Okultisté v médiích

Věra Nosková

Zábavné a společenské časopisy, a rozhlasové a televizní pořady prošly za posledních devět let výraznou změnou. Samozřejmě byly nejdříve ze všeho odideologizovány a neomezuje je už dávno dráp cenzury a politické autocenzury. Opustily také až na výjimky pole osvěty a poučení, jakožto oblast málo záživnou. O to víc se soustředili na známé tváře, na zaručená jména známých a slavných lidí.

Na mediální pole vstoupil bulvár. Ten svým úspěchem vlastně otestoval, co většinu lidí zajímá, čím se většina baví. Mnozí čtenáři si jej zvolili jako doplňkovou četbu k serióznějším tiskovinám a pořadům. I člověka venkoncem seriózního pobaví pouliční kejklíř, střelnice nebo fraška. Bulvár reflektuje skutečnost mnohdy se zábavnou dryáčností, vybírá si kuriozity, úchylky všeho druhy a mordy. Zajišťuje i odlehčené zpravodajství. Netrvá na tom, že jej máte brát vážně. Jeho obliba inspirovala i další mediální tiuly či pořady k napodobení.

Do médií vstoupil ale i další zcela nový prvek: Pozornější mediální konzument si musí povšimnout, že v posledních letech jsou společenské, bulvární a zábavní časopisy a rozhlasové a televizní programy prokládány záhadologickými obsahy.

Z rozhlasových vln Radiožurnálu diagnostikuje posluchače na dálku bývalý silnoproudař, nyní slavný léčitel, v bulvárním magazínu se vážně popisují praktiky "energetických úpírů?, astrologickým vágním předpovědím je věnovaná dvoustrana přílohy seriózních novin.

Poté co v Nově skončil nápadný biotronik Pfeiffer, nahradily ho jiné podobné pořady. Názory na invazi okulních témat a nových okultních mediálních hvězd se různí. Někteří lidé je vnímají jen jako součást šoubyznysu. Odborníky, vědce, lékaře a vůbec lidi s vyvinutějším kritickým myšlením tato skutečnost mnohdy irituje. Jsou lidé, kteří těmito "poznatky? paranormálního světa živí svou obraznost a stali se nadšenými šiřiteli víry v "jiné dimenze?, kde je možné téměř vše. Jde o projev kathatymního myšlení, které je velmi rozšířené, ač jde o vá žnou chybu v úsudku, která zkreslí odraz reality v našem vnímání. Toto myšlení je charakterizováno mechanismem ? to po čem toužím, co bych uvítal s nadšením jako skutečnost ? to pro mě už skutečností je. Zdá se oprávněné podezření, že příliš velký příklon občanů k iracionalitě je přímo úměrný mezerám ve vzdělání, nedostatku kritického myšlení a tedy intelektové nedostačivosti populace.

Má se obecně zato, že za první republiky i dříve byly okultismus, duchařství, astrologie, jasnovidectví a hermetismus v populaci a tedy i v médiích dosti rozšířené, a po zrušení demokracie fašisty a pak komunisty došlo k jejich násilnému potlačení. S novou demokracií pak pochopitelně tyto vzrušující květy znovu rozkvetly. Tato velmi rozšířená představa staví okultní teorie všeho druhu a jejich představitele do role pronásledovaných, utiskovaných a svobodomyslných lidí. Takže ten, kdo proti obchodníkům s tajemnem dnes vystoupí, se vlastně staví na roveň totalitní moci, která je údajně umlčovala a pronásledovala. Chtěla jsem tuto obecnou představu blíže prozkoumat. Strávila jsem v archivu tiskovin při Národním muzeu mnoho hodin, abych postupně zjistila překvapivá fakta.

Nejdříve jsem se soustředila na časopis Květy, který se po revoluci stal oporou iracionality. (Mimo jiné udělal před několika lety velkou reklamu jistému Kubešovi z Lenory, který se díky Květům a televizní obrazovce na čas stal mediální hvězdou Tento muž "objevil? geopatogenní zóny, které se prý umocňují slunečním zářením, radiovými vlnami a kosmickým zářením a mají za následek hlavně onemocnění rakovinou.)

Tylovy obrozenecké Květy z roku1848 (to už existovaly patnáct let) samy sebe označovaly Národní zábawník. Po divotvornostech tu nebylo památky. Tehdejší čtenáři zábawníku by asi užasli nad tím, čím se baví v zábavných časopisech čtenáři v naší době. Květy v roce 1871 mají větší formát, jejich nakladatelem byl dr. Edvard Grégr a redaktorem například Vítězslav Há lek. V tomto ročníku konečně nalézám článek z oblasti tajemna a mýtů. Jmenuje se Ďáblovy předkové. Brzy zjišťuji, že jde o seriózní kulturní studii o podobách ďábla v dějinách, knihách, či v představách lidí - od hloupého lidového čerta až po elegantního Mefistofela, či po ďábla v knize Jobově, který partnersky komunikuje s Bohem a sází se s ním. Tahle zasvěcená úvaha (napsal ji A. Fux) by byla zajímavá i pro mnohé dnešní čtenáře. V tomtéž ročníku nacházím článek Zkamenělý mlok z uhlí nýřanského s podtitulem Jak vypadala zvířena za doby permské. Občasné zprávy ze života vědy a techniky nejsou vzácné. V té době se žilo hodně kulturou, jsou zde články například o tom, který evropský malíř právě dokončil významné dílo, byla zde rubrika Ze světa divadelního a duchovního, literární hlídka, v níž třeba nalézáme Arbesovu studii Poovy básně Havran. Oblíbená je přírodověda a její objevy. (Článek K historii meteorů, Národní museum zakoupilo vzácný exemplář Křemivky ozdobné, atd.) Ani v Ilustrovaném Kurýru jsem neuspěla. Přelom devatenáctého a dvacátého století výrazně fandil technice a vědě. Tak například v ročníku 1894 se 3. ledna snaží redaktor vysvětlit legendu o Věčném Židovi Ahasferovi a dalších podobných osobách, kolem nichž vznikaly podobné novodobé mýty. Tuto úvahu ovšem vyprovokovala přednáška znamenitého specialisty pro choromyslné Dr. Henry Meigeho, který přítomným vysvětlil, že se jedná o duševní nemoc, která se jeví v zatím nevysvětlitelném a neukojitelném pudu po putování a cestová ní z místa na místo. Citace: chorobný původ legendy vědeckou analysí nabývá zajímavějších podkladů, k nimiž uvádí dr. Meige doklady současné.

10. ledna otiskuje Ilustrovaný Kurýr populárně vědecký článek o mamutech na Sibiři v té době nalézaných. Téměř v každém čísle tohoto časopisu je článek, který navozuje jakési tajemno, ale vždy má racionální vysvětlení. Jsou to texty roztomile naivní a průhledné ve svém záměru vymlouvat lidem pověry a působit osvětově. Redaktor si například libuje, že se příteli povedla spiritistická seance a duch ochotně odpovídal klepáním, aby na konci článku napnutého čtenáře zklamal - přítel se druhý den dovídá, že v tu dobu klepal do zdi soused, zatloukal skobičky na zavěšení obrázků.

25. ledna 1894 jeden z článků informuje o přírodovědecké operaci za účelem pátrání po podstatě a účinku hadího jedu. Obdivovaní přírodovědci jsou i s hadem nakreslení přes celou titulní stranu. Naopak pokáráni jsou občané, kteří uvěřili, že v kostelíku nad Chuchlí řádí démon. Kostel se totiž opravoval a řemeslníci jej prý znesvětili oplzlou řečí. Jednou do něj vběhl nepozorovaně vyhublý, nejspíš cikánský koník a byl tam zamčen. Koník vyvá děl, zoufal si, a občané z okolí se před kostelíkem třásly stracha, Otevřeli, až když hrůzné zvuky utichly. Závěrečná věta článku čtenáře jistě dlouho trápila. Zněla: Hynul zde ubohý kůň, věrný soudruh chudákův. A zahynul zajisté vinou pověrčivých lidí.

V březnu Kurýr z roku 1894 přináší zprávu o "úžasném pokroku ve vědě lékařské? jde o elektrický přístroj k osvětlování jícnu a žaludku.

Dalším zábavným čtivem byl prvorepublikový A - Zet Pondělník. Ten v jednom z čísel v roce 1930 informuje například o úspěchu českých entomologů, kteří v naší republice objevili dva nové druhy bezkřídlých much. V tomto časopise jsem konečně narazila na článek z oblasti tajemna. Vyšel 24. února 1930 a jmenuje se Tajné vědy ve službách veřejnosti. Je psán kurzívou a obsahuje reklamní sebechválu profesora grafologie Fencla- Bílovského. Kromě grafologie má prý úspěchy v předpovědích za pomoci televise. Tak bylo možno nazývat přenos vizí na dálku v době, kdy ještě skutečná televize nebyla. Vše nasvědčuje tomu, že článek je vlastně placenou reklamou. Jednak jej psal divotvůrce sám a opatřil jej i svou adresou a kurzíva napovídá, že jde o text zvláštního druhu a menšího významu. V témže čísle je obsažný článek z oblasti archeologie pod titulkem Objevitel Tutanchamova hrobu zahájí pátrá ní po hrobu Alexandra Velikého.

12. května 1930 v A - Zet Pondělníku vyšel článek, který odhaluje podvodné praktiky německého a také našeho léčitele. Stojí za přetištění.

Titulek a podtitulek zní: Zeileis překonán zázračným západočeským lékařem. Zázračný lékař rozmnožuje recepty na cyklostylu. Zjišťuje nemoci škrábáním do nehtů. Léčí choroby na dálku. Otiskli jsme nedávno několik zkušeností nemocného, který se léčil v Galspachu u Zeileise. Devět tisíc ordinací za den je jistě úctyhodný výkon, ale zdá se, že Zeileis je překonán jiným mastičkářem bydlícím u Karlových Varů. Tento zázračný lékař, říká si Wunderartz rozumí také všemu, ale Zeileise překonává v tom, že pacientům rozdává recepty tištěné na cyklostylu, čili ví napřed, že všichni stůňou na stejnou nemoc a potřebují tedy stejné léky. Diagnózu provádí tak, že nemocného poškrábe kostěným nožem po nehtech a potom prohlásí: jste nemocen se žaludkem. Nemocný řekne že ne, ale doktor ho usadí: však vy budete. A uhádne to. Skutečně po léku, který předepíše zároveň k pití i k mazání dostane každý žaludeční bolesti a potom se jde teprve léčit k pořádnému lékaři. Český překlad německého receptu zní: do půllitru vody pět náprstků speciálního čaje, pět minut vařit a pít ráno, v poledne a večer. Kromě toho dát ráno čtyři lžíce téhož do umyvadla a dřít si tím záda od shora dolů. Toto se musí udělat šestnáckrá t. Čaj lze koupit jen v drogerii u pana Erla v Jirkově a stojí 35 - 55 korun. Určit nemoc umí tento mastičkář stejně jako Zeileis, který nedávno našel na úplně zdravém Pražákovi tuberkulózu střev. Jeden dobrý člověk pak přinesl panu doktorovi lahvičku s kozí močí a říkal, že mu stůně žena. Zá zračný lékař zahřál moč nad svíčkou, zamyslel se a řekl: Vaše žena má srdeční vadu, je hodně nervózní a má těžký revmatismus. Ať jsem přijde za pět neděl, ale sama. Žena tohoto dobrého člověka je ale zdráva, a jenom lituje, že se tento článek zřejmě nedostane ke všem důvěřivým lidem, kteří chodí za "schopným? krajanem v procesí.

V té době se téměř ve všech časopisech probírá netvor v jezeře Ness. V člá ncích jsou proti sobě stavěny pochybnosti vědců a odborníků a tvrzení různých svědků. V neprospěch svědků hovoří fakt, že jednou má obluda hlavu jako pes, podruhé jako ovce, potřetí se podobá nosorožci.

V ženském časopise Hvězda jsem například v celém ročníku 1939 nenalezla článek z oblasti tajemna. V kalných vodách lovila jen pro nás dnes už úsměvná reklama na "úžasný Nobelin prostředek k dosažení nádherného poprsí?. V ročnících nejrůznějších zábavných a společenských časopisů jsem pořád ještě nenašla jediný horoskop. Jen inzertní stránka je zamořena vždy pěti až deseti byť jen dvouřádkovými inzeráty jasnovidek a kartářek. Jeden delší, stojí za ocitování: Duševním zrakem pronikám všechna tajemství. Přijďte. Vylíčím vývoj života. Předvedu vědecký objev. Uvádím do pohybu síly, které přispějí k štěstí v povolání, manželství, lásce, podnikání. Přijmu i pozvání do rodin. Předvedu objev. Pozoruhodná je jasnovidčina nabídka, že předvede vědecký objev. Svědčí přinejmenším o tom, že věda požívala vážnosti.

Zábavný časopis Expres 24. 7. 1934 si všímá v článku Znamení těžkých dob, rozkvětu živnosti kartářek. V článku se píše o souvislosti tohoto řemesla s momentální hospodářskou krizí, nezaměstnaností a bídou: Jestliže kartářky a jasnovidky bývaly od nepaměti, dnes se tato volná živnost rozmnožila přímo úžasně. Před padesáti lety bylo v celé Praze ne víc než dvacet kartá řek, odhaduje se nyní úředně hlášených kartářek vysoko nad tisícovou číslici. To je jistě velmi zajímavý zjev v době pokroku a vynálezů. Ovšem je zřejmé, že neobvyklé rozšíření tohoto stavu se musí hlavně přičíst těžké době.

Zvláštní kapitolu tvořily na přelomu století i za první republiky časopisy věnované spiritismu. V časopise s roztomilým názvem Hvězda Záhrobní z roku 1899 jsem v článku Astrologie za našich dnů objevila větu, která do jisté míry vysvětluje, proč se mnozí lidé tehdy i dnes nedokáží spokojit s tím, co nabízí věda: Materialismus dal vše co mohl, ale vážní hledatelé pravdy, neukojivše svou duševní žízeň, čekali od budoucnosti více pronikavějších, více pravdivějších odhalení. Jistou výpovědní hodnotu měl článek v témže časopise: Zjevení a jich vědecká dotvrzení. Potvrzuje, že okultistické dovolávání se vědy není až trik dnešních tajemnologů. Naopak, směšování možného a nemožného, vědy, techniky a okultismu všeho druhu bývalo v těchto badatelsko ? okultních časopisech běžné. Rozdíl je ovšem v tom, že se tyto laické a často blouznivé texty do běžných novin a časopisů, až na vzácné výjimky, nedostaly.

V časopise Hvězda záhrobní se například píše: Nemožno, ujišťují skeptici, aby některý člověk zjevil se jinému anebo aby oznámil mu svůj příchod ze života do smrti. Slovo "nemožno? přestalo platiti již ode dob Napoleonových. Vyškrtnuto bylo i z filozofického slovníku po neočekávaných a podivuhodných objevech současné fyziky (připomínám, že jde o rok 1899) Ten, kdo odvážil by se za naší doby, po fotografii, páře, telegrafu, telefonu, spektrální analysi hvězd, vnuknutí a hypnotismu, vymezit hranice možnosti, daleko ještě nevyrovná se nejmenšímu žáčkovi národní třídy. Že "zázračná? technika byla v představách lidí rodnou sestrou tak zvaných věd psychických, dokazuje mimo jiné i článek v revue Proč žijeme? z roku 1909. Je v něm článek Fotografie neviditelna Fotograf zachytil médium v transu a na fotografii, ve světelné čmouze vedle média, "viděl? astrální tělo. Článek komicky ignoruje fakt, že by mohlo jít prostě jen o technickou vadu nebo výkon špatného fotografa a tváří se badatelsky.

Další články se jmenují: Zprávy ze seancí, Telepatické přenášení myšlenek, Mumie, Udělání dobytku, Soudní pře o strašidelný dům (probíhal v Neapoli). Čím se liší tato témata od dnešních? Především tím, že naplňovaly téměř výhradně specifické časopisy, ale měli zakázaný přístup do serióznějších tiskovin. Pro běžné noviny a časopisy to byla nedůvěryhodná, neseriózní a možná i poněkud trapná témata.

V okultním časopise Československá revue psychická z roku 1938 je vedle člá nků Zemřelý Schumann objevuje svůj ztracený koncert nebo O tibetských lamech, Horoskop presidenta Dr. Beneše. Fiasko astrologů je až dojemné. Rok před obsazením našeho státu Němci, nedlouho před Benešovou emigrací, prorokují astrologové prezidentovi v příštích letech bezoblačný život, plný úspěchů a pohody.

Po válce se některé spiritistické časopisy opět na krátký čas vynořily nad vodu, než je smetla spolu s náboženstvím ideologie žárlivá na všechny ostatní. Psychická revue se 15. 5. 1947 zabývá problémem: Mohou zhmotnění duchové také jísti? Odpověď zní: mohou. Důkazem je prý médium, které nemohlo vystát rajská jablíčka a keksy. Přesto, když se do něj vtělil duch, obě tyto poživatiny s chutí snědlo.

V roce 1947 se spiritisté radovali ze svého sjezdu, neboť ten poslední měli před válkou. Jasnovidci a média naplněni optimismem na sjezdu prorokovali, že ve velmi blízké době třetina lidstva pozvedne hlavu od země a počne duchovně mysliti. Vítězný únor a brzký konec vlastního spolku, jim ovšem potměšilí duchové neprozradili. Jeden z článků v tomto ročníku mi připomněl dnešní výrobce a prodejce přístrojů na okultní bázi: Telefon do záhrobí: Význačný anglický badatel v oboru spiritismu prohlásil, že není daleko doba, kdy bude možné telefonovat do záhrobí. Finanční cena tohoto výrobku by neměla převyšovat 20 dolarů. Myšlenky duchů budou ve chvíli podávání zprá v ze záhrobí měnit hbitost ionizace v trubkách naplněných ušlechtilými plyny. Tyto změny vytvoří signály, které telefon ze záhrobí zesílí. Článek končí exaltovanou výzvou: Lidstvo se chce spojiti s těmi, kteří nás předešli a mezi oběma stranami bude vládnout živé pouto vzájemnosti a lá sky, práv a povinností. Tyto kuriózní, většinou spiritistické časopisy vydávali jednotliví nadšenci, a to často jen po několik měsíců, v jednom regionu a v maličkém nákladu. Kromě časopisu Spiritická revue, která byla ve dvacátých letech šířena po celé republice a Hvězdy, která vycházela ve větším nákladu v roce 1910, šlo o slaboučké a nízkověké jepice. Tak například Hvězda záhrobní vycházela jen v jednom regionu od roku 1899 do roku 1910. Byla pak přejmenována na Slunce a rok nato zanikla. Pentagram vycházel jen v roce 1919 - celkem vyšlo 5 čísel. Isis vyšla kolem roku 1905 a pak až několikrát v rozmezí let 20 - 30, podle finančních možností majitele. Lucifer vyšel několikrát v roce 1913. Církev protestovala proti jeho názvu, přestože se majitel bránil, že nejde o ďábla, ale o Světlo. V roce 1914 byl Lucifer přejmenován na Zasvěcení a poté zanikl. Časopis Horev (staroegyptský výraz pro oheň) vyšel jen pro malý okruh příznivců v roce 1938. Spiritismus se u nás praktikoval hlavně v podhůří. Šířil se k nám včetně dalších okultních teorií především z Francie, která byla centrem tajemna už díky svým zedná řům a resekruciánům.

Co nekonečně odlišuje tehdejší iracionalitu v médiích od jejího dnešního masového šíření je právě to, že tehdy šlo o jev okrajový. Ve vysokoná kladových časopisech byla šířena vědecká osvěta, oslavovány technické vyná lezy a vysmívána pověrčivost.

Jednou ze vzácných vyjímek byl pěknými fotografiemi bohatě vypravený časopis Pestrý týden. Ten míval po jistou dobu stránku nazvanou Metafyzika (ne v každém čísle), kde se pojednávalo o supranormálních úkazech z celého světa. Jako velkou senzaci například uvádělo jisté sedmdesátileté médium z Podmokel, kterému se prý po dvaceti letech cvičení, daří silou myšlenky udržet různé předměty na různých místech svého obličeje. Toto médium prý v celé okultní literatuře nemá sobě rovného. Pestrý týden na stránce Metafyzika v roce 1931 uveřejňuje odpovědi evropských universitních profesorů povětšině z technických universit na své anketní otázky. Na otá zku č. 1: jaký je dnes vztah širší veřejnosti ve Francii, Německu, Anglii, atd. k otázkám metapsychologickým odpovídá například Dr. Ing. C. Blacher, profesor chemicko- technického institutu univerzity v Rize takto: Podle mého mínění neprobudilo se dosud v široké veřejnosti porozumění pro význam metapsychologických problémů. Jak tomu také může být jinak při štvaní proti médiím (tím se rozumí hypersenzitivní osoby, pozn. aut.) jak je provádějí různí nám známí vědátoři - zajisté nepotřebuji uváděti jmen. Dále na starostlivé otázky o osud metapsychologie odpovídají například soukromý docent na spolkové vysoké škole technické v Curychu či profesor fyziky na univerzitě v Oslo. Všichni tito profesoři byli ovšem zároveň redaktory okultních časopisů. Jak je vidět, už tehdy existovali technici, přírodovědci a jistě i lékaři, kteří emigrovali z exatních věd do světa okultního, kde je jaksi volněji.

Představa přerušené souvislosti okultismu v médiích je jedním z mnoha mýtů, kterými se okultisté opřádají. Faktem ovšem je, že od poloviny devatená ctého století do začátku druhé světové války ve století našem se v našich zemích v médiích tajemnu nedařilo. Duch doby preferoval rozum, vědu, techniku. Spiritistické časopisy živořily na okraji společenského zájmu. Takže totalitní doby, které pak přišly, neměly téměř co potlačovat. Můžeme-li se spolehnout na ústní podání, naopak, straničtí papaláši leckdy vyhledávali lidové léčitele, kteří byli tím pádem tolerováni. A známý "vědecký? okultista ministr Kahuda se s podporou soudruhů věnoval svému jurodivému výzkumu.

To, co se v médiích v oblasti propagace různých mágů, léčitelů, jasnovidců, senzibilů a jejich praktik děje dnes, nemá v moderních dějinách obdoby. Stejná situace je i v dalších státech, o USA nemluvě. Příčin je jistě mnoho a jev souvisí se stavem světa, lidstva, s trendy v myšlení a cítění milionů. Některé příčiny by se daly jistě odhadnout a pojmenovat tak říkajíc od stolu, ale problém by si spíš zasluhoval hlubší studium. Věřím, že se ho časem někdo ujme.