Pirvínova korespondence

dopisy 29 - 35

dopis 29 - 92-05-27-22-05

Ty jeden !
Ty dva !
Eifellovu věž unese každý hlupáč, zkus unést Zweiffellovu, třeba se ani nebude bránit. Pak ji prodáme do harému a utržené peníze dáme nadaci "Femina, femine, femininum", Co na to Eva Hauserová? Žeby krhút?
Tvůj experiment PIANO 1 mne nadchnul až k prasknutí. Rozhodl jsem se, že ho zopakuji s drobnými úpravami:
Přípravy : sedmi stopadesátimetrovými lany jsem přivázal lano k podlaze, ke zdi, ke stropu, k podlaze, ke zdi, ke stropu a k podlaze. Mandragora došla, připravuji česnekovou pastu. Upíři bryskně opouštějí město. Vibrametr zaměňuji za bateriový tenzovektoskalár, který jsem našel včera v troskách malého roztomilého létajícího talíře.
16. vteřina : piano se otevírá, všechny černé nalevo, bílé napravo; na frontě zuří lítý boj.
1967. vteřina : bílí vyhráli. Bylo jich víc. Celý svět odlétá do souhvězdí Hadonoše.
Závěry : je třeba myslet na zadní kolečka, ale zase ne moc.
Molekuly mého těla kmitají znatelně rychleji, než je v poslední době obvyklé. Tak už to v tom vedru bývávává. Alespoň něco funguje. A propos, co hodláš dělat s tím Michelsonovým interferometrem od Pirvouše? Slyšel jsem, že je docela dobrý na houbách s koprovou omáčkou.
Kouř a difrakční obrazce v zrcadle viděti, dobré zprávy dostati přes hubu. Pakliže jsou pohyblivé (tzv. múváče), pozor při holení holení (šimpánů) dávati aby se nepořezati. Tolik můj nový Snář jako slabikář.
Drahý komplementární dialektiku/fatalisto !
Vítám tě mezi námi filosofami. Já jsem zpětný futurista/existencionalista. Právě jsem dokončil teorii superstruny 2. Je to kovové vlákno, pružné, ohebné a velmi levné. Interaktivní síly musiconů v něm obsažených mu nedovolují kmitat jinak než bez kiksů. Musicon vzniká jadernou reakcí Bachonu a Davisonu v Berlioz-Gillespieho poli za současného působení potenciálu pěti a půl Stivína. Náš kulturní referent jenom zíral. Sportovní referent zíval. Pokladník sinal. V Číně jsou také.
Představ si, včera jsem se rozezpívával a hned jak jsem nasadil vysoké Cé (33584 Hz) utrhnul se mi ušní buben, což by ještě tolik nevadilo, ale on spadl na zem, propadl podlahou a zabil sousedovi kočku. Sousedka mi spílnula do prevítů a práskla mě Lize pro pánskou ochranu zvířat.
Už aby vyšla přesná a přehledná mapa mozku. Tuhle jsem se v něm vrtal a zašantročil jsem tam už osmý skalpel. Když to takhle půjde dál, bude ze mě pěkně ostrý chlapík.
Někde sežeň centrifugu, stačí z výprodeje, musíme zatočit s Pirvínem. Pak to někde roztočíme, ale dřív než nám ji někdo otočí.
( 659 : Kdolže, ten krade.
S pozdravem : "Svaly sice nejsou všechno, ale mozkem nikomu hubu nenabiješ"
1/2 Pirvín
Filip

dopis 30 - 92-06-11-16-51

Pilý mříteli,
jak již tomu osud sám chtěl, stal jsem se obětí experiementálu. Samozřejmě že ne svého, ale tvého - považ, co jsi svým neuváženým pokusem způsobil. Dokážeš si jen trošku představit, jak nep-říjemně-nep je v souhvězdí Hadonoše? Víš ty vůbec, jaký je Hadonoš, při vší úctě k jeho majestátu, blbec? Už jen jak nadouvá tváře, když ti bez pozvání vleze do bytu a vnucuje se se svým hadem. Ale nebudu ti spílat, spílám totiž falešně.
Ale má to tu i své výhody. Je tu mnoho stop po Pirvínovi. Ta nejčerstvější se nalézá vzadu na Hadonošově těle. Pirvín je přece jenom uznalý člověk (alespoň co se týče genetické informace*). Ostatní stopy, samozřejmě méně čerstvé, jsou uspořádány do symetricky čtverhranného oválu v rohu místního náměstí. Je to spíš jen ná, protože v tomto souhvězdí žádné městí nemají (jen malé městysy, ale ty jsou tak malé a prchlavé, že se dají vidět jen z Řídka. Řídko je tady takové centrum, pak tu mají ještě druhé centrum, to se jmenuje Živočišné uhlí).
Velmi zajímavé to tu je s gravitací. Je tak velká, že vypadám jako list papíru o ploše dvou hektarů.Je to dobré například, když se člověk chce opalovat. Na druhou stranu je při takové rozloze problémem šíření nervových vzruchů - například, když si v půl třetí řekneš, že se podrbeš pravou rukou na levém uchu (což je mimochodem blbost), impuls dorazí až ve tři, protože jsi zapomněl, že jsi se ve dvě rozhodl otočit hlavu, podrbeš se v oku, což se z jistého úhlu pohledu jistě může jevit jako nepříjemnost. Udělal-li si to vícekrát, není již žádný úhel pohledu.
Nejoblíbenější zpěvák tu je Pavol Hammeln. I jinak je tu fauna zajímavá. Flórou si tu čistíme zuby.
Pirvín tu má pomník. Opravdu, každý, kdo se na tu sochu podívá, pomine se. Na pomníku je vyryt jeho památný výrok : "Tohle je svět, kde se podařilo ušetřit jednu dimenzi, smekám klobouk, ale stejně ať se s tím jdou vycpat!" Z toho je vidět, že tu nemají cenzůru. Ale je to tu všechno takové ploché - VŠECHNO, úplně.
Napadlo mne, že kdybych mluvil japonsky, tak bych si nerozuměl.
S Michelsonovým interferometrem jsem si poradil velmi dobře. Vyňal jsem z něj to polopropustné zrcadlo a udělal si z něj brýle. Tou nepropustnou stranou jsem ho dal k sobě. Tedy každý, kdo se mi dívá do očí, vidí mé oči, i já. Sice se tím problém neřeší, ale alespoň je zase o něco složitější. Také tu nefunguje logika, ale nejsem si jist, jestli někde funguje. Například řekneš "kolotoč" a ozve se ti "hamburger". Nebo řekneš "hamburger" a ozve se ti "Kovadlina". Sleduj: "Kolotoč" ---> příjem ---> "nefritová pracička". Tak takhle to tu chodí.
S pozdravem : "´ ´´ ˇˇ ´ ´ ˇ ´ ˇ ´ ˇ ˇˇ .. toto je pocta Komenskému (aby měl Hus vztek)" 1/2 Pirvín
David
* závorkový balast

dopis 31 - 92-07-18-16-48

Odvážný kolego,
velmi oceňuji tvůj heroický výkon a děkuji Ti za převratnou reportáž psanou naplacato v hrůzokrásném království Hadonošově. Nezoufej, už pilně pracuji na to, abych Tě jiným dobře míněným expericementem dostal domů na naši matičku kulatou vrásčitou Zemičku. Nebo alespoň na nějaké příjemnější místo s nejméně pěti dimenzemi, aby ses vykompenzoval. I když ta naprostá plochost může být někdy velmi příjemná, nerozptyluje při pozorování. Tak pozoru - experiment 00001-NáVrAt začíná.
Sroluj se.
Něco do sebe nacpi, ať vypadáš jako přerostlá Hořická trubička.
Přikryj se ručníkem a počítej do 6947 (peruánsky s floridským přízvukem).
Nemysli. Na nic. Transportace začíná. Nebo ne? Ajajaj, něco se, saprlot, vymklo, jo to bude doba z kloubů šílející, kurník to je fofr, proč to jede zpátky, dobrý večer, pane Leonardo, dělá se mi shuffle, hele mamut, ojoj, to je ale veliká ještěrka, proč lezete všichni do moře? Zpátky, bude mi smutno, jé, to je ale sopek a ňák blbě se dejchá, ééééééé....
Hm. Zdá. Zdá se. Zdá se, že se to zastavilo. Fuj, to je smrad, jako v pekle. A všude šutry a popel a láva. Nikde. Nikdo. Rekapitulace. S sebou dvoje slipy, pánské, děravé; tričko modré, námořnické; stroj psací; toaletní papír - osm miliard roliček; schránka poštovní, málo používaná; barel epoxidové pryskyřice - složka B; tempera žlutá; deska kompaktní (na pyjácké rychtě 3), lehce škráblá; boty sedmimílové; vitamín C - půl tablety. Zrovna se rozpouští v nějaké louži.
Na obzoru moře. Dělám kročeje. Čtyři. Omdlévám horkem. Zkouším si obout sedmimílové boty, ale mají číslo dvě a půl - pro Palečka. Plazím se vpřed.
Vpřed.
Trochu doprava.
Křižovatka. Nic nejede, ale přesto dávám přednost. Spánku.
Plazení, tři a půl metru. Odhazuji polovinu roliček záchodového papíru, aby mne zbytečně netlačily a netížily. To se řekne - papír, ale zkuste ho tahat, když se nacucal deštěm.
Plazení, spánek, hlad. Jím složku B. Hnusná, ale lepší než popel a kamení. Plazení, spánek, jím sedmimílovky a zapíjím je temperou rozdělanou v nedaleké louži. Docela chutné.
Další čtyři týdny střídavě plazení, spánek, konzumace toaletního papíru.
Těším se na moře. To se vykoupám. To se osvěžím. A zkusím ulovit nějakou rybu, jestli se náhodou nějaká vyvinula.
Moře je teplé jako ... Velmi. Ryby doposud neexistují. Ani trilobit. Jen všude teplá břečka plná aminokyselin, solí a podobného sajrajtu.
Myslím, že se na to vy...u.
Mé střevní baktérie se mají k světu. Tvoří chuchvalečky a rostou jako z vody. Oparin by se zatetelil pýchou.
Filip

dopis 32 - 92-07-28-23-47

Drahá fosilie,
byl jsem upřímně dojat Tvým experimentem, který ač byl celičký neúspěšný, přesto mne zahřál u srdce, Ty packale. Na druhou stranu si se jistě vytrestal dost sám. Jestlipak tvé oko spatřilo Pirvínosaura? Vyvinul se z bláta ještě dříve, než se zatetelil první trilobit a přibližně ve stejném okamžiku (zatím se nepodařilo zjistit, čí oko tehdy mžikalo, takže se vlastní ani neví, jak dlouhý byl ten okamžik, ale kdo dneska něco ví, ať nám rychle odpoví) zanikl a proměnil se v Alpy, které každý školák zná jako dodatečné horstvo.
Já se od Hadonoše dostal sám pomocí MHD - Mezigalaktické hnutí debilů - stopnul jsem jejich autobus. Říkali sice, že k Zemi nemají vůbec namířeno, ale když jsou ti debilové, že mne tam hodí.
Rozdrob trochu starého chleba ptákům.
Poslední dobou mne trápí jeden problém (všimni si, jak všechno zjednodušuji) - měli bychom myslet na reprezentaci. Koupil jsem ti proto kravatu u firmy ICL - je počítačem řízená a váží tři tuny. Dali mi ji v igelitovém pytlíku - co si o tom mám myslet? Nezapomeň si přečíst dobře návod k použití. Zvlášť důležité je, že před uvázáním kravaty máš sníst ocelovou traverzu.
Pozoruj ptáky zobající trochu rozdrobeného chleba.
Nemáš chuť na rozdrobený starý chleba?
Rozhodl jsem se prozkoumat generační vztahy mezi jednotlivými jednotlivci ještěrek typu hadí ocas. Víš ale, jak to chodí. Nepovedlo se to a mám teď o zkušenost více. Je taková malá a kulhá na levou nožičku. Asi na ní brzo zapomenu.
Pochytej ptáky do ponožky a využij jejich překvapení k snědení toho starého a moudrého rozdrobeného chleba.
Mám v plánu prorazit v loďařském průmyslu. Uvažoval jsem o něčem úplně novém, co tu ještě nebylo. A přineslo to ovoce - nejprve jsem se orientoval na problematiku ponorek a posléze velmi dlouhou a složitou úvahou jsem se dopracoval ke koncepci přednorky. Zatím pracuji na technologickém procesu přednoření. Je to přibližně něco jako ponoření, ale je to víc doleva - ano, je do toho zatažená i levitace (o pravitaci nemluvme, není to slušné a navíc to je mrcha).
Navleč si na nohu ponožky s ptáky a pozoruj, máš-li okřídlené střevíce jako bájný Perseus. Máš-li, jsi ztracen, musíš se zahodit s Andromedou (a že je pěkně těžká).
Au. Mám v malíčku zabodnutý kinžál. Au.
Běž si umýt nohy, máš na nich ptáky.
Co kdybychom se už nikdy nevrátili - odněkud někam. Bylo by to jediné skutečné definitivum v časoprostorovém kontinuu. Navrhuji například nevrátit se z Bukurešti do Honolulu - dobrý ne? Není to ale jen taková hra (prosím vyplňte čitelně hůlkovým nebo tyčkovým písmem).
S pozdravem :"Mysli jen na sebe, ať tě noha nezebe"
Terminátor
David

dopis 33 - 92-10-17-21-23

Milá imaginární jednotko,
byl bych rád, kdybys mne nenazýval fekálií, nebo fotento, nebo co. Náhodou jsem se z té své kratší dovolené zvrátil, šlo to poměrně dobře. Vzal jsem to furt tím samým směrem a dialekticky už jsem opět zde. Děkuji za optání, cesta byla dobrá, jen ve velkém třesku bylo trochu těsno a vedro.
Pirvínosaura jsem potkal, chystal se zrovna vyhynout, mumlal něco o historické úloze a byl značně depresivní. Nebo perspektivní? Nějak se mi ta zahraniční slova pletou.
Nu ale zpět ku problému. Bude se tam hrát jazz a bigbít a tak a bude se to jmenovat Ku-Klub-Klan. Nebo už to mám zase pomiešané?
Ale jinak máš samozřejmě pravdu. Je třeba střelhbitě začít myslet na reprezentaci, protože jinak bychom se nemohli ocitnout v roli venstraníků. I když si tedy myslím, že by se měl člověk (potažmo kdokoli) nejdříve prezentovat a pak teprve reprezentovat.
Hurá. Začal jsem se věnovat průzkumu galaktických přísloví. Jak ta moudrost předků funguje.... Třeba zrovna Okolaptoponi z Omikronu Hydry říkají: Ekek utka, Zegek putka, což se dá volně translátorovat jako : Usralo se na nás štěstí. To je pecka, co?
A co teprve odsloví! To jsou perly, ale většinou zaplaťpirvín nepřeložitelné. Je totiž známý případ geniálního lingvisty Heróna Koniklecidise, kterému se podařilo jedno takové odsloví přeložit a zabil s ním svoji tetu z Tróje (nějakou Helenu, nebo co), ono totiž také přeložené odsloví váží skoro patnáct pudů a to už je nějakej švunk, zvlášť backhandem.
A pak se utopil.
Zaskočil mi starý rozdrobený chleba, tak jsem ho musel zalít vývarem z ptáků nachytaných ponožce.
Ta Tvá nová kravata - to je bez baterek? Slyšel jsem totiž, že do ní patří půl miliardy tužkových baterií Mignon Extra Minus Krát Super Turbo na druhou. Ta ocelová traverza mi samozřejmě zaskočila, šel jsem k doktoru a ten hulvát mě poslal do přístavu, že prej tam mají větší elektromagnet, tak jsem ho pozvracel a on teď leží na Bulovce s těžkým otřesem mozku.
A jeden pán mi povídá : Zatlačte.
Nemysli si, že zapomenu na tvé špičkování ohledně mých echtsperimentů. Ze mne si nebude nikdo dělat špunprnágle, ouchcapky ani šprťouchlata. Maximálně dobrý den.
Nashledanou
s pozdravem : "Jiljí ojel naolejovanou Julii"
Zarathuštra
Filip

dopis 34 - 92-10-28-22-18

Ahoj dřevomorko,
nebo jsi snad hladomorka Daliborka, to by mne mrzelo, promiň, přejed' jsem se igelitu. Jak se máš? Napadlo tvé božstvo, jak často se někoho tázalo "jaksemáš???" Sugestivní otázka - dobře, jak jinak, ale tomu nikdo nevěří - špatně, upřímnost, jenže té upřímnosti také nikdo nevěří. Napišme hru s hlavní postavou jména Jaksemáš Taksemáš (příjmení lezdoprdel jsem zavrhl obvodem A).
Je senilní dělostřelec potencionálním dárcem krve?
Svět je plný otázek a debilů, co si myslí, že znají odpovědi. Např. Kolik je hodin? Půl sedmé! A to ti ani nepřizná, že mu v pět usekli ruku s hodinkama.
Peterkovi spadly hodinky do hnoje. V hnoji našli smrt tři kovboje.
Psal mi Pirvín, chystá velikánskou jazykovou reformu. Rozhodl se zrušit všechny časy a chce to vynahradit na pádech. Prý bude třistatřiatřicet pádů. (pád sedmdesát šest = pád na držku). Nevím, co ho to napadlo, každopádně (a že ho to napadlo spíš všechnopádně), jak on si to vezme do hlavy, už mu to z ní nikdo nevyndá. Chtěl jsem zde uvést malou ukázku nové češtiny, jenže translátor se pokazil, když si to přeložil.
Všechny geostacionární družice jsou na klíček.
Všechny ostatní družice jsou na hovno.
Měl jsem sen a už ho nemám, sám jsem si ho pokazil. Tak jsem ho vylepšoval až zmizel. Rozhodl jsem se proto, že sen ve svých laboratořích extrahuji ze samotné substance života, uzavřu ho do zkumavky a pořádně ho prozkoumám (všimni si těch nedokonalostí jazyka - proč není zkoumavka a průzkoum, a když už nejsou, jakto že se dnes nic nezkumá a s vozduchem nyc nedělá!!!). Jenže víš, jak to chodí s těmi rozhodnutími. Vzal jsem samotnou substanci života (ještě mi nějaká zbyla od té doby, co jsem naposledy zabíjel mravence) a začal do ní pomalu strkat takové malé jemné drátky. Točím jimi točím, nevěřím vlastním očím, substance se zamotala, udělala bác,kutululu ňuňuňu. Nějak dětinštím.
Mám velmi špatnou náladu, zjistil jsem, že pro mne neplatí Archimédův zákon. Nedávno jsem se ponořil do kapaliny a byl jsem nadlehčován silou odpovídající objemu kolečkového rypadla. Dokážeš si jistě představit, jak je nepohodlné ležet obličejem přilepený ke stropu.
Jedna lepka v druhé lepce třetí lepkou odětá, čtvrté lepky v druhé lepce páté lepce rozkvétá, pepka sem tam, lepky všude - Joachime nejez ten autobus.
A teď již neobtěžuj, musím získat klíče od pevnosti Boyard, jinak zešílím.
S pozdravem: "Kdo luští křížovky, zvětší si slovní zásobu, ale neobejde se bez lékařské pomoci."
Terminátor II David

dopis 35 - 92-11-01-13-50

Těprsk!
Víš jak poznáš, že jsi měl v lednici slona? Máš tam roztlamtaný máslo.
To není z mé hlavy, ani z mozku.
Přemýšlel jsem nad prapůvodním smyslem otázky Jak se máš? Myslím (teda nechci to nikomu podsouvat jako axiom), že jediná správná odpověď je : Mám se celej. Teda pokud je to pravda, pokud tě zrovna zaživa někde neporcujou kanibalové nebo tak.
Chudák Peterka.
Pirvínova reforma se mi velice zamlouvá, chtěl bych dodat ještě dvaatřicet pádů a jeden přestupný (vodopád), aby byl na každý den jeden. Třeba padouch, pádlo, padák a kobouzdý rompad.
Umíš odtroubit konec honu? Myslím, že už je pomalu načase. Já bych to udělal sám, jenže můj lesní roh prošel ekologickou katastrofou a opadal. Když to tak uvážím, stejně mi dlužil vysvětlení a patnáct rupií. Krupiér, rupiér, upiér (slovensky), Piér (je vůl), a tak dál až k poloměru.
Včera jsem otevřel jogurt a snědl jsem ho. Řekl by sis - to je docela běžné, ale to mě právě zarazilo. Není to po těch letech bombastických experimentů příliš normální? Celou noc mi to leželo v hlavě a děsně to tlačilo, že jsem až nemohl oka zamhouřit (a venku je taková zima). Uklidnilo mě teprve zjištění, že mi bifidogenní bakterie rozežraly střeva.
Prorazíme do reklamy. Prorazíme do ní pořádnou díru, možná se potom potopí.
Ach ten pokrok. Když jsem dřív koukal na televizi a stálo to za prdík, stačilo ji otočit a čučet na ni zezadu. Těch světýlek! Růžový, oranžový, modrý. Ale teď samej tranzistor. Nuda, vůbec to nesvítilo, tak jsem to zapojil na 380 voltů. To bylo světýlek. Požárníci odjeli až ráno. Hasiči až večer.
Nějak přestávám věřit fyzikům. Nejdřív ten Archimédes, teď zase Newton. Jo, to jsem Ti ještě neříkal! No, ono to vlastně není moc zajímavý.
Potkal jsem Pirvína, teda samozřejmě ne fyzicky ani tělesně, jen se mnou navázal paralyticky telepatický kontakt ve snu. V mém snu. Říkal, ať si obuji galoše pryžové a pod rouškou noci navštívím budovu OSN. A potom, až dojím tu broskev, je třeba zhasnout, ale ne jen tak nějak otočit vypínačem, musí se zhasnout tak nějak integrálně. A pak prý se uvidí.
To jsem teda zvědavej. Zatím hledám budovu OSN, rouška je moc neprůhledná. Je fakt, že jsem zatím prohledal jen jihočeský kraj.
Caramba!
Koulí se to koulí, očička to poulí, sežere to kdouli domovníka Zouly. Cotoje?
Karaganda!
Mám zásadní problém při psaní diplomové práce. Nevím totiž, za které místo má být udělena. Ani komu. No, snad se s tím nějak vyrovnám, vyhladím, vylisuji, vyžehlím a zase zmačkám.
Jenže já už jsem se stejně rozhodl. Budu špiónem. Agent 000, to už je pěknej hajzl.

S pozdravem : "Na autodestrukci je vždycky času dost!"
Notator
Filip