V Diferenčním deníčku č. 3, věnovaném levotočivé britské dopravě, jsem slíbil, že si povíme také něco o létání. Sliby se mají plnit, proto si půjčuji název jedné písničky skupiny Pink Floyd a vyhlížím oknem, zdali je zase neuvidím.
Nikoliv Floydy, ale balóny.
Za pěkného počasí (anglicky: sporadically) je nebe nad Bristolem poseto horkovzdušnými bublinami, obalenými šusťákovinou, s připojenými proutěnými koši. Balónové létání zde prožívá konjunkturu, místní balónový klub pořádá fiesty - letecké dny letadel lehčích vzduchu.
Za nějaký ten peníz se tu můžete podívat na krajinu pěkně zvysoka. Jednou jsem viděl dokonce start novomanželů, jak se říká, do nového života. Po obřadu se jednoduše povznesli nad svatebčany a kamsi je to odválo. Což považuji za výtečný nápad, protože tchyně se jim do koše nevešly.
Bristol má ovšem tradici i v letadlech poněkud těžších. Dokonce v těch nejtěžších, bombardovacích. Za války se tu vyráběly a posílaly přes kanál nad Německo. Němci z vděčnosti založili uprostřed Bristolu velký park. Překážející budovy prostě srovnali se zemí.V továrně Rolls Royce se pak vyráběly letecké motory do stíhacích spitfirů, protože se Britové rozhodli, že už další parky nechtějí.
Aerospace obecně představuje velkou část zdejšího industry - stavěly se tu například Concordy. Jistě je znáte, takové ty nadzvukové delty se sklápěcíma zobákama, co žerou strašně moc paliva a dělají velký kravál. Pokud je neznáte, možná jste viděli TU144, což je přesná ruská kopie, která se zřítila na jakési přehlídce.
Dnešní létací diferenční deníček zakončím trochu nesouvisle mostem. V Bristolu je mnoho mostů přes Avonu, ale jen jeden most je Bristolská Dominanta č. 1: Cliffton Suspension Bridge, postavený v letech 1836-64 podle návrhu známého architekta Brunela.
Když jsem poprvé spatřil 245 stop (75m) hlubokou propast pod zmíněným visutým mostem, napadlo mě okamžitě: "bungeeeee...!". Pokud máte s gumovým lanem nějaké zkušenosti, víte, že je problém najít místo vhodné ke skákání. Většinou se skáče z jeřábů a to jaksi nemá tu pravou atmosféru.
Bohužel, ze Susspensionu, ačkoliv ten k tomu přímo vybízí, se skákat nesmí. To ovšem nikterak neodrazuje zdejší občany, aby to nezkoušeli alespoň bez lana, navzdory vysokému zábradlí a kamerám průmyslové televize, navzdory cedulím s telefonními čísly armády spásy.
Ne každému se však povede zasebevraždit. Např. Sarrah A. Hedleyové, která absolvovala jeden z prvních seskoků v roce 1885. Buď skákala bez rozmyslu, nebo se příliš nevyznala v aerodynamice - díky své mohutné krinolíně přistála bezpečně pod mostem.
Dožila se pětaosmdesáti let. Jestli založela místní parašutistický kroužek, to už se mi bohužel zjistit nepodařilo.
Návrat do hlavní stránky BDD