V hloučku poznávám jenom Davida Matyáše (obchod@seznam.cz), zatím se těch, kteří přislíbili pomoc s organizováním protestního shromáždění, sešlo jen pár. Většinou studenti. David píše na zadní stránku vytištěných mailů jejich jména a čísla mobilních telefonů. Asi za čtvrt hodiny mi předává agendu a vydává se s desítkou potenciálních pořadatelů zmapovat plánovanou trasu večerního průvodu.
Zvědavě pozoruji stavitele pódia (Action group, s.r.o.), při práci klejí a nadávají si, nicméně jim to jde docela od ruky - začínají logicky od střechy, která je pomocí čtyř heverů a zvednuta a jeviště začíná vypadat, jako že by mohlo být do večera hotovo.
Prostředí pro happening je vybráno skvěle - vpravo se tyčí raketoid žižkovského vysílače, před nosem Flora, vlevo Olšanské hřbitovy a za nimi - symbolicky ponurý telekomácký hrad. Kolem mě prohánějí ranní pejskaři své pejsky a pejsci zase své pány. Občas do toho sněží, a o řádské zimě už se nedá pochybovat.
Konečně se vrací skupina pořadatelů, cestou nabrali posily, takže se zdravím s Jirkou Anderlem (návrh loga AmberZine, jinak též www.comin.cz). Rozdáváme si žlutomodrá trička a rozcházíme se za svými záležitostmi.
Přichází první ze "svaté trojice" - Ivoš Lukačovič a nese asi 30cm tlustý štos papírů, na nichž jsou drobným písmem vytištěny podpisy pod peticí. Prý se jejich počet během dneška přehoupl přes 100 tisíc! Ptám se ho na poněkud opožděnou reakci IS providerů - údajně se páteční schůzky s M. Čupou zúčastní i zástupci NIXu - opět tedy jedna novina.
Ondřej Neff přiváží v zavazadlovém prostoru své limousiny dlouho utajované překvapení - metrového pavouka v barvách Telecomu. Pavouk svírá v kusadlech klávesnici, je už na omak hnusný a docela těžký, takže ho musíme nést tři. Tím třetím nosičem je Roman Lipčík, který happening bude moderovat.
Závěrečná, lehce chaotická bojová porada. Každý z dvacítky pořadatelů se cítí býti inženýrem přes dynamiku davů, ačkoliv si např. nikdo netroufne odhadnout, kolik lidí přišlo a ještě přijde (údajně něco přes 2000).
Rozdělujeme se do pěti skupin, každá má na starosti určitou část parku. Vychází na mě klíčová pozice u záchodků na okraji svahu, odkud budu se svými kolegy přemlouvat jednotlivé rušivé elementy, aby se nespouštely zkratkou ze strmého kopce, alebrž se ubíraly civilizovaným, předem určeným směrem. Rozdáváme nálepky, upevňujeme na stromy improvizované odpadkové koše a stěhujeme zátarasy.
Demonstrace Internet proti monopolu, první opravdu masová off-line sešlost uživatelů u nás, začíná.
Po kytaristovi, jehož jméno jsem bohužel zapomněl, vystupuje na jeviště Ondřej a vítá účastníky. Opakuje již známá fakta, jeho projev je stručný a jasný. Telecom udává, že průměrná délka hovoru je jen dvě minuty (!) - jak je vidět, luxus delšího pokecu na nás čeká až v příštím tisíciletí.
Lipčík pak postupně vítá Ivoše a Patrika Zandla. Ivoš zmiňuje události roku 89 - od té doby poprvé se občané této země opět starají o své věci přímo - slova lehce patetická, ale vhodná pro tuto chvíli. Zandl podotýká, že je organizátorům protestu často vytýkáno, že nebojují za všechny ostatní, lid neinternetový, který přece zdražováním také trpí - a vysvětluje, proč tomu tak není. Krátkou zdravici pronáší šéfredaktor Softwarových novin Petr Koubský - vstupujeme do informační společnosti - i tohle jsou její projevy, na které si budeme postupně zvykat.
Obsah jednotlivých vystoupení možná zkresluji, v nejlepším si mě totiž vybírá za svůj terč reportérka z Profitu se zjevnou snahou vypáčit ze mě nějaké informace . Pouštím se do vysvětlování, o co že tu vlastně jde, ona vytahuje diktafon a já se přímo ukázkově zakuckávám. Naštěstí na můj nesouvislý projev navazuje Michal Krsek (lide.pinknet.cz), takže si snad paní redaktorka nějaký ten materiál odnese.
Iniciátoři petice poté předávají podpisy V. Mlynářovi, který má v parlamentu na starosti petice a takové ty věci a rovněž figuruje v jakýchsi komisích pro telekomunikace. Mlynář slibuje, že se o věci Internetu zasadí -budeme si to pamatovat- a také ujišťuje účastníky, že jejich bojkotu nechce zneužít pro vlastní propagaci (opravdu?).
Když už jsme u těch politiků, v jedné z prvních řad poznávám Dienstbiera.
Mraky se stahují nad telekomáckým hradem, který, potemělý, očekává vývoj věcí příštích. I představuje Ondřej svého monopolního pavouka a vysvětluje, proč si měli účastníci s sebou na demošku vzít alespoň tři metry prádelní šňůry: "Provaz vezmeme, uděláme smyčku a zavěsíme kolem krku" což názorně předvádí. "To bude mrtvejch" komentuje vedle mě Michal. "Opačným koncem navážeme spojení s pavoukem a dalšími účastníky sítě."
Průvod se dává do pochodu.
Náhodou potkávám Pavla Kotena (AmberZine, Zbraně Avalonu) - je to opravdu náhoda? Těžko, spíš další doklad toho, že je náš Internet malý tak, že se všichni navzájem známe. Postupujeme pomalu po cestě a uzavíráme průvod. Ve chvíli, kdy poslední demonstranti opouštějí vrch, ocitá se čelo průvodu v polovině Olšanské ulice (která budiž od nynějška zvána třídou Monopolů).
Koordinace pořadatelů kupodivu funguje, Davidova skupina na nás čeká u východu z parku, společně vyrážíme k budově SPT. Kdo projíždí tou dobou Olšanskou, užívá si pohled na pomalu kráčející masu uživatelů, držících se špagátku jako na vycházkáce mateřské školy a na vedle nich klusající řadu žlutých michelinových nafukovacích mužů.
Na přechodu před parkovištěm Telecomu usměrňujeme dav, aby se nevrhal pod projíždějící tramvaje. Nebýt městské policie, kterou projíždějící řidiči respektují přece jen o něco více než naše žluté maškary, nevím nevím.
Dav má opravdu zvláštní, poněkud sirupovou dynamiku. Když přechází ulici, je obtížné ho přetrhnout a jeho amputovanou část přesvědčit, aby dala přednost autům. O to horší je dav dělit, pokud je celý po délce propojen asi kilometrovou šňůrou.
Naštěstí jsou tramvajové koleje překonány, spojení znovu navázáno a znovusjednoceni se ocitáme před nechutně obří budovou SPT, kde už zní "Nechceme Telecom" apod.
Bohužel, nedaří se mi dostat na nějaké rozumné místo, ze kterého bych měl přehled, takže následující události jsou bez záruky a zprostředkované. Neff předává pavouka a petici představitelům Telecomu a dochází k ostudnému incidentu - Michal Čupa, vyjednavač Telecomu, je zasažen žvýkačkou(?) jednoho demonstranta.
Televizní štáb je při tom.
Organizátoři poté opakovaně vyzývají dav k rozchodu. Lidé se váhavě, avšak již bez dalších problémů rozcházejí, na zemi po nich zůstávají ležet provazy a letáky, které my, stále ještě pořadatelé, hbitě uklízíme. Jakési babičky se snaží zjistit, zcela zjevně zmateny heslem na našich hrudích, na čí straně skutečně stojíme: "To vy jste ty, co zdražujou?" - "Ne, ty, co jim v tom chtěj zabránit.", vysvětlujeme důchodkyním.
Vracíme se na kopec, kde ještě chvíli diskutujeme s Ondřejem. Děkuje nám za účast: "Ty trička si vyperte a schovejte, protože ještě není vyhráno!"