Nejvýkonnější LÉTAJĺCĺ STROJ poháněný ELEKTŘINOU. Měl tři hlavní části: palubu, soustavu nosných a hnacích vrtulí a strojovnu. Paluba byla 30 metrů dlouhá a 4 metry široká. Připomínala loď s přídí ve tvaru ostruhy. V žebrovaném trupu byly stroje, skladiště střeliva, přístroje a nástroje, sklady potravin a vody. Kolem paluby se vinulo zábradlí. Na palubě stály tři kabiny. Sloužily jako ložnice posádky a strojovny. Ve střední kabině pracovaly stroje pohánějící svislé vrtule. Přední kajuta skrývala stroj přední vrtule, zadní vrtule byla poháněna ze zadní kajuty. V první kajutě na přídi byla kuchyně, spižírna a místnost palubní hlídky. Na zádi v poslední kajutě bylo několik kabin, mezi nimi i kabina inženýra Robura, jídelna a zasklená kabina pro kormidelníka. Kajuty osvětlovala stropní tělesa z kaleného skla, které je desetkrát pevnější než sklo obyčejné. Pod trupem byla soustava pružných per, zmírňujících otřesy při přistávání.
Svislých vrtulových os napočítáme celkem sedmatřicet, patnáct vpředu, patnáct po stranách a sedm vyšších uprostřed. Každá osa měla dvě protiběžné vrtule; dvojice vrtulí na každé ose se otáčely nezávisle na ostatních. Protisměrnost dvojic zajišťovala stabilitu lodi, která by se jinak otáčela kolem své osy. Vrtule byly trojlisté (třebaže je ilustrátor Benett zobrazuje jako dvojlisté). Vpředu a vzadu byly upevněné hnací vrtule, schopné úžasných otáček. Lopatky vrtulí byly připevněny ke kovovému nákružku (zřejmě ložisku, pozn. O. N.), který šetřil motorickou sílu.
K nevýhodám Albatrosu dlužno přičíst malou stabilitu - harpunovaná velryba bezmála strhla LETADLO do moře (*) a citlivost elektrického zařízení na bouřku.
Všechny vrtule poháněla elektřina z ČLÁNKŮ, jejichž prvky a složení kyseliny zůstaly Roburovým tajemstvím, stejně jako konstrukce akumulátorů. Zdůrazněme zde, že z důvodů ne zcela zřejmých byly na palubě Albatrosu jak články, tak i akumulátory. Složení kladných i záporných pólů si inženýr nedal patentovat. Elektrické články a akumulátory poskytovaly "téměř nekonečný počet elektrických koní". Maximální rychlost Albatrosu byla 200 km/hod (*), zaznamenán největší dostup 6 000 m.
Celá loď byla vyrobena z neklíženého papíru napuštěného dextrinem a amidonem a poté hydraulicky lisovaného. Takový papír je pevný jako ocel a nejenže odolá bowie-knifu Phila Evanse (*), ale lze z něho vyrábět hřídele, kolejnice a kola vagonů.
Posádka lodi byla šestičlenná. Tvořil ji inženýr Robur, zástupce Tom Turner, mechanik s dvěma pomocníky-kormidelníky a kuchař. Výbava byla běžná, až na lehký nepotopitelný gumový člun. Padáky na palubě Albatrosu chyběly, neboť letadlo, dle Roburova úsudku, nemohlo spadnout. Albatros zničila sabotáž (*), ale inženýr Robur vybudoval na OSTROVĚ X další exemplář. Druhý Albatros skončil demontáží v dílnách v hoře GREAT EYRY při stavbě postrachu.
ROBUR DOBYVATEL
PÁN SVĚTA
Tajná věda zvaná alchymie, rozvíjená už za dob staroegyptské civilizace, přetrvala hluboce do novověku. Vynikajícím odborníkem v alchymii byl objevitel cesty do STŘEDU ZEMĚ Arne Saknussemm, islandský učenec ze šestnáctého století. Zachoval se po něm runami napsaný, latinsky formulovaný, a navíc zašifrovaný text, který ukázal hamburskému mineralogovi profesoru Liddenbrockovi cestu do podzemí.
CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
Významným alchymistou byl i Otto Storitz. Působil v německém Zhořelci, začátkem osmnáctého století, ale snad už koncem sedmnáctého století. Podle pověsti každého 25. 5. bylo možno čekat, že se jeho hrob otevře. Jeho syn Vilém Storitz využil, ba zneužil vynálezu NEVIDITELNOSTI; není přesně známo, zda to byl jeho vlastní OBJEV, anebo dědictví po otci.
TAJEMSTVĺ VILÉMA STORITZE
Látka dokonale izolující tepelné vlny je vynález Marcela Camareta, tvůrece BLACKLANDU. Camaret v bohaté míře využíval energie akumulované ve stlačených plynech, pracoval najmě se stlačeným vzduchem a kysličníkem uhličitým. Tlakové bomby vyráběl právě z této látky, bohužel neznámého složení.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
Podmořský tunel pod Suezskou šíjí spojuje Středozemní a Rudé moře. Je tak veliký, že jím pohodlně a bez valného rizika propluje PONORKA velikosti NAUTILU. Objevil ho kapitán Nemo, nikoli však náhodou, ale prostou úvahou: Všiml si totiž, že v obou mořích žijí stejní živočichové. Usoudil z toho, že obě moře někde musí souviset. Přesvědčil se o tom, když se mu podařilo označit několik ryb měděnými kroužky. Vypustil je poblíž Suezu a opět polapil u syrského pobřeží. Po soustavném pátrání pak Arabský tunel objevil a často používal. Podle svědectví profesora Aronnaxe jím Nautilus proplul 11. 2. 1868.
DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM
Potopenou říši zvanou Atlantida objevil kapitán Nemo na 16o17Ý západní délky a 33o22Ý severní šířky, tedy nedaleko marockých břehů. V této oblasti jsou malebné zříceniny, ale také podmořská sopka, ustavičně činná. Některé ruiny jsou zachovalé. Profesor Aronnax spatřil zbytky vodovodu, několik chrámů a také pozůstatky přístavního mola. Architektura připomínala obvyklý antický styl, avšak s pevnými rysy toskánské kultury. Sopka, jak se zdá, zavinila zkázu atlantské civilizace. Jejím vlivem zřejmě došlo i k mutaci mořských živočichů žijících v této oblasti. Výprava kapitána Nema zde totiž potkala četné MOŘSKÉ PŘĺŠERY.
DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM
V hotelu Excelsior na STANDARD-ISLANDU, Plovoucím OSTROVĚ, měl cestující k dispozici kohoutky se studenou a teplou vodou, přičemž teplotu mohl libovolně řídit, automaticky se vyprazdňující umyvadlo, rozprašovače voňavek ovládané stisknutím knoflíku, elektrické kartáče, mechanické kartáče, jež kartáčovaly vlasy, šaty a boty, a navíc množství knoflíků, elektricky propojených na další služby hotelu.
PLOVOUCĺ OSTROV
V létě roku 1875 se po irském venkově potuloval žebrák jménem Thornpipe. Jeho pes táhl za sebou vozík s flašinetem, ozdobeným "královskými loutkami", jak tuto výzdobu nazýval Thornpipe. Předstíral, že loutky jsou automaticky pohyblivé, avšak ve skutečnosti byl uvnitř flašinetu uzavřen tříletý chlapeček jménem Malý Dobráček, který jimi hýbal.
MALÝ DOBRÁČEK
Obyčejný flašinet se stal poslední zábavou profesora Johansena, který zkoumal MLUVĺCĺ OPICE ve vesnici jménem NGALA.
VES VE VZDUCHU
OSTROV, spíše ostrůvek podobný převrácenému šálku, v souostroví Bermudy se stal útočištěm pirátské bandy Ker Karraje, známého pod jménem hrabě d'Artigas. Ostrůvek měl zvenčí kruhovitý tvar, v obvodu měřil asi dvanáct set metrů. Uvnitř byla obrovská JESKYNĚ o ploše pěti hektarů. Většinu plochy zabíralo vnitřní jezero či laguna. Podzemní chodba dlouhá asi čtyřicet metrů byla dost rozměrná na to, aby dovnitř jeskyně mohla vplouvat PIRÁTSKÁ PONORKA. Osudného večera 23. 10. 1889 tudy proplul i SWORD. Tehdy se poručík Royal Navy Davon a dva námořníci pokusili zachránit inženýry Simona Harta a Thomase Rocha z Ker Karrajovy moci.
V tunelu došlo ke střetnutí obou ponorek, při němž Sword podlehl. Back Cup byl dobře známý bermudským rybářům od nepaměti. Ker Karraje obratným trikem vyvolal dojem, že jde o sopku hrozící výbuchem: uvnitř jeskyně nechal zapálit množství vlhkých řas; otvorem na vrcholu stoupalo ven tolik dýmu, že se žádný rybář neodvážil k ostrovu více přiblížit. Obytná část jeskyně se jmenovala BEE-HIVE čili ÚL. Zde také stály laboratoře a dílny, kde vznikly první (a též poslední) exempláře ROCHOVA BLESKOMETU. K osvětlení se tu používala ELEKTŘINA, pocházející z místní ELEKTRÁRNY.
VYNÁLEZ ZKÁZY
Nebezpečná zbraň dvacátého století, ještě horší než PLYNOVÉ GRANÁTY a ELEKTRICKÉ JISKRY. Granáty plněné mikroby moru, cholery a žluté horečky jsou schopny vyhubit celý národ během několika hodin.
VĚČNÝ ADAM
Cizí termín, ne vždy užívaný, pro ÚL, sídlo piráta Ker Karraje a jeho mužů uvnitř JESKYNĚ v OSTROVĚ BACK CUP (*,*).
VYNÁLEZ ZKÁZY
OSTROV v JANINĚ PRŮLIVU, objevený 29. 12. 1839 posádkou lodi Halbrane. Leží na 82o5' jižní šířky a 42o20' západní délky.
První zprávy o tomto ostrově jsou v knize Edgara A. Poea Dobrodružství Arthura Gordona Pyma. OBJEV ostrova byl pro objevitele povzbuzením ve víře v pravdivost Poeova vyprávění. Ostrůvek je skalnatý, žijí na něm jen sumýši. Objevitelé na něm však našli pozůstatky lodi Jana, na níž se Pym plavil a podle které byl Janin průliv pojmenován. Zamířili odtud na ostrov TSALAL.
LEDOVÁ SFINGA
Trojice cestujících v MĚSĺČNĺ STŘELE, vypálené k Měsíci z DĚLA KOLUMBIADY, Miechel Ardan, Impey Barbivane a kapitán Nicholl, byli první Pozemšťané, kteří pocítili účinky beztížného stavu. Stalo se tak v okamžiku, kdy střela dospěla do jednoho z takzvaných libračních bodů, kde se přitažlivost Země i Měsíce sobě rovnají. Zmíněný bod se nachází ve vzdálenosti 135 000 km od Země. Již nějakou dobu před tím, než střela do tohoto bodu dospěla, cestující pozorovali, že přitažlivost slábne, až v osudnou chvíli vyklouzla kapitánu Nichollovi z ruky sklenička a zůstala viset ve vzduchu. Příhoda se skleničkou a láhvemi, zdá se, potvrzuje domněnky o sklonu osádky střely k OPILSTVĺ, tím spíše, že bezprostředně poté, kdy si tři přátelé vědecky objasnili příčiny jevu, vytáhl Ardan ze své tajné skrýše za polštářováním střely novou láhev a dal podnět k oslavě.
SE ZEMĚ NA MĚSĺC
Ještě horší říší zla než býval STAHLSTADT Herr Schultze, byl Blackland, vybudovaný v poušti na území afrického Senegalu. Toto MĚSTO leželo na 1o40' východní délky a 16o50' severní šířky, několik set kilometrů na severovýchod od města Gao na řece Nigeru. Duchovním otcem Blacklandu byl francouzský vynálezce Marcel Camaret, tyranským vládcem zde byl Harry Killer, lupič a vrah. Po stránce technické byl Blackland obdivuhodným dílem, avšak po stránce lidské zasluhoval zavržení. Obytná část města stála na rovině na pravém břehu říčky Baardy, kdysi po většinu roku suché, dokud zde Camaret neuvedl do chodu svůj stroj na UMĚLÝ DÉŠŤ. Město zde mělo tvar půlkruhu. Měřilo přesně dvanáct set metrů od severovýchodu k jihozápadu, rovnoběžně s říčkou, od říčky k jihovýchodu šest set metrů. Rozděleno bylo do tří nestejně velkých sektorů. Na břehu říčky, přezvané na Red River, táhla se v délce dvě stě padesáti metrů hranice prvé části. V ní bydlili Merry Fellows, přímí Killerovi spolupracovníci. Těch byl pět set šestašedesát, organizováni byli vojensky. Velel jim plukovník, pod ním pět kapitánů, deset poručíků a padesát poddůstojníků.
Čekatelé na členství v Merry Fellows byli sdruženi v organizaci Civil Body. Žili v pásmu třetí části města, jež se táhla po vnějším obvodu Blacklandu v délce šestnácti set a šířce padesáti metrů. V sevření prvé a třetí části byla část druhá, obývaná šesti tisíci otroky.
Na druhé straně říčky ležely další dvě čtvrti, obehnané zdí. Dohromady byly o něco větší než část obytná (36 hektarů oproti 31 hektaru). Severovýchodní část tvořil park, v druhé části byl palác Harryho Killera a jeho devíti nejbližších rádců. U paláce stály dvě kasárenské budovy pro vládcovu osobní gardu a pro piloty LETADEL. Nedaleko vládcova paláce stála i továrna, v niž Marcel Camaret realizoval své vynálezy.
Rozkládala se na ploše devíti hektarů. V jejím středu čněla věž opatřená KYKLOSKOPEM. Kolem byly rozmístěny výrobní budovy, ale také ÚL, kde byly převychovávány a odkud byly i řízeny VOSY. Některé z budov byly postaveny jako kryty (*), jako by Camaret tušil, že Killer sem jednou bude vysílat svoje VZDUŠNÁ TORPÉDA. Zdi kolem továren chránil VODIVÝ KOV. Žel VRHAČŮ VLN zřejmě nebylo možno k obraně továrny použít, takže když se osazenstvo továrny ocitlo v jistou osudnou chvíli v tíživém postavení, museli k vlastní záchraně použít VRTAČE CHODEB.
Harry Killer zneužíval Camaretovy dětinské důvěřivosti. Jeho skvělé vynálezy sloužily ke zločinům a k útisku. Merry Fellows vykořisťovali černé otroky až k smrti a velmi často museli podnikat letecké nájezdy na okolní krajinu, aby si opatřili nové. Sami byli civilizačně velmi dobře zajištěni. ELEKTŘINA a telefon byly ve městě samozřejmostí, a vodovod fungoval dokonce i v domcích čtvrti otroků.
Příslušníci Merry Fellows a Civil Body byli uprchlí zločinci - včetně žen, které tu též žily. Zato dělníci v továrně netušili nic o zločinech Killera a jeho kumpánů. Uzavřeli zdánlivě výhodnou smlouvu s nárokem na vysoký plat, případně i na zaopatření pro ženy a děti přímo v objektu továrny. Do Blacklandu se všichni dostali bez výjimky letecky z jednoho ostrova v Portugalské Guineji, který sloužil jako přestupní stanice. Ze služby se též dostávali letecky, avšak nikoli domů, nýbrž do pouště, kde byli zavražděni.
V bojích vyvolaných příslušníky Barsakovy výpravy zahynuli Killer i Camaret. Ani vojáci kapitána Marcenaye, kteří přispěchali spravedlivým na pomoc, nemohl zabránit zkáze města. Blackland skončil v troskách a zavála ho poušť. Po Camaretových vynálezech zůstaly jen kusé zprávy očitých svědků, kteří hrozné události přežili.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
Geniální vynálezce Marcel Camaret, budovatel BLACKLANDU, vymyslel několik desítek, ba stovek strojů a přístrojů, ale také fyzikální teorii základního významu, v některých ohledech příbuznou XIRDALOVĚ TEORII. Podlé této teorie všechny síly jsou jen různými záchvěvy jedné a téže základní síly. Svoji teorii dokázal i prakticky zužitkovat. Elektrickou sílu dovedl převést na sílu mechanickou bez jakéhokoliv stroje. Jeho teorie mu jistě pomohla i při konstrukci VRHAČE VLN.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
Název DĚLA, z něhož byla 1. 12. 1867 v 22 hodin 46 minut a 40 vteřin vystřelena MĚSĺČNĺ STŘELA, jak je uváděn ve francouzském originále; v závorce je podoba názvu v některých českých překladech. Podrobnosti viz heslo KOLUMBIADA.
SE ZEMĚ NA MĚSĺC
Glukózu lze vyrobit působením kyseliny sírové na tkaniny, což umožňuje výrobu cukru ze starých hadrů. Velkou továrnu na tento cukr vlastnil ve Philadelphii člen Weldonova klubu William T. Forbes, jeden z mužů, kteří se zasloužili o stavu vzducholodi GO AHEAD a též přítel strýce Prudenta a Phila Evanse, kteří cestovali na ALBATROSU. Cukr to musel být lahodný, neboť jím sladily tatínkův čaj i slečny Doll a Mat Forbesovy.
ROBUR DOBYVATEL
Galvanické články jsou nejstarším zdrojem prakticky použitelné ELEKTŘINY. Mezi různými kovy ponořenými do téhož roztoku vzniká napětí - například mezi zinkovou a měděnou deskou ponořenou do zředěné kyseliny sírové. Ve zdokonalené formě se používají dodnes v podobě baterií. V době Julese Verna byly značně velké a málo výkonné. Technici a vynálezci šrafovaného světa je proto museli nejdřív zdokonalit, aby jich mohli používat - zejména v LÉTAJĺCĺCH STROJĺCH a PONORKÁCH. Nejdříve bylo zdokonaleného článku článku použito k napájení ELEKTRICKÉ LAMPY při cestě do STŘEDU ZEMĚ. Víme, že šlo o takzvaný Ruhmkorffův přístroj - tím naše znalosti končí. Doktor Clawbonny, účastník výpravy kapitána Hatterase na SEVERNĺ PÓL, dokázal oživit Bunsenův článek i v teplotách minus čtyřicet tak, že jím napájel silný reflektor. Žel, při cestě k Měsíci se na elektřinu nemyslelo, takže MĚSĺČNĺ STŘELU vybavili plynovým osvětlením. Velká éra článků však nastala v době, kdy kapitán Nemo začal stavět svůj NAUTILUS. Tato ponorka byla vybavena zcela novými články, schopnými vyrábět zvláštní, silnější druh ELEKTŘINY. Galvanické články uměl vyrobit takříkajíc podomácku i Cyrus Smith, jeden z trosečníků na tajuplném LINCOLNOVĚ OSTROVĚ. Nejstarší ELEKTRÁRNA vznikla v KOAL-CITY: to je první případ, kdy se ve verneovce elektřina získávala z jiného zdroje než galvanického. Články pomohly realizovat i PROJEKT doktora Oxe - způsobit KYSLĺKOVÉ OPOJENĺ městečka Quiquendone. Nu a PARNĺ SLON byl první fantastický dopravní prostředek šrafovaného světa (nepočítaje balón VIKTORIA) poháněný jinak než elektricky. Éra článků tím ale neskončila. Nalezneme je v ELEKTRIKÁCH doktora Antekirta, nového hraběte Monte Christa, ve strojovně létajících strojů, ať už to byl ALBATROS, POSTRACH, nebo řiditelná vzducholoď GO AHEAD čili VPŘED. Všimneme si jich v tajemném hradě v Karpatech, kde jimi inženýr Orfanik napájel přístroje na PROMĺTÁNĺ DO PROSTORU a PROMĺTÁNĺ NA MRAKY, ale i své ODPOSLOUCHÁVACĺ ZAŘĺZENĺ; v OSTROVĚ BACK CUP nalezneme celou elektrárnu z galvanických článků, až se s nimi nakonec rozloučíme v JESKYNI v GREAT EYRY, v níž inženýr Robur rozmontoval druhý exemplář LETADLA Albatros a postavil Postrach neboli EPOUVANTU.
S odstupem věků nám může víra Julese Verna v galvanické články připadat pošetilá. Je však třeba si uvědomit, že byl dítětem takzvaného věku páry; po celou dobu jeho života technici zlepšovali parní stroj a přivedli ho k takové dokonalosti, že kupříkladu rychlostní hranice 200 km za hodinu překonal právě parní automobil. Přesto Verne vsadil na jiný druh energie. Jeho nástin CAMARETOVY TEORIE a XIRDALOVY TEORIE a zmínka o DYNAMOSFÉŘE naznačují, že tušil přítomnost silných energetických zdrojů, dosud ukrytých za oponou neznáma. Ne nadarmo bylo v ODPUZOVACĺM PŘĺSTROJI i PŘITAHOVACĺM PŘĺSTROJI uloženo XIRDALIUM, hmota nesmírné síly! Můžeme jen litovat, že Zefyrin Xirdal nikdy nedokončil svůj ENERGETICKÝ ČLÁNEK, který zřejmě měl svým výkonem předčít všechny ostatní články vynalezené a zlepšené vernovskými hrdiny.
Cyrus Smith, major armády federovaných ve válce Severu proti Jihu, a jeho přátelé, Gedeon Spillet, námořník Bonaventura Pencroff, Harbert Brown a černoch Nab, podnikli ve dnech 20. až 24. 3. 1865 balónový přelet z amerického města Richmondu na břeh LINCOLNOVA OSTROVA, dlouhý třináct tisíc kilometrů. Od té doby se nikdo nepokusil přeletět Tichý oceán v balónu Don Abruzzo až 17. 8. 1978.
TAJUPLNÝ OSTROV
Cizí termín, ne ve všech českých překladech užívaný, pro kapalinu, která přiváděla k výbuchu VYNÁLEZ ZKÁZY - ROCHŮV BLESKOMET.
VYNÁLEZ ZKÁZY
Děla obyčejná i neobyčejná - ve šrafovaném světě jsou jich stovky. Najdeme je na palubě LÉTAJĺCĺHO STROJE zvaného ALBATROS i v rukou siláka, který slouží jako ŽIVÁ LAFETA; používá se jich ke STŘELBĚ NA SMRŠŤ i jako popravčí nástroj v románu Zemí šelem. Mezi nimi jsou i děla fantastická, z nichž se jen OBŘĺ DĚLO Herr Schultze, pána STAHLSTADTU, je ZBRAŇ. KOLUMBIADA vystřelila MĚSĺČNĺ STŘELU do kosmického prostoru i s lidskou posádkou, DĚLO POD KILIMANDŽÁREM mělo způsobit POSUNUTĺ ZEMSKÉ OSY a DŘEVĚNÉ DĚLO pomáhalo povstalcům v BLACKLANDU z nesnází. Mimochodem, Verne ještě dříve než Ciolkovskij pochopil smysl zpětného rázu děla a vybavil měsíční střelu baterií malých děl, jež měla fungovat jako přistávací RAKETY, avšak ve skutečnosti pomohla posádce střely k opravě dráhy v kosmickém prostoru. Klobouk dolů před takovou předvídavostí!
PROJEKT, který co do velkorysosti cíle nemá v dějinách techniky obdoby - měl dosáhnout POSUNUTĺ ZEMSKÉ OSY. Podle výpočtů tajemníka amerického Gun-Clubu pana T. J. Mastona, provedených ve dnech 3. až 11. 10. 189*, střela o váze 180 000 tun vypálená 2 000 tun MIŠMAŠITU (zvaného někdy MELI-MELONIT) z "děla miliónkrát většího než je obvyklá sedmadvacítka" a umístěného na úpatí Kilimandžára, posune zemskou osu tak, že ztratí svůj sklon vůči rovině ekliptiky. Ledovce na SEVERNĺM PÓLU potom roztají a bude možno těžit nerostné bohatství polární oblasti. Gun-Club zahájil stavbu DĚLA na území sultána Bali-Baliho v oblasti Wamasai ve východní části střední Afriky. Černošský monarcha byl od prvopočátku projektu příznivě nakloněn, neboť s velkým zájmem sledoval už průběh pokusu s dělem KOLUMBIADOU a MĚSĺČNĺ STŘELOU. Sultán prodal Kilimandžáro Společnosti pro praktické využití severního pólu za částku tří set tisíc dolarů (*); v ceně byli i otroci, personál nutný k zhotovení děla. Předseda Gun-Clubu Barbicane a jeho spolupracovník Nicholl spolu s deseti techniky dorazili do Bali-Baliho sídelního města Kisongy v prvním týdnu ledna roku následujícího po 189*. Dělo bylo budováno v podmínkách přísné konspirace, takže zanzibarský konzul Richard W. Trust se dozvěděl o stavbě až 13. 9., čili až za tři čtvrtě roku. Potvrdilo se tak, že místo pro stavbu bylo zvoleno správně: odlehlost území byla jedním z hlavních argumentů. Dalším důvodem byla ložiška uhlí a železné rudy nalezená pod Kilimindžárem. Tyto místní zdroje surovin zlevnily a usnadnily stavbu. V její první fázi bylo nutno vyvrtat tunel dlouhý 600 metrů a 27 metrů široký. Lopotily se tu tisíce černých otroků, jimž hrozil důmyslně promyšlený, ale blíže neurčený trest smrti. Vnitřek tunelu byl vyložen hladkými ocelovými deskami. Souběžně se stavbou tunelu probíhala výroba střely. Skládala se z mohutných částí, které měly být postupně dopraveny k ústí děla, zde naplněny mišmašitem, sestaveny a konečně i zaklíněny tak, že vznikl kompaktní náboj. K výrobě bylo třeba 400 000 tun železné rudy, 70 000 tun vápence a 400 000 tun kovářského uhlí, jež bylo třeba nejdřív přeměnit ve 280 000 tun koksu. Do provozu bylo uvedeno deset třicetimetrových vysokých pecí o kapacitě 180 tun denně. Ocel potřebnou k výrobě střely bylo tedy možno vyrobit za sto dní nepřetržitého provozu. Na poměry let kolem 189* šlo o vysoce výkonnou ocelárnu špičkové světové úrovně; výkon pecí byl přibližně třikrát větší než u zařízení použitého k odlití Kolumbiady. Ne nadarmo bylo postavení těchto pecí charakterizováno jako nejobtížnější část projektu, tedy obtížnější než vývrt samotného tunelu - děla. Na třetím odděleném pracovišti se vyráběl mišmašit. Zde byl stupeň utajení tak vysoký, že do poslední chvíle nikdo neznal přesné složení výbušniny. Práce skončily 29. 8. V tento den byly uloženy poslední desky a zkompletována byla i střela, která dosáhla i s mišmašitovou náloží délky 105 metrů. Následovaly blíže neurčené práce, ukončené 22. 9. O půlnoci z 22. na 23. září kapitán Nicholl odpálil stisknutím tlačítka mišmašitovou nálož. Náboj byl vymrštěn tlakem miliard a miliard litrů spálených plynů (*) rychlostí 2 800 Km/hod. Není vyloučeno, že předseda Barbicane provedl skutečný ODPOČET času - na rozdíl od situace před lety, kdy inženýr Murchinson odstřeloval měsíční střelu na základě připočítávání času (viz Se Země na Měsíc). Odpalovací stanoviště bylo umístěno tři kilometry od jícnu děla. Výstřel děla posunul zemskou osu o tři tisíciny milimetru a hladina moře se po výstřelu změnila o devět milióntin milimetru. K zásadnímu posunutí zemské osy by bylo třeba biliónu takových děl. Praxe a pozdější vyšetřování ukázaly, že T. J. Maston se při výpočtech osudně zmýlil; k chybě došlo tím, že na počátku výpočtů omylem napsal číslici 40 000 místo 40 000 000 jako údaj označující obvod Země v metrech.
ZMATEK NAD ZMATEK
Spínač zapuštěný do země; sloužil k ELEKTRICKÉ OCHRANĚ. Byly to dva plíšky, které po sešlápnutí uzavřely elektrický obvod (363). Přístroj byl elektrickým vedením spojen s náloží PANKRASITU, kterou měl přivést k výbuchu. Není jisto, zda spínač, umístěný na ostrůvku Keukrofu nedaleko ostrova Antekirty v Syderské zátoce, sešlápl Sarkany, Toronthal či Carpena, jeden z nich to ale musel být, a všichni tři zahynuli.
MATYÁŠ SANDORF (NOVÝ HRABĚ MONTE CHRISTO)
V posádce NAUTILU zřejmě sloužili i kuřáci, protože v PONORCE nechyběla ani kuřárna. K dispozici tu byly doutníky tvarem připomínající typ doutníků havanských, vyráběných pro anglický trh. Vyrobeny byly z dost vzácných mořských chaluh, bohatých na nikotin. ŽIVOTNĺ STYL posádky by bez nich byl chudší.
DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM
Parník Dream s výtlakem 600 tun, vybavený strojem o 200 koňských silách je ojedinělá konstrukce "výchovné lodi", určené k zocelování charakteru mladistvých příslušníků velmi bohatých rodin. Posádku činilo 18 mužů. Dream dosahoval rychlosti 8 mil za hodinu. Jeho vnitřek obsahoval jistá zařízení shodná s těmi, jež ponorkám umožňují klesnout pod hladinu. Na kapitánův pokyn mohla čára ponoru libovolně stoupat až po samu palubu. Při takovém nenadálém ponoření byl potomek hozen do vody, aby doplul na pustý OSTROV a v boji s UMĚLÝMI ŠELMAMI nabyl žádoucích mravních vlastností. Tato operace, vlastně FALEŠNÉ ZTROSKOTÁNĺ, probíhala v mlze, aby vychovávaný mladík nenabyl podezření. Dream lze považovat za PONORKU.
ŠKOLA ROBINSONŮ
Konstrukce Marcela Camareta, tvůrce města BLACKLANDU. Byl to vyvrtaný kmen stromu, bez kol a lafety. Náboj byl vystřelen stlačeným vzduchem. Nesl v sobě dvojité ocelové lanko. Camaret tak navázal spojení mezi svou továrnou a čtvrtí černošských otroků MĚSTA při vzpouře proti Harrymu Killerovi. Ačkoli to bylo DĚLO, nešlo o ZBRAŇ.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
Vynález nejmenovaného bostonského chemika. Jeho hlavní součástí je nový elektrický ČLÁNEK, jehož složení zůstalo tajné. Weldonův klub, úctyhodná filadelfská společnost, zakoupil tento vynález za sto tisíc dolarů, částku jistě odpovídající dnešním deseti milionům. Ač pro to není přímý důkaz, poháněl stroj zřejmě řiditelnou vzducholoď GO AHEAD.
ROBUR DOBYVATEL
Energetické prostředí, v němž se pohybují hmotná tělesa. Je to významný pojem XIRDALOVY TEORIE.