Návrat do rubriky Occamova břitva

 

 

 

 Gerald Holton - "Věda a antivěda"

Známý americký kritik postmoderního tažení proti objektivitě ve vědě, profesor fyziky a historie vědy na Harvardově universitě Gerald Holton v knize esejů "Věda a antivěda", rozebírá mimořádně zajímavým způsobem - nejen pro přírodovědce, nýbrž pro každého, kdo se zajímá o lidské poznání vůbec - základní otázky, co je to dobrá věda, jaký je vlastní cíl vědecké činnosti, jakou autoritu si mohou nárokovat vědci ve společnosti, a do jaké míry mohou být pro vědu nebezpečná různá protivědecká hnutí. Nejzajímavějším rysem je, že se tyto otázky neprobírají abstraktně a čistě teoreticky, ale na jednotlivých příkladech základních vědeckých objevů a sporů kolem nich (kvantové teorie a relativity) v tomto století. Pro českého čtenáře bude zvláště zajímavá úvodní část o vlivu Ernsta Macha , který po léta působil v Praze, na americký pragmatismus a na vznik novopozitivismu, který se poté intenzivně pěstoval na německé universitě v Praze, zásluhou profesorů F.Franka, pražského nástupce Einstienova, a R.Carnapa až do mnichovského rozdělení republiky. Na příkladu základních prací N.Bohra a A.Einsteina je demonstrováno, jak vznikají nejvlivněší vědecké publikace. S poukazem na ranou historii USA za prezidenta T.Jeffersona, který slouží za vzor politika všemožně podporujícího vědeckou činnost, je navržen alternativní typ nového vědeckého projektu spojujícího základní i aplikovaný výzkum pro obecné dobro. Závěrečná zajímavě pojatá kapitola rozebírá v historckém kontextu jev tažení proti vědě. Podrobně se diskutuje spor o vědu, který zahájil v Německu O.Spengler, a také některé názory, které o vědě vyslovil pan prezident V.Havel. Dále se konfrontuje s tradiční vědou celá řada protivědních hnutí jako jsou alternativní věda, antievoluční kreacionismus, New Age, astrologie a pod. G.Holton zastává vysoce humanistické stanovisko, podobné stanovisku Einsteinovu a Planckovu, k postavení vědy v moderní kultuře a k jejímu významu pro duchovní rozvoj jedince. Současně ale důrazně upozorňuje na nebezpečí propojení antivědních tendencí s politickou praxí, které by mohlo potenciálně ohrozit samé základy současné civilizace.


doc. RNDr. Otakar Jelinek, CSc

 

Gerald Holton: Věda a antivěda (delší verze)

Kniha profesora Geralda Holtona z Harvardovy univerzity vznikala na základě již předchozích jednotlivě publikovaných statí, které však byly podstatně přepracovány. Vychází-li nyní jeho kniha v Československém časopisu pro fyziku, přibližuje se tím tedy vlastně původním předlohám, které byly již před časem uveřejněny v amerických časopisech, u nás ale prakticky nedostupných.

Na první pohled jde o soubor jen volně souvisejících článků, ale ve skutečnosti je zde silná spojovací nit úvah o postavení přírodovědy v celkovém kontextu kulturního života. Hovoří-li Holton o vědě - science - má na mysli v souladu s anglo-americkým významem tohoto slova přírodovědu, vlastně přesněji zejména fyziku.

První kapitola se týká Ernsta Macha a osudů pozitivismu. Jedná se o velmi podrobně a pečlivě zpracovanou studii z historie vědy, v níž se prolínají témata z fyziky a filozofie na konci minulého století a v první polovině století dvacátého. Profesor Holton ji připravil pro pražskou konferenci ke 150.výročí narození Ernsta Macha v roce 1988.
Druhá kapitola, nazvaná Více o Machovi a Einsteinovi, je Holtonovým originálním příspěvkem k řešení takzvaného "relativistického mystéria", o němž se rovněž referovalo na Brněnských dnech E.Macha i na pražské konferenci v roce 1988. Holton totiž jednoznačně vyvrací Woltersovu novou interpretaci, že Machovo odmítnutí relativity v předmluvě k posmrtně vydané Optice je podvrhem, který spáchal jeho syn Ludwig.
Třetí kapitola nás seznamuje s Holtonovým zajímavým přístupem k rozboru vědeckých prací. Na příkladech dvou fundamentálních článků - od Nielse Bohra o atomech a Alberta Einsteina o speciální relativitě - je demonstrováno, jakým způsobem asi vznikají nejvlivnější vědecké publikace.
S poukazem na raný úsek dějin Spojených států za prezidenta Thomase Jeffersona, který je uváděn jako vzor politika všemožně podporujícího rozvoj vědeckého poznání, je ve čtvrté kapitole navrhován nový moderní typ výzkumného programu. Ten by měl být podle G.Holtona kromě své základní badatelské funkce současně směrován i na řešení bezprostředních problémů, se kterými se potýká v lokálním i globálním měřítku dnešní lidstvo.
V páté kapitole se diskutuje spor o konec vědy, který v roce 1918 v Německu zahájil Oswald Spengler. Jeho pochmurná proroctví o konci západní civilizace s její vědou jsou konfrontována s názory Alberta Einsteina z téhož údobí.
Závěrečná šestá kapitola rozebírá v historickém kontextu nejrůznější současná tažení proti vědě. Obsahuje mezi jiným i kritiku některých názorů, které o vědě vyslovil na mezinárodním fóru i pan prezident Václav Havel. Profesor Holton se vší vážností varuje, že současná forma vzpoury proti vědě je zlověstná. Je reálnou hrozbou civlizovanému životu, která by neměla být brána na lehkou váhu. Ve své poslední knize profesor Holton napsal: "Dnešní verze romantické vzpoury, která je silná v jiných oblastech, představuje zatím mezi analytiky a tvůrci vědní politiky pouze svůdný menšinový názor. Spíše přichází shora z koruny stromu, než aby vycházela zdola z jeho vyživujících kořínků. Avšak zatímco tento postoj zastávají prominentní osoby, které opravdu mohou způsobit posun v kultuře, vědci až dosud na to reagovali pouze rezignací a tichým souhlasem. Jestliže by tyto trendy pokračovaly i nadále, a jestliže by se samozvaní postmodernisté stali určující silou, znamenalo by to v budoucnosti vznik nových postojů a preferencí, které se budou opravdu diametrálně lišit od náklonností panujících v současnosti."

doc. RNDr. Otakar Jelinek, CSc

Návrat do rubriky Occamova břitva                              UNIVERSUM - antikvariát