Pomluvy Vollovy metody a její příčiny

Pomluvy Vollovy metody a její příčiny

Milan Zkoutajan

Moravská Třebová

Bohužel stále častěji jsme svědky neoprávněných a hlavně nezdůvodněných kritik Vollovy metody.Setkáváme se jak s přímou kritikou metody, tak i s nepřímou kritikou metody přes homeopatii. Typickým případem je článek doktora Stephena Barretta předsedy americké organizace Quack Watch nazvaný " Homeopatie : Dokonalý podvod ". V tomto článku najdeme stať označenou " Elektrodiagnóza ". Část textu z této statě budu citovat :

Tato procedura se nazývá "elektroakupunktura podle Volla (EAV) ", "elektrodiagnóza" nebo "elektrodermální screning " a začala být používána během sedmdesátých let Dr. Reiholdem Vollem, západoněmeckým lékařem, který vyvinul původní přístroj. Mezi další modely patří "Vega", "Dermatron ", "Accupath 1000 " a " Interoo ". Jejich zastánci tvrdí, že tyto přístroje měří narušení toku "elektromagnetické energie " podél tělesných "akupunkturních meridiánů". Ve skutečnosti jsou to přístroje , které měří elektrický odpor pacientovy kůže při doteku sondou. Každý přístroj obsahuje nízkonapěťový zdroj. Jeden vývod přístroje vede k mosaznému válci pokrytého navlhčenou gázou, který pacient drží v ruce. Druhý vývod je připojen k sondě , kterou se operátor dotýká "akupuntkurních bodů" na pacientových nohou nebo na druhé ruce. Tím se uzavře elektrický obvod a přístroj registruje tok elektrického proudu.

konec citace

Na tento článek se pak odvolává množství kritiků. Výsledkem těchto akcí je šíření nesmyslů negativně ovlivňujících výzkum a vývoj v této oblasti. Citovaný text naznačuje, že se celým problémem vine jako spirála fenomén úzké specializace. Autor článku je zřejmě specialista v medicíně, ne však elektrotechnice nebo fyzice. Nechci v žádném případě problém dostat do polohy, kdy bude tvrzení proti tvrzení. Pokusím se proto provést rozbor, který je doplněn poznatky z měření.

Vezmeme jakýkoliv přístroj určený pro aplikaci Vollovy metody. Přístroj aplikujeme na pacientovi dle návodu s tím rozdílem, že vzniklé průběhy napětí a proudu budeme registrovat paměťovými osciloskopy. První osciloskop registruje průběh napětí a druhý průběh proudu. Pro registraci napětí je použit speciální přípravek umožňující snímání napětí v akupunkturním bodě. Pokud provedeme úkony jak jsou naznačeny v citaci kritického článku zjistíme, že po přiložení hrotu vzniká v místě dotyku napěťový skok dosahující výšky čela cca 6 V. Průběh proudu je nelineární přesněji řečeno má exponenciální půběh. Průměrnému elektrotechnikovi je známo, že nelinearitu proudu způsobuje kapacita vřazená do obvodu kterým protéká elektrický proud. Záznam průběhu proudu jednoznačně vyvrací tvrzení autora kritického článku o měření odporu. Je možné pouze připustit, že jde o nepřímé měření impedance celého segmentu těla, kterým proud prochází. I tato definice je nepřesná, neboť nerespektuje existenci tzv. přechodového děje. Tím se rozumí krátkodobý děj mezi dvěma ustálenými stavy. Za ustálený stav se považuje takový stav , při němž ani napětí ani proud na jednotlivých prvcích nemění svoji hodnou. Záznam proudu jednoznačně prokázal, že se proud během měření mění, je proto nutné okamžik po dotyku sondy definovat jako přechodový děj. Pokud se toto tvrzení kritikům nelíbí je to jejich problém. Samo o sobě přivedení napětí do bodu způsobí přechodový děj, neboť v bodě původně napětí nebylo.Jde tedy o změnu stavu, která má v elektrickém obvodu následky. Pod tíhou důkazů z měření je nutné poopravit nároz autora kritiky (jenom jeho) v tomto smyslu :

Heterogenní prostředí tkání je kombinovaným vodičem elektrického proudu.Z hlediska vedení proudu mají buňky a mimobuněčná tekutina odlišné elektrické vlastosti.Zatím co odpor mezibuněčné tekutiny je zřejmě odporem druhého řádu, u membrán má charakter impedance. Stejnosměrný zaváděný proud protéká pouze přes činný ohmický odpor, impedance tvoří v jeho průtoku překážku.
Čelo napěťového impulzu nabíjí kapacity ve zmíněných impedancích. Na těchto impedancích v oblastech průtoku elektrického proudu pak vznikají napětí dle Kirchhoffova zákona uměrné impedanci. Vznik těchto napětí pak ve svém důsledku ovlivňuje průtok proudu a má vliv na průběh přechodového děje.
Vollova metoda resp. její apliakce monitoruje mimo jiné průběh přechodového děje ,monitoruje tedy závažnou informaci o stavu dvouvrstvé dipólové matrice. Ta jak je známo generuje potenciálový gradient mezi extra a intracelulárním prostorem. Dává tedy nepřímé informace o mechanismu sodíko-draslíkové pumpy.

Je mi líto, ale musím konstatovat, že toto kritici vůbec nezaregistrovali. Vzájemnými odkazy na literaturu se pouze neinformovanost v tomto směru prohlubuje. Dostáváme se do efektu, kterému se říká " fenomén literatury ". Důsledkem tohoto fenoménu je fakt, že vědečtí pracovníci v důsledku honby za novou literaturou a její studiem nestihnou použít vlastní mozek a vytvořit vlastní názor. Je pochopitelné, že žádný odborník se neobejde bez literatury, neboť literatura je odrazem vývoje ve světě. Je nutno dodat, že prudkého vývoje. Nikdo však nezaručí, zda právě prudký vývoj nebyl příčinou mylných úvah (jako např., že Vollova metoda je založená na měření odporu). Bohužel fenomén literatury se negativním způsobem projevuje i při hodnocení prací, kdy velmi slabá vědecká práce bez vlastního názoru či polemiky ,ale hojně doplněná citací literatury, je pro hodnotitele nadprůměrná.
V následujícím textu se pokusím svá tvrzení dokumentovat.
V literatuře i na odborných seminářích tvrdíme, že obecně každá buňka je schopná vytvářet akční potenciál, pokud sodíkové ionty protékají z mezibuněčného prostředí do buněčného a na druhé straně draslíkové ionty tečou v opačném směru. Máme pocit, že je dostatečně vysvětlen proces " jak otvírat dvířka " membránové matrice. Rozvíjející se nádorová onemocnění, ale i onemocněnění typu diabetes mellitus typ II hovoří o opaku. Navíc do celého problému prosakují názory patologů, které vlivem úzké specializace problém přímo vyostřují. Mám pocit, že problém "jak otvírat vrátka" membránové matrice nevysvětluje ani model sodíko-draslíkové pumpy. Ten opomněl existenci polarizace vlastní membrány. Pokud vezmu v úvahu tvrzení o koncentračním gradientu mezi extra a intracelulárním prostorem, pak polarizace membrány je důvodem k porušení funkce sodíko- draslíkové pumpy, což se v praxi nenastává. Je proto nutné přejít k jinému výkladu, který by byl nekonfliktní.
Celý mikroproces " otvírání dvířek " může být vysvětlen vlnovou teorií. Protože je dipólová matice memrány polarizována, můžeme říci, že vytváří " potenciální bariéru " mezi extra a intracelulárním prostředí. Tato potenciálová bariéra musí bý redukována zhruba na třetinu své původní hodnoty. Tak bude umožněno sodíkovým iontům téci do buňky. Za tímto účelem je nutné dipóly depolarizovat. Depolarizace nastane pouze tehdy ,jestliže absorbují adekvátní množství energie z okolí buňky nebo z buňky samé.
Předpokládejme, že dipól se nachází v základní energetické hladině a absorbuje kvantum energie hv. Aby toto bylo pravda, musí být dodržen princip dvou-vlnné interakce, což ve skutečnosti znamená, že musí existovat shodnost frekvencí tedy frekvence dipólu s frekvencí energetického kvanta. Tímto energetickým kvantem je dipól depolarizován a otáčí se do nového postavení. Z pohledu kvantové mechaniky říkáme, že dipólové částice jsou excitovány z kvantového stavu E0 do kvantového stavu E1. Zmíněná rotace dipólu redukuje potenciálovou bariéru na třetinu hodnoty, která umožní sodíkovým iontům téci do buňky. Můžeme říci, že buňka je excitována. Podobně u nervové buňky říkáme, že je podrážděna.
Excitovaný stav dipólů je za normalních fyziologických okolností nestabilní. Má snahu se vrátit zpět do základního stavu během časového intervalu, který nazýváme relaxační dobou. Pokud se však dipól vrátí do základního stavu přebytek energie hv se vyzáří z jeho prostředí. Proces se označuje jako repolarizace.
Za určitých okolností může být takto vyzářená energie absorbována okolní buňkou. Určité podmínky jsou , že buňka má přesně tutéž frekvenci jako vyzařované spektrum energetického kvanta.
Proces může být opakován k další a další buňce. Tím se vytváří tajektorie (obecně řečeno shluk buněk), které mají přesně tutéž velikost kvanta hv. Tento shluk buněk tvoří meridián nebo-li akupunkturní dráhu případně Vollovu dráhu.
Pokud máme vyjádřit resp. popsat akupunkturní dráhu pohledem kvantové mechaniky, pak musíme konstatovat, že akupunkturní dráha není nic jiného než kvantum energie E = hv, které teče od buňky k buňce se shodnou frekvencí.
Zde je na místě upozornit, že tok energie E = hv není okem postřehnutelný. Navíc patolog pracuje s mrtvým tělem, kdy tento pohyb energetického kvanta již neexistuje. Vyjádření patologů k akupunkturním drahám je nesmyslné a snese srovnání, kdy patolog pitvá koaxiální kabel od televizní antény jen proto,aby našel obrázek hlasatelky.
Uvedená trajektorie není rovnoběžná s povrchem kůže.Buňky ,které jsou těsně u povrchu kůže pak nazýváme buňkami aktivních bodů na meridiánu a jsou předmětem dotyku sondy při aplikaci Vollovy metody.

Vollova metoda nepřímo monitoruje stav dipólu, který je vždy dynamický, vzhledem k tomu, že je ovlivněn vibračními a rotačními pohyby dipólových částic.
Dává částečnou informaci o dynamickém stavu v segmentu těla.
Všeobecně lze shrnout, že každá buňka leží na určité trajektorii (meridiánu) a má specifickou frekvenci - frekvenční spektrum. Pokud si tuto skutečnost uvědomíme, můžeme pochopit, že např. dráha žaludku je dráha přes kterou teče kvantum energie , které má tutéž frekvenci jako je frekvence energetických kvant žaludečních buněk.To je značné zjednodušení. Ve skutečnosti samozřejmě existuje velmi mnoho subfrekvencí různých částí žaludeční tkáně. To však není v rozporu s uvedeným výkladem.

Logická úvaha mě vede z následujícímu závěru. Celkové pohyby každé částice, každé buňky každého orgánu nebo žlázy vyjadřuje vlnová forma. Každý orgán v těle má svoji vlnovou formu. Jakákoliv odchylka od vlnové formy určitého orgánu a každá změna hodnoty jeho frekvence indikuje disfunkci orgánu.
Vollova metoda jako zatím jediná nepřímo reaguje na změny vlnové formy. O tom zda člověk bude zdravý či nemocný rozhoduje velikost narušení dynamické rovnováhy kvantového systému nebo lokální termodynamická nerovnováha kvantového systému případně poměr toku kvantové energie z jednoho kvantového místa na druhé atd. I toto nepřímo registruje aplikace Vollovy metody.

Vollova metoda umožňuje mimo diagnostiky také terapii. Společným znakem těchto aplikací je již zmíněný napěťový skok přesněji pravoúhlý stejnosměrný impulz. U diagnostiky je většinou tento impulz jeden, popřípadě několik. To však záleží pouze na operátorovi, který měření provádí. U terapie jsou jednotlivé pravoúhlé stejnosměrné impulzy elektronicky generovány. Na první pohled se může zdát, že pravoúhlý stejnosměrný impulz nemůže mít spektra. To je však omyl. Spektrální analýza pravoúhlého stejnosměrného impulzu prokázala přítomnost sinusových i kosínusových složek s frekvencí až 2 kHz.

Závěr .

V celém procesu zkoumání stavů při aplikaci Vollovy metody nebylo shledáno nic, co by bylo v rozporu se zákony fyziky případně kvantové mechaniky. Pak je možné konstatovat, že Vollva metoda je metodou funkční a z mnoha pohledu unikátní. Kritici, kteří nepředkládají konkrétní doložené argumenty z měření by měli odložit svoje nemísté kritiky a studovat resp. seznamovat se s dalším využitím metody . Jsem připraven text jakkoliv rozšířit, doplnit obrázky apod. Nejsem však ochoten diskutovat s úzkým specialistou z medicíny, který své mylné názory obhajuje způsobem " Co nevidím , to neexistuje".
Je třeba si uvědomit, že zatím co tady diskutujem se na světě trápí mnoho pacientů, kde by aplikace Vollovy metody pomohla. Uvedu jeden případ z konihy Chybné diagnózy ve vnitřním lékařství. na str. 28 Alexander Meta popisuje osud děvčátka trpícího horečkou, zvracením a bolestmi lokalizovanými v oblasti břicha.S diagnózou appendicitis bylo poukázáno na chirurgickou kliniku, kde po somatickém vyšetření byla diagnoza vyloučena.Děvčátko se pak dalších 14 dní trápilo doma až bylo znovu přijato na totéž chirurgické oddělení, kde byla provedena apendektomie. Apendix byl bez patologického nálezu. Po operaci se však ditě neprobralo z narkózy a bylo v bezvědomí s tonicko-klonickými křečemi a sklinickým obrazem těžké tuberkulózní menigoencefalitidy přeloženo na neurologickou kliniku.

Pokud by v tomto případě byla použita aplikace Vollovy metody - tzv. kvadratické měření, bylo by jednoznačně vyloučeno vše související s apendixem. Zkoumáním průběhu přechodového děje na dráze označované jako " dráha degenerace " by se zjistil atypický průběh přechodového děje atd. Jsou známy srovnávací mechanismy průběhu přechového děje a jeho dopad na elektroencefalograf. Jsem osobně přesvědčen, že v popsaném případě by aplikace Vollovy metody snížila riziko nesprávné diagnózy a terapie.

Reakce na texty p. Zkoutajana (V. Mornstein)

Moje reakce na osobní dopis i další text p. Zkoutajana je v této fázi jen stručná.
Je pravdou, že měření metodou EAV je asi trochu více než měření pouhého odporu, což uznávám za svoji chybu. Na druhé straně nezastírám, že jedním ze smyslů mého psaní je skutečně to, aby společenské prostředky distribuované grantovými agenturami nešly do laboratoří zabývajících se nesmysly.
Nízká čísla reakcí, o kterých p. Zkoutajan hovoří jsou velmi relativní (tč. přes 2000 „hitů“) a přiznám se, že jsem s nimi celkem spokojen. Nemohu konkurovat pornografii, hackerským stránkám nebo třeba Českým drahám.
Snad bych mohl požadovat nějakou specifikaci elektromagnetických polí, která mají být generována alopatickým či homeopatickým lékem.
Jakým způsobem lze generovat homeopatikum pomocí počítače? Lze takto generovat též alopatikum? Nebylo by pak efektivnější používat přímo počítačů místo obtížných laboratorních a klinických testů? Lze takto identifikovat např. kancerogen?
O variantě EAV, kdy pacient drží homeopatikum v ruce, jsem byl písemně informován brněnským homeopatem, který tuto metodu provozuje, což mohu v případě potřeby doložit. Co je měřeno v měřicí kóji obsahující homeopatický lék? Elektrické parametry čisté vody, laktózy, alkoholu, křemičitého písku?
EAV a uznání vědeckou komunitou. Ve vědecké literatuře excerptované za poslední dva roky v databázi Current Contents (řádově milion odkazů na vědecké články z biologických a lékařských oborů) jsem na EAV nenašel jediný odkaz, přičemž zachytávám tu a tam články o elektroakupunktuře - míněno prosté elektrické dráždění akupunkturních bodů. Stejně tak zachycuji vědecké práce týkající se homeopatie. Excerptováno je i několik časopisů specializovaných na alternativní medicínu (nikoliv její kritiku). Metoda uznávaná vědeckou obcí, navíc s tak mohutným diagnostickým a terapeutickým efektem, by asi nemohla zůstat bez světového ohlasu.
Nemohu souhlasit s tvrzením, že homeopatie nemá s placebo-efektem nic společného. Musí mít, tak jako kterákoliv jiná léčebná metoda. Homeopaté a jejich odpůrci se pouze liší v názoru ne velikost podílu placebo-efektu na výsledném účinku.
Kontrola homeopatik pomocí magnetické rezonance je evidentní nesmysl, jednalo se o pokus prokázat, že se homeopatikum vůbec nějak liší od ředidla. Jednalo se tuším o dvě práce, které jsou na jiném místě v Occamově břitvě rozebírány. Je tu i možné vysvětlení K. Suslicka, experta na kavitační děje v kapalinách, které se projevují chemicky (mohu poskytnout desítky odborných článků na toto téma) a mohou být generovány ultrazvukem, laserem, vstřikováním páry do kapaliny a též hydrodynamicky, což je právě významné v souvislosti s tzv. potenciací.
Obhajoba metody dr. Jonáše by musela být podstatně podrobnější a jednotlivá tvrzení doložena i nějakými odkazy a čísly, aby bylo možno zahájit o této věci vůbec nějakou diskusi. Jaký je frekvenční rozsah onoho vlnění generovaného organismem a jaké jsou jeho další parametry? Jak jsou pacienti chráněni před indukcí signálů vnějším, „elektromagnetickým smogem“? Kdo a kdy provedl tu gigantickou práci a určil patologická spektra na dostatečně velkých souborech pacientů. Netvrdím, že nemohou existovat pozitivní výsledky. A co mají tyto případné elektrické artefakty společného s terapií? Není to tak trochu jako léčení srdce modifikovaným signálem EKG po infarktu. Chtěl by si pan Zkoutajan něco takového vyzkoušet na vlastní kůži?

K druhému textu mám následující dotazy, bez jejichž zodpovězení nelze pokračovat v diskusi (autor je možná dobře informovaný v oblasti elektrotechniky, ale jeho představy o buněčné struktuře a biomembránách se mi zdají poněkud vágní):

1. Co se míní napětím v akupunkturním bodě?
2. Co míní autor dvouvrstvou dipólovou matricí?
3. Co autor skutečně zná o generování potenciálového gradientu na membráně?
4. Co má s předchozím společného mechanismus sodíko-draslíkové pumpy.
5. Kde se tvrdí, že obecně každá buňka je schopna vytvářet akční potenciál?
6. Co mají „dvířka membránové matrice“, tedy snad vrátkované iontové kanály, společného s rakovinou a diabetem, respektive se sodíko-draslíkovou pumpou?
7. Proč se hovoří jen o názorech patologů, je-li řeč o biofyzikálním problému. Patologové (spíše anatomové a histologové) navíc nehledají obrázek televizní hlasatelky, ale právě onen koaxiální kabel.
8. Proč by neměla sodíko-draslíková pumpa pracovat proti elektrickému, přesněji elektrochemickému gradientu. Co by jí v tom mělo bránit, když disponuje potřebnou chemickou energií v podobě ATP?
9. Co to je depolarizace dipólů membránové matrice?
10. Jaké dipóly mají v membráně rotovat?

 
Snad se mi podařilo ukázat, že problémů je tu skutečně hodně a že další úvahy o výměně energetických kvant (jakých frekvencí?) se ocitají jaksi ve vzduchu. Moje otázky se pochopitelně týkaly záležitostí, které jsou velmi dobře prostudovány a jejichž výklad v základních vysokoškolských učebnicích je diametrálně odlišný. Možná by bylo na místě, aby si p. Zkoutajan prostudoval nějakou základní moderní učebnici biofyziky, biologie či fyziologie. Možná by případnou další diskusi usnadnilo i to, kdyby autor přiznal svoje vzdělání i své praktické zkušenosti s elektrofyziologickými měřeními, která jsou plná mnoha úskalí a jejichž standardizace (zajisté nutná k bezpečnému rozlišení patologických a fyziologických stavů) je nesmírně obtížná (stačí vzít v úvahu pouze fyziologické změny v pokožce během doby, kdy je přiložena měřicí elektroda, a dostáváme se k možnosti až řádových změn elektrických veličin, např. docela obyčejného elektrického odporu).

V. Mornstein

Vážený pane docente,

(předchozí dopis p. Zkoutajana doc. Mornsteinovi)

pokusil jsem se pročíst vše co obsahují Vaše články na Vaší domovské stránce. Je nutné konstatovat, že jste pro objasnění řadu vědeckých problému udělal mnoho. Na druhé straně je však třeba říci, že Váš styl znepříjemňuje práci mnoha odborníkům, kteří pracují a mají zájem na výzkumně - vývojových spolupracích. Jako titulovaný odborník jistě víte, že práce ve vědě není jednoduchá a vyžaduje často mnoho odříkání. Potom dobře nechápu proč znepřijemňujete život lidem, kteří mají zájem na výzkumu pracovat.

Sám jste se zmínil, že pracujete na úkolech financovaných z grandu. Představte si, že budete léta pracovat na problému a v momentě, kdy se rozhoduje o udělení grandu vystřelí někdo s myšlenkou, že metoda, kterou chcete za přispění grandu analyzovat, je nesmysl nebo dokonce obchod ze lží. Domnívám se, že Vás to nepotěší. Bylo by na úrovni nedělat to, co mi vadí na činnosti druhých. Domníván se , že není nutné předem spálit všechny mosty ke komunikaci ( i když nesporně patříte k nejlepším odborníkům ). Skutečný odborník má mimo titulů navíc schopnost vytvářet mosty ke komunikaci. Nechci oponovat stylu Vašich článků, pouze konstatuji, že moji teorii o spálených komunikačních mostech dokumentují velmi nízká čísla reakcí. Tento stav Vás může uspokojovat pouze dočasně, neboť můžete mít dojem, že jste na vrcholu vědomostí o problému. Každý člověk, který poznal "vrcholové opojení " po něm znovu touží. Na této cestě se však už bez komunikace neobejde.
Jsem přesvědčen, že jste schopen mi na tuto připomínku napsat takovou recenzi, že budu vypadat jako úplný blbec, který skončil ve zvláštní škole. Já se pokusím být rychlejší na napíši Vám něco o Vollově metodě.
Tato metoda není založena na měření elektrického odporu v aktivním bodě, dokonce není založena ani na měření impedance kožního bodu. Podstata je zcela jiná. Doktor Voll resp. jeho spolupracovník elektrotechnik studoval chování akupunkturních drah a zjistil, že dráha je charakterizována podstatnou změnou elektrických vlastností kůže v určitých bodech. Vyhodnocením těchto změn došli oba spolupracovníci k závěru, že původní akupunkturní dráhy mají vlastnosti elektrolytu. Pod tímto dojmem byly postaveny měřící přístroje. Ověřování přístrojů pak způsobilo, že dr.Voll objevil mimo akupunkturních drah i dráhy jiné v současné době označované jako dráhy dr.Volla. S rozvojem elektronografického fotografování podle Dumitreska ( Kil. fotografie s tím rozdílem, že vf. pole je speciálně rozmítané) se povedlo zobrazit i akupunkturní bod. Toto zobrazení potom představy o elektrolytu pozměnilo včetně přístrojů.
Výsledkem snažení dr. Volla a jeho spoupracovníků je přístroj, který pracuje na generování tzv. jednotkového skoku ( známo s regulační techniky). Jednotkový skok se používá pro zjišťování odezvy výstupu regulátoru na změnu na vstupu.
Matematicky jde toto konání poměrně jednoduše popsat speciální diferenciální rovnicí, které se intimně říká přenosová. Je možné provést jednotkový skok přiloženým stabilizovaným napětím nebo proudem. Obvod dráhy na jednotkový skok reaguje náběhem proudu, který lze zobrazit v VA charakteristice. Pokud toto provedeme zjistíme, že průběh chrakteristiky je nelineární. Jeho nelinearnita u fyziologických měření počíná hodnotou zhruba 60 mikroampér. Aby bylo možné hodnoty odečítat, je měří zesilovač s měřícím přístrojem na výstupu konstrukčně upraven nelineární zpětnou vazbou. Toto upořádání umožňuje linearizovat sledovaný průběh. V dnešní době je průběh sledován počítačem, což vede k významnému zvětšení přesnosti. Samostná diferenciální přenosová rovnice resp. její tvar provokuje nahradit původní jednotkový skok periodickým či neperiodickým případně náhodným signálem. I toto je paralela s měřící technikou, kdy se jako náhodný signál pro jednotkový skok používá bílý případně růžový šum. Náhodný signál lze nahradit jakýkoliv náhodným signálem např. i elektromagnetickým polem, který generuje alopatický lék. Potom je relativně jednoduhé kontrolovat průběh odezvy na jednotkový skok. Z teorie regulace víme a praxe to prokázala, že regulační obvod má vždy regulační odchylku, která může mít různé průběhy. Vhodnost léku se pak posuzuje podle toho, zda jednotkový skok způsobil odezvu s průběhem sinusovým nebo zda signál je přirozeně tlumen atd.
Hodnota na měřícím přístroji ukazuje mimo jiné stav na začátku přechového děje způsobeného jednotkovým skokem a stav po několika vteřinách jeho existence (proudová nebo napěťová hodnota).
V teorii metodu Dr. Volla jste tedy prokazatelně neuspěl. VA charakteristika není elektrický odpor. Podobným způsobem lze měřiti vhodnost homeopatik. I homeopatika generují signál, který lze za určitých okolností použít jako jednotový skok. Při těchto zkouškách pacien nedrží lahvičku v ruce, ale homeopatický lék je v měřící kóji nebo je generovaný počítačem.
V souvislosti s EAV hovoříte s vědeckou verifikací. To, že tuto metodu neuznáváte Vy neznamená, že ji neuznává vědecká komunita. Mám k dispozici práce Dipl. ing. Brugemana s odkazy na rozsáhlou literaturu, kdy EAV je srovnávána s tzv. osciloskopickou reflexoskopií používanou v elektrotechnice. Jenom tento pramen ukazuje, že EAV je vědecky uznávanou metodou.
Velmi se mi nelíbí Vaše spojení měřícího přístroje s placeboefektem. Vaši specialitou je vše značně zjednodušit a tím rozmazat skutečnou pravdu. Uvedu příklad citace :

Placebo, tj. např. škrobová tableta, fyziologický roztok nebo slabá vodička může v některých případech nahradit antibiotikum, jednotlivou dávku inzulínu ............

Placebo nemusí být tableta, ale např. stisk prstů, rozsvícení světla ze známého pokusu atd. Text Vás usvědčuje z toho, že nevíte co vlastně placeboefekt je.

Placeboefekt je reakce mozku resp. jeho aktivnit na určitý podnět. Reakce mozku z hlediska elektroencefalografu v době placeboefektu je dostatečně zmapována. Z těchto map vyplývá, že ke zmíněné změně glykemické křivky dojde v důsledku snížení aktivity mozku do oblasti až theta vln, což vede k podstatnému snížení spotřeby glukózy mozkem. To se projeví na glykemické křivce. Placefoefekt lze vyvolat i např. zvukem případně světlem. Homeopatie však nemá s placeboefektem nic společného kromě rozsáhlých debat na téma průběhu.
Nelze souhlasit ani s Vašim tvrzením , že není možné kontrolovat zředěný homeopatický lék. Vlastnosti homeopatického léku lze kontrolovat např. jadernou magnetickou rezonancí přesněji spektrální analýzou rezonancí generovaného signálu.
V souvislosti s EAV docela často hovoříte o dr. Jonášovi. Doknce jste mu položil otázky. Já dr. Jonáše bezprostředně neznám, přesto však za něho s dovolením odpovím . Tzv. ultrajemné vlnění nemá nic společného s EKG nebo EEG. Jedná se o elektromagnetické vlnění generované živým organismem.Spektrální složení tohoto pole odpovídá probíhajícím energetickým transférům uvnitř těla. Každý žádoucí i nežádoucí energetický transfér je doprovázen vznikem elektromagnetického spektra, které se navíc v každém okamžiku skládá a vznikají nová spektra. V dnešní době je část těchto spekter analyzovatelná spektrálním analyzátorem. Spektrální analýzou lze relativně jednoduše zjisti přítomnost vulgárně řečeno "patologického" spektra. Patologický signál má charakter stojaté vlny, které mimo jiné negativní způsobem ovlivňuje stav dipólu buněčné membrány, což ve svých důsledcích vede k změně transféru energií přes buněčnou membránu. Pokud se zabýváte působením ultrazvuku na buněčnou membránu, určitě víte, že kromě klasických mechanismů transférů přes mebránu jsou známy i transféry řekněme kvantové. Zde pak úlohu sehrávají speciální stojaté vlny označované jako solitony - kvazistojaté vlny. Ty jsou neseny např. inzulínem a podílejí se na nastavení selekce transféru přes buněčnou membránu. Patologický signál pomocí superpozice negativně ovlivňuje proces na membráně a vzniká problém.
Jsem přesvědčen o tom, že při čtení těchto řádku se Vám v hlavě zrodila rezence, která vyvrací uvedená fakta. Je mi líto, ale tentokráte neuspějete. Byli jsme rychlejší. Existuje odzkoušená metoda terapie syndromu diabetická noha, která tyto poznatky využívá. Zatím je úspěšná v každém nasazení. Fotomagnetostimulátor odstraňující patologická spektra je chráněn průmyslovým vzorem.
Omlouvám se za chyby a překlepy, neb vše je pod časovým stresem. Úkolem tohoto textu není slohové cvičení, ale ověření zda budete reagovat na reakci. Pokud ano, jsem ochotem s Vámi debatovat na téma vlastnosti homeopatického léku, vliv jeho ředění a kontrola účinků léku.

Mnoho úspěchů Vám přeje Milan Zkoutajan

Boršov 156
569 21 Moravská Třebová 3

Email : nadeje@mtr.cz