Motivace a spálená
země
Jedním z populárních témat diskusí poslední doby, je
špatná finanční situace pracovníků vysokých škol. Se všemi poznámkami učitelů
mi nezbývalo než souhlasit, ale až v nedávné době jsem, myslím, plně pochopil
o čem jsou všechny ty nářky nad nízkými platy. Nevím, zda čísla, která
uvedu dále jsou úplně pravdivá, nicméně nemám důvod nevěřit zdroji, který
mi je sdělil. Pokud však přece jen jsou níže uvedené odhady příliš pesimistické,
žádám příslušné osoby, aby mě na to upozornily, abych mohl v příštím čísle
zjednat nápravu.
Nuže: Vědečtí pracovníci vysokých škol často lkají nad tím, jak nedoceněná
je jejich práce. Mnoho lidí se domnívá, že je to pouhé fňukání několika
rozmazlených jedinců, kteří nejen že nic nedělají, ale navíc se přiživují
na nekřesťanských daních, které ostatní, nestátní, zaměstnanci platí. V
poměrně nedávné době jsem se setkal s člověkem, který mi sdělil některé
fakty ohledně platů učitelů na vysokých školách, které ukazují, že jakékoliv
poznámky tohoto typu jsou jen nejapným plácáním, způsobeným neznalostí
poměrů. Abych uvedený zdroj citoval přesně: Profesoři, kteří nemají
daleko do důchodu a mají odpracovány potřebné roky, mohou mít kolem 20-25
tisíc měsíčně. Ostatní starší zaměstnanci kolem 15-18 tisíc, nástupní plat
asistenta je 6300Kč. Doufám, že uvedené hodnoty (mimochodem v Praze
je možné za 6000Kč měsíčně sehnat bydlení 1+1 na sídlišti Háje, tj. cca
40 minut metrem od centra), nenechávají nikoho na pochybách o tom, že české
vysoké školství je v opravdové krizi.
Jde totiž o to, že platy, které jsem uvedl (ač doplněny příspěvky ze
všech možných i nemožných grantů) nemají naprosto žádnou šanci udržet na
vysokých školách nikoho jiného než vysloužilé pracovníky, kteří, zejména
vzhledem ke svému věku, nikde jinde uplatnění nenaleznou. (Pro dokumentaci
lze uvést např. fakt, že student, pracující na vedlejší pracovní poměr
u firmy vyvíjející software pro WindowsNT, může mít plat až 150Kč-hodinu)
To ovšem znamená, že je-li např. na elektrotechnické fakultě ČVUT nejvíce
zaměstnanců ve věku 58-60 let, během deseti patnácti let nebude mít na
příslušné fakultě kdo učit. Protože vyučování na vysoké škole není něco,
co by se člověk mohl naučit dělat dobře během jednoho dvou měsíců. Opravu
dobří učitelé, se umění naučit učí celý život.
Ale situace je ještě mnohem katastrofičtější. Stejně špatné, ne-li ještě
horší je, že upadá celková úroveň i doktorandského studia, které by mělo
připravovat vynikající studenty na vědeckou a pedagogickou praxi. Na některý
fakultách, kde setrvání v této etapě studia vyžaduje jisté úsilí, se k
doktorandskému studiu odhodlá jen několik opravdu zanícených (ovšem i jejich
počty jsou omezovány katedrálními rozpočty) a jejich úroveň je možné, vzhledem
k daným podmínkám, označit za více než slušnou. Existují ovšem i fakulty,
na nichž se jejich vlastní studenti o doktorandském studiu vyjadřují ve
smyslu, že je to příležitost pro lemply kteří si chtějí odložit vojnu,
nebo pro holky, které studiem tráví čas mezi první menstruací a porodem.
Za uvedených podmínek je ovšem opravdu udivujicí, že si české vysoké školství
dosud uchovává poměrně vysokou úroveň.
Dodat k tomuto problému lze snad jen tolik, že pokud se velmi rychle
nezmění vztah státu k vysokoškolským pracovníkům (aby byli na vysoké školy
lákáni špičkoví vývojoví pracovníci působící v soukromém sektoru, tak,
že budou přeplaceni - když už ne finačně, tak alespoň prestiží svého zaměstnání,
jak je tomu zvykem v civilizovaném světě), ocitne se tento stát ve vzdělávacím
vakuu, kdy tisíce mladých lidí si budou vědomy, že bez vysokoškolského
vzdělání nemají na trhu práce žádné uplatnění, ale bohužel zde nebudou
instituce, které by jim potřebné vzdělání mohly poskytnout. Pak si možná
někteří jedinci uvědomí, že i populistické žvásty o spálené zemi,
mají své opodstatnění.
|