Dámy a pánové,
dovolte mi, abych vám nejdříve sdělil několik svých osobních zážitků. Tuším, že jsem byl v šesté třídě na základní škole, když jsem od svého otce dostal k narozeninám digitální hodinky. Byly nádherné -- ukazovaly čas a když jste na boku zmáčkli malý čudlík, zjistili jste, jaké je datum. Hodinky jsem si samozřejmě nenechal pro sebe, ale pyšně s nimi přišel do školy. Hned jsem se stal "hrdinou dne": takové báječné hodinky neměl nikdo ani v naší třídě, ale pravděpodobně ani v celém šestém ročníku. Za čtrnáct dní, po hodině tělocviku, mi je někdo ukradl. Škoda, ale stejně bych je při své šikovnosti určitě dříve nebo později sám rozbil. Tyto hodinky však symbolicky představují můj první, osobní kontakt s "křemíkem". A právě na téma

bych si nyní dovolil říci pár slov.

Jak už jsem říkal, před více než patnácti roky jsem od rodičů dostal digitální hodinky. Rok dva poté se objevily kalkulačky. Dodnes si vzpomínám, jak se mezi učiteli i na stránkách různých časopisů vedly diskuze o tom, že se díky nim nenaučíme počítat. Kalkulačky byly dokonce na jistou dobu zakázány. Ti majetnější si pak pořídili hodinky s kalkulačkou, ostatní si sehnali různé hodně tenké a nenápadné typy. Čas všechno vyřešil -- dnes jsou kalkulačky zcela běžné. I když se musím přiznat, že občas mi počítání "na papíru" problémy dělá... Pak už to šlo rychle. Na gymnáziu jsme na skvělých počítačích IQ 151 pokládali s robotem Karlem značky, příp. si na chladiči ohřívali svačinu. Spolu s příchodem ZX Spektra a jim podobných domácích počítačů se objevilo nejen ohromné množství různých her, ale také první astronomické programy. Já jsem tenkrát přepsal do počítače jakýsi algoritmus na výpočet poloh jednotlivých planet, jenž vyšel v časopise Kozmos. Nikdy nefungoval -- nikdy se mi totiž nepodařilo vychytat všechny chyby a překlepy.

V té době se v České republice objevil v hojnějším počtu další zajímavý přístroj, který by bez "křemíku" vlastně také nefungoval. Mám na mysli xerox. Toto zařízení neslouží jenom ke kopírování vybraných článků z časopisů či zajímavých pasáží z knih, ale je především skvělým prostředkem k šíření vašich nebo cizích myšlenek mezi lidmi. Dokonce s grafickou úpravou. Například díky xeroxu tehdy skončilo nudné a zdlouhavé ruční překreslování mapek -- pamatuji si na své začátky na astronomické expedici v Úpici, kde se každé odpoledne takto "kopírovaly" vyhledávací mapky proměnných hvězd.

Tehdy Leoš Ondra, zakladatel společnosti Amatérská prohlídka oblohy, navrhl vydávat malý zpravodaj pro pozorovatele -- Bílý trpaslík, jehož úkolem bylo zprostředkovat zpětnou vazbu mezi pozorovateli objektů vzdáleného vesmíru a vedením společnosti. Brzo jsem se k němu přidal i já -- nejdříve coby spoluautor, časem jako šéfredaktor. Oba jsme byli překvapeni zájmem pozorovatelů. Z malého spolku několika nadšenců časem vzniklo zcela oficiální občanské sdružení více než šedesáti amatérů -- se vším všudy. Zcela zásadní změna přišla s listopadem 1989. Vlastně nikoli s listopadem, ale až po dvou letech, kdy k nám doputovaly kabely s Internetem a cena poměrně výkonných počítačů klesla natolik, že se staly dostupné i běžným uživatelům. Lze říci, že amatérskou astronomii od té doby zásadně ovlivňují tři věci: počítače, Internet a CCD kamery.

Dovolte mi, abych se u každého bodu na chvíli zastavil.

1. Počítače

Vrátím-li se ke svému vzpomínání, pak můj první -- skutečný kontakt se skutečným osobním počítačem nastal v říjnu 1989. Tehdy si brněnská hvězdárna za několik desítek tisíc korun koupila počítač PP 06, srovnatelný s tzv. řadou XT. Byl to hrozný přístroj z dnešního pohledu se zoufalým vybavením. Objevil jsem však zajímavou věc: i když bez háčků a čárek, bylo s ním možné celkem komfortně dělat jednoduchou sazbu kratších textů. Již zmiňovaný Bílý trpaslík, zpravodaj Amatérské prohlídky oblohy, tak přešel do elektronické podoby. Brzy začaly jako "houby po dešti" vznikat další zpravodaje. Dnešní existence celé řady podobných "málonákladových" bulletinů různých spolků je nejen krásnou ukázkou toho, jak jednoduše a rychle je lze pomocí počítačů vyrábět, ale i toho, že lidé dělají spoustu zajímavých věcí a často o tom chtějí dát vědět svému okolí. Příkladem může být zpravodaj Hradecké astronomické společnosti "Povětroň" či zpravodaj Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Dnešní výpočetní technika je pro amatéry skutečně nesmírně užitečná -- pro ty nejlepší pozorovatele dokonce "životně důležitá".

Kdysi dávno jsme spolu s Kamilem Hornochem, jenž převzal cenu Zdeňka Kvíze před dvěma roky, vytiskli tzv. SAO katalog. Potřebovali jsme jej jako zdroj jasností hvězd do deváté velikosti. Prostý výpis představoval pět dvousetstránkových svazků. Práce s nimi byla tudíž zdlouhavá a samozřejmě značně nepohodlná.

Dnes stačí zasunout do CD mechaniky jedno cédéčko a každý z nás má na stole například kompletní Guide Star Catalogue s patnácti miliony položek a s hvězdami do patnácté velikosti. Kromě toho existují uživatelsky velmi příjemné programy -- počítačové atlasy, které vám vykreslí požadované hvězdné pole spolu s nebeskými objekty z celé plejády dalších katalogů a většinou i tělesy sluneční soustavy. Tedy komfort, o kterém jsme si ještě před několika lety mohli nechat jenom zdát.

Cena těchto produktů je přitom natolik nízká, že pomalu nemá smysl je protizákonně kopírovat, ale prostě si je za pár dolarů koupit.

Neznamená to však, že by odzvonilo starým papírovým atlasům. Osobně si nedokáži představit, že bych někde na louce u Sometu binaru měl počítač a s ním pozoroval. Zmenšená kopie Atlasu Coeli je při běžném koukání po obloze naprosto bezkonkurenční. Chcete-li se ovšem věnovat podrobnějšímu studiu vesmíru -- pozorování proměnných hvězd, hledání supernov či komet, je počítačový atlas s dostatečně vybavenými katalogy naprosto nezbytný.

Počítače také umožnily vznik multimediálních učebnic astronomie. Zajímavý projekt Astro 2001 připomínat snad nemusím, existují však i další více či méně podobné produkty. A v neposlední řadě -- bez počítačů by neexistoval ani Internet.

2. Internet

Mluvit o celosvětové počítačové síti Internet, především o její "neužitečnosti" a zneužívání, je v poslední době nadmíru módní. Astronomové -- ať již profesionálové, amatéři či jen pouzí obdivovatelé -- však mají oproti všem ostatním uživatelům jednu ohromnou výhodu. Jmenuje se "Národní úřad pro letectví a kosmonautiku", zkráceně NASA. Biologové, chemikové či fyzici, alespoň se tak domnívám, jsou o podobnou instituci ochuzeni.

To je samozřejmě nesmírná škoda -- z povahy své funkce je totiž NASA nucena poskytovat všechny své informace americkým daňovým poplatníkům. Vzhledem k tomu, že nejjednodušší cesta -- i když nikoli jediná -- je právě po Internetu, může se k výsledkům amerických sond, ale i orbitálních laboratoří a vlastně prakticky k veškerým produktům NASA dostat každý. Totéž -- naštěstí pro nás -- dělají mnohé astronomické instituce také mimo Spojené státy -- mediální prezentace výsledků, byť často s přehnaně bombastickou reklamou, je naprostou samozřejmostí.

Krásným příkladem rovnocenného přístupu k astronomickým informacím jsou časopisy. Když si zalistujete ve slovenském Kozmosu, německém Sterne und Weltraum, americkém Sky and Telescope či Astronomy, zjistíte, že se zde objevují prakticky stejné obrázky -- z kosmických sond či Hubblova dalekohledu -- a často i velmi podobné články. Příkladem mohou být snímky planetárních mlhovin z Hubblova kosmického dalekohledu, jenž byly dány k dispozici někdy na podzim loňského roku. Poprvé se objevily v dubnu tohoto roku v Astronomy. Jestliže jste si koupili poslední čtvrté číslo Kozmosu, pak na vás, tuším že na straně osm, také "vybafly". V časopise Sky and Telescope se pak objeví v nejbližších dnech, v čísle deset.

Za přístup k rozsáhlému množství informací je Internet "zbožňován" i "proklínán". Kritici mu vyčítají, že obsahuje devadesát procent naprosto neužitečných a mnohdy i mylných údajů -- a pro oněch zbývajících deset procent nemá smysl trávit u počítače drahocenný čas. Myslím si, že je to hrubý omyl -- věřím, že se mnou budete také souhlasit. Internet samozřejmě není snadným a spolehlivým zdrojem informací, on totiž není žádným zdrojem informací. Internet je pouze prostředkem pro šíření informací -- stejně jako papírové noviny a knihy, resp. televize či rozhlas. Chcete-li se přečíst čerstvé zprávy z astronomie a kosmonautiky, asi si v trafice nekoupíte časopis Hrom nebo se nepodíváte na seriál Akta X. Sáhnete po Kozmosu, předplatíte si americký Sky and Telescope či odbornější časopis, resp. shlédnete dokumentární film na ČT 2 nebo se připojíte na internetové vysílání kanálu NASA TV.

Bohužel, situace v České republice je taková, že u nás neexistuje žádný pravidelně vycházející astronomický časopis dostupný široké veřejnosti: Říše hvězd již roky -- důvody přesně neznám -- skomírá, jediná konkurence Astropis pak vychází pouze čtvrtletně a v minimálním nákladu. Proto jsme se na brněnské hvězdárně v létě minulého roku rozhodli vydávat astronomický časopis, jenž by širokému okruhu čtenářů-laiků přinášel nejen čerstvé novinky z astronomie a kosmonautiky, ale i články, recenze a rozhovory na zajímavá témata. Chladná kalkulace však ukázala, že papírový časopis je z ekonomického hlediska zcela nereálná věc.

V té době však byla brněnská hvězdárna -- díky laskavosti Masarykovy univerzity -- připojena k Internetu pevnou linkou. Kolega Rudolf Novák tehdy navrhl, abychom taký časopis vydávali na Internetu. Sice se tak omezí okruh čtenářů, na druhou stranu ale rapidně poklesnou veškeré náklady -- prakticky na nulu. Výhoda počítačové sítě je také její fantastická rychlost. Proto jsme zavrhli myšlenku časopisu a začali dělat skutečné astronomické noviny.

Od té doby, tedy více než jeden rok, vycházejí prakticky každé pondělí a čtvrtek Instantní astronomické noviny. Redakci tvoří, kromě mne a již zmiňovaného Rudolfa Nováka, Zdeněk Pokorný a -- jak říkáme -- čtyři "g": Gabzdyl, Gráf, Grün a Grygar. Pravidelně nám přispívá i Zdeněk Mikulášek a třeba Petr Pravec. Aniž bych se chtěl příliš chlubit, musím říci, že Noviny mají úspěch: ve statistické službě "Na vrcholu", když pominu webovské stránky věnované sexu a variacím na téma sex, se držíme mezi dvaceti nejnavštěvovanějšími stránkami českého webu, přičemž před námi je Neviditelný pes Ondřeje Neffa, služba Post.cz či Softwarové noviny -- těm samozřejmě konkurovat nemůžeme. Současná průměrná návštěvnost je téměř tři sta unikátních přístupů denně a tento počet neustále roste.

Možná vás napadne, jak takové Noviny mohou vznikat. Budu mluvit za výkonnou redakci IAN, tedy Rudolfa Nováka a mne. Pro vydávání Novin si samozřejmě musíte trochu přizpůsobit týdenní režim, ale jinak na tom není nic těžkého. Je nutné průběžně sledovat vybrané informační zdroje, jako stránky NASA, JPL či časopis Astronomy Now, jež poskytují většinou podrobný informační servis. Dále je dobré monitorovat stránky televizních kanálů ABC, NBC a CNN, resp. jejich rubrik "věda a technika".

Když se zde objeví zajímavá zpráva, pak se většinou také snažíme dostat se až k originálnímu zdroji -- podle jména autora nebo instituce. Zahraniční univerzity totiž zpravidla vydávají vlastní tiskové zprávy, které přebírají a upravují tiskové agentury.

Výroba samotných Novin je poté rutinní záležitostí. Dopoledne, lhostejno zda v pondělí či ve čtvrtek, se píší podle získaných podkladů články, které případně doplníme o další údaje. (Naštěstí jsem nadřízený našeho pana knihovníka a tak mám bezproblémový přístup do knihovny.) Články si poté kolega -- většinou dr. Pokorný -- přečte, opraví chyby a upozorní na nejasnosti. Mezitím vznikají obrázky. Kolem třetí hodiny odpoledne již probíhá finální sazba a někdy po šesté hodině večer se nejčerstvější vydání kopíruje na univerzitní server. Tak je tomu v ideálním případě, skutečnost je samozřejmě mnohdy jiná. Často bojujeme s vypadávajícím spojením a zoufalá situace nastává tehdy, když je celá výkonná redakce na cestách. Na druhou stranu jsme ale schopni přikládat k novinám aktuální dodatky -- například každodenní zpravodajství z právě ukončeného JENAMu.

Problém, se kterým se také neustále potýkáme, je nedostatek finančních prostředků. Brněnská hvězdárna nám sice poskytuje slušné zázemí, o rozvoji hardwaru, legalizaci softwaru či v některých případech alespoň symbolických honorářích si však necháme ještě dlouho dobu zdát.

Českých uživatelů Internetu zatím není mnoho, nicméně síť již dávno není akademickou záležitostí a pomalu se stává běžnou součástí našeho života. Bohužel o tom, že je značně podceňována schopnost Internetu poskytnout rychle a velmi levně informace širokému okruhu čtenářů, svědčí webovské stránky -- či jak česky říká dr. Grygar domovenky -- nejen hvězdáren, ale i Astronomického ústavu v Ondřejově. Na stránkách největšího a prakticky jediného českého profesionálního astronomického pracoviště se sice obsáhle dočtete o historii i současnosti ústavu a jednotlivých oddělení, chybí však prakticky jakékoli aktuální informace a mediální prezentace výsledků. Podoba drtivé většiny webovských stránek českých hvězdáren je pak skutečně velmi nízká. Škoda.

Ve světě je trend právě opačný. Kdejaký objev či pozorování má značnou mediální reklamu. Viz například zprávy o přímé detekci planety mimo sluneční soustavu, která se po důkladném přečtení ukáže jako značně nejistá.

Důvod je myslím prostý -- hvězdáři žijí z peněz daňových poplatníků a tak musí světu ukázat, že něco dělají. To jsme se dosud příliš nenaučili.

Další nesmírnou výhodou Internetu je možnost kontaktovat "podobně postižené" lidi ve světě. Nejde jen o vyměňování rychlé a levné elektronické pošty mezi známými či spolupracovníky, ale především o navazování neformálních kontaktů. Teď nemám na mysli profesionální astronomy, ti si to uvědomili už dávno, ale především amatéry.

Tím se ale pomalu dostávám k dalšímu "křemíkovému výplodu" naší doby -- k CCD kamerám.

3. CCD kamery

Tato zařízení k elektronické detekci obrazu již dávno nejsou záležitostí pouze velkých institucí či bohatých amatérů. Jejich cena sice není nejnižší, ale dostupné jsou. Svědčí o tom množství kamer různých typů, které se v poslední době objevily v České republice. Nejsem pozorovatel a už vůbec ne pozorovatel se CCD kamerou. Dobře však vím, že získat několik desítek tisíc korun na slušnější kameru není v žádném případě výhra. Po její koupi vás totiž čekají další výdaje a hlavně pilná a rozumně vedená práce.

CCD kamera je totiž pouhý začátek. Pak si musíte sehnat kvalitní dalekohled na dobré montáži, jenž vám dovolí delší expozice, chcete-li se věnovat fotometrii, standardní fotometrické filtry, dobrý počítač spolu s "vypalovačkou" CD ROMů pro archivaci a hlavně software, jenž vám umožní z kupy snímků získat správné výsledky -- jasnosti hvězd či polohy nebeských objektů.

Právě v tom je kámen úrazu. Aktivita většinou končí koupí kamery, ke které pak chybí dalekohled či počítač. Jsou-li i tyto problémy překonány, uživatel se bohužel často omezuje na ten nejjednodušší software, který mu dává pouze velmi hrubé a omezeně použitelné výsledky. Sám takových pozorovatelů znám několik. CCD kamera spolu s drahými doplňky se pak stává jen jakousi hračkou.

Přitom by se z každého snímku mohlo získat mnohem více informací, včetně různých vedlejších produktů -- jako nalezení nových proměnných hvězd apod. S kvalitní kamerou a dalekohledem dnes můžete dělat stejně dobrá pozorování jako před čtvrt stoletím profesionálové u jedno až dvoumetrových přístrojů. Profesionálové se ovšem zajímají pouze o kvalitní, odborně zpracováné údaje. Když toho amatér dosáhne, může se jako spoluautor objevit v prestižním recenzovaném časopisu a je tak vtažen do opravdového vědeckého výzkumu.

Dovolte mi, abych nyní trochu odbočil. V červnu minulého roku se staly všeobecně dostupné -- například na Internetu -- výsledky západoevropské sondy Hipparcos. Z přesností na milimagnitudu tato malá, ale velmi výkonná observatoř prohlédla prakticky všechny hvězdy do 11. velikosti. Pole, které do té doby bylo doménou amatérů, tedy hvězdy slabé až jedenáct dvanáct magnitud, bylo prakticky přes noc "přeoráno" Hipparcem. Zdálo by se, že pro amatérské pozorovatele nic nezbylo, že už nemá cenu pozorovat. Opak je pravdou. A to hned z několika důvodů.

Masa amatérských hvězdářů, která dokáže nepřetržitě -- a zdarma, jen pro zábavu -- monitorovat celou oblohu, je dosud stále nenahraditelná. Pohled z družice Hipparcos byl z tohoto hlediska jen momentkou. Profesionálové budou stěží sledovat třeba nějakou miridu desítky let. A vidíte. Právě záznamy amatérů umožnily v případě hvězdy Z Ursae Majoris odhalit, že se během desetiletí rapidně zkracuje perioda světelných změn. Amatéři tak na ni upozornili profesionály. Jiným případem jsou hvězdy, jež se zjasňují náhle, bez varování. Třeba supernova 1987A ve Velkém Magellanovu oblaku. To, že si ji náhodou všimli profesionální astronomové Ian Shelton a Oscar Duhalde, je myslím všeobecně známo. Už se ale tak často neuvádí, že se tak stalo v době, kdy měli "pauzu" v rutinním pozorovacím programu. A pak tu byl i 75letý novozélandský astronom-amatér Albert Jones, který se stal třetím nezávislým objevitelem.

Zmínit lze také kometu Wilson-Hubbart z roku 1961. Jako první si jí totiž všiml pilot letadla Boeing 707 Stewart Wilson při letu nad americkým Oregonem. Nejčerstvějším případem je vlasatice Hale-Bopp, jenž zdobila jarní oblohu minulého roku.

Takové náhlé změny a nečekané objevy jsou samozřejmě pro profesionály zajímavé. Abyste je ale mohli ihned upozornit, musíte mít přístup právě k Internetu. Jeho prostřednictvím zjistíte, zda jste nepřišli -- takříkajíc "s křížkem po funuse" či zda jste "neobjevili" něco všeobecně známého.

Kromě toho všeho sonda Hipparcos objevila velké množství nových proměnných hvězd, o kterých je známo pouze to, že mění svoji jasnost. Jelikož se často jedná o proměnné s malou amplitudou změn, jsou prakticky ideálním cílem pro amatérské CCD kamery.

CCD kamery dnes skutečně nejsou nijak vzácné, ba naopak. Stávají se běžnou výbavou zanícených amatérů. Vezměme současně v úvahu fakt, že amatéři pokrývají prakticky celou zeměkouli. Když se jich několik elektronicky spojí, mohou pak vybranou proměnnou hvězdu sledovat prakticky nepřetržitě, dvacet čtyři hodin denně -- stejně jako se to dělá z jižního pólu během polární noci. Mezi svými kolegy znám alespoň jeden takový příklad. Rudolf Novák spolu s japonskými přáteli tímto způsobem monitoroval zajímavé kataklyzmické proměnné hvězdy.

CCD kamery, připojené i na poměrně malé dalekohledy mají také mnohem větší dosah než lidské oko -- nehledě na kvalitu výsledků. Stejně jako se v minulosti dělaly dlouhodobé přehlídky objektů do jedenácté či dvanácté velikosti, dnes se pole zájmu amatérů posouvá k hvězdám stokrát slabším, až k šestnácti magnitudám. Vzhledem k počtu takových stálic přitom mají amatérští pozorovatelé skutečně na mnoho desítek let o zábavu postaráno.

Kdysi jsem si někde přečetl tvrzení, že zlatý věk amatérské astronomie skončil na začátku našeho století. S rozvojem přístrojové techniky prostě nešlo dál konkurovat profesionálům. Domnívám se, že časy se zásadně změnily. S nástupem "křemíkového věku" -- tedy Internetu, CCD kamer a počítačů -- možnosti amatérů rapidně vzrostly. Chce to, ale tak tomu bylo i v minulosti, jen píli a rozum.

Dámy a pánové, dle mého názoru zlatý věk amatérské astronomie opět začíná.

Děkuji vám za pozornost.

Jiří Dušek 13. září 1998

Počet návštěv -