Připravila Helena Tyburcová.

Hlasatelka: ..."Je-li to pravda, je to úžasné, není-li, je to dobře vymyšleno". Pořad, který se věnoval naukám esoterickým, jsme pod tímto poněkud lehkovážným názvem vysílali v době rudolfinských oslav. Polemika, kterou pořad vyvolal na internetových stránkách časopisu "Neviditelný pes" i dopisy, které jsme dostali, svědčily o závažnosti námi jen zlehka pootevřeného myšlenkového a názorového kolbiště. Věda kontra pavědy, racionální zkoumání světa kontra smyslové vnímání - padala tvrdá slova, nesmiřitelné odsudky, vášnivé obhajoby. V rámci cyklu "Naše téma" jsme připravili pořad, v němž se k ožehavému tématu vracíme. Od pondělí 26.ledna do pátku 30.ledna můžete poslouchat názory zajímavých osobností, které pozvala k diskuzi Helena Tyburcová. Pořad jsme nazvali "Hledání na konci tisíciletí aneb Věda kontra 'pavědy'". Dnešní první část tématu hned po znělce začne výměnou názorů dvou vědců.

(Počátek tohoto úvodního slova není přesně zachycen - Č.Z.)

* * *

Grygar: Homeopatické léky - nejsou ani preklinicky ani klinicky testovány na specifickou účinnost, jsou pouze testovány na neškodnost. Všechny komise, které se zabývaly jednotlivými tvrzeními homeopatů, že to umí léčit, ukazují, že je to v nejlepším případě placebo-efekt a za třetí ty zisky těch společností, která vyrábějí homeopatická léčiva, jsou skutečně veliké. To je evidentní, prostě ty léky přece neobsahují vůbec nic než vodu a alkohol. A tohle se prodává za stokoruny.

Neubauer: ... mají ty léky úžasný účinek.

Grygar: ...no tak dobře, tak publikujte ...

N: ... to přece nikdo neopublikuje a proč by to taky dělal? Na světě je moc podivuhodných věcí a koincidencí. Pokud nemáte určitý pevný teoretický pohled, tak nemůžete mít žádné poznání, pouze konstatování, můžete mít dojem a nikoliv vědění, jak by řekl Platon. Já si připadám, jako člověk, který přišel jaksi z ostrova hluboko do vnitrozemí a je účasten debatám o tom, jestli ve vodě je možný nebo není možný život, jestli existují vodní zvířata. A teďka kdykoli něco řeknu nebo vydám svoje svědectví, tak mě řeknou, tak mi to jako ukažte a nebo mi to dokažte ...

G: ... ale jako, jestliže mluvím o vědě, tak věda přece je založena na nedokazatelných předpokladech, vždycky.

N: Notak tím spíš jiné předpoklady ...

G: ... právě ...

N: ... mohou odhalit úplně jinou stránku, skutečnosti, jak to že to nevíte?

G: No jak vidíte, nevím.

(Mluvili rychle, skákali si do řeči, nelze vše rozpoznat - Č.Z.)

Tyburcová: V tomto duchu se odvíjela řeč mezi dvěma vědci: filosofem, biologem profesorem Zdeňkem Neubauerem a astrofyzikem doktorem Jiřím Grygarem. Odlišují se nejen v pohledu na vědu, ale rozdílně chápou svět vůbec. Přesně to se nám hodí. Doprovodí svými úvahami téma tohoto týdne "Věda proti 'pavědám'" a sólo se utkají, řečeno sportovní mluvou, v závěrečných dílech. Možná vás to překvapí, ale stačí si uvědomit složení obyvatelstva zeměkoule. Podle Světové zdravotnické organizace je homeopatie druhým nejrozšířenějším oborem léčby na světe za tradiční čínskou a indickou medicínou. Po ní následuje herbalismus nebo herbalistika, chcete-li, tedy léčba bylinkami, a teprve na čtvrtém místě je pro nás běžná medicína. Doktor Miloš Rýc je ten, kdo k nám jako první pozval z Francie odborníky homeopaty. Založil Homeopatickou společnost a také Českou homeopatickou komoru, je ředitelem institutu Rhodon, přednáší obor na farmaceutických fakultách v Brně a v Hradci Králové, vyučuje lékaře homeopatii v celé České republice.

Rýc: Na planetě se naším způsobem léčby, čili tím chemickým nebo školním, tak jak ho známe my, léčí pouze 20% populace a 80% se léčí jinak a je naživu. Z toho by mělo plynout jakési memento, že ta naše klasická medicína, která je velice pyšná na své úspěchy, že to není medicína, na které by stál a s kterou by padal jaksi svět a život.

T: Kde stojí homeopatie, je to někde na pomezí fyziky a metafyziky?

R: No, to je těžká otázka, protože jsou případy v homeopatické praxi, které nepotřebují žádný řekl bych duchovní rozměr. Toho pacienta je možno léčit lékem víceméně se stejným přístupem jako to děláme v klasické medicíně a funguje to, čili ty běžné onemocnění známé každému. No a pak jsou složitější a složitější případy, které vyžadují čím dál hlubší ponoření se do skutečných příčin chorob a tam, já tomu nechci říkat esoterika, protože to je zavádějící, ale tam je třeba i jiný pohled na věci nejenom ten klasický, nechci tomu ani říkat materialistický, ale ten náš, kdy si na všechno lze šáhnout. Je prostě svět příčin a důsledků, které my nevidíme a který v některých případech hraje rozhodující úlohu. Takže homeopatie pokrývá celé spektrum medicínské a je schopna léčit teda i to nejbanálnější za použití našich očí a pak s kvalitou homeopata a komplikací léčeného případu je třeba nasazovat jiné pohledy a je to neuvěřitelně dramatický.

T: Vůči vědě nebo vzhledem k vědě podle vás všeobecně je rozšířeno, že homeopatie je alternativní léčba.

R: Homeopatie v mém pohledu by měla být léčba první volby a bavíme se o těch běžných případech, kdy pro mně homeopatie je především praktická každodenní medicína. Samozřejmě, že specifický případy můžou mít specifické postupy, které nemusí být zhusta nutně homeopatické, že jo, čili homeopatie nestojí nějak proti alopatický medicíně nebo klasický medicíně s tím, že pro mně je to přesně naopak, čili nejdřív by měl být pacient léčen homeopaticky a když není riziko z prodlení, tak pak až nějakým důrazným lékem třeba chemickým. A co se týče vědy, já nerozumím tomu co je vědecký, protože jestli je tím míněno, co považují místní jaksi jako odborníci za vědu, no tak pak homeopatie samozřejmě bude mít vždycky potíže se vyprofilovat, protože nemůže splnit kriteria, která jsou aplikovatelná na klasické léčebné postupy. Ale myslím, že věda zná dost příkladů lidí, kteří jaksi rozuměli oboum těm světům i tomu řekl bych homeopatickému i tomu klasickému. Čili já v tom nevidím žádný rozpor.

T: Už je to takový váš úděl opakovat trpělivě, na čem je založen léčebný systém Samuela Hahnemanna?

R: Pacientovi podáváme k léčbě takovou látku, která má schopnost vyvolat u zdravého jedince v pokuse podobné utrpení, to znamená podobné příznaky. A kupodivu takováto látka, je-li mu podaná, má schopnost tyto příznaky léčit, i když vůbec nesouvisí kauzálně s tím, co ta látka vyvolala, takže tam, kde pacient má například otok, který je narůžovělý a zlepšuje se přiložením studených obkladů, předepisujeme vysoce zředěný preparát připravený ze včely, jinými slovy preparát, jehož příznaky všichni známe, to je včelí píchnutí.

T: Mírně poučení ptáme se ... víme, že existují homeopatické typy.

R: Kdo si chce léčit třeba obyčejný běžný kašel nebo rýmu nebo bolení hlavy, tak k tomu nepotřebuju znát homeopatické typy . Existují tak zvané osvědčené indikace, kdy to funguje bez jakékoliv znalosti a kde si ten lék každý může najít. Na straně druhý, jakmile se bavíme o chronických nebo tak zvaně recidivujících čili opakovaně se vracejících onemocněních, tam musíme nasadit tak zvaný terénní lék, čili lék odpovídající jaksi konstituci toho pacienta. No, ten bývá zpravidla jeden. A tady to začíná být komlikovaný a mimo jiné do toho hledání zasahuje i typologie, kdy si všímáme jak ten pacient vypadá, jak se chová a kupodivu zjišťujeme, že všichni pacienti, kterým pomohl lék ... mají nějaké společné vlastnosti, že mají povahové vlastnosti a nějak společně vypadají, všichni jsou zimomřiví. Tak to nám pak umožňuje popsat následně takzvané citlivé typy a když už přijde ten klasik pacient, tak mu to nevěří, každý homeopat pak řekne, jestli tohle není sepie, ať visím.

T: Řekněte mi jak se propracujete k té diagnóze, k tomu že určíte ten typ, protože já sama jsem se našla ve všech a v žádném úplně definitivně.

R: No je to prostě vývojový proces homeopatie, ono se to nikdy nedá vůbec samozřejmě s jistotou říct, jestli ten pacient bude příznivě ovlivněn tím lékem nebo nebude. Navíc mezi homeopatickými léky existují určité vztahy, kdy léky jsou vůči sobě komplementární a pacient může být tím komplementárním lékem postrčen do obrazu jiného léku a on skutečně začíná reagovat jinak pak. Čili homeopatie je tak komplexní vývojová věda a platí v ní jedno základní a to je to, že se ten terapeut vyvíjí s těmi svými pacienty. Kolikrát mám pacienta třeba po půl roce a ať čtu jak čtu v tom svém chorobopise, nechápu, proč jsem mu ten lék předepsal. To se mi stává poměrně často. Prostě něco se posunulo a já zásadně nepředepisuji léky, když nevím, protože když si nejsem jistý nebo když nejsem vnitřně přesvědčen, že to je ten lék, tak pacientu nenapíšu nic anebo mu napíšu sacharum laktis, čili obyčejný placebo čili cukr neúčinnej.

T: Homeopatie staví duševno, jestli to tak mohu říci, nebo psychiku, nad hmotu a vy tady jste to řekl, že začínáte vždycky tím, co je na člověku vidět na první pohled. Tady asi bych měla připomenout, že jste původním vzděláním psychiatr, ale zajímalo by mě, jaké další obory se vám vlastně hodí nebo jsou potřeba pro to, abyste v tom člověku začal nějak číst.

R: Nepotřebujete jaksi věřit tomu, že duševno nebo duchovno dominuje hmotě, protože na ty běžný onemocnění mu pomůžete, aniž byste věřila čemukoliv, ale od určitého pohledu je nutné jako tu otázku si zodpovědět. Jestli upřednostnit ty příznaky, které jsou na těle a nebo se ptát, jestli tam není něco co jako ty příznaky určuje a taky se ptát, jestli ten pacient trošku jako nekličkuje, jako jestli nám těma příznakama nechce sdělit něco úplně jinýho. A není vždycky dobře pacienta léčit, což je velice obtížný na vstřebání. Samozřejmě nemyslím tím, že když má někdo něco smrtelnýho, že ho necháme umřít. Jenom říkám, že někdy je to velice ošemetný, třeba v kůži, všecko za každou cenu chtít vyléčit, to není vždycky dobře. V homeopatii vám pomůže jenom jedna jediná věc a to ten zdravý rozum a takovej ten selskej. Medicínský jenom potud, že si musíte u každýho pacienta rozhodnout, jestli ho budete homeopaticky léčit nebo ne. Je řada pacientů, který já paušálně posílám ke svým kolegům z klasické medicíny alopatické, protože prostě vím, že je to léčivý úkaz ta klasická medicína. Já nemám potíže jako připustit, že homeopatie neléčí všechno. No a jakmile zjistíte, že to homeopatický léčení, tak vedle zdravýho rozumu potřebuje znalost teda těch našich knih, těch materia medika, kde jsou obrazy těch léků, no a pak potřebujete jaksi nemít v sobě žádné velké bloky, které by vám znemožňovaly číst toho pacienta a to je největší problém.

T: A co když je má pacient? Potřebujete vy, je to důležité, vědět o něm co nejvíc ?

R: Takhle, já s těma pacientama trávím tak v průměru hodinku na tom prvním vyšetření, který nepovažuju za nejtěžší, nejtěžší je to druhý, když to první nefunguje, protože to pak vás samozřejmě staví před otázky. No ale s čím bych si neměl plíst homeopatii, s psychoterapií. Homeopatie jako jaksi má být úderná léčebná metoda a měla by ta hodina stačit, ale nedá se to paušalizovat, s někým je třeba si povídat, než se tam zas něco odehraje, tak uplyne půlhodina. Je to individuální a něco musíte u toho pacienta jako začít číst. Já prostě to ani neumím moc popsat, vstupuje do hry jako něco, co zná třeba psychoanalýza. Existují jakýsi přenosový mechanismy, kdy vy si začínáte něco odehrávat na svým pacientovi a on na vás. A je to prostě vývojový proces, jehož cílem není to, aby všichni byli obohaceni tím, co se rozehrává, ale aby pacientovi se ulevilo v těch jeho potížích, což vypadá, jako že homeopatie vlastně nic neléčí, že si s pacientem ten terapeut povídá a pak mu napíše jako nějaký homeopatikum. Zajímavý je, když začínají pod vlivem toho takto vedeného způsobu léčby mizet naprosto jasný somatický tělesný potíže. Tehdy prostě pochybnosti padaj.

T: Teď uděláme takovou malou výhybku. Já vám pustím názory budoucích lékařů, skoro lékařů, vlastně teď jednoho ... . Ptala jsem se mediků, co si myslí nejenom o homeopatii, ale o alternativě vlastně ve filosofickém smyslu slova, co si myslí o sporu vědy a tak zvaných nevědeckých disciplin.

Student: Věda a nevědy, protože nerad používám slovo "pavěda", což je hanlivý výraz apriori, ale nevědy a nevědecké metody, často stojí proti sobě záměrně a z nedostatku pokory z obou stran. Tyto věci se doplňují a samozřejmě každá léčba i její světonázor a tak - potřebuje vyváženost. Potřebuje tedy jaksi vědecký přístup, což by třeba charakterizovala nebo představovala klasická západní medicína a psychický přístup k člověku, k celému člověku, což představuje třeba východní medicína. Mnoho těchto alternativních metod se tváří vědecky právě z toho důvodu, aby přilákaly, máme třeba obory jako homeopatie nebo klastrová medicína, kde tedy efekt skutečně fakticky prokázán nebyl a zde se taky musí tedy připomenout, že tyto metody jsou obrovský byznys. Lidé nejsou ochotni zaplatit deset korun za acylpirin, ale jsou ochotni zaplatit tisíce a tisíce za jaksi alternativní metody. Zde ovšem paradoxně alternativní metoda pomohla medicíně v tom, že upozornila na to, že vědecká metoda nestačí při léčbě člověka, že je potřeba zdůraznit celost člověka a neléčit papír nebo výsledky nebo nemocný játra, ale celého člověka.

T: Homeopatie a byznys, farmaceutický průmysl, eventuelní jeho nepřímé ovlivňování. Nedůvěra Čechů ta je příslovečná, že se domnívají, že je tady zase nějaký obor, kde si všichni chtějí hlavně vydělat peníze.

R: Problém našich odpůrců je v tom, že argumentují svojí nevědomostí. Čili oni argumentují, že homeopatie nebyla doložena. Je mi prostě líto, účinek homeopatie sice nebyl doložený metodami, které jaksi klasická medicína jí chce implantovat, což nejde, ale doložen byl, takže to je první nesmysl. Hovořit o byznysu zase může jenom ten, kdo to prostě někde zaslech a teďka to jako opapouškuje. Ve Spojených státech například, což je země, kde se shodujem, že byznys je naprosto vůdčí, v celkovém vyjádření obratovém se homeopatie na farmaceutickém průmyslu podílí jedním promile, ne jedním procentem, jedním promile! To znamená, tvrdit, že homeopatie je velký byznys a nevzpomenout u toho, že rozpočty největších chemických farmaceutických koncernů přesahují rozpočty zemí jako je ta naše, jako státních rozpočtů, to prostě je samozřejmě nekorektní. Čili, jestli je dneska něco v medicíně byznys, tak to teda není homeopatie. Protože když jste šikovný homeopat, předepisujete léků málo. Nejšikovnější homeopati předepisují třeba jenom jeden lék, což ovšem, pozor, vůbec nevypovídá nic o tom, že jsou to dobří homeopati, vždycky je důležitý výsledek. A když dám pacientovi deset kuliček pod jazyk a ten lék trefím, tak ten účinek trvá třeba řekněme měsíc, dva, tři i půl roku, což je optimální případ, ne vždycky se to podaří. Ale rozhodně to prostě není o velikým byznysu tisíce a tisíce, čili to je další věc. A co se týče toho argumentu, že jaksi klasická medicína se má víc dívat na člověka celostně nebo holisticky, no tak to je její problém, ať se dívá. Čili jestliže někdo mě okopíruje a bude se na pacienta dívat jinak než na papír, tak ať tak činí a bude to jenom ku prospěchu věci i když mi není jasný, co to změní na jeho způsobu léčby.

T: Pro představu, když tedy přijde pacient, teď si pustíme za chvilku jednu ukázku, jednu zkušenost s homeopatií, kolik ho, já nevím, jestli se to dá říct v průměru, kolik ho stojí ta léčba?

R: To je hrozně obtížný říct, protože přijde na to, s čím jde. Ale když přijde matka s dítětem s věcí, která je úplně banální, no tak vzhledem k tomu, že homeopatii v Čechách nikdo nehradí, protože pacient si hradí v plné výši vyšetření i léky, tak zaplatí vyšetření u lékaře, který je různý, to může stát řekněme okolo pěti set korun v průměru a zaplatí léky, které stojí zhruba jedna tuba kolem čtyřiceti až padesáti korun, tak třeba šest set korun, řekněme.

Maminka: Homeopatie určitě naší rodině pomohla, já jsem se s ní setkala poprvé asi před těma čtyřma rokama, kdy můj syn měl atopický exém a já jsem se snažila mu všemožně pomoct a když to nešlo různě na kožních odděleních a alopatickou léčbou, tak jsme se obrátili na homeopatii. I když jsem zpočátku tomu moc nevěřila, protože ty kožní problémy bývají velice problematické a já ze svého okolí znám spoustu, spoustu především dětí s tím atopickým exémem, takže jsem se tam obrátila jako na takovou poslední pomoc. Po dvou měsících měl potom úpravu těch léků a začalo to zabírat a, abych to zkrátila, tak po roce měl tu kůži čistou. Já nevím, proč třeba tu homeopatii zavrhuje spousta lidí a především třeba i lékařů, když ty výsledky tady jsou a nevím proč se k ní obrací zády. Na pohotovosti u lékaře, kdy mému dítěti lékař předepisoval antibiotika a já jsem se na to netvářila zrovna moc, protože jsem věděla, že stejnou nemoc nevyléčili homeopaticky, takže mi třeba řekl, že homeopatie není léčba, ale je to víra a že je naprosto k ničemu. Já jsem ten jeho názor nevyvracela, ale myslím si úplně něco jiného, protože s homeopatií mám úplně jiné zkušenosti. Nejsem sice lékařka, ale jsem maminka dvou malejch dětí a homeopatie úspěšně používám. Teď už nejen při léčení exémů, ale při běžných dětských nemocech nebo teď třeba při různých těch virózách a je to fantastický.

T: Takže tady padlo slovo "víra". A potom zaslechla jsem taky názor, že homeopatie je záhadná i pro samotné homeopaty.

R: No tak, ta první věc, kolik je v ní víry. Vůbec žádná, homeopatii můžou dělat bezvěrci jako věřící. No a ta druhá věc, to je naprostá pravda. Jako homeopatie, kdybych měl mluvit sám za sebe, čím víc se tomu věnuji, tím míň tomu rozumím. Čili já se dostávám do systému určitých zkušeností, které jsou nepřenosný nebo nesdělitelný a kladu si spoustu otázek, na který jaksi neexistuje v žádný učebnici nějaká odpověď. Čili homeopatie je pro mně velice záhadná tajemná věc.

T: Asi by bylo v tom případě dobré říci, jaká jsou tam rizika a kam až může homeopatie jít, co všechno může léčit.

R: No, homeopatie rizika v tom chemickém slova smyslu nemá, jako z hlediska vedlejších účinků, že by pacient měl nějakou reakci na léky nežádoucí nebo něco, protože je to léčba jak jsem říkal vysoce zředěnými látkami a ve výsledným produktu není z chemického hlediska nic, co by mohlo vyvolávat ten nežádoucí vedlejší účinek v chemickým slova smyslu. Takže je to léčba informativní a riziko je jediný, že když jaksi netrefíte správný klíč pro správný zámek, čili nepodáte správnou informaci správnému organismu, tak se nestane vůbec nic, což někdy ta choroba pak zase progreduje dál a skutečně pacient je neléčen.

T: Já mám v ruce čerstvý výzkum z Institutu pro výzkum veřejného mínění. Týká se také homeopatie mimo jiné. Homeopatické léky jako léčebnou metodu kladně hodnotí častěji ženy s 54% než muži 43%, zaměstnanci nedělnických profesí 54% a vysokoškolsky vzdělaní respondenti 61%. Takže asi lidé, kteří jsou od své přirozenosti více pídiví, tak jdou i za homeopatií.

Student: Ač já nestojím jaksi na straně vědy, tak já musím stát na straně vědy v oblasti medicíny v tom postupu. Když začalo vznikat to co začínáme nazývat racionalismus v osmnáctém století, tak tam se vlastně začala vědecká metoda probouzet a postupně si lidé představovali a encyklopedisti a tak, že jaksi rozumem zvládneme všechno. Po první a potom po druhé světové válce převážně začaly opět nabývat vrchu nevědecké metody, protože se ukázalo, že jaksi rozumem nelze zvládnout všechno. A nevědecké metody v současné době vítězí. Vítězí nad vědou a z tohoto možná také důvodu já vnímám spolek Sisyfos jaksi jako pokus o alternativu, protože Sisyfos vzbudil neskutečnou jaksi nevoli alternativních věd, alternativních badatelů. Ale alternativních spolků je skutečně tisíce a nikomu to nevadí a vznikl Sisyfos a rázem bylo haló. Takže já, ač nestojím na straně vědy, tak se jich musím zastat. V naší společnosti někdy už v 19. století se začal hroutit jednotný křesťanský názor, který sjednocoval jaksi společnost. Tak nevím, jaký je poslední průzkum, kolik je tedy třeba křesťanů v naší zemi věřících, jestli je to 10% nebo 20% a samozřejmě to chybí. Vy potřebujete jaksi být šťastni a žít život nějaký a k tomu nepotřebujete vědu, k tomu musíte mít nějaký názor a k tomu potom slouží přehršle různých filosofických směrů a alternativních názorů a víme, že člověk potřebuje duchovní princip, podle kterého by se řídil nebo který vnímá jako svět řídící. A protože zde není ten jednotný, není zde už křesťanství, které by toto zastávalo, tak lidé jaksi substuují.

T: Samozřejmě pro nás je důležitý v souvislost s homeopatií Sisyfos. Sisyfos a to jak vystupuje vůči třeba homeopatii.

R: Kolega, který tam hovořil, já jsem býval taky radikální a taky jsem by oslněn vědou, čili já bych se na něj nezlobil. Vona ho praxe jako trošku sformuje, protože bezmocnost tý medicíny v některých případech je tak děsivá, že můžete mít naštudováno co chcete a ten pacient, je mu furt špatně . A pak jako mně je jedno, jestli se tomu říká duchovní princip nebo ať si v tom každý hledá co chce. Pro mně je rozhodující, jestli mu prostě pomůžu nebo nepomůžu. Takže já nevím, nejsem přecitlivělej na to, co se týče Sisyfos, to je takovej smutnej pokus. Ten kolega tam zaměňuje úplně dvě věci, když povídá o alternativních spolcích, které se ale zabývají alternativní nějakou léčbou nebo něčím a nemají v programu práce demolovat ty ostatní. Kdežto Sisyfos si řekl, že jeho náplní práce je demolovat ostatní. V této souvislosti není špatný říct, že Sisyfos byl zápornej hrdina. Sisyfos je nešťastný sdružení vševědů, kteří mají společnýho to, že kritizují to co nestudovali. Jinými slovy, já jsem od jisté doby přestal jakkoliv reagovat na výpady kolegů nebo nekolegů, kteří homeopatii nestudovali a v životě s ní nepracovali a kritizují ji z pozic jejich vlastního názoru. Já jim ho nevyvracím, já jsem si odkroutil na medicíně deset let celkem klasické ,lituji toho, ale věc je taková, že homeopatie skutečně je zákonně kodifikovaná, protože koncem února loňského roku přijal parlament zákon o léčivech nových, v kterým definuje homeopatikum jako řádný léčivý přípravek. Čili ze zákona je to léčivá věc a to ještě víc jaksi ukazuje světlo těm nesmyslným výpadům, jestli homeopatie je nebo není vědecká nebo nevědecká. Jednou je prostě pro občana je zákonem kodifikovaná a tím to vadne. Takže každý by asi měl mít možnost se obrátit na lékaře homeopata. A to je taková ještě drobná poznámka k tomu všemu co tady zaznělo, že homeopatii se nevěnují nějaký šamani, to musí být výhradně lékaři. Neuhasly, ještě nevyhasly vášně některých odpůrců homeopatie k této metodě léčby z nedostatku, já nechci říkat pokory, ale z nedostatku prostě schopnosti být tolerantní. A jaká bude budoucnost homeopatie, to se neodvažuju odhadnout, protože radikalismus a to mlžení nebo to polopravdivé argumentování v neprospěch homeopatie ze strany odpůrců je gigantické a plně se kryje s tím, co se odehrává v politice nebo čemkoli jiným. V každém oboru včetně homeopatie najdete strašný procento, někdy až děsivý, lidí, kteří jsou problematický a který to nedělají třeba dobře nebo nepřináší to výsledky, ale pozor, to platí i na klasickou medicínu. Čili to je třeba si nakouknout do vlastního hnízda. Čili z tohoto hlediska se mi věda a nevěda nebo věda a pavěda jako moc nelíbí, zvášť proto, že moc toho jako nevíme o ničem a byl bych jako opatrnější v soudech. Já sám nekritizuju ani klasickou medicínu ani jinou medicínu, do mýho vidění světa se vejde cokoli, co pacientovi jaksi může pomoct, s tím rozdílem, že si myslím, že řekl bych z politicko strategicko taktických důvodů je lepší, aby se homeopatii věnovali výhradně lékaři. Protože si myslím, že přece jenom to riziko toho, že pacient bude pokrácen o jinou než homeopatickou léčbu v případě, který to vyžaduje, je velikánský, a to je základní nevýhoda léčitelů. Čili osvícený lékař je vždycky lepší než fanatický nelékař. Na straně druhý musím říct, že existuje na světě řada homeopatů, kteří s medicínou nemají nic společnýho, dělají užitečnou homeopatii, že v Indii existují paralelní lékařské fakulty s homeopatickou orientací, čili ta pravda není prostě černobílá, je to různý a je třeba to vnímat globálně.

T: Existují pane doktore nějaké příbuzné obory nebo obor, který by se dal dát na roveň té homeopatie?

R: Tak v medicínském světě si myslím, že pohledem nejbližším homeopatii, ne že by se to krylo, je třeba psychoanalýza nebo některé psychoanalytické koncepce, které pracují s tím vývojem obou, čili terapeut se vyvíjí s pacientem, čili není to jenom takový to surový podávání léků nebo mastě, je to jakýsi proces, který hodně inklinuje k tomu, že potřebuje ... nad hmotou je dominantní. No a v praktickém životě je řada třeba filosofických příbuzných směrů, které s homeopatií konvenují, ale najdeme paralelu vynikající i třeba ve sportu, který se jmenuje aikido. To je starý japonský sport, který stojí na filosofické bázi šintoismu, a tento sport, který se šíří i třeba v poslední době v Čechách hodně má s homeopatií společného v tom, že jeden se vyvíjí s druhým. Čili tak zvaný útočník se vyvíjí se svým obráncem a naopak. A cílem není destrukce toho druhého, ale cílem je jeho pochopení a zavzetí ho do svého světa. Ty paralely, které zjišťuji, jsou prostě senzační a fantastický a velice mi ta homeopatie pomáhá v tom.

T: Když to tak poslouchám, tak nakonec vždycky jde o nemocného člověka, který potřebuje pomoci a jak chudák on se v tom má vyznat. V podstatě podle mně nikomu z nás nezbývá nic jiného než co nejvíce se učit a studovat, abychom se v tom vyznali a uměli si vybrat, zvolit si svobodně. Tím vám neberu slovo, ale tím se vás ptám, je to možná o hranicích poznání a vědomostí? Že něco odmítáme, něco přijímáme?

R: Ono to není úplně tak o tom zevním poznání. Ta věda jako vychází z předpokladu, že je to otázka času než člověk jako na všechno přijde, než poznáme všechny molekuly do detailu a jejich chemismus. A zrovna dneska jsem si četl v posledním časopise psychiatrickým a to jsou bohapustý teorie, kdy se kreslí vzorečky a jmenuje se to třeba "léčba depresí posledním lékem". Tak musím říct, že já pořád vidím toho pacienta před sebou. Který, třeba jako se mu nechce žít a chce se oběsit na ... Já vám dám příklad jako z každodenní praxe a já se prostě neumím dostat do situace, že bych si představil nějakou molekulu a hledal jsem chemikálii, která mu chybí v mozku. Prostě tenhleten přístup, ten mě přijde plně korespondující s tím, co vidíme kolem sebe, že lidi jsou orientovaní moc jako ven. Měli by být víc zaorientovaný do sebe. Je to trošku o pokoře trošičku o vzdělání, trošičku o toleranci, trošičku o všem. Trošičku o harmonii, čili o tom, co hledá homeopatie.

* * *

Hlasatelka: Tématem tohoto týdne je "Věda proti 'pavědám'". V první části hovořila Helena Tyburcová s doktorem Milošem Rýcem o homeopatii. V zítřejším pokračování pozvala biotronika Tomáše Pfeiffera.

(UPDATE)
Jeden z příznivců pana Rýce poslal na adresu jednoho z členů Sisyfa toto: