Během mého pobytu na Malibu (v roce 1975), kde jsem zkoušel vznášení se v izolačních nádržích s roztokem hořké soli , které vynalezl John Lilly i, jsem se setkával se spoustou nejrůznějších lidí, kteří byli nějak ve spojení s 'mystickým' světem. Jeden z nich mi začal vyprávět o Uri Gellerovi, který údajně dokázal ohýbat klíče pomocí jakési nadpřirozené síly, uměl ohnout drát uzavřený v trubce a jiné podobné věci. Říkal také, že prý Geller přesvědčil o svých nadpřirozených schopnostech i některé lidi v Anglii - například fyzika, profesora, Davida Bohma ii. Myslel si, že bych to měl prozkoumat, jestli prý o to nemám zájem?
Samozřejmě jsem odpověděl, že ano. Jistě, že bych měl zájem. Řekl jsem mu, že si myslím, že fyzikální zákony by měly dokázat vysvětlit libovolný jev, a že si nedokážu představit, jak by mohl, ve shodě s těmito zákony, Geller tyto věci provádět. Je-li to tedy možné demonstrovat, znamená to, že neznám vše, o čem si myslím, že to znám, a bylo by to tudíž pro mne velice zajímavé. Měl jsem již samozřejmě s podobnými věcmi spoustu zkušeností a byl jsem si vědom toho, že se pokaždé ukázalo, že tyto věci prostě nefungují. Také jsem toho o mimo-smyslovém vnímání hodně přečetl a studoval jsem co o tom bylo známé, protože mne to vždy velice zajímalo. Nakonec však pokaždé taková bublina splaskla. Podle mého očekávání se tedy opět jednalo jen o jakýsi trik. Ale i tak mne to zajímalo. Jen tak z legrace jsem chtěl vědět, jak to dělá. Řekl jsem mu tedy: "Ano, velice rád bych se s Uri Gellerem setkal."
Ten člověk pak pokračoval ve vyprávění o tom, jak jakýsi 'skeptický' profesor zkoumal elektronovým mikroskopem klíče, které Geller ohnul, a snažil se pochopit síly, které mohly ty klíče zohýbat a zda to mohlo či nemohlo vyvrátit všechny tyto nesmysly. Věděl jsem, že 'kouzelníci' jsou velice chytří, a že je velice snadné nechat se oklamat. Řekl jsem tedy tomu muži: "Poslouchejte, velice rád bych se s Uri Gellerem setkal, ale rád bych vám řekl, čím se liším od ostatních: 'Jsem dost chytrý na to, abych věděl, že jsem vlastně hloupý.' "
Přečetl jsem spoustu historek o mimo-smyslovém vnímání, a věděl jsem, že do nejslabšího postavení vůči svému protějšku se dostanete, myslíte-li si, že jste chytřejší než on, a že vás nemůže oklamat. Protože ať již šikovný kouzelník udělá cokoliv, nemělo by vás to vést k unáhlenému závěru, že se jedná o skutečný fenomén. K tomu byste potřebovali přece mnohem větší rigiditu. Zjistíte nejspíše, že se z 99,9-100% nedělo nic podivného, není tom nic nadpřirozeného, ale naopak je to něco velice běžného - prostě podvod! Je, ale zábavné ten trik odhalit a jediný způsob jak odhalit takový trik je být pevně přesvědčen, že se jedná o trik. V opačném případě můžete celkem snadno sklouznout. Velice pěkný příklad toho jak člověk není dost chytrý na to, aby poznal, že je hloupý je příběh dvou chlapců z Francie, který se přihodil v jedné fázi zkoumání mimo-smyslového vnímání. Byli to dva obyčejní venkovští kluci, kteří dovedli podivuhodné věci. Řekli to pánovi, ten to řekl faráři, ten to řekl starostovi a nakonec přijel profesor až z Paříže - velevážený pan profesor psychologie - a nechal se přesvědčit, že ti chlapci mají skutečně jakési nadpřirozené síly.
Vše probíhalo tak, že na začátku seděli tito chlapci k sobě čelem a pomocí drobných pohybů či grimas si byli schopni předávat určitá znamení. Někdo je při tom přistihl a nechal je otočit zády k sobě tak, aby na sebe neviděli. Potom mezi ně byla postavena zástěna a bylo učiněno mnoho dalších opatření, nicméně chlapci byli i nadále schopni svoje kousky předvádět! Nakonec se ukázalo, že poslední trik se konal za asistence strýce, který viděl na oba chlapce a pomáhal přenášet signály mezi nimi. Chlapci k sobě přilákali velkou pozornost a zájem, takže profesor přijel za týden znovu, zatímco chlapci měli dost času na to svůj trik zdokonalit.
Díky tomu, že chlapci neustále měnili způsob předávání signálů a vzhledem k tomu, že profesor byl přesvědčen o tom, že chlapci přenášejí myšlenky stále stejným způsobem, nebyl schopný trik odhalit. Nejpodstatnější však bylo to, že profesor nepřestával tvrdit: "Je to prostý lid, jsou to jen chlapci ze statku. Je nepředstavitelné, že by byli dost chytří na to, aby nás obelhali. Nejsme tak hloupí, abychom se tak snadno nechali obelhat ..." Ve skutečnosti to však bylo přesně to, co se stalo. Malí chlapci ze statku obelhali profesora pařížské university. Věděl jsem tedy, že stejným způsobem bych mohl být i já sám obelhán, a že lidé jako Bohm si možná neuvědomovali jako já, že mohou být tak snadno obelháni.
Za pár týdnů u mne zazvonil telefon. Byl to Uri Geller. Je v Hollywoodu a můžu ho přijít navštívit do jeho hotelu. Zeptal jsem se, zda může také přijít můj přítel Al Hibbs iii, který měl zájem o tom natočit televizní pořad (a který je při odhalovaní triků mnohem bystřejší nežli já) a můj syn Carl. Geller souhlasil. Byl velice rád, že přijde můj syn, protože je velice úspěšný právě v přítomnosti dětí. Carl byl nadšený: "No to je skvělé, vymyslím si pro něj nějakou zkoušku!". Dal dohromady takový balíček. Vzal pár velice měkkých kousků olova z počítacího stroje, který rozebral - a které bylo mnohem snazší ohnout nežli klíč, tedy pokud bylo ohýbání prováděno pomocí nějaké mentální síly, jak tvrdil Geller.
Když jsme přišli do Gellerova pokoje našli jsme velice nervózního muže, který přecházel po místnosti a mluvil do telefonu, který velice často zvonil. Carl mu dal svojí krabičku se vzorky. Geller ji dal stranou, ani si ji neprohlédl. Mezi telefonními hovory nám vysvětloval, že jeho síla někdy přichází a jindy ne, a že neví odkud vlastně pochází. Seznámil nás s různými teoriemi, které navrhovali různí lidé: Může to být tak nebo tak a může to být i mimozemského původu. Samozřejmě, jenom jsem tak seděl a tato mlha plynula kolem mne.
Geller nám dal každému tužku a papír a požádal nás, abychom nakreslili obrazec, který by on měl uhádnout. Bylo velice snadné poznat, jak to dělá, protože konec tužky se při kreslení pohybuje a on potom hádal způsobem jako to dělávají hádači osudu. Navrhoval, že by to mohlo být to anebo ono a pozoroval na vaší tváři známky vzrušení, které mu ukazovaly zda je na správné stopě. Samozřejmě, hlavu držel v dlaních, ale co my víme? Říkal věci jako: "Jsou tam jakési kruhy ..." (viděl totiž pohyb tužky). Na nás to, ale nefungovalo, protože jsme měli naprosto kamenné tváře.
Tedy čtení myšlenek Gellerovi nefungovalo. Potom vzal klíč, ale tvrdil, že síla nepřichází. Sledovali jsme ho jako ostříži. Neměli jsme to dělat. Měli jsme mu umožnit provést jeho trik se čtením myšlenek, aby se uklidnil a mohl předvést svoje kousky. Ještě několikrát vzal telefon, a mezitím tvrdil, že zatím nemá tu správnou sílu. Potom řekl: "Mám to! Obvykle to funguje mnohem lépe pod vodou. Zkusíme to pod vodou." Nevěděl jsem co tím míní. Náhle se sebral, odešel i s klíči do koupelny a roztočil kohoutek. Okamžitě jsme ho následovali. Al po Gellerově pravé ruce, Carl po levé a já za ním. Všichni čtyři jsme se nacpali do té malé koupelny a my tři jsme sledovali zda vytáhne z rukávu nějaké nářadí, nebo co. Nic se nastalo. Byl jsem trochu zklamán. Nebyl schopen předvést svůj trik. Nebyl až tak skvělý kouzelník, jak jsem si myslel.
Al mě později seznámil se svou hypotézou o ohýbání klíčů pod vodou. Všichni jsme se soustředili na nějaké nářadí, ale žadné jsme neviděli. Geller mohl však na chvíli odpoutat naší pozornost, mohl zastrčit klíč do přívodní trubky a rychle jej ohnout. Ve vší té přitékající vodě jsme si ničeho nemuseli všimnout. Nevím však, zda toto byl způsob, jak to chtěl udělat, protože jsme mu k tomu nedali žádnou příležitost.
Původně otištěno v časopise jihokalifornských skeptiků - LASER.
Richard Phillips Feynman (*1918 +1988) - americký fyzik, nositel Nobelovy ceny (1965, za kvantovou elektrodynamiku spolu s Tomongou a Schwingerem). Již ve svých 24 letech se stal vedoucím jedné ze skupin projektu Manhattan, kde pracoval na určení kritické hmoty. Po válce odešel na Cornell University, kde vyvinul notaci pro popis částic známou jako Feynmanovy diagramy. Později na Cal Tech položil základy kvantové elektrodynamiky (QED). Je znám i jako vynikající popularizátor a pedagog. Natočil několik sérií televizních pořadů o fyzice a vědě obecně.
John Lilly (*1915) - populární americký vědec, vzděláním lékař, který se zabýval výzkumem mozku, vědomí a komunikace mezi druhy. Proslavil se zejména svou prací s delfíny. Často byl sice kritizován pro neserióznost a lacinou senzačnost, nicméně má nesporné zásluhy o celosvětový rozvoj a popularizaci delfinologie a přijetí zákonů na ochranu mořských savců. Při svém výzkumu vědomí prováděl pokusy s LSD a vynalezl tzv. izolační nádrž (izolation tank). Jedná se o uzavřenou, temnou nádrž s hustým roztokem hořké soli (sulfid hořečnatý) o specifické hmotnosti a teplotě lidského těla. Člověk ponořený v nádrži se může vznášet bez vynaložení síly, je izolován od okolního světa a přestane si svoje tělo uvědomovat. Dosahuje se tak dokonalé relaxace a dochází k navození zvláštních stavů vědomí, údajně obdobných stavům po požití halucinogenních látek. Lillyho pokusy s izolačními nádržemi se staly velice populární a upoutaly pozornost psychedelického hnutí a nejrůznějších mystiků. Daly například vzniknout kultovnímu filmu 'Altered States'. Není tedy divu, že v prostředí okolo těchto pokusů se Feynman setkal s lidmi 'spojenými s mystickým světem'. Feynman udržoval s Lillym přátelské vztahy.
David Bohm (*1917 +1992) - teoretický fyzik, žák Einsteina a Oppenheimera. V padesátých letech opustil z politických důvodů USA. Žil v Brazílii a Izraeli a nakonec se usadil v Londýně. Je autorem teorie skrytých parametrů a nelokálních kvantově mechanických modelů. Jeho teorie však nebyly potvrzeny. Přestože byl vynikajícím fyzikem, začal se později přiklánět k mystickým učením (Krishnamurti) a autoři nejrůznějších post-moderních 'fyzikálních' teorií se na něj často odvolávají. Ve spojitosti s Gellerem řekl: "Domníváme se, že budou-li provedeny obdobné testy znovu, nahromadí se pravděpodobně dostatek případů tohoto druhu, takže již nezbude žádný prostor pro smysluplné pochybnosti o tom, že se jedná o jakési nové procesy, které nemohou být vysvětleny pomocí dnes známých fyzikálních zákonů. Vlastně již teď máme pocit, že jsme urazili kus cesty k tomuto cíli."
Al Hibbs - americký raketový vědec, pracovník JPL (Jet Propulsion Laboratory, NASA). Je významným členem skeptického hnutí (člen výboru CSICOP) a vtipným popularizátorem vědy, zejména kosmického výzkumu. Často jsou citovány jeho kritické názory na existenci UFO a kontakty s mimozemskými civilizacemi. Slavná je i jeho odpověď na dotaz ohledně víry v astrologii: "Já jsem Váha. Váhy v astrologii nevěří!".