JUAN JESUS MUHAMMAD VALDEZ A (DUCHOVNÍ) TRANSMUTACE HMOTY

Juan J.M. Valdez byl pověřován nejrůznějšími důvěrnými úkoly. Všeobecně jsou známy jeho naftařské či hackerské schopnosti, které využíval při konspiračních akcích, zaměřených na ovládnutí resp. zničení strategických ropných výrobních kapacit (ten, kdo může něco zničit, to také 100% ovládá). Poté, co v ranném dětství pochopil, že ropa je to, oč tu běží, jako neviditelný spodní proud mu nedala spát jiná, ve skutečnosti komplementární kapalina - káva, tato pohonná látka biologických entit. Proto se ostatně identifikoval s revolučním symbolem kolumbijských cafeteros, sběračů kávy, JUANEM VALDEZEM z etiket plechovek s kávou a billboardů. Po jistou dobu dokonce pil kávu více než ropu a sledoval ve vytržení reklamní šoty s imaginárním JUANEM VALDEZEM (wav 215 kB) (zde o tom, jak JV vyrážel neúnavně KAŽDÉ RÁNO se svoji věrnou kozou nebo oslem (či co to bylo) do hor sbírat kávová zrna). Časem zjistil, že podobnost mezi oběma kapalinami není jen povrchně materiální, ale naopak hluboce duchovní. Každý soudný adept alchymie ostatně ví, že jen DUCHOVNÍ TRANSMUTACE přináší ono mystické propojení všeho se vším. Podle jeho zápisků z let 1992-4 se lze domnívat, že byl na stopě nejen vzájemné proměně mezi ropou a kávou, ale i libovolné změně rozměrů lidí, konkrétně vojáků:

Tato ilustrace z jeho deníku napovídá, že se Juan Valdez nechtěl spokojit pouze s armádou vojáků-mutantů, "tekoucích" ropovody zadarmo do všech končin světa (velmi levná invaze, u armádních operací je vždy doprava jinak velmi drahá), ale chtěl své vojáky dostat i tam, kam náhodou žádný ropovod nevede. Chápal, že ne každý občan pije k snídani ropu, že svět není ideální. Pokud by bylo možno infiltrovat instantní DUCHOVNÍ vojáky do každého kávovaru či pytlíku s kávou, situace by byla jiná. Jelikož by to byli po materiální stránce nevyhnutelně vojáci v prášku, Valdez se zřejmě chystal proniknout na pole PRÁŠKOVÉ NANOBIOLOGIE. Z materiálního hlediska to sice vypadá jako kravina :-), ale nesmíme zapomenout, že z vyššího, DUCHOVNÍHO hlediska, to jistě stojí za uvážení a nelze to jenom proto, že tomu současná věda nerozumí :-), zavrhovat.

Juan Jesus Muhammad Valdez se s imaginárním téměř jmenovcem setkává ještě na sklonku života, bohužel za velmi tragických okolností. Juan využíval i své fyzické podobnosti se svým kávovým patronem (je zcela jasné, že duchovní podstata určuje hmotnou podobu) a hrával rád gurua sběračů kávy pro malé děti na besídkách ve škole. Jednou ovšem děti narko-mafiánů z kartelu Meddelín nikdo neprošacoval a nešťastnou náhodou byl Juan zastřelen malým Josém Krycekem (viz. obrázek), který se dožadoval akčnějšího děje, než je nevýrazné sbírání kávy:

Samozřejmě, toto je jen jedna z mnoha možných verzí Valdezovy smrti a v rámci postmoderního diskursu musíme připustit, že stejně oprávněné jsou i jakékoliv jiné verze :-), třeba ta oficiální, že Juan Jesus Muhammad Valdez zmizel kdesi v okupované Bosně jako voják UNPROFOR. Nicméně tato kolumbijská verze je stylová už z toho důvodu, že zachycuje jak transmutaci ropného principu v princip kávový, tak DUCHOVNÍ transformaci Juana samotného: jeho karma (archetyp) žoldáka se přetavila v karmu (archetyp) prostého dělníka kávy, dělníka země hor, pralesů, plantáží a azurových lagun... A tak to má být. :-)

HERMES TETRAMEGISTOS