Dámy a pánové,

určitě budete souhlasit, že je v zájmu nás všech, aby se náplň vrcholící předvolební kampaně posunula od jepičích afér k diskusi o dlouhodobých problémech rozvoje naší země.
Jedním z klíčových faktorů, které budou rozhodovat o našem návratu mezi vyspělé země civilizovaného světa, bude velkorysost a koncepčnost podpory vědy a výzkumu. Vědecké instituce i přední vědci se v posledních letech opakovaně obraceli na naši politickou reprezentaci s výzvou k výraznému zvýšení státní podpory vědy a výzkumu. Opakovaně upozorňovali na skutečnost, že základní i aplikovaný výzkum jsou v této zemi mimořádně a zcela neopodstatněně podfinancované, že chudý privátní sektor v ČR není schopen roli státu ve financování vědy a výzkumu zastoupit a že tento stav vede k ohromným škodám. Všem nám je jasné, že naše země bude ještě dlouho vynakládat na vědu a výzkum v absolutních číslech mnohem méně, než stejně veliké, bohatší státy západní Evropy. Víme také, že i ostatní oblasti veřejného zájmu zápasí s nedostatkem prostředků. Ovšem relativní podíl hrubého domácího produktu (HDP), který je ze státního rozpočtu na tyto oblasti vynakládán (obrana, sociální zabezpečení, zdravotnictví a školství), je již prakticky stejný jako ve vyspělých evropských zemích. Naproti tomu část státního rozpočtu na podporu vědy a výzkumu je u nás dlouhodobě pouze na úrovni 0.45% HDP, zatímco průměr zemí Evropské unie činí 0.8% HDP a u nejvyspělejších zemí je to přes 1,2% HDP. Podpora vědy a výzkumu u nás se bohužel nezlepšuje: předchozí vláda koncepční řešení z ideových důvodů odmítala a ta současná na řešení neměla dost času. Základní výzkum, hlavně na vysokých školách, ale i na ústavech Akademie věd, resortních ústavech a v knihovnách a muzeích bojuje o přežití. Většina českého aplikovaného výzkumu v průběhu transformace a v rukou chudých podniků už boj prohrála a přestala existovat. Knihovny universit i vědeckých ústavů ruší předplatné nenahraditelných zahraničních odborných časopisů. Studenti i vědci pracují často spíše na historických exponátech než na moderních přístrojích a jejich platy jsou takové, že rodiny mnoha z nich jsou závislé na státní sociální podpoře. Únik mozků v řadě oborů výzkumu a vývoje dosáhl stupně, že zanedlouho nebude mít co unikat. Vzniklé ztráty jsou často nenahraditelné a urgentně vyžadují systémové řešení.
Rozvoj vědy a výzkumu se v naší zemi bohužel zatím nestaly celospolečenskou prioritou, sledovanou veřejností i médii a prosazovanou politickými elitami, jako je tomu ve všech vyspělých zemích. Přitom je zřejmé, že kvalita naší vědy a výzkumu a následně našeho školství a průmyslu, bude určovat budoucí pozici naší země ve strukturách Evropské unie. Nejenom legislativní a ekonomická kompatibilita, ale především naše schopnost dosahovat vysoké úrovně vzdělání lidí, schopnost vytvářet nebo aktivně přejímat nové technologie a rozvíjet průmysl, produkující „chytré výrobky“, bude určovat životní i kulturní úroveň naší země v integrované Evropě. Vývozem laciné pracovní síly a surovin nemůžeme v dnešní globální ekonomice konkurovat. Jsme přesvědčeni, že právě teď, v době před parlamentními volbami, kdy se nadlouho rozhoduje o budoucím charakteru našeho státu, musí vedoucí politické síly jasně formulovat své koncepční záměry ve strategických oblastech národního života. Věda a výzkum patří mezi ty nejdůležitější. Považujeme proto za nezbytné:

• aby demokratické strany české republiky přijaly za svůj závazek zvýšit úroveň financování vědy a výzkumu v ČR na 0.8% HDP nejpozději do roku 2000;
• aby se tento závazek projevil již v připravovaném rozpočtu na rok 1999 rasantním zvýšením podpory vědy na VŠ a rozpočtových kapitol Akademie věd a Grantové agentury ČR;
• aby byla vypracována legislativní opatření, která konečně umožní přímé daňové odpisy podniků ve prospěch vědy, výzkumu a vývoje;
• aby byl dopracován systém výhod a pobídek pro zahraniční investory tak, aby výrazně stimuloval zakládání a rozvoj center výzkumu a vývoje při jejich firmách, působících v ČR;

Dámy a pánové, koncepční starost o problémy vědy a výzkumu Vám v těchto volbách desítky procent hlasů asi nepřinese, ale jejich další zanedbávání by nám všem nejpozději do voleb příštích předložilo velmi tvrdý účet. Úpadek vysokých škol, ztráta inovační kapacity průmyslu a odliv vysoce kvalifikovaných lidí z výzkumu a ze země, to je cena kterou si již nemůžeme dovolit dále platit.