Návrat do hlavní stránky BDD
Přístaviště vzniklo naprosto jednoduše ucpáním jednoho ramena řeky Avony tak, aby se v několika vybraných ulicích města začala hromadit voda - tak nějak si vysvětluji podivnou topologii tzv. Floating Harbour, původního středověkého přístavu, který až do osmnáctého století představoval druhé největší průmyslové centrum Anglie. Dnešní lodě už se do města nevejdou, přístav se odstěhoval nějakých pět mil dál, do míst, kde se Avona vlévá do mnohem mohutnější řeky Severn.
Přístavní krčmy ale zůstaly. V jedné z nich prý zaslechl Daniel Defoe historku o trosečníkovi, která dala vzniknout Robinsonu Crusoeovi, v jiné údajně R. L. Stephenson přišel na svůj Ostrov pokladů.
Nepřekvapí proto, když se čas od času kdosi rozhodne vrátit do ulic města atmosféru otrokářského přístavu původního britského impéria.
V pátek 24.5. se tedy centrum zježilo stěžni a ráhny neuvěřitelného množství ships, boats, schooners, yachts, steamers, battleships - a kdo ví, jak se vůbec všechny ty druhy plavidel nazývají. Vzduch prosytily výpary nejrůznějších rybích specialit, ze všech stran se začalo ozývat všelijaké "Yohohoh, Heya hop", prostřídávané občasným jekotem sirén a chřestěním plechovek žebrajících ochránců přírody.
Co se týče oněch "yohohoh" písní, většina z nich jsou upravené pozdější verze původních, velice sprostých popěvků (shanties), které koordinovaly typické námořnické úkony. Rytmus shanties se synchronizoval s rytmem konkrétní činnosti, jednalo se tak o jakési AlgoRytmy. Existoval tak popěvek např. pro rozvíjení a kasání plachet, pro práci u rumpálů, opouštění potápějícího se plavidla a podobně.
Námořní festival však neznamenal jen útok na návštěvníkův sluch - hlavně se bylo na co dívat. Ukázky loďařských řemesel, rybářských dovedností, promítaly se námořní filmy, pouliční divadlo, prodávaly nejrůznější cetky, atd. atd. atd.
Unavení návštěvníci pak byli u bristolského technického muzea nakládáni do uhláků tažených parními lokomotivami a vyváženi z doků pryč.
Celkový dojem = matějská pouť, jenže na vodě. Dokonce i vlastního Matěje tu mají. Objevitelská loď, na které John Cabbot před pětisty lety vyplul z Bristolu, aby doplul k severním břehům Ameriky, se jmenovala Mathew.
Na replice právě této lodi se chce hrstka šílenců zopakovat původní cestu, křtem Mathewa festival v pondělí vyvrcholil. Při pohledu na dvacetimetrovou skořápku působící velice neohrabaným dojmem vás nutně musí jímat hrůza, případně obdiv k Cabbotově posádce a jejím dnešním napodobitelům.
Na druhou stranu, při podrobném zkoumání seznamu sponzorů projektu objevíte položku 'engine silencing by...', takže ono to s tou dnešní odvahou nebude až tak...
BVer, 27.5.