Tato rubrika je věnována prezentaci vědeckých pohledů na svět a materiálních či duchovních hodnot, které věda přináší .

Cílem je poskytnout široký prostor pro myšlenky lidí, kteří vědu tvoří nebo jsou vědeckým (scientistním) viděním světa ovlivněni a nejsou spokojeni s vakuem, které u nás nyní panuje.

V současnosti se poněkud zapomíná na to, že moderní věda je tam, kde působí, tj. v pochopení jevů a dějů v přírodě a ve vesmíru, relativně nejefektivnější, nejspolehlivější a nejpřesnější metodou, kterou známe. Snaží se naše poznatky o světě uspořádat a hledat jejich vzájemné vztahy. Poskytuje nám nástroje k přežití a kultivaci našeho života, zbavuje nás klamných iluzí. Moderní věda je přitom tenkou a křehkou slupkou civilizace, která ve své dnešní souvislé podobě vznikla velmi nedávno - až teprve před nějakými 400 lety    (Kepler, Galileo, Newton ).

Racionalismus je motorem vědy - umožňuje rychlý vývoj jejích teorií. Skepse, pochybování a experiment jsou stabilizátorem vědy, který znemožňuje, aby se věda (a s ní i lidská společnost) vydala snadnou, avšak mylnou a nekonzistentní cestou.

Vědecká metoda je samozřejmě omezena hranicemi oblasti, kde platí, jako všechno na světě, avšak tato oblast je natolik důležitá a rozsáhlá, že se bez ní lidstvo, chce-li lépe žít a vůbec přežít, neobejde. Každá další poznávací metoda a kulturní vrstva (filosofie, umění atd.) s ní proto nesmí být principiálně v konfliktu, jinak by působila destruktivně na obecné základy lidské civilizace. Symbióza vědy a humanitních oborů, těchto dvou kultur, je v zásadě možná.

Přesto se nacházíme v době, kdy se zdá, že brutální formy iracionality a nemyšlení nabývají vrchu - ať už ve formě neověřených a v principu mnohdy neověřitelných léčitelských, okultních a "paranormálních" metod, či ve formě povrchních filosofií, hlavně z postmodernistické líhně. Tyto filosofie nejsou nebezpečné pro vědu proto, že přicházejí z oblastí mimo ní, ale proto, že nechápou, že se ocitají uvnitř vědy na zcela odlišné půdě, kde platí jiné zákony, a také proto, že příslušní filosofové se příliš neobtěžují tyto zákony poznat.

Specifikem současné české situace je navíc nezájem o dlouhodobé perspektivy, které je schopna věda poskytnout, například v hospodářství a v průmyslu. Jinak si nelze vysvětlit, že současným zvykem většiny našich úředníků a důležitých činitelů je uvažovat pouze v krátkém časovém horizontu, což je doprovázeno ignorováním postavení našich vědců a jejich výsledků. O základní neznalosti významu vědy pro národní prosperitu nemluvě. Tyto omyly budou pro naši zemi ještě znamenat neobyčejně tvrdou lekci, než budeme nuceni se konečně poučit. Stačilo by se přitom jen trochu více dívat na příklady vyspělých zemí.

O všech polohách významu vědy pro společnost, pro duchovní orientaci a osobní integritu bude "Occamova břitva" pojednávat. Každý přispěvatel zde bude mluvit sám za sebe. Nikdo není neomylný a inspirativní hodnota odlišných názorů je, myslím, v této věci potřebná.

Pavel Vachtl (na tuto adresu můžete posílat příspěvky a názory) 7.1. 1998