Ing. Pavel Šiman: Odpověď na reakci doc. PláškaIng. Pavel Šiman: Odpověď na reakci doc. Pláška
> Odesílatel: Pavel Siman pavel_siman@lfhk.cuni.cz
> Vazeny pane Vachtle a vazeny pane Knourku,
> v priloze posilam svuj prispevek na vase www-stranky (tj.
> Amberzine/Occamova britva a Diskusni stranka o alternativni medicine)
Vazeny pane Simane,
zrejme to uverejnim, ale uprimne receno, myslim, ze nic horsiho z vecneho hlediska jste asi nemohl uz napsat. Proste hruza. Od vecne problematiky homeopaticke empirie jste se opet vzdalil smerem k cistemu "vyrizovani si" domnelych osobnich uctu, coz, myslim, patrne bude zajimat jen malou cast ctenaru a hlavne, nic jim to neda. Doporucoval jsem Vam misto toho KRATKY abstrakt studii z Lancetu apod., o ktere se opirate. Skoda.
S pozdravem Pavel Vachtl
Poznámka editora: Domnívám se, že daleko důležitější, než spory o to, kdo co řekl či neřekl (čímž se pan ing. Šiman v tomto článku s oblibou zabývá), je jádro otázky, zda je homeopatie účinná či nikoliv. Tedy především v zájmu ing. Šimana je podrobné zveřejnění oné tzv. homeopatické empirie, která se údajně dle ing. Šimana nachází v několika číslech britských lékařských časopisů, pro české publikum. Je to skutečně na zastáncích homeopatie jako je ing. Šiman (i když on sám fakt, že je zastáncem, rezolutně odmítá připustit), protože "břemeno důkazu jednoznačně leží na nositelích výroků, které je třeba dokázat, nikoliv na jejich kriticích". Doc. Plášek tedy nebyl povinen homeopatii vůbec vyvracet (přesto to korektně a věcně udělal). Ing. Šiman byl naproti tomu místo demagogického a absurdního strefování se do doc. Pláška povinen podat věcný důkaz o homeopatii. Což však neudělal a každý člověk má nadále plné právo považovat homeopatii za spornou až pochybnou metodu.
Snad se časem najde nějaká dobrá duše, která ony články z Lancetu aj. konečně přeloží do češtiny :-) pro informaci širší skupiny zájemců. Osobně mám však dojem, že i těchto pár serióznějších článků za 200 let trvání homeopatie je velmi málo na to, aby to budilo přesvědčivý dojem o účinnosti homeopatie. Navíc se zdá, že tyto články nesvědčí vůbec nijak v prospěch homeopatie. Stejně tak se nabízí otázka, zda homeopatie během 200 let prodělala vůbec nějaký viditelný vývoj, adekvátní vývoji v seriózních oblastech vědy nebo se pohybuje stále na úrovni, typické pro 18. století. Čili pokud kdokoliv řekne, že homeopatie nefunguje, má s největší pravděpodobností úplnou pravdu .
Ve svém www-příspěvku Dopisy jsem uvedl své přání dále se
neúčastnit diskuse o alternativní medicíně. Přání se mi nesplnilo, neboť doc.
Plášek po mně důrazně požaduje nějaká vyjádření a omluvu a navíc v jeho
rozsáhlém příspěvku „Poznámky ke kritickému dopisu Ing. Šimana ...“ uvádí
některá tvrzení, která prostě přejít nemohu. Proto tedy píši tento text, který -
stejně jako doc. Plášek - nechávám zveřejnit na stránce Amberzine ( http://amber.zine.cz/ ) a diskusní stránce pana
Kňourka ( http://www.lfhk.cuni.cz/knourek/
). Text byl dopsán 2.6.1998 a tentýž den jsem jej e-mailem poslal k uveřejnění na
obě www-stránky.
Nehodlám se vyjadřovat ke všem tvrzením doc. Pláška. S jedním
souhlasím zcela (plurál od slova homeopat), některá jsou diskutabilní a záleží
v nich občas i na subjektivním pohledu, pár by si zasloužilo skutečně odbornou
diskusi, další potom k diskusi ani nejsou, jiná považuji za malicherná nebo
irelevantní a některá prostě nepovažuji za „hodná“ diskuse (zvláště ta se
silnějším osobním nábojem). Řadu z tvrzení pochybných ignoruji
s přesvědčením, že jejich pochybnost je pro čtenáře dostatečně zřetelná.
Ostatně pro velmi pečlivého čtenáře bych vlastně nemusel reagovat již na nic. To,
co chápu jako osobní invektivy potom přecházím zcela, neboť to mi vadí nejméně.
Přesto však zůstává pár „argumentů“, které považuji za nutné zde zmínit a
které mne mj. vedou též k domněnce, že pan doc. Plášek a já pocházíme asi
každý z jiného světa, kde platí jiná pravidla etiky (zvláště té vědecké) a
snad i jiná logika a jiná představa o vědě a exaktnosti. V dalším textu odliším
typem písma citace mých původních textů a citace textu doc. Pláška od svého
“nového“ textu. Kromě toho ještě pro citace uvedu iniciály autora (hlavně pro
případ, že se panu Kňourkovi opět nepodaří úplný převod z .DOC dokumentu tak,
aby zohlednil i typ písma).
Před tím, než se vyjádřím k vybraným tvrzením doc. Pláška, jsem nucen znovu (a
již po kolikáté ve svých textech!) zdůraznit to, co doc. Plášek vytrvale ignoruje a
nechce akceptovat: nehájím homeopatii ani se ji (vědomě) nesnažím propagovat. Mj.
proto, že se k tomu necítím kompetentní - nejsem homeopat ani lékař, nikoho jsem
homeopaticky nikdy neléčil, mé znalosti tohoto oboru jsou minimální a nikdy jsem se o
homeopatii nezajímal ve své odborné práci. O objektivní účinnosti homeopatie jsem
sice osobně naprosto přesvědčen (především z konkrétních praktických výsledků
mé ženy a některých jejích kolegyň; stejně jako ony však nepovažuji homeopatii za
dokonalou náhražku či pokračovatelku medicíny klasické), nemohu to však uvádět
jako argument. Cílem veškerého mého písemného snažení je poukázat na nesprávnost
dosavadní mně známé tzv. vědecké argumentace proti homeopatii. Jestliže takové
chyby (diskreditující především vědu, jejíž jménem jsou předkládány)
rozpoznám, zdají se mi závažné a je-li jich navíc mnoho, cítím se být povinen na
ně upozornit. To mne ovšem nikterak nezavazuje k podávání jakýchkoli důkazů o
účinnosti homeopatie a o správnosti jejích tvrzení a principů a k předkládání.
vyčerpávajících rešeršních studií. Samozřejmě, že v tomto ohledu mám
obrovskou výhodu. Je však věcí kritika samotného, jak náročný předmět si ke
kritice vybere. Je příznačné, že hlasitý nepřítel homeopatie, který by se
s předmětem své kritiky měl nejprve opravdu důkladně seznámit (zvláště pak
s praxí této empirické léčebné metody!), svoji nesplněnou povinnost neustále
přesouvá na toho, kdo se opovážil na jeho neznalosti, chyby, demagogii a lži
upozornit. Toto může být považováno za souhrnnou odpověď na mnohé opakující se
výzvy pana docenta.
Vybraná jednotlivá vyjádření
PŠ: Vy ovšem tvrdíte, že váš příklad "vychází
z publikované tabulky původních, statisticky nezpracovaných dat". Která že to tabulka je???
JP: Fig. 2 je onou tabulkou.
To je ovšem pustá lež, potvrzující mi pravidlo, že ten, kdo se snaží lež
obhájit, se obvykle neobejde bez jejího dalšího prohloubení a zabřednutí do ní.
Fig.2 znázorňuje data statisticky zpracovaná, tedy zahrnutá do analýzy. Nadále tedy
tvrdím, že statisticky nezpracovávaná data Reilly a spol. neuvádějí a že si je
tedy doc. Plášek při tom „vracení pouhých tří pacientů do pokusu“
musel vymyslet. Nebo že by šlo o další „nedopatření“ jako to
následující, úzce s tímto související?
------------------
PŠ: Co jste mysleli oním "nijak
výjimečným zhoršením 60 mm", když takovéto (a vyšší) zhoršení z
homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ pacient (a pouze 2 z placebo skupiny),
jediný potom vykazuje zhoršení 50 mm (a opět 2 z placebo sk.) a další 3 nejhorší
vykazují zhoršení 30 mm ?!?. ... ... ... Proč jste se dopustili onoho evidentního
faulu s „nijak výjimečným zhoršením“ 60 mm?
JP: Pokus o deformaci to v žádném případě není ... .
Připouštím ale, že přívlastek "nijak vyjímečný" není zrovna
nejšťastnější. Vina padá na pouze na moji hlavu. Stalo se tak z velice prostého
důvodu. Zlepšení stavu, měřené pomocí změny VAS škály, má totiž znaménko
"minus". Hodnotu - 60 VAS najdeme u celkem 6 pacientů (dva z placebo skupiny,
čtyři z homeopatické). Při formulování příslušné věty jsem se zkratkovitě
nechal ovlivnit oním znaménkem "minus" a doc. Zvárová si mého nedopatření
nevšimla. Nebýt mého nedopatření, mluvili bychom nejspíš pouze o "zcela
reálném zhoršení". ... .
Neuvěřitelné a já tomuto pokusu o „vysvětlení“ také nevěřím. Připadá mi
nemožné, aby aktivní vědec zaměnil zlepšení zdravotního stavu za zhoršení
(navíc bez následné kontroly), zvláště, když z této informace přímo vychází
jeden z hlavních argumentů proti kritizované práci - tj. statistická změna
výsledného rozdílu z významného na nevýznamný! Když se na publikované výsledky
podíváme (jsou graficky znázorněné, není to tabulka čísel !!!), tak při záměně
znamének dojde i k záměně celého výsledku - tedy placebo je při léčbě na první
pohled významně účinnější než homeopatikum, které navíc prokazatelně škodí!
K tomuto paradoxnímu závěru ovšem doc. Plášek již nedošel. Patrně by tedy šlo o
zvláštně selektivní „nedopatření“. Uvedeme-li toto „nedopatření“
do kontextu s bodem předcházejícím (obě tvrzení jsou v článku součástí
jednoho „argumentu“!), pak dvojnásobné „přehlédnutí“ ohledně informací pro
argumentaci tak zásadních je skutečně výmluvné.
V dodatečné změně „nijak výjimečného zhoršení“ za „zcela reálné
zhoršení“ vidím pokus doc. Pláška o bagatelizaci problému a o jeho redukci na
pouhé slovíčkaření. Podstatou mé výtky však stále zůstává zcela svévolné
vymyšlení si hodnot zhoršení a tedy i nanejvýše pochybná „exaktně vědecká“
argumentace opírající se o podvržená data. A to je pro mne faul.
Pokud bych však výmluvě doc. Pláška uvěřil, stejně by to v mých očích na něj
jako na vědce házelo velmi nepříznivé světlo. Jak bych se asi mohl spolehnout na
jeho původní práce? Co když k podobným nedopatřením došlo někdy i při
hodnocení vlastních výsledků?
------------------
PŠ: Stejně tak mne zaráží, proč vás natolik
překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením pacientů s květnovými a
červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině.
JP: Zarazil nás z toho důvodu, že u dvojitě slepé studie s
relativně velice četnou skupinou pacientů by se tak velký rozdíl objevit neměl
(považujete snad 50% rozdíl za nevelký?).
Tabulka 1 v práci Reillyho a spol. uvádí ohledně doby vstupu do pokusu pro počty
všech pacientů splňujících vstupní kriteria následující údaje:
homeo placebo
květen 35 31
červen 34 33
červenec 10 15.
Žádné jiné sezónní údaje kromě měření koncentrací pylu (které ovšem je
v hodnocení respektováno) jsem v práci nenašel. 50-procentní rozdíl tedy nalezneme
pouze v té nejmenší červencové podskupině (25 původních pacientů z celkem 158,
tj. cca u 16% všech osob). Při posuzování celé oné „relativně velice četné
skupiny“ však 50% již žádným trikem nevykouzlím. A tak nadále zmíněný
rozdíl považuji za nevelký - i když jistě diskutabilní. Jak tedy repliku pana
docenta s oněmi „50 procenty“ nemám považovat za další demagogii určenou pro
obalamucení čtenáře neznajícího původní Reillyho práci?
------------------
PŠ: Samozřejmě, že počátek obtíží může mít
vliv na celkové výsledky a mělo by se to diskutovat, vy však problém předkládáte
opět jako víceméně jisté podezření. Mohl byste mi však říci, jak byste technicky
zajistili současné splnění takových důležitých kriterií, jako je např.
minimalizace ovlivnění výsledků zásahy experimentátora (přiřazení do skupin snad
kvůli tomu znal jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení pacientů ve
skupinách z výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo k výraznějšímu
porušení rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů a žen, zastoupení
věkových skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete nesplnitelné a účelově
ignorujete objektivitu praktických obtíží při provádění takovýchto experimentů.
JP: Sledovalo se snad v tomto
pokusu zda homeopatika působí jinak na muže než na ženy, či zda jejich účinnost
závisí na věku pacientů? Rozdíly v kontrolní a homeopaticky léčené skupině,
posuzované z hlediska nástupu obtíží, jsou natolik veliké, že mohly výrazně
ovlivnit výsledek celého pokusu. Reilly a spol. toto, bohužel, ignorují.
Ale on se, jak vidno - stejně jako vliv sexu či věku - nesledoval ani vliv nástupu
obtíží. Ostatně mám dojem, že se o nástupu obtíží v původní práci
nehovoří, ale že jde pouze o časové zařazení do pokusu. A je si doc. Plášek jist,
že by mu potom zase nevadilo, kdyby byl obdobně velký rozdíl namísto času vstupu do
pokusu např. u pohlaví? Možná by otázka v jeho replice pak byla jiná.
------------------
PŠ: Nyní nevím, zda jste onen článek vůbec
prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému textu a nebo zda používáte
"sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu na kontext vytrhnete jen ty údaje,
které jsou pro kritiku vhodné a zcela ignorujete ty ostatní (včetně např.
vysvětlujícího textu apod.). [...] Současně je zahrnut i do
"minimetaanalýzy" všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů).
Proč jste tato fakta "opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu
zcela izolovaně?
JP: Protože jsme přesvědčeni,
že z několika heterogenních, navíc podstatnými nedostatky oplývajících studií
nemůže vzniknout nový, kvalitní závěr. ... (pokračování dále) ...
Osobní přesvědčení doc. Pláška mne nezajímá. Rozhodně potom ani v nejmenším
neospravedlňuje celkovou hrubou deformaci Reillyho práce při seznamování čtenářů
s ní. Ona práce je totiž Reillyho a spol. a nikoli doc. Pláška, který tedy v oné
její prezentaci nemá co zohledňovat své osobní přesvědčení. Tomu já říkám
falzifikace citace.
JP: ... (pokračování) To je obecný problém podobných
"minimetaanalýz". Skutečně se však stydím za to, že jsme některá
důležitá fakta "opomněli" uvést. Konkrétně mám na mysli to, že jsme
dostatečně nezdůraznili existenci kritických dopisů editorovi, které byli
publikovány v The Lancet 345, 251-252 (1995) jako reakce na Reillyho
článek ... .
Nejlepší obranou je útok. Zvláště, když argumenty k regulérní obraně chybí.
------------------
PŠ: Za čirou demagogii však považuji vaši
poslední větu kapitoly "Klinické pokusy". Zdá se mi totiž naprosto přirozené, když pacient (a jeho lékař)
odhadne léčbu skutečným lékem, pozoruje-li nějaké zlepšení stavu choroby.
Opačně, nedojde-li ke změně nebo dokonce zhorší-li se stav, hádal bych osobně
(jako pacient či lékař) "léčbu" placebem. Vy to však považujete za "narušení
sleposti pokusu". Proč? Vždyť ke stejnému
"narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější než
placebo a pacient (a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat!
Nebo má snad tato věta znamenat vaše další
"podezření" např. z úmyslného prozrazení přidělení léku a placeba již
při podání? A proč neuvádíte hlavní důvod publikování informace o úspěšnosti
odhadu lék/placebo? Že by vám nebyl vhod výsledek naznačující lepší odhad
homeopatů (a pacientů) ve srovnání s "nehomeopatickými" lékaři?
JP: Opět budu citovat Rothwella: "Given
that homeopathic treatment had no significant effect on 6 patient-reported asthma symptoms
and little or no effect on the general wellbeing score in the majority of cases, this
unblinding is difficult to explain." Přidám ještě něco z Vašeho
oblíbeného Kleijnenova článku: "It is easy to state that a trial was double
blind, but patients have many ways to break the code. This might explain small differences
in favour of homeopathy."
Uniká mi přesný smysl uvedení těchto dvou citací a důvod dání jim přednosti
před přímou (a nejlépe českou) odpovědí a sám za sebe. Např. Reillyho článek,
kterého se tato polemika týká („Is evidence for homeopathy reproducible?“), vyšel
až tři roky (1994) po „mém oblíbeném Kleijnenově článku“ (1991). Jak
tedy Kleijnen asi mohl posoudit možnosti průlomu kódu pacienty v budoucím Reillyho
pokusu? Nebo že by tu bylo další „nedopatření“ doc. Pláška?
------------------
PŠ: Za vrchol podlosti však považuji následující
poznámku o tom, že "je
zajímavé, že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy,
[...] bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron".
Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto
utrousenou "zajímavost" již nijak dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve
vědeckém článku podsouvat případným čtenářům názor, že firma Boiron autorské
vědecké týmy podplatila a že příslušní výzkumníci jsou úplatní a nečestní?
Máte pro to závažné argumenty? [...] Snižuje to
totiž nejen Vaši osobní prestiž coby nezaujatého vědce, ale i věrohodnost ČLČ
jako vědeckého časopisu.
JP: ... Poznámkou
o firmě Boiron jsem vinen já. Proto také sám za sebe odpovídám: Závažným
problémem všech homeopatických klinických studií je možná absence nestrannosti
experimentátorů (viz závěr Kleijnenovy práce). Považuji proto za oprávněné na
toto riziko upozornit, což jsem také učinil. M.F. Kahn, Service de Rheumatologie,
Hôpital Bichat, Paris, France, ve své reakci na Reillyho článek z roku 1994 (viz
Letters to Editor, Lancet 345, 251 (1995)), dokonce říká: "Reilly
is well known as a herald of homeopathy. His work has been supported by homeopathic
foudations including a French company which has an aggresive commercial policy". S
dalšími dotazy se, prosím, obracejte na také podlého (?) Dr. Kahna.
Zdá se mi, že se zde pan docent opět schovává za jiné autority. Ty ale odpovídají
jen za výroky své a jeho osobní neuváženosti nikterak neomluví. O formě onoho „upozornění“
doc. Pláška na „možnou absenci nestrannosti experimentátorů (viz závěr
Kleijnenovy práce)“ nechť si čtenář učiní závěr sám.
------------------
PŠ: 4.odst.: Máte nezvratný důkaz o tom, že se
všichni homeopaté dopouštějí podvodu? Samozřejmě, že úmyslného, neboť
"nevědomý podvod" je nesmysl - to by nebyl podvod. Pokud nemáte, musím Vás
považovat za nestoudného nactiutrhače. ...
JP: Pozorněji čtěte a šetřete
silnými slovy. Ve větě, která Vás pohoršila, vytýkáme homeopatům, že v
souvislosti s pozitivními kasuistikami připouštějí jedinou intrepretaci.
Označí-li veřejně někdo celou skupinu obyvatel - v tomto případě všechny
homeopaty (není tam žádné vyčlenění nějaké menší skupinky!) - za podvodníky
bez dostatečně prokazatelného důvodu, je pro mne nestoudným nactiutrhačem. Tak
silné slovo, jakým je podvod, by nikdo neměl použít v souvislosti s vytýkáním
určitého přístupu k interpretaci výsledků (pokud ovšem nejde zcela prokazatelně o
úmyslné lži, jak tomu občas bývá třeba i ve vědě, ale určitě i v homeopatii a
leckde jinde - vždy však, naštěstí, ve spojení pouze s konkrétními jednotlivci!).
Navíc však, co se týká oné interpretace, není ještě ani pro vědu zdaleka jasno!
Skutečný praktický homeopat na základě svých výsledků pak naprosto nemůže
připustit interpretaci doc. Pláška - tedy placebo efekt jako podstatu homeopatie. O
jiných druzích interpretace, než jsou objektivní účinnost (např. homeopaté) a
placebo efekt (doc. Plášek a jiní „skeptici“ a řada skutečných skeptiků), pak
již nevím. A tak tedy (zvláště pak při „pozorném čtení“) docházím
k závěru, že podle názoru pana docenta patrně ten, kdo nepřipustí jeho osobní
interpretaci, může být klidně bez skrupulí nazván podvodníkem (tj. člověkem
dopouštějícím se podvodu). Asi opravdu oba pocházíme každý z jiného světa.
------------------
PŠ: První kapitola nadepsaná „Homeopatické
minimum“ (- velmi sebevědomě nazváno - má to snad být úvodní text pro studium
homeopatie?) ...
JP: Nikoli pro studium homeopatie,
nýbrž pro obeznámení čtenářů časopisu Pokroky matematiky, fyziky a astronomie s
tím, co to homeopatie vlastně je.
I k laikům by měli hovořit lidé znalí a pokud možno negativně nezaujatí,
chtějí-li je s něčím novým obeznámit. Pana docenta Pláška však lze těžko
považovat za toho pravého v seznamování kohokoli s homeopatií. Nebo si snad
matematici, fyzici, astronomové a další čtenáři PMFA nezaslouží být kvalitně a
hlavně pravdivě informováni o této disciplíně?
PŠ: ... začíná naprosto nepřípustným
zjednodušením a zdeformováním historie vzniku homeopatie. Já osobně v tom vidím
pokus o zesměšnění již i počátků homeopatie a tedy pokus o velmi nečestné
ovlivňování názorů laiků. Že by tedy námi zažité čtyřicetileté poupravování
historie neslo plody ve vědě i po r. 1989?
JP: Pokud nejste schopen
konkrétně říci, v čem jsem zkreslil historii homeopatie, pak se jí klidně dál
smějte. Mě je spíš do pláče.
Po přečtení oné „historie“ v podání pana docenta mně rozhodně do smíchu
nebylo. Nevím tedy, jak došel doc. Plášek k závěru, že se tomu směji. Ale
k podstatě věci. Zatím nejstručnější (a tedy objemem nejlépe odpovídající)
vyjádření k historii homeopatie jsem nalezl v knížce „Základy homeopatie, I.
díl“ od MUDr. Rýce (Triton, Praha 1992). Tam na necelé jedné stránce (č. 7) je
text, který se věcným obsahem rozhodně nezanedbatelně (celkovým laděním však
zcela zásadně) liší od diskutovaného textu doc. Pláška. Komu z autorů tedy asi
budu více věřit a koho spíše podezřívat z poupravování a bagatelizování?
Profesionálnímu homeopatovi a lékaři nebo biofyzikovi, kterého jsem již vícekrát
předtím „nachytal na homeopatických švestkách“ a o jehož zcela záporném vztahu
k homeopatii a homeopatům nemám nejmenší pochybnosti? Přečtu-li si potom samotného
Hahnemanna, není už vůbec co řešit. Pokud ovšem nepředpokládám, že doc. Plášek
ví o historii objevu homeopatie více a lépe, než samotný objevitel ... .
Proč se však tímto vcelku nevýznamným bodem zabývám? Někdy totiž může při
podstatném zkracování nějakého textu dojít k jeho neúmyslnému zjednodušení až
do takové míry, že pro čtenáře neznalého věci se výsledný text stane více či
méně desinformačním a do věci zasvěcený autor si toho ani nevšimne. Jsem však
naprosto přesvědčen, že o tento případ ve smyslu neúmyslnosti se zde nejedná.
------------------
PŠ: [...] To co zde doc. Plášek předvedl
(především pak ony miliony průměrů jádra Galaxie), však zcela odporuje
současnému pohledu fyzikální chemie a fyziky na roztoky i na hmotu vůbec (to je
blíže diskutováno v mých již přes rok starých a doc. Pláškovi známých
příspěvcích v [9]). Je to o to pozoruhodnější, že autorem takové vědecké
absurdity je biofyzik, který se zde dokonce explicitně odvolává na chemii. Mám tedy
autora důvodně podezřívat z diletantismu i v oborech velmi blízkých jeho
specializaci? Jsem přesvědčen, že nikoli. Osobně se přikláním k názoru, že
všichni autoři podobných „nepřesností“ v jejich vlastním oboru či v
disciplíně blízké spíše podléhají přesvědčení, že čtenáři či posluchači
jsou natolik nevzdělaní, že jejich zřejmě úmyslné (navenek však pro laiky velice
efektní) úlety neprohlédnou.
JP: Čeho je moc, toho je
příliš. I má trpělivost má určité meze. Velice důrazně Vás žádám, abyste
tuto tvrzení fundovaně doložil. Pokud se tak nestane, omluvte se laskavě za tuto
nehoráznou pomluvu.
Nejde v pravém smyslu tohoto slova o pomluvu. Vyjádřil jsem své přesvědčení, že
doc. Plášek hraje se čtenáři nečistou demagogickou hru. Dobrá - připouštím, že
ji zde asi nehraje. Z hlediska mého hodnocení jeho etiky v tomto konkrétním
případě je to tedy lepší, než jsem původně myslel a já se mu zde za ono
vyjádření rád veřejně omlouvám. Musím však s lítostí dodat, že v tomto
případě má tedy biofyzik doc. Plášek asi velmi podivné představy o roztocích a
hmotě vůbec, zcela odporující dnešním (a již i dost letitým) poznatkům. Navíc
asi není schopen si to uvědomit, ani když je na to stručně upozorněn. Před
detailnějším vysvětlením uvedu nejprve původní mnou kritizovaný text pana docenta:
JP: ... Z hlediska chemie vypadá
vše trochu jinak. Zopakujeme-li ředicí proces například dvanáctkrát, dostaneme
přípravek o potenci C12. Není těžké spočítat, kolik molekul účinné látky v
naředěném preparátu zbylo. ... (pokračování po poznámce) ...
To není těžké ani lehké, to je totiž nemožné a pokoušet se o to je nesmyslné.
Myslím, že i studentovi přírodovědecké větve slušného gymnázia by k závěru o
výpovědní hodnotě takového výpočtu mělo stačit uvědomit si pouze význam
Avogadrova čísla, jeho hodnotu a velikost výsledného „matematického zředění“
(tj. jedna ku kvadrilionu pro uvedenou potenci 12 CH) preparátu o původní konc. „zhruba
10-3 mol/l“. I dále doc. Pláškem uvedený odhad nebude obecně platit
a prakticky jistě v takovém „roztoku“ již žádnou molekulu původní ředěné
látky nenalezneme (i kdybychom ho měli hektolitry a nejen několik lžiček). Hovořit
tedy v tomto případě o výpočtu (navíc nejspíše přesném) je absurdní. Zde si
pan docent asi plete chemii (a přírodní vědy vůbec) s matematikou. Viz též
odstavec pod následujícím pokračováním.
JP: ...(pokračování)
... Jednu jedinou z nich bychom mohli najít nanejvýš v jedné z asi deseti kávových
lžiček potencovaného medikamentu (uvedený odhad vychází z předpokladu, že jejich
koncentrace v matečné tinktuře byla zhruba 10-3 mol.l-1). Při potencích kolem C60
bychom jednu molekulu z původní matečné tinktury museli hledat v "kapce"
rozpouštědla o průměru rovnajícím se několika milionům průměrů jádra naší
Galaxie.
Protože doc. Plášek na jiném místě celkem správně popisuje metodu
„homeopatického zřeďování“ a jistě si i dovede představit, s jakými řádově
max. objemy se asi tak může pracovat, jeho výrok s „miliony průměrů jader
naší Galaxie“ by tedy mohl platit jedině tehdy, kdyby platily následující 2
modelové výroky (- podmínka nutná, nikoli však postačující - dále bychom museli
např. vyloučit sorpci, možné reakce (např. samovolný či hydrolytický rozklad
dispergované látky apod.), strhávání molekul s parami rozpouštědla, ulpívání
roztoku na stěnách odměrných nádob, vzájemné nevazebné interakce molekul dané
látky ...):
A) mám-li v 1 litru roztoku rozpuštěno 1000 molekul nějaké látky, potom při
odebrání libovolného 1 ml odeberu vždy právě 1 molekulu oné látky. (Toto tvrzení
odporuje nejen dnešní představě o roztocích, ale i teorii pravděpodobnosti. Jeho
platnost je však nezbytná i k provedení onoho nesložitého výpočtu zmiňovaného
doc. Pláškem o něco výše.)
B) mám-li v 1 litru roztoku rozpuštěnu 1 molekulu nějaké látky, potom při
odebrání 1 ml odeberu vždy právě 1/1000 molekuly oné látky, při odebrání 1 ml potom jednu miliontinu molekuly atd. atd. (Je jasné, že toto
tvrzení nutně vyžaduje opětné zavedení představy spojité hmoty, tedy představy
vědou již asi 3 století - a vše hovoří pro to, že definitivně - opuštěné.)
Tolik k argumentům z oblasti, která by nejspíše měla patřit mezi základní
vědomosti jakéhokoli přírodovědce. Teorií roztoků se ale speciálně zabývá
fyzikální chemie. Jeden z jejích „podoborů“ se nazývá chemie stop neboli
stopová chemie. Tato disciplína se dosti omezeně může týkat právě přípravy
homeopatických léků (v rozsahu potencí řekněme 5 - 9 CH, vyšší potence pak
chemii již zcela unikají). Jedním z jejích závěrů vycházejících z pozorování
je - hodně zjednodušeně řečeno - že u extrémně zředěných roztoků obvykle
dochází při dalším zřeďování k „nevypočitatelnému“ vymizení rozpuštěné
látky dříve, než by odpovídalo teoretickému výpočtu (i při respektování počtu
pravděpodobnosti). Také tedy fyzikální chemie z čistě své užší specializace
přidává další argumenty proti snahám o „výpočty koncentrací“
potencovanějších homeopatik a ony „miliony průměrů jádra naší Galaxie“ též
odsouvá do říše absurdit.
Doufám, že jsem věc teď už dostatečně osvětlil a „fundovaně doložil“.
------------------
PŠ: „Jakých
zkušeností by se měli přidržovat homeopaté? Především by neměli ignorovat
poznatek, že lidské tělo se skládá z buněk, které spolu interagují
prostřednictvím molekul.“ Uvedený
poznatek zatím homeopaté pro svou praxi nikterak nepotřebují. Nepotřebují jej tedy
ani ignorovat nebo dokonce odmítat.
JP: Pro mě je toto tvrzení samo
o sobě dostatečným důvodem k tomu, abych považoval homeopatii za pavědu.
To je čistě osobní problém pana docenta, za co homeopatii považuje a co mu k jeho
přesvědčení stačí. Zcela jiná věc ale je o tomto přesvědčení veřejně a
suverénně psát a vydávat jej za objektivní pravdu. K tomu mi potom ovšem ono
tvrzení dostatečné nepřipadá.
Ostatně domnívám se, že 99-100% praktických lékařů uvedený poznatek ke své
každodenní činnosti též nepotřebuje (i když jej třeba těla jejich pacientů
stále „používají“). A jak si pan docent představuje, že by se mělo u lékaře
projevit praktické aplikování tohoto teoretického poznatku (třeba konkrétně při
léčbě angíny, ...)?
------------------
JP: Trvám však na tom, aby se
ing. Šiman neprodleně vyjádřil k poznámce, že "Plášek nezná současný
pohled fyzikální chemie na vodu" a uvedl pár příkladů léčení proleženin
homeopatiky.
Obrátím pořadí. I kdybych znal tisíce případů vyléčení proleženin homeopatiky
(v tomto případě znám „osobně“ pouze jeden jediný, o pár dalších jsem se jen
doslechl), stejně bych je neuvedl. Žádný z nich totiž není a nemůže být můj,
jelikož nejsem k takové léčbě oprávněn a z cizí praxí argumentovat nemohu.
Odbornou citaci výzkumu v tomto směru žádnou neznám a nehledám, naprosto však
nevylučuji, že existuje! (Výzva pro čtenáře!) Já o tom jen vím, dokázat to však
musí jiní. Má-li tedy doc. Plášek zájem o konkrétní příklady homeopatické
léčby proleženin (o čemž ovšem silně pochybuji), musí se obrátit na odborníky -
tedy na homeopaty.
Homeopatické léčení proleženin má, samozřejmě, svá úskalí. Pokud je např.
pacient nehybný ve stále stejné poloze, proti proleženinám ani homeopatika nic
nesvedou. Polepší-li se ale ošetřující osoby včas (tj. ještě před totální
nekrózou postižených tkání) a pacienta začnou správně a pravidelně polohovat, pak
homeopatie může velmi výrazně ovlivnit dobu hojení a třeba i procento výsledného
zhojení (zvláště u vážnějších případů). Asi nejobecnější medikací by byla
Arnica montana 9 CH a aplikace hom. léku Traumell (mast, pilulky nebo injekce). Má-li
tedy doc. Plášek proleženiny, může to na sobě vyzkoušet. Rozhodně mu ta
„placeba“ neuškodí. Totéž může zkusit i na povrchová zranění, odřeniny,
modřiny, boule ...
! ! ! ! ! ! !
A nyní k první části požadavku doc. Pláška (zdůrazněného i v originálu podtržením!). Veřejně a s naprostou jistotou prohlašuji, že jsem poznámku "Plášek nezná současný pohled fyzikální chemie na vodu" nebo jinou podobnou v tomto smyslu dosud nikdy nikde nenapsal ani neřekl. Má jistota vyplývá mj. z toho, že až do přečtení textu, na který nyní reaguji, jsem si to ani v nejmenším nemyslel a považoval bych to za vyloučené.
Napsal-li to někdo jiný, nechť se doc. Plášek obrátí o vysvětlení na něj. Já
přece těžko mohu bez dostatečné znalosti důvodů onoho autora k vyslovení
takového výroku dané tvrzení posuzovat. Tolik tedy k „neprodleně požadovanému
vyjádření“.
Musím však k tomu dodat ještě připomínku. Na čtenáře totiž ona „citace“
doc. Pláška může udělat dojem, že jsem opravdu něco takového řekl či napsal já
osobně (a navíc doslovně, soudě tak podle uvedených uvozovek) a že jsem tedy
nejspíše pořádný hulvát a primitiv hodný opovržení. Bylo-li vyvolání tohoto
dojmu cílem pana docenta a důvodem k vyjádření onoho požadavku, pak k označení
lživé podlosti takového kalibru asi nenaleznu ve slovníku slušných výrazů
odpovídající termín a nutně musím litovat každé vteřiny, kterou jsem
pseudodiskusí s ním ztratil.
! ! ! ! ! ! !
Jak dál?
Pro mne je odpověď jednoduchá - nijak. Vzhledem ke způsobům argumentace doc. Pláška
již nehodlám ztrácet čas a energii nějakým dalším handrkováním. Zcela evidentně
zde totiž nejde o regulérní diskusi a na hádky bez pravidel nemám žaludek. Nehodlám
reagovat na další jeho repliky (kromě snad případných omluv za nějakou svou
evidentní chybu, kterou zatím ve své argumentaci nevidím), ať už říká či píše
cokoli. Čtenáře, kterého tato kauza zajímá a který se třeba v budoucnu setká
s nějakým dalším „argumentem“ doc. Pláška proti mně, odkazuji předem na již
napsané a na originály citovaných prací. Stejně bych asi k tomu už neměl co
jiného dodat. Kdo však v mém vyklizení pole chce vidět mou porážku, ať ji klidně
vidí - považuji to za nepodstatné. Navíc se, svým způsobem, i já sám cítím být
poražen. Minimálně proto, že jsem se svou vlastní hloupostí nechal zatáhnout do
této tahanice. Měl mě varovat už tón prvního upozornění doc. Pláška na svůj
článek v ČLČ a argumentace v článku samotném. Také jsem již svou aktivitou na
poli diskuse o alternativní medicíně vyčerpán, jejími výsledky velmi znechucen a
zklamán tím, že všechno mé snažení stejně nevedlo k rozumné a tolik potřebné
neosobní a zasvěcené diskusi, jen se o to více rozjitřily zlé emoce. Má žena měla
asi pravdu, když mě od toho hned od počátku zrazovala.
Na tomto místě chci též doc. Pláška požádat, aby mi již žádnou korespondenci
neposílal. Ta dosavadní obsahovala totiž na můj vkus až příliš zloby a osobní
zášti, zvláště pak v porovnání s jejím faktickým obsahem (ale i v porovnání
např. s celkem rozumnou nesouhlasnou odpovědí doc. Mornsteina, brněnského
„sisyfa“, kterého jsem rozhodně ve svém dopisu nešetřil o nic víc než doc.
Pláška). Jsem v tomto ohledu možná přecitlivělý, ale už na to nemám nervy.
Prostě jeho poštu nebudu otevírat.
Ve snaze být co nejstručnější (ale dostatečný pro ukázání věrohodnosti
argumentace doc. Pláška) jsem diskutoval jen body, které považuji za výmluvnější
z těch důležitějších. Jsem si vědom toho, že můj výběr i chápaní termínu
„co nejstručnější“ jsou velmi subjektivní. Nespokojený čtenář nechť mi
odpustí. Omlouvám se zároveň citlivějším čtenářům za některé silnější
výrazy v textu. Svévolná manipulace s fakty a „nefakty“ v argumentaci doc.
Pláška mne opravdu vyvedla z míry.
Dodatek - korespondence
V posledním svém příspěvku, na který tímto textem reaguji, uvedl doc. Plášek
celý můj původní dopis - tedy i včetně do jisté míry osobnější části. O
souhlas k tomuto uvedení mě nepožádal. I když v tom vidím jistou dávku
neslušnosti, vcelku mi to nevadí. Jednoznačně však z toho usuzuji, že naši
korespondenci považuje doc. Plášek za veřejnou. Aby se tedy čtenáři dostalo úplné
informace, publikuji zde i dopisy jeho. Někdo potom může i porozumět tomu, proč již
dále nehodlám případnou poštu od pana docenta otevírat.
Poznámka: citovaný text jsem kromě délky řádků, jejich zalomení a
typu písma nijak neupravoval. Texty jsou řazeny chronologicky a ohraničeny uvozovkami.
1. Upozornění doc. Pláška na svůj článek přes pana Kňourka (citováno
v mém kritickém dopisu jako motto):
JP: „Vazeny pane, videl jszm vasi www stranku. Obracim se na Vas
s dotazem, proc pan Simek ve sve vsezahrnujici kritice ignoruje clanek, ktery jsem
publikoval vzari 1996 v Casopise lekaru ceskych. Jsou tam diskutovany mnohe problemy,
ktere ho trapi.“
2. Moje první reakce:
PŠ: „Vazeny pane doktore,
dostal jsem od pana Knourka Vas vzkaz. Protoze jsem nyni ve znacne casove tisni, musim
svou odpoved odlozit. Rozhodne povazuji za vhodne, nejprve se seznamit s Vasim clankem.
Myslim, ze pred zacatkem pristiho roku to vse nestihnu a prosim tedy o strpeni. Pokud
zmenite svou e-mailovou adresu, dejte mi vedet. Zdravi Vas
Pavel Siman (LF UK Hradec Kralove).“
3. První dopis doc. Pláška přímo na mou adresu:
JP: „Vazeny pane inzenyre,
dostal jsem z Parize kopii Vaseho dopisu. Moje permanentni adresa by mela byt patrna z
teto zpravy. Dovoluji si vas upozornit na knihu Hert. a kol. Homeopatie, antroposoficka a
clusterova medicina: medicina pro treti tisicileti (vydalo Nakladatelství Lidove noviny
letos v zari). Prispel jsem do ni kapitolou, ktera se vedle "homeopaticke
biofyziky" zabyva i fenomenem informace a ucelovym zneuzivanim tohoto slovicka v
souvislosti s homeopatii.
S pozdravem J.Plasek“
4. Můj kritický dopis
PŠ: ....
Nyní (po delší odmlce) následoval můj rozsáhlý kritický dopis - tehdy ještě
čistě osobní a bez mého rozhodnutí své argumenty v něm obsažené uveřejnit,
který je v úplnosti uveden v posledním příspěvku doc. Pláška a z větší
části v mém příspěvku „Dopisy“ na stránce pana Kňourka. Z úsporných
důvodů jej zde znovu neuvádím, nicméně zájemcům doporučuji jeho pečlivé
přečtení.
5. Následovala první reakce doc. Pláška na můj
kritický dopis, u které byl „přišpendlený“ text příspěvku doc. Pláška pro
Amberzine, což jsem pochopil jako výzvu a na příslušné stránce jsem na to
zareagoval svou další kritikou.
JP: „Vazeny pane inzenyre
diky za obsahly komentar k clanku, ktery jsem spolecne s doc. J. Zvarovou publikoval v
CLC. Za vsim, co tam bylo napsano stojim. Vadi Vam nase hodnoceni zpusobu, jakym se
statistikou zachazeli Reilly a spol. Prosim, obratte se s pochybnostmi na doc. Zvarovou.
Pozval jsem ji ke spolupraci jako renomovanou odbornici ve statistice, aby mi pomohla
potvrdit ci naopak vyvratit pochybnosti, které jsem pri cteni Reillyho clanku ziskal.
Vase reakce na nas clanek mi pripada jako nepretrzity proud invektiv. Nevim, jak
vyznamny vedec jste Vy sam, ale ma smysl zabrednout do podobnych bazin s zabomysimi
valkami? Nehodlam proto korespondenci v teto zalezitosti ztracet prilis mnoho casu (ten
budu mit nejdriv o prazdninach - me profesionalni povinnosti i zajmy lezi zcela mimo
homeopatii; jen na vysvetlenou: nabyl jsem dojmu, ze se zde s lekari, kteri nemohou znat
kazdy partikularni obor detailne, hraje necista hra s oslnovanim "biofyzikalnimi
teoriemi" homeopatu jakoz i s precenovanim neporadne provadenych statistickych studii
- do této kategorie Reillyho studii nadale radim).
Ad moje anglictina: nemejte strach o me vzdelani v tomto smeru (co kdybyste naopak
zkusil stejne kriticky, jako jste zhodnotil me, zhodnotit i preklady clanku Reillyho,
ktere vysly ve Folia homeopatica Bohemica - to by bylo krasne povidani o manipulaci; mam
to pripravit pro CLC?)
Ad moje cestina. Budete se mozna divit, ale dost si zakladam na tom, ze nepisi jako
hotentot (prosim, netyka se rychle komunikace pres e-mail). Homeopat podle vzoru pan
pripousti tez "homeopati" . O jakou normu se opira vase tvrzeni. Ve slovniku
Spisovne cestiny jsem nasel jedine slovo homeopatu podobne - psychopat (prosim Vas, toto
opravdu neberte jako zlou zakernost. Je to jen hloupa shoda nahod). V danem pripade jsou
uvedeny dve moznosti -
psychopati nebo psychopatove.
Ad impakt fakto CLC. proboha, sam musite citit, ze tato namitka je zcela irelevantni.
Psal jsem kriticky ladenou informaci (pohled biofyzika a statisticky, na "vedu"
kolem homeopatie), urcenou lekarum, kteri jsou s homeopatii a homeopatickou propagandou
denne konfrontovani. Dostali namet k premysleni. At premysleji. Neni moji chybou ani
chybou doc. zvarove, ze v homeopaticke literature je tak snadne najit tolik slabin. Neni
vyloucene, ze třeba Vy sam brzy opublikujete brilantni studii, treba o leceni prolezenin
(to by me uprimne zajimalo).
Na zaver. Jedina Vec, za kterou se vam musim omluvit, je zkomoleni Vaseho jmena
v dopise kol. Knourkovi. Je mi ,ito, ze se vas to dotklo. Stalo se to vsak vinou me chabe
pameti. Onen dopis jsem psal z Parize a zasantrocil jsem papir s vasim jmenem, www stranku
jsem si nepamatoval.
S pozdravem J. Plasek“
6. Ještě tentýž den následovalo doplnění oné první
reakce doc. Pláška:
„Vazeny pane inzenyre,
napsal jste: Blíže diskutováno opět v mých www-příspěvcích (které byste si
snad už¨konečně mohl pořádně přečíst). ... Proč tolik agrese uvnitř závorek?
Skutečně nemám čas ani náladu číst tisíce stránek, které byly v Čechách
popsány oslavami homeopatie. Přes AltaVistu jsem Vaše články nenašel. Pošlete mi,
prosím, adresu www stránky, kde Vaše příspěvky najdu.
S pozdravem J. Plášek“
7. Rychle jsem odpověděl:
PŠ: „Vazeny pane doktore,
diky za Vasi rychlou odpoved. Pokud jsem ji vubec ocekaval, necekal jsem ji s takovou
rychlosti.
Nejprve k Vasemu dotazu na me www-prispevky. Jedna se o ty, které jsou umisteny na
diskusni strance pana Knourka a ktere jste puvodne oznacil za vsezahrnujici kritiku.
Protoze jsem nabyl dojmu, ze jste jejich obsah jen proletl, dovolil jsem si Vas upozornit,
mozna ponekud netaktne - omlouvam se za to, na to, ze pokud se chcete ucastnit diskuse o
homeopatii ze svych laickych pozic, mel byste si nejprve alespon ony prispevky opravdu
dukladne procist a pripadne je zkonfrontovat se skutecnosti. Jinak budete (podobne jako
doc. Mornstein na teze strance) vest stale jen neplodne monology.
Jinde se ptate (asi recnicky), zda byste nemel v CLC zkritizovat
"homeopaticke" preklady Reillyho clanku. Proc ne? Ja proti opravnene kritice
nehodlam vystupovat, naopak! Ale misto CLC by bylo asi vhodnejsi ji uverejnit napriklad na
diskusni strance pana Knourka. Tam to bude asi zajimat vice ctenaru.
Vase poznamka o pluralu slova "homeopat" v 1. padu je mozna velice na miste.
Priznavam, ze jsem se do zadnych slovniku na toto slovo nedival a ze jsem vychazel jen z
"homeopaticke praxe" uzivani tohoto slova. Moje chyba.
Domnivam se, ze jste smysl, formu a obsah rady tvrzeni ani v mych www-prispevcich ani
v mem kritickm dopisu Vam nepochopil. Zda to je nad Vase sily (a to muze byt moje chyba,
napr. nevhodne nebo nejasne vyjadrovani - potom urcite nejste sam, kdo to bere naprosto
jinak, nez jak jsem to myslel) nebo to proste nechcete pochopit, nemohu posoudit. Z teto
skutecnosti vsak pro mne vyplyva, ze nase dalsi prima komunikace by asi byla neplodna.
Proste - nerozumime si. Ja Vas zpusob argumentace neprijmu jako korektni a vy me argumenty
a jejich formalni vyjadreni asi take ne.
Beze stopy zasti ci pocitu nepratelstvi Vas zdravi
Pavel Siman.“
8. Poslední dopis od doc. Pláška, kterým patrně reagoval na
upozornění pana Vachtla o zaslání mých dvou příspěvků na jeho stránku Amberzine:
JP: „Vazeny pane,
dokoncil jsem zvany referativni clanek do Proceedings of Royal. Microscop. Soc. Tam
me, na rozdil od Vas, za vedce povazuji. Zbude mi urcite trochu casu, abych se nyni
vyjadril k Vasemu dopisu, ktery je vice proudem urazek nez souborem presvedcivych
argumentu (dam ho cely panu Knourkovi i panu Vachtlovi, jako prilohu k me reakci na Vase
osocovani z podlosti a nekompetentnosti). Moje reakce bude kratka,
korektni a tvrda (zareaguji jiz
i na Vase oba spisy pro Amberzine). Na zadne zmekcovani tonu Vasich spisu uz cekat
nebudu. Nehodlam pristoupit na styl diskuse a la 4. cenova skupina, ktery jste do obou
diskusnich stranek prinesl.
At 13:08 4/3/98 +0200, you wrote:
>homeopatii ze svych laickych pozic, mel byste si nejprve alespon ony
>prispevky opravdu dukladne procist
Budte si jist, ze jsem tak ucinil. A to dokonce jeste pred zaslanim lonske zpravicky
panu Knourkovi.
>www-prispevcich ani v mem kritickm dopisu Vam nepochopil. Zda to je nad
>Vase sily (a to muze byt moje chyba, napr. nevhodne nebo nejasne
>vyjadrovani - potom urcite nejste sam, kdo to bere naprosto jinak, nez
>jak jsem to myslel) nebo to proste nechcete pochopit, nemohu posoudit.
Nabizim jeste jednu interpretaci.: Jedna se o clanky nevalne urovne, které bez
prukaznych argumentu omilaji banality homeopatickeho desatera.
S pozdravem J. Plasek“
Více již nic dalšího v naší korespondenci nebylo a doufám, že už ani
nebude.
