momeopatie, ovšem pouze
cestou dobře prováděných pokusů. - překlad J. P.)
Kleijnen a spol. konstatují pouze to, že existují studie s kladnými
výsledky. K tomuto konstatování však dodávají: "The results reflects
not our conclusions but the inference made by the authors of the publications,
who to us seem sometimes to be a little overoptimistic.". Hlavně ale
zdůrazňují, že metodologická úroveň článků, které do metaanalýzy zahrnuli,
je většinou nedostatečná a navíc není jistá nezaujatost jejich autorů.
Pro ty čtenáře, kteří Kleijnenovu metaanalýzu sami nečetli, nyní v krátkosti
ještě jednou shrnu, co vlastně bylo její náplní (viz také Plášek &
Zvárová, ČLČ (1996)). Jednalo se pouze o rešerši publikací o klinických
pokusech s homeopatiky a následovné zhodnocení metodologické úrovně 107
pokusů, popsaných v celkem 96 publikacích. Hodnoceny byly následující
charakteristiky:
-
přiměřenost popisu charakteristiky pacientů
-
počet analyzovaných pacientů
-
náhodnost rozdělení pacientů do skupin
-
kvalita popisu podávání léků
-
zda byla zvolena relevantní míra odezvy
-
zda výsledky byly presentovány v takové podobě, aby mohly být nezávisle
opakovány
Většinou se zdůrazňuje (tj. v homeopatické literatuře), že 81pokusů bylo
s kladným výsledkem, 24 se záporným. Homeopati již neuvádějí, že relativní
počet publikovaných kladných výsledků roste s klesající úrovní studií.
Jak jsem se již zmínil, Kleijnem a spol. se nezabývali přiměřeností tvrzení
autorů studií. Nepovažovali to za podstatné zřejmě z toho důvodu, že i
ve vědecké medicíně se vyskytují nepořádně provedené studie: "There
is no reason to believe that the influence of publication bias, data massage,
bad methodology, and so on is much less in conventional medicine, and the
financial interests for regular pharmaceutical companies are many times
greater". Sami se přiklánějí k názoru, že "the evidence presented
in this review would probably be sufficient for establishing homeopathy
as a regular treatment in certain indications". Vzápětí však dodávají,
že "additional evidence must consist of of a few well performed control
trials in humans with large numbers of participants under rigorous double
blind conditions". Já si tento závěr interpretuji tak, že studie,
které by bylo možno považovat za spolehlivý důkaz objektivní účinnosti
homeopatik, zatím neexistují. Vy to vidíte přesně naopak. Ostatně,
Kleijnen a spol. v diskusi svého článku říkají: "Critical people who
did not believe in the efficacy of homeopathy before reading the evidence
presented here probably will still not be convinced; people who were more
ambivalent in advance will perhaps have a more optimistic view now, whereas
people who already believed in the efficacy of homeopathy might at this
moment be almost certain that homeopathy works." Čas ukáže.
V závěrečných odstavcích diskutované
kapitoly "Klinické pokusy" napadáte jiný článek D.T.Reillyho a spol. ("Is
evidence for homeopathy reproducible?").
S vašimi kritickými závěry jsem zpočátku naprosto souhlasil. Bohužel však
jen do chvíle, než jsem si originál onoho článku přečetl.
Psal jste tedy své příspěvky, aniž byste si byl předem prostudoval dosti
zásadní práci o účinnosti homeopatických léků. To je možná symptomatické.
Připomínám, co se říká ve VkAM: "Samozřejmě,
že je daleko pohodlnější a jednodušší argument o neprokázanosti homeopatie
jednoduše a bez podkladů vyslovit, než namáhat se nějaký náročný výzkum
nejprve provést nebo alespoň udělat si rešerši a prostudovat odbornou literaturu.
Je to však vhodné a je to vědecké?" Neměl byste se tedy
podobné zásady držet i Vy, v roli zastánce homeopatie?
Nyní nevím, zda jste onen článek
vůbec prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému textu a nebo
zda používáte "sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu na kontext vytrhnete
jen ty údaje, které jsou pro kritiku vhodné a zcela ignorujete ty ostatní
(včetně např. vysvětlujícího textu apod.). [...] Současně je zahrnut i
do "minimetaanalýzy" všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů).
Proč jste tato fakta "opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu
zcela izolovaně? Protože jsme přesvědčeni, že z několika
heterogenních, navíc podstatnými nedostatky oplývajících studií nemůže
vzniknout nový, kvalitní závěr. To je obecný problém podobných "minimetaanalýz".
Skutečně se však stydím za to, že jsme některá důležitá fakta "opomněli"
uvést. Konkrétně mám na mysli to, že jsme dostatečně nezdůraznili existenci
kritických dopisů editorovi, které byli publikovány v The Lancet 345,
251-252 (1995) jako reakce na Reillyho článek a v nichž jsou Reillyho pochybení
diskutovány do větší hloubky, než jsme si mohli dovolit v našem krátkém
předhledném článku. J.-J Aulas např. upozornil na chybějící údaje o paralelní
spotřebě klasických bronchodilatačních přípravků a na to, že v minimetaanalýze
se Reilly a spol. dopustili závažného prohřešku, spočívajícího v tom, že
nerozlišovali mezi pacienty s atopickým astmatem a pacienty s alergickou
rhinitidou. M.-F. Kahn upozornil na pochybnou volbu astmatu jakožto předmětu
klinické studie, která se má týkat se objektivního srovnání účinnosti homeopatik
proti efektu placeba. Uvedl jako příklad Marcela Prousta, u kterého docházelo
k silným astmatickým záchvatům i při pouhém pohledu na umělé květiny. Na
tyto články navazuje odpověd Dr. Reillyho: STRIKTNÍ "NE".
Demagogie takovéhoto typu se velmi
výrazně ukazuje ve větě: "Pro Reillyho a spol. z toho
vyplývá závěr: buď homeopatie opravdu funguje, nebo jsou vadné běžně používané
statistické metody". Jak působivé!
Ale jen do okamžiku, než soudný čtenář vaší kritiky zjistí, že k onomu
závěru Reillyho nevedly výsledky sledování pouhých 24 pacientů, ale výsledky
všech tří testů jeho skupiny (202 pacientů) a současně i výsledek Kleijnenovy
metaanalýzy více než sta různých klinických studií homeopatik ze 77% průkazně
kladných. Nejedná se o demagogii, nýbrž o naše přesvědčení,
že metaanalýzy samy o sobě, bez detailního rozboru provedení konkrétních
pokusů, nic neznamenají.
Dále uvádíte, že
"za snížení průměrné hodnoty VAS v homeopatické skupině vděčíme ze 44%
výraznému zlepšení stavu jednoho z jedenácti pacientů". Není
až tak důležité, jak spekulativně jste dospěl k číslu 44%, zaráží mne však,
že vůbec nediskutujete v této souvislosti fakt, že z 11 pacientů homeopaticky
léčených vykazovali zcela nepatrné zhoršení pouze 2 a 9 jich mělo nepatrné
až výrazné zlepšení, zatímco u skupiny placeba byla situace prakticky opačná.
To vše je velmi názorně uvedeno na obr. 2, ze kterého nepochybně sami vycházíte.
O čísle 44% vůbec nemusíte spekulovat. Stačí, když si spočítáte průměrné
zlepšení v homeopatické skupině pro všech 11 případů a pak bez onoho vyjímečného
zlepšení o hodnotu 35mm VAS. Obrázek Fig. 2 znovu analyzoval P.M.Rothwell
(viz dopisy editorovi), pouze na základě porovnání relativních četností
zlepšení a zhoršení Dospěl k závěru, že při použití tohoto kriteria již
není "positivní" efekt homeopatik statisticky významný.
A přesto jste byli schopni napsat,
že "stejně tak málo četné fluktuace převládly v průměrné změně VAS v
kontrolní placebo skupině". Vysvětlení
tohoto tvrzení by mne velmi zajímalo. Výraznější změny
(zlepšení) se pozorovaly pouze u tří z 11 pacientů homeopatické skupiny.
Výraznější změny (zhoršení) byly pozorovány u čtyř ze 13 pacientů placebo
skupiny. Připomínám, že "kritizovaný" článek nemohl být z praktických důvodů
stejně rozsáhlý jako průměrný román Aloise Jiráska, takže naše formulace
musely být občas zkratkovité, ne z vrozené podlosti autorů, ale kvůli stanovenému
rozsahu článku.
Za čirou demagogii však považuji
vaši poslední větu kapitoly "Klinické pokusy".
Zdá se mi totiž naprosto přirozené, když pacient (a jeho lékař) odhadne
léčbu skutečným lékem, pozoruje-li nějaké zlepšení stavu choroby. Opačně,
nedojde-li ke změně nebo dokonce zhorší-li se stav, hádal bych osobně (jako
pacient či lékař) "léčbu" placebem. Vy to však považujete za "narušení
sleposti pokusu". Proč? Vždyť ke stejnému
"narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější než placebo a pacient
(a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat! Nebo
má snad tato věta znamenat vaše další "podezření" např. z úmyslného prozrazení
přidělení léku a placeba již při podání? A proč neuvádíte hlavní důvod
publikování informace o úspěšnosti odhadu lék/placebo? Že by vám nebyl
vhod výsledek naznačující lepší odhad homeopatů (a pacientů) ve srovnání
s "nehomeopatickými" lékaři? Opět budu citovat Rothwella:
"Given that homeopathic treatment had no significant effect on 6 patient-reported
asthma symptoms and little or no effect on the general wellbeing score
in the majority of cases, this unblinding is difficult to explain."
Přidám ještě něco z Vašeho oblíbeného Kleijnenova článku: "It is easy
to state that a trial was double blind, but patients have many ways to
break the code. This might explain small differences in favour of homeopathy."
a) Opravdu si však myslíte, že
práce publikovaná v "méně významném" časopisu je apriori bezcenná nebo
alespoň pochybná a nemůže přinést nic, co by stálo za pozornost? A hned
mne napadla další otázka. Jak renomovaný a nadnárodní je Časopis lékařů
českých, ve kterém jste publikoval mnou diskutovaný článek?
b) Rovněž nepovažuji za příliš
na úrovni rozepisovat se o "podřadnosti" časopisu, v němž byla jedna z
prací o fyzikálních vlastnostech homeopatických roztoků publikována. Uvádíte
dokonce, že tento časopis měl v r. 91 IF "jen" 0.061. Dovolte, abych Vám
sdělil, že ČLČ není a nebyl SCI sledován vůbec a tudíž žádný IF ani nemá.
Přesto v něm svůj kritický přehledný článek publikujete. Má to snad apriori
něco vypovědět o kvalitě vaší práce? Porovnáváte neporovnatelné.
"Vámi diskutovaný" článek je článkem referativním, záměrně určeným pro
komunitu českých lékařů, která čte ČLČ. Jeho jediným cílem je informovat
tyto lékaře o kvalitě "biofyzikálních teorií" a klinických testů, kterými
se občas ohánějí čeští homeopati. Pokud by se jednalo o původní vědeckou
práci (vzhledem k tomu, že jste absolvoval vědeckou aspiranturu v MBÚ ČSAV
Vám snad rozdíl mezi referativním článkem a původní vědeckou prací vysvětlovat
nemusím), zajisté bych usiloval o publikovaní v časopise s dostatečně vysokým
impaktovým faktorem. Na rozdíl od našeho referativního článku se Demangeatova
práce tváří, jako by přinášela nové podstatné informace o vlivu potenciace
na strukturu vody. Publikaci tohoto typu, pokud se objeví pouze v druhořadém
časopise, považuji skutečně za pochybnou!!! Kvalitní časopisy se totiž
od časopisů druhořadých liší úrovní recenzního řízení, které se v prvním
případě často vyznačuje relativně vysokým podílem odmítnutých rukopisů
(pozor, nepleťme si malou propustnost recenzního řízení v kvalitních časopisech
s bolševickou cenzurou). Složité pokusy, založené na použití náročných
experimentálních metod sebou často nesou riziko artekfaktů, které mnohdy
jsou schopni odhalit pouze odborníci, kteří se příslušnými experimentálními
metodami po dlouhá léta zabývají. Publikování "převratných" prací v podřadných
časopisech proto znamená, že si jejich autoři buď byli sami vědomi pochybné
úrovně svých experimentů, nebo že nebylo v jejich silách odtranit nedostatky,
které jim recenzenti vytýkali. V Demangeatově práci se jich nachází více
než dost (viz Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)).
Za vrchol podlosti však považuji
následující poznámku o tom, že "je
zajímavé, že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy,
[...] bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron".
Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto
utrousenou "zajímavost" již nijak dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve
vědeckém článku podsouvat případným čtenářům názor, že firma Boiron autorské
vědecké týmy podplatila a že příslušní výzkumníci jsou úplatní a nečestní?
Máte pro to závažné argumenty? [...]
Snižuje to totiž nejen Vaši osobní prestiž coby nezaujatého vědce, ale
i věrohodnost ČLČ jako vědeckého časopisu. Dovoluji si
zdůraznit, že informace o vysokém podílu francouzkých výzkumných týmů na
homeopatických pokusech pochází z metaanalýzy Lindeho a spol. (viz (27)
in Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)), která vychází méně optimisticky než
metaanalýza Kleijnenova, a snad proto se o ní ve sve "kritice" příliš nezmiňujete.
Poznámkou o firmě Boiron jsem vinen já. Proto také sám za sebe odpovídám:
Závažným problémem všech homeopatických klinických studií je možná absence
nestrannosti experimentátorů (viz závěr Kleijnenovy práce). Považuji proto
za oprávněné na toto riziko upozornit, což jsem také učinil. M.F. Kahn,
Service de Rheumatologie, Hôpital Bichat, Paris, France, ve své reakci
na Reillyho článek z roku 1994 (viz Letters to Editor, Lancet 345,
251 (1995)), dokonce říká: "Reilly is well known as a herald of homeopathy.
His work has been supported by homeopathic foudations including a French
company which has an aggresive commercial policy". S dalšími dotazy
se, prosím, obracejte na také podlého (?) Dr. Kahna.
Další kapitola věnovaná představám
o mechanismu účinků homeopatik vcelku odpovídá i mým názorům. V každém
případě jste si zde však měli odpustit své čistě soukromé názory na důvody
určitého chování kritizovaných badatelů. Netuším, co
přesně máte na mysli. Kritika Benvenista je korektní (či snad ne?). Se
Suslickovým článkem zacházel Poitevin tak, jak jsem to popsal. Jeho výrok
o přeceňování hypotézy o paměti vody je také doložen literaturou.
To do vědecké publikace nepatří
(nanejvýše pak do diskuse) a můžete tak vzbudit dojem, že tím chcete ovlivňovat
názor nezasvěcených čtenářů. Opět zdůrazňuji, že se jedná
o článek přehledný, nikoli původní vědecký článek. V jeho úvodu dokonce
nijak nezapíráme , že chceme čtenáře ovlivnit - tj. ukázat jim, že tvrzení
homeopatů o existenci průkazných experimentů stojí na vodě.
Nicméně vřele vítám, že v této
kapitole také velmi konkrétně diskutujete nepodloženost až nesmyslnost
představ některých příznivců homeopatie. Bez komentáře.
O pár řádek níže pouze připojuji pár poznámek k Vaší chvále Poitevinova
článku.
Vcelku však nepochybuji o alespoň
relativně dobrém úmyslu autora (tj. Dr. Chmelaře - pozn. J.P.) a o jeho
laickém nadšení. Nechcete snad náhodou zrovna po mně,
abych svaté nadšení laiků obdivoval?
První věta druhého odstavce obsahuje
váš dohad (mluví se tam o informačním šumu - pozn. J.P.), pro který v článku
neuvádíte žádné argumenty. Do závěru by tedy patřit neměla, na to jste
měli použít spíše diskusi, když už musíte své nepodložené (a nepodložitelné)
domněnky zveřejňovat. Tato věta vyjadřuje můj názor (nebo
náš názor) na "biofyzikální terie homeopatů". Na jejich mizernou kvalitu
jsme dostatečně konkrétně ukázali. Víc argumentů netřeba. V referativních
článcích se běžně počítá s tím, že autoři občas nějaké hodnotící stanovisko
zaujmou.
ad Poitevin
Ve VkAM ing. Šiman tvrdí: "Kromě
toho "skeptici" obvykle zkritizují jediný pokus o vysvětlení působení homeopatik
a zcela ignorují existenci dalších, které mohou být pro kritiku i poněkud
tvrdším oříškem. Skutečným vědeckým kritikům pro tuto oblast lze doporučit
jako výchozí citaci např. přehledný článek B. Poitevina "Mechanismus účinku
homeopaticky ředěných léků" (viz výše), kde navíc naleznou odkazy na 36
dalších prací.
Protože jsem skeptik, zmíněný referativní článek jsem si pečlivě prostudoval.
Jako důkaz zde uvádím tři kratičké citáty z originální
Poitevinovy práce (viz citaci (5) v Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)),
spolu s jejich nepochybně "korektními" českými překlady dle Folia Homeopathica
Bohemica 1, 24-34 (1995).
O Benvenistových pokusech (viz originál, str. 34, 2. odst. vpravo):
[...] (This was not mentioned in the minute of the Academy of Sciences,
but it has been pointed out in an article which both the Nature and
Science had declined to publish). On the other hand, the results
relating to the inhibition of basophil degranulation by Apis or
histamine are easy to reproduce. [...]
FHB překlad (str. 27): [...] Výsledek těchto positivních kontrolních
pokusů však nefiguruje v seznamech Akademie věd a jakkoliv byl adresován
jak časopisu Nature, tak Sciences, byl oběma periodiky odmítnut. Ať už
byly zákulisní důvody odmítnutí jakékoliv, lze konstatovat, že obdobné
pokusy s inhibicí degranulace basofilů za použití léku APIS nebo HISTAMINUM,
jsou zcela ověřitelné a kdykoli reprodukovatelné. [...]
O vodě (viz originál, str. 35, vlevo, odst. 2.):
[...] If water plays a part in the action of high dilutions in homeopathy
it is not only because of its properties of interaction and information
transfer. [...]
FHB překlad (str. 28): [...] Pokud tedy voda výrazně zasahuje
do účinku vysokých homeopatických ředění, pak se tak děje ne díky její
vlastní struktuře, nýbrž díky její schopnosti interakce a přenosu informace.
[...]
O mechanismu působení (viz originál, str. 39, vlevo, odst. 2.):
[...] But despite all these unknown factors, understanding of the mechanism
of action of homeopathic medicines in high dilution is gradually coming
closer to the outstretched hand of scientific research, thanks in particular
improvements in methods of physical analysis of solvents. [...]
FHB překlad (str. 32): [...] Pozitivní skutečností zůstává,
že s rozvojem fyzikální analýzy ředících medií se homeopatické vidění sbližuje
nejen s moderní biofyzikou, nýbrž i s moderní medicínou jako takovou. [...]
Z poznámky o odkazech na 36 dalších
prací usuzuji, že ing. Šiman četl pouze český překlad
Poitevinova přehledu. Podotýkám, že se "poněkud tvrdších oříšků" nebojím.
Troufl jsem si proto prostudovat i většinu Poitevinem citovaných prací
(mimochodem, z 36 citací ohlášených ing. Šimanem se působení homeopatik
týká nejvýše 25) a své závěry jsem shrnul v ing. Šimanem tolik kritizovaném
článku.
ad Závěr
Druhému odstavci by navíc rozhodně
prospělo, kdyby neobsahoval onu poznámku o firmě Boiron.
Viz výše.
Zde si Vás dovolím jen upozornit
na fakt, že ve spisovné češtině je plurál od slova homeopat "homeopaté"
a nikoli "homeopati",
jak píšete vy. Váš výraz by mohl někoho uvést v omyl (doufám), že se laciným
způsobem snažíte homeopaty veřejně zesměšňovat komolením názvu.
Autoritou je pro mě slovník spisovné češtiny.
4.odst.: Máte nezvratný důkaz o
tom, že se všichni homeopaté dopouštějí podvodu? Samozřejmě, že úmyslného,
neboť "nevědomý podvod" je nesmysl - to by nebyl podvod. Pokud nemáte,
musím Vás považovat za nestoudného nactiutrhače. ... Pozorněji
čtěte a šetřete silnými slovy. Ve větě, která Vás pohoršila, vytýkáme homeopatům,
že v souvislosti s pozitivními kasuistikami připouštějí jedinou intrepretaci.
Které Hahnemannovo tvrzení považujete
za 200 let starý omyl a jaké nezvratné důkazy oné omylnosti můžete uvést
(z obsahu článku totiž nikterak nevyplývají!)? ... Nemluvíme
o nějakém konkrétním tvrzení, ale o celé idei homeopatie!!
Máte statisticky (nebo jinak) podloženo
tvrzení o tom, že nejčetnější skupinu homeopaticky úspěšně léčených pacientů
tvoří lidé s "chorobami psychosomatické povahy"? Dovolil
jsem si občas o homeopatii debatovat s lékaři. Citovat však budu pouze
Dr. Rýce, který na semináři o homeopatii, který se konal vloni v našem
ústavu (Fyzikální ústav UK v Praze) prohlásil, že homeopatika nejlépe působí
na ty choroby, které by se vyléčily samy. Učebnicové kapitoly o chorobách
psychosomatické povahy zde opisovat nehodlám. Pobavte se o tom s prvním
internistou, kterého potkáte (debata s dermatologem by pro Vás také mohla
být zajímavá).
Můžete takové choroby konkrétně
jmenovat nebo alespoň exaktně definovat a tak je odlišit od ostatních?
Patří mezi ně také třeba chřipka, angína, plané neštovice, záněty všeho
druhu, odřeniny, proleženiny, zhmožděniny atd. atd., časté a velice úspěšně
léčené cíle akutní homeopatické léčby? Velice by mě potěšilo,
kdybyste uvedl ověřené důkazy úspěšného léčení odřenin a proleženin pomocí
homeopatik, potvrzené racionálním lékařem - nehomeopatem. Na tento spis
se opravdu velice těším!!!
5.odst.: - vyplývá z naprosté neznalosti
homeopatické kazuistiky, a to i přes fakt, že se na ni v 3. odstavečku
odvoláváte. Jak a co Vám tedy mám věřit? Blíže k tématu viz můj www-příspěvek
VkAM. ... Tato poznámka je pro mě nesrozumitelná. Kasuistitikou
je pro mě to, co definuje slovník cizích slov jako sbírku záznamů o jednotlivých
klinických případech téže choroby. V jiném smyslu jsem kasuistiku v žádném
ze svých článků nepresentoval (a byly i v Lidových novinách a Zdravotnických
novinách).
6.odst.: - celkově opět nesmysl,
který odporuje praktickému pozorování i "filosofii" homeopatie a vyplývá
jen z vaší naprosté neznalosti problému. Blíže diskutováno opět v mých
www-příspěvcích (které byste si snad už konečně mohl pořádně přečíst).
[...] Když už ale
stavíte na podobnou úroveň homeopatii s psychoterapií, zdají se Vám ony
pilulky spolu s nezbytným vyšetřením opravdu tak drahé ve srovnání s "lácí"
psychoterapie a léků tam používaných? Dovoluji si upozornit
na drobný rozdíl mezi psychoterapií a psychiatrií. Psychoterapie léků nepoužívá.
Obrazně řečeno, léčí slovy. K Vašim www-příspěvkům sděluji, že jsem si
je skutečně přečetl, dokonce dříve, než jste mě k tomu takto důrazně vyzval.
Problém je ovšem v tom, že jsem před tím již četl i řadu učebnic homeopatie,
které překládal Dr. Rýc, dokonce i spisy Mr. Hubbard-Wrightové. Ve Vašich
příspěvcích jsem proto již nenašel nic, co by pro mě bylo zásadní novinkou.
Pořád ale netrpělivě čekám, kdy od obecných frází přejdete k fundovanému
presentování konkrétních a přesvědčivých příkladů účinnosti homeopatik.
Ona zmínka o konzumně orientovaných
osobnostech, pro které je homeopatie "ideální", ta je učiněna jen proto,
že odsuzovat konzumnost je módní, že? Vybral jste si
z celého odstavce to nepodstatné. Přečtěte si ještě jednou jeho poslední
větu.
7.odst.: Nemyslíte, že by o aktuální
terapii měl spíše rozhodovat příslušný lékař (který má k tomu dostatečné
vědomosti a je za zdraví pacienta v podstatě odpovědný), než třeba biofyzik,
jako jste Vy? Koho tedy tímto odstavečkem varujete či na koho apelujete?
Vzhledem k tomu, že mě o tomto poučuje chemik, ponechávám tuto poznámku
bez komentáře.
Celkem souhlasím s obsahem oné
vámi uvedené parafráze ze zprávy A.A.Skolnicka. Nechápu však onu sebevědomou
jistotu autora i vás, když onu proklamovanou neúčinnost hom. léků považujete
za již prokázanou. A to přesto, že naprostá většina zatímních klinických
studií homeopatik ukazuje přesně naopak, tedy na jejich objektivní účinnost.
Bez komentáře.
Na samotný závěr mé pseudorecenze
(s touto sebekritikou rád souhlasím)
si dovolím ještě vyjádřit několik dojmů vyplývajících pro mne z celkového
ladění a koncepce vašeho článku: [...] Značný přínos vidím v kritice pokusů
o "vědecké" vysvětlení mechanismu účinků homeopatik. Zde bych uvítal, kdybyste
se tomuto tématu věnoval podrobněji a kritizoval dále - ovšem teď už bez
onoho s vědou nesouvisejícího balastu, který tam vyplouvá na povrch.
[...] Větší část článku však, bohužel,
musím označit za vysoce neodbornou a za nepřípustnou ve skutečně vědeckém
příspěvku. A právě tato část (rozlezlá i do té odborné) celý článek znehodnocuje
a řadí Vás (jako hlavního autora) mezi pseudokritiky sisyfovského typu.
Ponechme toto hodnocení na čtenářích.
A není on účinek placeba (vědou
dnes již uznávaný, nebylo tomu však vždy!) potenciálně dalším naznačením
faktu, že dosavadní, víceméně mechanistický, přístup současné vědy ve Vašem
pojetí je pro vysvětlení všech dnes prokazatelných jevů poněkud nedostatečný
a že je tedy na místě daleko větší skromnost, než jakou projevujete vy
"skeptici" při svých suverénních "vědeckých" vysvětleních čehokoli? Lituji,
ale této Vaší poznámce
nerozumím.
Nicméně o Vaší odborné erudovanosti
(myslím biofyzikální, statistické apod.) nepochybuji a doufám, že na oplátku
podrobíte své kritice i mé ostatní www-příspěvky. Nejlépe opět na diskusní
stránce pana Kňourka. Prozraďte mi ale, proč bych to
měl dělat? Docela mi stačí ztráta času, spojená s vypracováním této odpovědi
(viz závěr).
.
ad Je homeopatie opravdu pavěda?
Tento příspěvek je vyprovokován
obsahem článku doc. Jaromíra Pláška uvedeným na této www-stránce a nazvaným
„O homeopatii, pavědách a paradigmatech“ [1], na který mne sám autor upozornil.
Zmíněný článek vykazuje řadu rysů, se kterými se pravidelně setkávám v
různých „vědeckých kritikách“ homeopatie, v nichž nějaký homeopatický laik
bez základních vědomostí o tomto oboru (navíc obvykle nelékař; např. doc.
Plášek je biofyzik) zcela suverénně označí homeopatii za pavědu či šarlatánství.
Zmíněný článek není článkem vědeckým. Je to úvaha přírodovědce o souvislostech,
které se týkají k rozmachu pseudovědy, pavěd a antivědy v porevoluční České
republice. Homeopatie zde posloužila pouze jako kulisa, ilustrující některé
typické rysy tohoto fenoménu - konkrétně obrňování se proti kritikům pseudo
a antivědy thesí, že mnohé z velkých vědeckých objevů byly někdejšími současníky
odmítány (jako studijní literaturu doporučuji např. stať ing. Šimana "Úvaha
o vědecké kritice" na www stránce pana Kňourka) a ohánění se hrozbou změny
paradigmatu, špatně pochopenou konsekvencí Kuhnovy studie o historii vědy
(viz např. článek MUDr. R. Růžičky, ing. Šimanem také několikrát citovaný).
Cílem úvahy je vyprovokovat lidi k přemýšlení. Co jsem napsal, za tím stojím.
Takový je můj názor. Ing. Šiman má právo nesouhlasit a svými statěmi upozornit
čtenáře PMFA (těm byla moje úvaha původně určena) na možnost jiné perspektivy.
Čtenáři PMFA nejsou tupci. Svůj názor si zajisté rádi sami utvoří. V odpovědi
se proto omezím pouze na několik velice konkrétních poznámek. Odpovědět
na celý spis ing . Šimana detailně by znamenalo napsat zcela novou úvahu.
takovou potřebu zatím necítím.
Partikulárnosti
Nejprve je nutno říci, že homeopatie
je především (dosud) empirická léčebná metoda. Zdůrazňuji ono slovo „empirická“
a jsem hluboce přesvědčen, že mi těžko může někdo znalejší věci odporovat.
Pokud tedy vezmu onu empirii jako základ současné homeopatie, očekával
bych v kritice této metody především dokazatelné zpochybnění jejích praktických
výsledků. To ovšem předpokládá rozsáhlou znalost homeopatické kasuistiky
a značně hluboké medicínské znalosti. Teprve takto vyzbrojený kritik by
mohl dokazovat, že se homeopaté a jejich pacienti ve většině případů mýlí,
považují-li subjektivní i objektivní zlepšování zdravotního stavu za pozorovatelné
a za důsledek příslušné léčby. Proti empirii nic nemám.
Často zdůrazňuji, že neignoruji existenci četných positivních kasuistik,
kterými se každý dobrý homeopat může pochlubit (pozor, viz výše uvedenou
poznámku o možná odlišném chápaní významu slova kasuistika). [...] příspěvky
doc. Pláška nevyjímaje [...] Opakovaně jsem však vyčítal
homeopatům, že se nezabývají otázkou, nakolik jejich pacientům pomáhají
samotné pilulky a nakolik pouhá návštěva homeopata. Odtud se také odvíjejí
moje apely na porovnání účinnosti homeopatie s účinností psychoterapie
(kterou si ing. Šiman, bohužel, plete s psychiatrií). Pane inženýre, handrkování
se s biofyziky je opravdu marný boj. V tom máte pravdu. Tudy cesta nevede.
Pokud pro "hledání pravdy" chcete něco skutečně udělat, začněte se víc
bavit s lidmi, kteří se profesionálně snaží pomáhat lidem s problémy, které
souvisejí s jejich duší. Třeba Vás dost brzy k Vašemu překvapení homeopatické
zanícení přejde. Dovolím si zde citovat pár vět ze závěru nejnovější Lindenovy
metaanalýzy, která, podobně jako metaanalýza Kleijnenova, připouští existenci
významného počtu prací s výsledky hovořícími ve prospěch homeopatie (viz
The Lancet 350 (1997) 834-843, včetně poznámky M.J.S. Langmana o
záludnostech podobných metaanalýz, dtto, str. 825): "Another approach
would be to separate research addressing whether homeopathy is placebo
(the academic question currently dominating the debate) more clearly from
research exploring whether or not it provides useful toll in health care.
[...] To do this, much more detail is needed on who is treated with homeopathy
(population characteristics) [...] No matter what the end result is for
homeopathy, an investment in such a model for the evaluation of other emerging
fields of medicine, both complementary and conventional". Langman k
tomu však dodává: "However, the scientist must question whether the
diversion of significant resources to support these trials can be justified
when a rational basis for choice for homeopathy, or any particle modality
of it, is lacking."
Nyní však k příspěvku doc. Pláška.
Článek začíná typicky „skeptickým“ úvodem - homeopatii je apriori přisouzeno
šarlatánské pozadí, je víceméně vyjádřen podiv, že i lidé s univerzitním
diplomem ji občas berou vážně a automaticky se ona „víra v homeopatii“
staví do opozice vůči vědě. To vše je podáno v podstatě jako axiom - netřeba
tedy žádných důkazů. Je mi líto, že to zde musím říci,
ale pro Vaši pseudorecenzi (Váš termín z osobního dopisu) jsou typické
neúplné citace. V originální dikci se praví: "Dle mé osobní zkušenosti
jsou často i fyzikové a chemici s universitním diplomem ochotni považovat
homeopatické léčení za jakousi stimulaci organismu, podobnou očkování."
Tato věta snad má jiný význam, než ten, který nám zde podsouváte.
První kapitola nadepsaná „Homeopatické
minimum“ (- velmi sebevědomě nazváno - má to snad být úvodní text pro studium
homeopatie? - Nikoli pro studium homeopatie, nýbrž pro
obeznámení čtenářů časopisu Pokroky matematiky, fyziky a astronomie s tím,
co to homeopatie vlastně je) začíná
naprosto nepřípustným zjednodušením a zdeformováním historie vzniku homeopatie.
Já osobně v tom vidím pokus o zesměšnění již i počátků homeopatie a tedy
pokus o velmi nečestné ovlivňování názorů laiků. Že by tedy námi zažité
čtyřicetileté poupravování historie neslo plody ve vědě i po r. 1989?
Pokud nejste schopen konkrétně říci, v čem jsem zkreslil historii homeopatie,
pak se jí klidně dál smějte. Mě je spíš do pláče.
[...] To co zde doc. Plášek předvedl
(především pak ony miliony průměrů jádra Galaxie), však zcela odporuje
současnému pohledu fyzikální chemie a fyziky na roztoky i na hmotu vůbec
(to je blíže diskutováno v mých již přes rok starých a doc. Pláškovi známých
příspěvcích v [9]). Je to o to pozoruhodnější, že autorem takové vědecké
absurdity je biofyzik, který se zde dokonce explicitně odvolává na chemii.
Mám tedy autora důvodně podezřívat z diletantismu i v oborech velmi blízkých
jeho specializaci? Jsem přesvědčen, že nikoli. Osobně se přikláním k názoru,
že všichni autoři podobných „nepřesností“ v jejich vlastním oboru či v
disciplíně blízké spíše podléhají přesvědčení, že čtenáři či posluchači
jsou natolik nevzdělaní, že jejich zřejmě úmyslné (navenek však pro laiky
velice efektní) úlety neprohlédnou. Čeho je moc, toho
je příliš. I má trpělivost má určité meze. Velice důrazně Vás žádám, abyste
tuto tvrzení fundovaně doložil. Pokud se tak nestane, omluvte se laskavě
za tuto nehoráznou pomluvu.
V témže odstavci nalezneme další
poučný výrok. V posledních dvou větách autor upozorňuje na podivnost přípravy
roztoku např. oxidu křemičitého. Pro laika je to opravdu zdánlivě nesmyslné.
Chci-li však na něco veřejně upozornit, měl bych se s tím nejprve sám seznámit.
Kdyby se ovšem doc. Plášek alespoň zběžně informoval na tuto „podivnost“
(tedy jak se takové léky opravdu prakticky připravují) a kdyby se jen trochu
zajímal o homeopatickou praxi a metody provingu, patrně by onu poznámku
neuvedl. I když - po zkušenostech s praktikami „kritiků“ homeopatie - těžko
říci. Předpokládám, že máte na mysli opakovanou trituraci
(tj. mechanické roztírání) oxidu křemičitého v laktóze v poměru 1:100,
opakovaně cca 3x až 5x, po které pak následuje ředění obvyklou "mokrou
cestou", spojené s potenciací.
Dále v kapitole narazíme na výroky,
které by spíše patřili do úst lékaře - navíc patrně vševědoucího. Klasicky
medicínská tvrzení, některá z nich nikdy a nikde seriózně nedokázaná, na
mne působí od biofyzika poněkud sebevědomě. Zvláště, když je tu i vyložená
a homeopatickou kasuistikou snadno vyvratitelná naprostá nepravda (nebo
alespoň zcela zavádějící tvrzení) o tom, že se homeopatie vůbec neorientuje
na léčbu zásadních funkčních poruch orgánů. Kolik asi pozitivních příkladů
např. homeopaticky úspěšně (vy)léčené cukrovky by nám mohli homeopaté předložit
(stačí jen sledovat homeopatická periodika!)? Patrně by se doc. Plášek
velice divil - zvláště pak při srovnání s úspěchy medicíny klasické. To
by ho to ale muselo nejdříve opravdu zajímat a musel by být schopen to
lékařsky posoudit. Nic Vám nebrání v tom, abyste začal
podobné případy konkrétně presentovat. Jenom bych osobně byl velice rád,
aby to bylo ve spolupráci např. s diabetologem - nehomeopatem, který
potvrdí, že "zázračné" uzdravení nebylo nijak neobvyklým důsledkem lékařem
doporučené změny životosprávy, spojené s do té doby neprovozovanou tělesnou
aktivitou. Pane inženýre, občas mi vyčítáte, že manipuluji s nepoučenými
čtenáři. Vy ovšem trpíte nepřekonatelným pokušením považovat nás všechny
za úplné tupce.
V posledním odstavci kapitoly „Homeopatické
minimum“ se setkáme s odkazem na jiný článek doc. Pláška [2],
který si činí nárok býti vědeckou a
velice exaktní kritikou dvou klinických homeopatických experimentů a homeopatie
vůbec. Viz výše.
„Jakých zkušeností by se měli přidržovat homeopaté? Především
by neměli ignorovat poznatek, že lidské tělo se skládá z buněk, které spolu
interagují prostřednictvím molekul.“ Uvedený
poznatek zatím homeopaté pro svou praxi nikterak nepotřebují. Nepotřebují
jej tedy ani ignorovat nebo dokonce odmítat. Pro mě je
toto tvrzení samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, abych považoval homeopatii
za pavědu.
„Dále je to efekt placeba, o němž Hahneman neměl ponětí. Teprve
až se homeopatům podaří ukázat, že existuje homeopatický lék, jehož působení
nelze placebem vysvětlit, mohou začít snít o změně paradigmatu.“ Toto
je výmluvná ukázka míry kompetentnosti doc. Pláška a jeho snahy o zjištění
objektivní pravdy. Homeopatická kasuistika (včetně té veterinární) poskytuje
dostatek jasných příkladů vyvracejících představu placebo-efektu jako podstaty
homeopatické léčby. Podobný závěr naznačuje i většina vědeckých studií
zabývajících se klinickým testováním homeopatik (viz např. [4], [5], [6],
[7], ... O Kleijnenově metaanalýze a článcích Reillyho
a spol se psalo výše. Překlad Mgr. Průchové (z neuvedeného zdroje) snad
nepovažujete za vědecký důkaz ani v rámci intelektuálského pošťuchování.
Co naznačují tři tečky za citací [7] možná nevíte ani Vy sám. Veterinární
kasuistiky, jakož i homeopatické léčení kojenců, jsou evergreeny všech
zastánců homeopatie. Víte o homeopatickém léčení hadů a krokodýlů? U psů
lze velice úspěšně spekulovat spíš o zlepšené náladě páníčka či paničky
než o vyléčení skutečně krizového stavu. Kojenci a malé děti jsou kapitolou
zcela zvláštní. S oblibou jako bonmot uvádím (a mám to podložené zkušeností
lidí, kteří se poradenstvím živí), že když na kojence "začnou zabírat"
homeopatika, je nejvyšší čas, aby máma zašla do manželské poradny, jelikož
něco nebylo či není v pořádku v jejím partnerském vztahu, který ovlivňuje
pohodu v interakci máma-dítě, na kterou kojenec často velice složitým způsobem
reaguje.
„Zkuste nahlédnout do některého pojednání o homeopatii a posuďte
sami, nakolik lze z hlediska jasnosti výrazů považovat za smysluplné věty
o morfogenetických polích či o abstraktní informaci, která se přepisuje
a množí při dynamisaci homeopactikýh roztoků.“ K
tomu, abychom mohli posuzovat smysluplnost nám neznámých termínů používaných
nějakým „cizím“ oborem, nestačí jen „nahlédnout do nějakého
pojednání“ z onoho oboru. Nepodstatná
poznámka. Zdržuji se u ní jen jako u příkladu hnidopišení. Použiji-li v
úvaze, v níž se mimo jiné snažím o udržení jisté stylistické kvality, vazbu
"zkuste nahlédnout", tak sotvakdo z čtenářů PMFA to bude chápat jako výzvu
k povrchnosti.
Co se týká snahy filosofického zařazení
homeopatie do postmodernismu, cituji zde část mého dopisu určeného dr.
Vachtlovi, ve kterém reaguji na jeho kritické připomínky k původní verzi
tohoto příspěvku:„...a jeho exkurzy do filosofie jsou spise vedeny snahou
objasnit prevazne filosoficke, nikoliv prirodovedecke pozadi homeopatie.“„Nedomnívám
se, že člověk postrádající základní vědomosti z homeopatie a neznající
a nechápající ani její empiricky objevené principy je kompetentní objasňovat
její filosofické pozadí. Kritizovat není totéž co "neznat
a nechápat".
Závěrem bych se chtěl pokusit o
odpověď na otázku v názvu článku. Ti, kteří homeopatii opravdu znají, ji
rozhodně za pavědu nepovažují. Ti, kteří o homeopatii nic moc nevědí (ale
snaží se být objektivní), ji za pavědu zatím označit nemohou. Věda totiž
dosud neřekla rozhodující slovo. A tak budou homeopatii v této době značkovat
jako pavědu asi jen diletanti, tedy lidé s minimálními znalostmi a velikým
sebevědomím ohledně tohoto oboru. Jaký důkaz můžete čtenářům
předložit, že ve věci homeopatie jste menší diletant než já, pouhý biofyzik.
Mají to být ony články na www stránce pana Kňourka?
Jak dál?
Vyslovil jsem se k serii velice konkrétních obvinění, která na základě
přečtení mých dvou článků vznesl ing. Šiman. Příprava tohoto textu byla
časově velice náročná a odvedla mě od práce na věcech, které považuji za
mnohem důležitější. Učinil jsem tak jen proto, abych nebyl obviněn z toho,
že jsem nenalezl odpověď na "závažné" argumenty.
Tímto však sděluji, že v další diskusi budu pokračovat, pouze pokud ing.
Šiman ev. jiný zastánce homeopatie bude své názory publikovat ve formě
článku v nějakém odborném časopise. Časopisy se totiž od www diskusních
klubů liší tím, že nutí autory (ty, kteří to potřebují) k úspornému vyjadřování,
ergo k promýšlení argumentů a rozlišování mezi podstatným a nepodstatným.
Osobní urážky tam obvykle také místo nenajdou.
Trvám však na tom, aby se ing. Šiman neprodleně vyjádřil k poznámce,
že "Plášek nezná současný pohled fyzikální chemie na vodu" a uvedl pár
příkladů léčení proleženin homeopatiky.
Příloha (osobní dopis ing. Šimana)
Motto: „Vazeny pane, videl jsem vasi www stranku. Obracim se na Vas
s dotazem, proc pan Simek ve sve vsezahrnujici kritice ignoruje clanek,
ktery jsem publikoval v zari 1996 v Casopise lekaru ceskych. Jsou tam diskutovany
mnohe problemy, ktere ho trapi.“
Vážený pane doktore,
dovolte mi, abych tímto dopisem konečně zareagoval jak na Váš e-mail
poslaný panu Kňourkovi (a citovaný v záhlaví), tak, především, na Váš článek
ze září 1996 uveřejněný v ČLČ a týkající se prokázanosti homeopatie. Omlouvám
se zároveň za svou dlouhou odmlku, ale nakonec se ukázalo, že jsem měl
ještě daleko méně času, než jsem zpočátku myslel. A tak jsem se dosud nedostal
ani k té Vámi avizované nové knížce prof. Heřta o homeopatii. Tento dopis
však mám již přes měsíc zhruba napsaný. K jeho urychlenému dokončení a
odeslání mne však konečně donutilo uveřejnění Vašeho článku na stránce
pana Kňourka.
Já Vás podle jména již delší dobu znám, neboť se o Vás občas zmiňovali
mí dřívější spolupracovníci dr. Kovářů a dr. Fišar. Získal jsem tak dojem,
že jste exaktní vědec „každým coulem“ a že tedy vše, co řeknete máte důkladně
promyšlené a zdůvodněné. Proto jsem byl nemile zklamán Vaším výkonem v
televizní Aréně, kde jste se svými nekonkrétními výroky opírajícími se
o neznalost problému zařadil mezi ostatní velmi slabé protivníky dr. Rýce.
Tento svůj dojem jsem ale nepřeceňoval, neboť nevím, jak já sám bych se
cítil před televizní kamerou a co bych tam zplodil za „myšlenky“. Více
jste mě ale zklamal svým krátkým dotazem na pana Kňourka z 22. října 97.
Nijak jsem se ovšem nepozastavil nad zkomolením svého jména - jsem na to
jednak zvyklý a za druhé by bylo malicherné se tím pohoršovat. Dotkla se
mě však Vaše ničím nepodložená ironie, se kterou jste mé příspěvky na diskusní
stránce označil za „všezahrnující kritiku“. Pokud jako autor vím,
nikde v oněch čtyřech příspěvcích ani nenaznačuji, že bych je považoval
za všezahrnující. Naopak, na několika místech tam výslovně zdůrazňuji,
že jde pouze o vyjádření mého soukromého názoru na některé případy tzv.
kritiky AM (a hlavně homeopatie), že si nečiním žádný nárok na neomylnost
svých tvrzení a že příspěvky mají být považovány pouze za výchozí text
pro budoucí, tentokrát již zasvěcenou, diskusi na dané téma. Příspěvky
si rovněž ani v nejmenším nehrají na vědeckou práci, jsou jen polemickou
úvahou týkající se pouze toho, na co jsem zatím narazil, a proto jsem ani
nepovažoval za nezbytné provádět nějakou důkladnější rešerži. A tak jsem
Váš článek „neignoroval“, jak mne neprávem osočujete, pouze jsem na Váš
článek nenarazil a tak jsem se o něm ani nemohl zmínit. To se nyní pokusím
napravit. Myslím však, že jeho význam značně přeceňujete, když tvrdíte,
že „v něm jsou diskutovány mnohé problémy, které“ mě „trápí“.
Onen článek mi v podstatě dal odpověď na jedinou otázku, která mne však
příliš netrápila - na otázku, za jakého vědce Vás mám zatím považovat a
jak to souhlasí s mou dřívější představou o Vás. Ostatně i ona zbytečná
ironie Vašeho kratičkého dotazu mi napovídá, že se asi dosud nemůžete zbavit
oné - v naší zemi bohužel tak rozšířené - intolerance ke každému, kdo má
jiný názor než Vy sám, a že tedy asi budete i dobrou živnou půdou pro dogmatismus.
Nyní však k onomu Vašemu článku. Výslovně zdůrazňuji, že mé následující
vyjádřené názory jsou čistě osobní, sám je rozhodně nepovažuji za všezahrnující
a nečiním si žádných nároků ohledně jejich vědeckosti a neomylnosti. Podobně
by také měly být brány i mé případné výtky a "odsudky" - tedy ne jako kárání
a kázání moralisty, ale jako popíchnutí k úvahám na dané téma (třeba i
etické). Opět tedy je mým úmyslem hodit rukavici do arény všem, kteří mají
k tomu co říci a kteří mají chuť a odvahu skutečně diskutovat. A ještě
formální poznámka: jelikož jste článek nepsal sám, většinou beru v potaz
i Vaši spoluautorku a příslušné zájmeno potom začíná malým písmenem. Není
to tedy výraz neúcty k Vaší osobě.
Když jsem začal číst váš článek, nejprve jsem zajásal. Konečně tedy
opravdová kritika! Velmi exaktně a podrobně diskutujete možná ovlivnění
výsledků klinického pokusu D.T.Reillyho a spol. Má spokojenost a "bezadrenalinový"
stav však velmi rychle zmizely, když jsem si přečetl, že skutečnost vyloučení
36 pacientů (ze 144) z hodnocení (např. pro vynechávky v jejich denících)
vás "vede k podezření na snahu publikovat pouze výsledky, které podporují
hypotézy autorů". Máte snad k tomuto "podezření" nějaké pádnější důvody?
Jestli ano, proč jste je neuvedli? Pokud je však nemáte, jakým právem si
dovolujete veřejně a navíc ve vědeckém článku podezřívat autory původní
práce z falzifikace výsledků? Patrně se Vám tedy líbí pseudopolitické praktiky
některých našich představitelů, kteří svými "kufříky" a právně nenapadnutelnými
veřejně trousenými "podezřeními" sledují své osobní cíle bez ohledu na
to, jaké zlo to může přivodit a jak dalece to odpovídá (nebo odporuje)
(případně i jim známé) pravdě. Tímto způsobem však rozhodně u rozumných
lidí v ceně nestoupnete a pouze si zašpiníte své svědomí. O to více, když
víte, že autoři v publikaci uvedli počty oněch statisticky dále nezpracovávaných
pacientů i s důvody jejich vyloučení. Nemyslíte, že pokud by autoři chtěli
data "upravit", bylo by logičtější a jednodušší příslušné "nepohodlné"
pacienty prostě nepřiznat? A hned vzápětí ukazujete, jak navrácení pouhých
tří pacientů s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" v použité stupnici
do homeopatické skupiny může změnit výsledek ze statisticky významného
na nevýznamný. A já mám opět dotazy. Které tři konkrétní vyloučené pacienty
jste si vybrali? Vždyť autoři jejich výsledky v článku neuvádějí! (Vy ovšem
tvrdíte, že váš příklad "vychází z publikované tabulky původních, statisticky
nezpracovaných dat". Která že to tabulka je???) Co jste mysleli oním
"nijak výjimečným zhoršením 60 mm", když takovéto (a vyšší) zhoršení
z homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ pacient (a pouze 2 z placebo
skupiny), jediný potom vykazuje zhoršení 50 mm (a opět 2 z placebo sk.)
a další 3 nejhorší vykazují zhoršení 30 mm ?!?. Odkud tedy pochází a jak
je náhodný tento váš výběr? Není dokonce zcela vymyšlený? Není náhodou
tato vaše spekulace pokusem o hrubou a pravdě odporující deformaci cizích
výsledků a nemá tím podpořit Vaši hypotézu? Nebylo by dokonce možné označit
tuto část vašeho článku za účelovou demagogii uvedenou s předpokladem,
že si většina vašich čtenářů původní publikaci nepřečte a tak vám bude
věřit? Vaše "podezření" je o to nesolidnější, že sám jistě velmi
dobře víte, že vyloučení určitých měření, která očividně nesplňují požadavky
na jistou standardnost provedení (např. nepořádně vedené záznamy z nichž
hodnocení přímo vychází, jiné onemocnění pacienta během sledovaného období,
léčba jinými homeopatiky a co já vím co ještě) je u malých souborů sledovaných
objektů (jako zde pouhých 144) daleko méně napadnutelné, než jejich bezmyšlenkovité
zahrnutí do celkového hodnocení. Vždyť byl sledován pouze rozdíl mezi placebem
a zkoumaným homeopatikem a nikoli např. vliv nepořádnosti pacienta nebo
vliv jeho dalších onemocnění či jiných hom. léků na tento rozdíl! Stejně
tak mne zaráží, proč vás natolik překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením
pacientů s květnovými a červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině.
Samozřejmě, že počátek obtíží může mít vliv na celkové výsledky a mělo
by se to diskutovat, vy však problém předkládáte opět jako víceméně jisté
podezření. Mohl byste mi však říci, jak byste technicky zajistili současné
splnění takových důležitých kriterií, jako je např. minimalizace ovlivnění
výsledků zásahy experimentátora (přiřazení do skupin snad kvůli tomu znal
jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení pacientů ve skupinách z
výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo k výraznějšímu porušení
rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů a žen, zastoupení věkových
skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete nesplnitelné a účelově ignorujete
objektivitu praktických obtíží při provádění takovýchto experimentů.
Takovéto důkladné spekulativní rozpitvání výsledků pokusů však má ještě
další - tentokrát daleko obecnější - rozměr. Na místě je totiž otázka,
do jaké míry jsou vlastně statistické metody používané běžně v klinických
výzkumech spolehlivé. Zda ve většině případů (kdy počet sledovaných biologických
objektů nepřesahuje řekněme tisíce a nezahrnují se přitom nejrůznější vnější
podmínky) nejsou výsledky pouze naznačením možné účinnosti či účinků studované
látky? Zde se asi shodneme. Myslím, že pro člověka s vyvinutějším exaktním
myšlením je většina prováděných jednotlivých biologických experimentů jako
průkaz nějakého tvrzení nedostatečná (byť statisticky významná) a je nutné
příslušné závěry potvrdit dalšími a dalšími výsledky. Praxe, a zvláště
pak klinická, však ukazuje, že většinou tak přísní být nemusíme. Přesto
si však obvykle cením daleko více závěrů metaanalýz (jako např. Kleijnenovy),
než výsledků jednotlivých, byť velice pečlivě provedených pokusů. Ale ani
závěry oněch metaanalýz nemusí být, samozřejmě, nezvratné a správné.
V závěrečných odstavcích diskutované kapitoly "Klinické pokusy" napadáte
jiný článek D.T.Reillyho a spol. ("Is evidence for homeopathy reproducible?").
S vašimi kritickými závěry jsem zpočátku naprosto souhlasil. Bohužel však
jen do chvíle, než jsem si originál onoho článku přečetl. Nyní nevím, zda
jste onen článek vůbec prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému
textu a nebo zda používáte "sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu
na kontext vytrhnete jen ty údaje, které jsou pro kritiku vhodné a zcela
ignorujete ty ostatní (včetně např. vysvětlujícího textu apod.). Tak vaše
tvrzení o nepřípustnosti malého počtu pokusných osob (24) by bylo zcela
na místě, kdyby se jednalo o samostatný experiment. Ale již v úvodu (a
poté i na dalších místech článku) se dočteme, že tento pokus je třetí v
řadě a jeho význam tkví v potvrzení reprodukovatelnosti kladných výsledků
obou předchozích, rozsáhlejších testů. Současně je zahrnut i do "minimetaanalýzy"
všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů). Proč jste tato fakta
"opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu zcela izolovaně? Demagogie
takovéhoto typu se velmi výrazně ukazuje ve větě: "Pro Reillyho a spol.
z toho vyplývá závěr: buď homeopatie opravdu funguje, nebo jsou vadné běžně
používané statistické metody". Jak působivé! Ale jen do okamžiku, než
soudný čtenář vaší kritiky zjistí, že k onomu závěru Reillyho nevedly výsledky
sledování pouhých 24 pacientů, ale výsledky všech tří testů jeho skupiny
(202 pacientů) a současně i výsledek Kleijnenovy metaanalýzy více než sta
různých klinických studií homeopatik ze 77% průkazně kladných. Dále uvádíte,
že "za snížení průměrné hodnoty VAS v homeopatické skupině vděčíme ze
44% výraznému zlepšení stavu jednoho z jedenácti pacientů". Není až
tak důležité, jak spekulativně jste dospěl k číslu 44%, zaráží mne však,
že vůbec nediskutujete v této souvislosti fakt, že z 11 pacientů homeopaticky
léčených vykazovali zcela nepatrné zhoršení pouze 2 a 9 jich mělo nepatrné
až výrazné zlepšení, zatímco u skupiny placeba byla situace prakticky opačná.
To vše je velmi názorně uvedeno na obr. 2, ze kterého nepochybně sami vycházíte.
A přesto jste byli schopni napsat, že "stejně tak málo četné fluktuace
převládly v průměrné změně VAS v kontrolní placebo skupině". Vysvětlení
tohoto tvrzení by mne velmi zajímalo. Za čirou demagogii však považuji
vaši poslední větu kapitoly "Klinické pokusy". Zdá se mi totiž naprosto
přirozené, když pacient (a jeho lékař) odhadne léčbu skutečným lékem, pozoruje-li
nějaké zlepšení stavu choroby. Opačně, nedojde-li ke změně nebo dokonce
zhorší-li se stav, hádal bych osobně (jako pacient či lékař) "léčbu" placebem.
Vy to však považujete za "narušení sleposti pokusu". Proč? Vždyť
ke stejnému "narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější
než placebo a pacient (a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat!
Nebo má snad tato věta znamenat vaše další "podezření" např. z úmyslného
prozrazení přidělení léku a placeba již při podání? A proč neuvádíte hlavní
důvod publikování informace o úspěšnosti odhadu lék/placebo? Že by vám
nebyl vhod výsledek naznačující lepší odhad homeopatů (a pacientů) ve srovnání
s "nehomeopatickými" lékaři?
S prvním odstavcem následující kapitoly nemohu polemizovat, neboť nemám
dostatečné další informace a k vámi uváděným již přistupuji po předchozích
zkušenostech s poněkud menší důvěrou. Třetí odstavec mě však popudil a
osobně jej považuji za hanebný a vědce nedůstojný. Nejprve v něm snižujete
vážnost výzkumů v homeopatii pouze na základě faktu, že většina z nich
není publikovaná v tzv. renomovaných časopisech. Já tuto problematiku trochu
rozvádím ve svém www-příspěvku AM-MRA a tak k tomu již mnoho nedodám. Opravdu
si však myslíte, že práce publikovaná v "méně významném" časopisu je apriori
bezcenná nebo alespoň pochybná a nemůže přinést nic, co by stálo za pozornost?
A hned mne napadla další otázka. Jak renomovaný a nadnárodní je Časopis
lékařů českých, ve kterém jste publikoval mnou diskutovaný článek? Za vrchol
podlosti však považuji následující poznámku o tom, že "je zajímavé,
že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy, ...,
bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron".
Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto utrousenou "zajímavost" již nijak
dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve vědeckém článku podsouvat případným
čtenářům názor, že firma Boiron autorské vědecké týmy podplatila a že příslušní
výzkumníci jsou úplatní a nečestní? Máte pro to závažné argumenty? Pokud
ne, jde o nepřímou veřejnou pomluvu a to by si, dle mého, vědec dovolit
neměl. Osobně se divím, že Vám editor právě kvůli této poznámce článek
nevrátil k přepracování. Snižuje to totiž nejen Vaši osobní prestiž coby
nezaujatého vědce, ale i věrohodnost ČLČ jako vědeckého časopisu.
Další kapitola věnovaná představám o mechanismu účinků homeopatik vcelku
odpovídá i mým názorům. V každém případě jste si zde však měli odpustit
své čistě soukromé názory na důvody určitého chování kritizovaných badatelů.
To do vědecké publikace nepatří (nanejvýše pak do diskuse) a můžete tak
vzbudit dojem, že tím chcete ovlivňovat názor nezasvěcených čtenářů. Rovněž
nepovažuji za příliš na úrovni rozepisovat se o "podřadnosti" časopisu,
v němž byla jedna z prací o fyzikálních vlastnostech homeopatických roztoků
publikována. Uvádíte dokonce, že tento časopis měl v r. 91 IF "jen"
0.061. Dovolte, abych Vám sdělil, že ČLČ není a nebyl SCI sledován vůbec
a tudíž žádný IF ani nemá. Přesto v něm svůj kritický přehledný článek
publikujete. Má to snad apriori něco vypovědět o kvalitě vaší práce?
Nicméně vřele vítám, že v této kapitole také velmi konkrétně diskutujete
nepodloženost až nesmyslnost představ některých příznivců homeopatie, kteří
je často navíc uměle roubují na dnešní vědecké (ne)poznatky. Sám jsem v
době psaní svých 4 www-příspěvků narazil na vámi citovanou práci MVDr.
Chmelaře a byl jsem v šoku nejen z jeho odborné nezpůsobilosti v oblasti,
kterou v argumentaci používá, ale hlavně z toho, že jako jediný zdroj svých
fyzikálních znalostí uvádí populárně vědeckou knížku pro mládež. Tenkrát
jsem nenapsal do příslušného časopisu (Fol.Homeopat.Bohem.) velice kritickou
glosu jen a jen proto, že by to bylo příliš opožděné (o více než rok).
Osobně se totiž domnívám, že takovíto "homeopaticko-vědečtí" nadšenci poškozují
homeopatii v očích vzdělaných lidí daleko více, než všichni "skeptici"
dohromady. Vcelku však nepochybuji o alespoň relativně dobrém úmyslu autora
a o jeho laickém nadšení.
Poslední kapitolou vašeho článku je Závěr. Začíná slibně v tom smyslu,
že v prvním odstavci shrnujete hlavní odborný obsah článku. Zaráží mne
ovšem, že zde výrazně opouštíte přísná kriteria na přesnost a důslednost
ve vyjadřování, kterou víceméně požadujete od ostatních. První věta druhého
odstavce obsahuje váš dohad, pro který v článku neuvádíte žádné argumenty.
Do závěru by tedy patřit neměla, na to jste měli použít spíše diskusi,
když už musíte své nepodložené (a nepodložitelné) domněnky zveřejňovat.
Druhému odstavci by navíc rozhodně prospělo, kdyby neobsahoval onu poznámku
o firmě Boiron. Nemohu si pomoci, ale kdybych měl váš článek považovat
za opravdu vědecký, příslušná poznámka by působila přinejmenším rušivě.
Navíc však, kromě jiného, může též vést k domněnce, že veškeré studie někým
sponzorované jsou poplatné. Kdyby to byla pravda, obávám se, že naprostou
většinu klinických studií léků bychom museli považovat za nevěrohodnou.
A kdo by potom ony studie měl financovat? Pokud byste vyhověl mým požadavkům
na 2. odstavec, vlastně by z něj nic nezbylo. A přitom, co se týká oněch
Vámi kritizovaných teorií, je z článku co shrnovat! Třetí odstavec obsahuje
velice aktuální a oprávněné otazníky pro vědu a vědce. Zde si Vás dovolím
jen upozornit na fakt, že ve spisovné češtině je plurál od slova homeopat
"homeopaté" a nikoli "homeopati", jak píšete vy. Váš výraz by mohl
někoho uvést v omyl (doufám), že se laciným způsobem snažíte homeopaty
veřejně zesměšňovat komolením názvu. Tím můj mírný nesouhlas s touto kapitolou
(kromě Poznámky) však končí. Zbylé čtyři odstavce Vás, pro mne zcela jednoznačně,
staví na úroveň všech mně dosud známých diletantských a nenávistných odpůrců
homeopatie. Budu se však snažit být stručný (prakticky vše jsem již diskutoval
ve svých www-příspěvcích) a proto své připomínky napíši víceméně telegraficky.
4.odst.: Máte nezvratný důkaz o tom, že se všichni homeopaté dopouštějí
podvodu? Samozřejmě, že úmyslného, neboť "nevědomý podvod" je nesmysl -
to by nebyl podvod. Pokud nemáte, musím Vás považovat za nestoudného nactiutrhače.
...
Které Hahnemannovo tvrzení považujete za 200 let starý omyl a jaké
nezvratné důkazy oné omylnosti můžete uvést (z obsahu článku totiž nikterak
nevyplývají!)? ...
Máte statisticky (nebo jinak) podloženo tvrzení o tom, že nejčetnější
skupinu homeopaticky úspěšně léčených pacientů tvoří lidé s "chorobami
psychosomatické povahy"? Můžete takové choroby konkrétně jmenovat nebo
alespoň exaktně definovat a tak je odlišit od ostatních? Patří mezi ně
také třeba chřipka, angína, plané neštovice, záněty všeho druhu, odřeniny,
proleženiny, zhmožděniny atd. atd., časté a velice úspěšně léčené cíle
akutní homeopatické léčby? Nicméně s vámi souhlasím do té míry, že u nemocí,
se kterými si po dlouhodobé neúspěšné terapii již běžní lékaři nevědí rady
a zařadí je poté mezi tzv. "choroby psychosomatické povahy", je obvykle
konstituční homeopatie jediným běžně známým a navíc mimořádně úspěšným
východiskem. Z tohoto hlediska je tato vaše poznámka pro existenci homeopatie
velkým plus. ...
Máte statisticky prokázáno, že procentuální rozdíl spontánního zlepšení
až samovolného vyléčení chronicky nemocných mezi pacienty neléčenými a
úspěšností léčby homeopaticky léčených pacientů (s týmiž chorobami) je
nevýznamný nebo je nanejvýše na úrovni placebo-efektu? Nepatří věta týkající
se tohoto případu spíše jen mezi Vaše ostatní osobní a zcela nepodložené
názory v článku uvedené? ...
5.odst.: - vyplývá z naprosté neznalosti homeopatické kazuistiky, a
to i přes fakt, že se na ni v 3. odstavečku odvoláváte. Jak a co Vám tedy
mám věřit? Blíže k tématu viz můj www-příspěvek VkAM. ...
6.odst.: - celkově opět nesmysl, který odporuje praktickému pozorování
i "filosofii" homeopatie a vyplývá jen z vaší naprosté neznalosti problému.
Blíže diskutováno opět v mých www-příspěvcích (které byste si snad už konečně
mohl pořádně přečíst). ...
Když už ale stavíte na podobnou úroveň homeopatii s psychoterapií,
zdají se Vám ony pilulky spolu s nezbytným vyšetřením opravdu tak drahé
ve srovnání s "lácí" psychoterapie a léků tam používaných? ...
Ona zmínka o konzumně orientovaných osobnostech, pro které je homeopatie
"ideální", ta je učiněna jen proto, že odsuzovat konzumnost je módní, že?
Nebo snad Vás mám podezřívat z toho, že homeopatické pacienty (myslím tím
statisticky dostatečně reprezentativní vzorek) neznáte a to i přes fakt,
že v závěru homeopatii (a případně i její pacienty) tak relativně široce
posuzujete? ...
7.odst.: Nemyslíte, že by o aktuální terapii měl spíše rozhodovat příslušný
lékař (který má k tomu dostatečné vědomosti a je za zdraví pacienta v podstatě
odpovědný), než třeba biofyzik, jako jste Vy? Koho tedy tímto odstavečkem
varujete či na koho apelujete? ...
Celkem souhlasím s obsahem oné vámi uvedené parafráze ze zprávy A.A.Skolnicka.
Nechápu však onu sebevědomou jistotu autora i vás, když onu proklamovanou
neúčinnost hom. léků považujete za již prokázanou. A to přesto, že naprostá
většina zatímních klinických studií homeopatik ukazuje přesně naopak, tedy
na jejich objektivní účinnost.
Na samotný závěr mé pseoudorecenze si dovolím ještě vyjádřit několik
dojmů vyplývajících pro mne z celkového ladění a koncepce vašeho článku:
Článek je ve svých částech, které lze nazvat odbornými, přínosný a
ukazuje, jak ošidné a složité je "důkazní řízení" účinnosti léků. Dal by
se tedy částečně označit za velice přísnou oponenturu případných přeceňujících
závěrů z výsledků vámi kritizovaných dvou prací. Otázkou však zůstává,
zda byste byl(i) tak přísný(í) a důkladný(í), kdyby se nejednalo o experimenty
s homeopatiky. Značný přínos vidím v kritice pokusů o "vědecké" vysvětlení
mechanismu účinků homeopatik. Zde bych uvítal, kdybyste se tomuto tématu
věnoval podrobněji a kritizoval dále - ovšem teď už bez onoho s vědou nesouvisejícího
balastu, který tam vyplouvá na povrch.
Větší část článku však, bohužel, musím označit za vysoce neodbornou
a za nepřípustnou ve skutečně vědeckém příspěvku. A právě tato část (rozlezlá
i do té odborné) celý článek znehodnocuje a řadí Vás (jako hlavního autora)
mezi pseudokritiky sisyfovského typu. Čemu nebo komu mají sloužit vámi
uváděná "podezření"? Proč jste se dopustili onoho evidentního faulu
s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" a dalších "nepřesností a opomenutí"
v interpretaci kritizovaných článků? A jaká je vlastně koncepce vašeho
Závěru? Pokud jsem pochopil, odbornému obsahu vašeho článku odpovídá (s
výhradami) pouze první odstavec, třetí by potom spíše patřil do diskuse.
Zbytek však je jen nepodložené napadání homeopatie bez souvislosti s předchozím
textem a nutně nastoluje otázku, co vlastně bylo hlavním důvodem napsání
onoho článku.
Na dvou místech jmenujete firmu Boiron v souvislostech, ve kterých
přímo či nepřímo zpochybňujete výsledky výzkumu homeopatik sponzorováním
touto firmou. Nejste ovšem originální. S tímto "argumentem" jsem se již
několikrát setkal. Opět však mám otázku. Proč konečně farmaceutické firmy,
farmaceutické společnosti nebo i akademická pracoviště nějakým rozsáhlým
a objektivním výzkumem (např. podobným mnou navrhované epidemiologické
studii ve VkAM) neskoncují s homeopatií jednou provždy? Alespoň tedy pro
vědeckou komunitu, když už obyčejní lidé jsou tak hloupí a za to placebo
stále více a více platí a riskují tím své zdraví a snad i životy, jak se
můžeme v různých obměnách dočíst ve varováních různých (bio)fyziků, chemiků,
matematiků, farmaceutů, ... Neříkejte, že by např. větší farmaceutické
firmy na takový výzkum neměly finance. Vždyť kolik milionů je musí stát
všechny ty mnohdy stupidní (a často lživé) reklamy jen v ČR! Takto by však
získaly více - odrovnaly by stále větší a větší konkurenci firem vyrábějících
homeopatika (pro Vaši informaci, firma Boiron sice patří mezi ty největší,
zdaleka však není jediná). Že by si tedy odpovědní pracovníci těchto firem
či institucí nebyli jisti výsledkem? To je ovšem v rozporu s naprostou
jistotou jejich protihomeopatických výpadů. Pokud však nemohou (resp. nemůžete)
poskytnout věrohodné negativní výsledky svých vlastních prací, je výše
zmíněná "argumentace" sponzorováním firmou Boiron přinejmenším nesolidní.
A konečně vlastně to první. Název vašeho článku je otázkou. Jasnou
jednoznačnou odpověď však neformulujete (ano, ne nebo zatím nemůžeme rozhodnout).
Ostatně velmi omezený obsah odborné části napovídá, že název je zvolen
značně neskromně. Nicméně styl vaší argumentace - tj. deformování závěrů
vámi zpochybňovaných dvou prací, různá vaše osobní "podezření" a nepodložené
výpady - mne vedou k domněnce, že se čtenáři snažíte vsugerovat názor,
že základ homeopatické léčby nemůže být nic jiného, než placebo-efekt.
Já se Vás však ptám: proč si vysvětlujete homeopatii, jejíž mechanismus
působení se teprve hledá a kterou navíc prakticky ani neznáte, jevem, o
jehož mechanismu také nic moc nevíme? Nebo někdo již vědecky objasnil,
jakými konkrétními pochody (až třeba na molekulární úrovni) placebo na
pacienta působí? A není on účinek placeba (vědou dnes již uznávaný, nebylo
tomu však vždy!) potenciálně dalším naznačením faktu, že dosavadní, víceméně
mechanistický, přístup současné vědy ve Vašem pojetí je pro vysvětlení
všech dnes prokazatelných jevů poněkud nedostatečný a že je tedy na místě
daleko větší skromnost, než jakou projevujete vy "skeptici" při svých suverénních
"vědeckých" vysvětleních čehokoli?
Nicméně o Vaší odborné erudovanosti (myslím biofyzikální, statistické
apod.) nepochybuji a doufám, že na oplátku podrobíte své kritice i mé ostatní
www-příspěvky. Nejlépe opět na diskusní stránce pana Kňourka.
Zdraví Vás a poznání pravdy Vám (i sobě) přeje
Pavel Šiman.
|