BVer využil slunné soboty k návštěvě města Bath, což je letovisko rekreační a turistické,ležící nějakých patnáct mílí
od Bristolu proti proudu Avony.
Bath založili římští důstojníci, aby měli kam jezdit na víkend, když už je nebavilo sedět v pevnosti, dívat se na moře
a sledovat, jestli se k jejich přístavu nepřiblíží nějaká nepřátelská veslice. Postavili si tam dokonce lázně, jejichž
zbytky si dnes rádi prohlížejí bristolští bankovní úředníci, když už je nebaví sedět v kanceláři, dívat se do monitoru a
sledovat, jestli se do jejich spreadshitů nepřiblíží nějaká nepřátelská čísla. Tradice se zkrátka ctí a tak je Bath i po
staletích synonymem pro odpočinek.
Nebudu vás unavovat prohlídkou města, pokud jde o památky, je na tom třeba takový Český Krumlov o něco líp. Chcete-li
je vidět všechny a poslechnout si k nim zasvěcený výklad, zkrátka absolvovat guided tour a nezaplatit při to tom ani
penny, sledujte trasu turistických autobusů. Má to tu výhodu, že se nemůžete ztratit a přitom se příjemně projdete. Jezdí
jich tu plno, pokud neprší, mají staženou střechu, takže se co chvíli z nějaké ulice ozývá zasvěcený, náležitě zesílený
hlas průvodcův. Jedinou zápornou stránkou turibusů je, že jsou (jak jinak) dvoupatrové a tak se vám pokaždé připletou do
záběru, když fotíte.
Pokud Bathem jenom projíždíte a nemáte čas toulat se ulicemi jako BVer, mrkněte se aspoň na ty lázně a Bath Abbey,
kostel zdejšího opatství, co stojí hned vedle.
Tedy památky máme za sebou, pěší, náležitě crowded zónu též, pojďme se věnovat něčemu lehčímu. Co takhle sport
& games? Britové jsou národ hravý a jak jen můžou, vyběhnou na trávník a hned by odpalovali, tloukli, kutáleli,
kopali, no zkrátka něco dělali s míčem či míčkem, hlavně aby se u toho trošku běhalo a trošku aby u toho byla sranda. Však
také většinu těch míčových záležitostí vymysleli a nakazili tím zbytek světa.
Teď se přiznám k něčemu, co je možná ostuda. Nevím, jestli jsem ignorant, ale - kdo z vás viděl na vlastní oči kriket?
Hrát na trávníku, nemyslím šot v TV. Já poprvé v životě až zde, v Bathu. Četl jsem sice jakýsi dílStopařova průvodce po
galaxii, kde se vysvětluje, že kriket je strašlivě rozvleklá hra, při které se dlouhé hodiny nic neděje; ale že je tomu
opravdu tak, to jsem se přesvědčil až tady.
Uznejte sami: Několik chlápků v bílých košilích a kalhotách se postaví do vyznačeného kruhu, uprostřed kruhu je takový
vysekaný pruh a na každém konci toho pruhu dvě tyčky. Jeden z těch džentlmenů se rozeběhne a netušenou silou třískne
takovým malým míčkem doprostřed pruhu. Míček se odrazí, jeden z hráčů do něj ťukne válečkem na nudle a další z hráčů ho
chytí. Džentlmeni zatleskají. Pak se míčku chopí jiný pán v bílém, mrskne s ním do pruhu v opačném směru, opět odpal, ale
tentokrát míč nikdo nechytí a zase se tleská. Občas do toho cosi zamumlá pán, který si ten den oblékl černé kalhoty
a byl tudíž prohlášen za sudího. Když celou tu podivnost chvíli pozorujete a nabydete dojmu, že začínáte tušit pravidla,
hned následující míček vám ukáže, že jste úplně vedle a všechno je to jinak.
Spolubydlící Mike mi prozradil, že kriket je něco, co dostanete, když vezmete baseball a šachy a dáte to dohromady.
Baseball se také asi z kriketu vylíhnul, není divu, srovnáte-li americkou akční baseballovou jednoduchost a britskou
zálibu v nesmyslech, jako je kriket.
Aby toho skotačení po trávníku nebylo dost, hned vedle kriketového hřiště je hřiště nabowling. Nehledejte ve
slovníku, bowling není 'kuželkový sport' jak se nám snaží namluvit anglicko-český kapesní slovník, Knezovič a spol,
1993. Bowling nemá nic společného s kuželkami, leda snad to kutálení.
Při bowlingu se sejde parta starších pánů, kteří již nedokáží mlátit míčem o zem jako v kriketu zamlada, a tak si
alespoň kutálejí. Berou to dost vážně a ještě se při tom málem porvou jak malí kluci. Dvě řady hráčů(opět v bílém) proti
sobě vrhají koule, ty koule do sebe všelijak narážejí, hráči se všelijak hádají a několikrát se to celé opakuje. Než
kuželky, spíš to připomíná kuličky, jenže poněkud větší. Trvá to tak hodinku a pak se senioři seberou a odejdou do klubu.
Hmmm... To už radši třeba tennis. Prý jsou tu někde dvorce, na kterých se trénuje na Wimbledon. Nebo takový
golf, to je paráda.
Záměrně vynechávám fotbal, tu primitivní a nezajímavou hru, o které jsem se doslechl, že se tu snad letos tady někde
na ostrově hraje jakési její mistrovství, či co. Hehe, vás to někoho baví? Mě ne.
Jenom je mi divný, že celá ulice občas zařve Yeeees, goal!!!. Dneska už počtvrtý. Dokonce i Mike vedle v pokoji
dupe a píská. Nevíte, co se tu dneska děje?
(Anglie-Holandsko4:1)