2. Pokud jde o Venuši, na výpočet její rovnovážné teploty nelze použít trojčlenku a, promiňte, primitivní přístup typu „zdvojnásobení příkonu záření => zdvojnásobení teploty". Rovnovážná teplota je dána stavem rovnováhy mezi přijímanou energií a vydávanou energií. Výdej energie se ale řídí Stefan-Boltzmannovým zákonem, který hovoří o značně nelineární závislosti mezi teplotou tělesa a vyzařovanou energií. Z toho důvodu zde jednoduchá trojčlenka ani platit nemůže. Mohu ale pana Semeráda ujistit, že Stefan-Boltzmannův zákon platí s vysokou přesností i pro Venuši.
3. Meteorologové ani klimatologové nikdy netvrdili, že freony „...časem ozon do poslední molekuly zlikvidují". Vždy hovořili jen o poškozování ozonové vrstvy, růstu intenzity UV záření na zemském povrchu a s tím souvisejících problémech, ale ne o úplné a stoprocentní destrukci ozonové vrstvy. To je zase jen nesmyslné a nereálné „plašení".
4. Pan Semerád má pravdu, že ozon v atmosféře stále vzniká a zaniká a jeho koncentrace odpovídají stavu dynamické rovnováhy mezi procesy jeho vzniku a zániku. To ale žádnou „ozonovou díru" nad Antarktidou nevysvětluje. Možná se pan Semerád bude divit, ale v subpolárních oblastech (kolem severního a jižního polárního kruhu) je v atmosféře více ozonu, než v mírných šířkách nebo dokonce v okolí rovníku. To je prostě fakt, zjištěný jak na základě pozemních, tak i družicových měření. Tahle věc ale nejde vysvětlit jen pomocí kosinů a když zůstanete jen u kosinů, nepodaří se Vám v životě vysvětlit to, co bylo skutečně napozorováno a změřeno. Nejsem specialista na ozon, ale pokud by pana Semeráda zajímala příčina tohoto rozdělení ozonu, mohu se na to zeptat odborníků. Souvisí to ale s dynamikou atmosféry (hlavně stratosféry) a s šířkovou závislostí vlastností stratosféry. Není zdaleka všechno tak jednoduché, pane Semeráde, aby na to stačila trojčlenka nebo třeba jen samotný kosinus.
5. K tvrzení, že „Po roce 1980 nastal u největších výrobců v USA přechod na tzv. bezfreonové technologie" snad jen to, že produkce freonů neskončila ze dne na den, ale byl (a stále ještě je) to dlouhodobý proces. Produkce freonů nebyla „useknuta" najednou, ale postupně se snižovala a snižuje. K zastavení poklesu koncentrací ozonu tedy také nemohlo dojít najednou a okamžitě. Střední doba života molekuly freonu v atmosféře je závislá na druhu freonu, ale uvádějí se hodnoty od cca 1 do cca 500 let. Navíc jen cesta molekuly freonu od povrchu do stratosféry může trvat i kolem 10 let. Výsledky snížení emisí freonů lze tedy čekat asi za 30 až 50 let poté, co bude jejich produkce výrazně snížena. To jen na okraj. O tom, že v té době se „...pozdvihla úroveň ozonu ..." je pravda jen částečně. Vysvětlím. Koncentrace ozonu v atmosféře běžně kolísají, ať už jde o nepravidelné variace nebo i poněkud pravidelnější oscilace (známá je tzv. „kvazidvouletá oscilace" proudění ve stratosféře, která se, mimo jiné, projevuje i kvaziperiodickým kolísáním koncentrací ozónu se střední periodou kolem 27 měsíců, na koncentrace ozonu má ale vliv třeba i fáze slunečního 11-letého cyklu). Je velice pravděpodobné, že některý z takových výkyvů, ať nepravidelných nebo kvaziperiodických, byl někým považován za jakési významné zvýšení koncentrace ozonu. Jen pro zajímavost (a také jako odpověď pro pana Semeráda) - právě v letech 1980 a 1982 došlo k tomu, že se sečetly vlivy kvazidvouleté oscilace a 11-letého slunečního cyklu, takže koncentrace ozonu přechodně poněkud stouply. Šlo ale skutečně jen o krátkodobou záležitost, od roku 1983 koncentrace ozonu dále klesaly a od roku 1979 do roku 1994 klesly v pásu od 60° s.š. do 60°j.š. o cca 6% ... Je ale problematické tvrdit, že by se omezení freonů mělo projevit se zpožděním zhruba 10 let (viz různé střední doby života molekul freonů ve stratosféře, od cca 1 do cca 500 let). Současné odhady říkají, že efekt by se měl projevit se zpožděním cca 30 až 50 let ...
6. To, že se nekoná „katastrofální úbytek ozonu" je pravda jen částečně. Pokles tady evidentně je, za 15 let o cca 6%, není třeba označovat ho za katastrofický, ale není to ani nic, co by bylo možné ignorovat. To, že „...největší skokový nárůst rakoviny kůže byl v USA zaznamenán v 30. letech tohoto století..." může být pravda. Nevím. Než to ale přičteme na vrub ozonu, stálo by za zamyšlení, jestli je rakovina kůže způsobována výhradně jen ultrafialovým zářením a jestli tam v té době nemohl být i jiný vliv (chemikálie, ale třeba i lepší diagnostika v medicíně apod.). V tom se ale moc nevyznám, takže dále.
7. Stoupnutí vody v oceánech o 90 m je zase jen nesmyslné plašení. Nekontroloval jsem správnost výpočtů, ani to dělat nehodlám. Klimatologie totiž ani nenaznačuje, že by měly roztát všechny ledovce. Nejnovější výsledky hovoří o zvýšení hladiny oceánu k roku 2100 o 50 až 90 cm. Nemohlo zde dojít k záměně jednotek? Část tohoto vzestupu hladiny oceánu by měla být způsobena částečným odtáváním ledovců, část bude způsobena tepelnou expanzí vody v oceánu (při oteplení atmosféry dojde i ke zvýšení teplot povrchových vrstev vody a k jejich tepené expanzi, v delších časových měřítcích by mohlo dojít i k expanzi v hlubších vrstvách oceánu, ale to je věc spíše na tisíciletí). Podobně modely ani nenaznačují, že by mělo dojít k celosvětovému oteplení o 40°C, nenaznačují ani to, že by k tomu mělo dojít třeba jen v Antarktidě. Odhady oteplení jsou podstatně nižší, v globálním průměru do roku 2100 asi o 2 až 4°C. Faktem ale je, že se nedá čekat stejnoměrné oteplení všude na Zemi, oteplení by mělo být různé v různých částech Země.
8. Výrok, že „...úroveň CO2 je víceméně v rovnováze ..." není pravdivé. Koncentrace CO2 stále rostou, měří se (viz např. známá řada měření CO2 na stanici Mauna Loa) a toto sledování potvrzuje, že růst koncentrací pokračuje a dokonce se s časem ještě zrychluje. Produkce je tedy rychlejší než spotřeba a tato disproporce se s časem zvětšuje. Je pravda, že přítomnost CO2 může zlepšit růst rostlin. To je ale jen jeden izolovaný a ze souvislostí vytržený důsledek. Praxe může být i poněkud jiná. On totiž růst koncentrací CO2 bude zřejmě doprovázen oteplením a při něm může dojít k migraci škůdců, chorob a jejich přenašečů. Výzkumy z USA ukazují např. že při zvyšujících se teplotách se zvyšovaly přírůstky dřevní hmoty v lesích na severu USA, ale jen určitou dobu. Pak se tam rozšířili škůdci (kteří tam dříve nežili) a růst dřevní hmoty se nejen zpomalil, ale došlo i k jeho poklesu. Takže je potřeba vidět věci skutečně ve všech možných souvislostech. Ale tvrzení, že by se růst koncentrací CO2 měl jednoznačně projevit růstem výnosů hospodářských plodin je bez posouzení dalších souvislostí přinejmenším sporný. Při vyšších teplotách se totiž dá (i v našich podmínkách) čekat např. větší výpar, tedy i úbytek půdní vlhkosti. Je pak klidně možné, že rostliny budou mít tepla až až, ale bude jim chybět voda ...
9. Ke zmínce o ledových dobách jen to, že koncentrace CO2 nejsou jediným faktorem, ovlivňujícím klima na Zemi. Bavíme-li se v časových měřítcích tisíců, desetitisíců, statisíců let, musíme brát v úvahu i možné změny astronomických faktorů (variace sklonu zemské osy, sluneční aktivity apod.). Není přitom jasně prokázáno, zda tyto efekty mají charakter nepravidelných změn nebo zda mají nějaké výraznější periodicity. Proto ani teorie o cyklech teplot a o jejich maximu kolem roku 2100 nejsou dostatečně doloženy a prokázány.
10. Pan Semerád zřejmě není přítelem numerického modelování, ač o sobě tvrdí, že je matematik. Na jaderné reaktory jde v první fázi s trojčlenkou. Budiž, třeba to funguje. O modelech klimatu ale neví prakticky nic. To je z jeho příspěvku jasně vidět. Pane Semeráde, není pravda, že by „modely IPCC" byly v úpadku. I když pracuji v oboru, nevím nic o tom, že by IPCC vůbec provozoval nějaký vlastní klimatologický model. Existuje ale spousta center, která numericky modelují chování klimatického systému. Z nejznámějších evropských center bych jmenoval snad Deutscher Wetterdienst, Meteo France, United Kingdom MetOffice. Řada dalších center je v USA, Japonsku, Austrálii, ... Modely se samozřejmě vyvíjejí a zdokonalují, jsou ale limitovány hlavně možnostmi výpočetní techniky. Jak jde dopředu výpočetní technika, zlepšují se i modely. A tak jsou všechny modely „ve vývoji" prakticky permanentně. To, co bylo před 10 lety, je už dnes překonáno. A dnešní modely budou zastaralé za dalších 10 let. Každý model je ale jen model, tedy jisté přiblížení se k realitě, nikoli její přesná kopie (to ani nejde). Tak je potřeba chápat i výsledky modelů. „Pišvejcovými konstantami" myslí pan Semerád zřejmě tzv. parametrizace, které jsou ale nedílnou součástí každého takového modelu. V žádném případě tam ale nejsou primárně proto, aby „...výsledek modelování odpovídal skutečnosti...", ale proto, aby se popis všech fyzikálních, chemických a dalších procesů a vazeb uvnitř modelu maximálně blížil procesům reálným. Chápete ten rozdíl? Parametrizace jsou tam proto, že modely modelují spojité prostředí, které se v čase i spojitě vyvíjí, ale výpočty je možné provádět jen v síti diskrétních bodů a s diskrétním časovým krokem. Tam pak zákonitě nastávají problémy nejen s jevy malých měřítek, ale i s matematickými vlastnostmi integračních schemat, stabilitou řešení apod. Myslím si, že jako matematikovi Vám tyto okolnosti nemusím nijak zvlášť zdůrazňovat. Parametrizace mají za cíl hlavně tyto umělé problémy potlačit nebo eliminovat. Nejsem si ale jist, jestli sem patří debata o těchto věcech. Koho by ale problém parametrizací v meteorologických a klimatologických modelech zajímal blíže, mohu doporučit (v češtině): http://www.chmi.cz/meteo/ov/aladin/doc/fyzika. Tam jsou popsány základní parametrizace, používané v meteorologickém modelu ALADIN, který je používán v ČHMÚ. V klimatologických modelech je to ale podobné. I pan Semerád se tam může podívat na ty „Pišvejcovy konstanty". Snad z toho uvidí, že to má k trojčlence trochu daleko. Pokud by tomu nerozuměl, snad se najde ochotný fyzik, který to pro něj zkontroluje a potvrdí, že jde o zcela korektní popis především dynamických a termodynamických procesů, které jsou v atmosféře důležité.
11. „Předpovědi z let kolem roku 1980 ohlašovaly vzrůst teploty do roku 1990 asi od 0,2°C, až po (nereálné) 3 stupně." Především - 3 stupně za 10 let? O tom čtu poprvé, pokud je mi známo, nic takového předpovídáno nebylo. Kde jste to vzal? Taková předpověď je nesmysl, když uvážíte tempo oteplování před rokem 1980, tempo růstu koncentrací skleníkově aktivních plynů v té době i naprosto reálný předpoklad, že rychlost růstu těchto plynů se v dalších letech nijak výrazně nezmění. Nebyl naprosto žádný důvod předpovídat za této situace najednou, z ničeho nic, oteplení o 3 stupně za 10 let. Nemá to být náhodou 3 stupně za 100 let? To už by bylo o něčem jiném. A pokud jde o ty 0,2°C, skutečně napozorovaný vzestup globální průměrné teploty mezi roky 1980 a 1990 byl, ač se Vám to bude zdát podivné, cca 0,2°C (Hadley Center, UK).
12. Klimatologové pochopitelně vědí o nebezpečí vlivu „tepelného ostrova měst" při výpočtech globálních průměrných teplot. Vědí také, že existuje i řada dalších možných systematických vlivů, které pan Semerád ani neuvádí. Např. vliv změn procentuálního zastoupení stanic na pevnině a na oceánu nebo v různých zeměpisných šířkách, vliv zavádění družicových měření, nehomogenity, způsobené postupným přechodem na kvalitnější přístroje a metody měření (u pozemních i družicových měření) a snaží se tyto možné vlivy co nejvíce potlačit. Mám pocit, že pan Semerád považuje klimatology za bandu tupců, kteří bezmyšlenkovitě zprůměrují všechna data, která mají k dispozici, aniž by se zajímali o to, za jakých podmínek a jakými přístroji jsou tato data naměřena. Opak je pravdou, pane Semeráde. To Vás mohu ujistit.
13. Je pravda, že v poslední době je tempo oteplování na severní polokouli vyšší, než na jižní polokouli. Není ale pravda, že to nevadí nebo že by nemělo vadit, kdyby tento trend pokračoval i v budoucnosti.
14. „... ani u nás nebylo nejvhodnější založit IPCC..." . Co k tomu dodat? Skvělá neinformovanost! Sekretariát IPCC je v Ženevě, v sídle Světové meteorologické organizace. V ČR žádný IPCC není (IPCC = Intergovernmental Panel on Climate Change).
15. Je známo, že pozemní stanice měří teplotu vzduchu při zemském povrchu. Oproti tomu satelity měří něco trochu jiného a hlavně naprosto jinými metodami. Z družice lze velice dobře určit průměrné teploty ve vertikálním sloupci atmosféry, nebo v některé části tohoto sloupce, nahrubo i vertikální teplotní profil, ale z družice nelze přesně stanovit teplotu právě ve 2 m nad zemí (standardní výška teploměrů u pozemních stanic). A je jasné, že třeba průměrná teplota vzduchu ve spodní polovině troposféry je v zásadě něco jiného než teplota vzduchu přesně 2 m nad zemí!!! Proto ty rozdíly mezi pozemním a družicovým měřením. Klimatologové o nich samozřejmě vědí a řadu z nich dokáží vysvětlit. Zjistil jsem, že právě řada nejasností vyplývá z toho, že si někdo popletl údaje o teplotě vzduchu těsně nad zemí s údaji, popisujícími nějakou jinou teplotní charakteristiku atmosféry. Ono totiž to oteplování není stejné ani ve všech nadmořských výškách. Je např. známo, že stratosféra se (na rozdíl od zejména spodních vrstev troposféry) ochlazuje. To souvisí, mimo jiné, i s úbytkem ozonu. Družicová měření tedy také nejsou samospasitelná. Žádný zdroj informací nelze dogmaticky brát jako jediný směrodatný a jiný zatracovat, zvláště když se tak výrazně liší metodicky a rozdíly mezi nimi jsou celkem dobře vysvětlitelné. Ale o tomhle problému se ještě zmíním v reakci na druhý příspěvek pana Semeráda. To jen k tomu, že by snad samotná data z NASA dokazovala, že „...globální oteplování Země je pustý žvást". Žvásty lze hledat někde zcela jinde, pane Semeráde. A můžete hádat kde.
16. Snad už jsem v předchozím textu dostatečně zdůvodnil, že výsledky IPCC (a samozřejmě i řady dalších organizací) nejsou postaveny na vodě, jak tvrdí pan Semerád. Naopak na vodě je řada tvrzení pana Semeráda.
Na konec něco ze závěru článku pana Semeráda: „Nevěřme bezhlavě všemu, co se vydává za vědu. Někdy je třeba zdravě pochybovat a hlavně - shánět další informace". Docela souhlasím. Ale ptám se, pane Semeráde: Jak máme brát Vaše tvrzení, která evidentně vycházejí z nesprávných nebo neúplných informací a řadu dalších informací chybně interpretují? Jste možná matematik. Možná tak dobrý matematik, že řadu věcí vyřešíte trojčlenkou. O klimatologii, o tom, jaké procesy probíhají v klimatickém systému, jak se tyto procesy vzájemně ovlivňují, o tom, račte prominout, víte houby. To je z Vašeho příspěvku jasně vidět. Vůbec Vám to ale nebrání v tom, abyste vynášel „zasvěcené" soudy o tom, jak to je a jak to není, co je pravda a co ne. Takže to shánění dalších informací, hlavně klimatologických, bych Vám opravdu vřele doporučoval.
1. „Lze útočit na „matematický model IPCC", když IPCC své základní programy žárlivě střeží s poukazem na to, že jsou „ve vývinu"?" Pěkná otázka. Pokusím se odpovědět. Především IPCC neprovozuje vlastní klimatologické modely (viz bod I.10.). Mohu pana Semeráda ujistit, že ve všech centrech, kde takové modely mají, znají poměrně dobře i modely, používané jinde. To není žádné tajemství. Řada modelů má dokonce některé části společné. A pro úplnost - v rámci Světové meteorologické organizace existuje (a také velice aktivně pracuje) mezinárodní projekt CMIP (Coupled Model Intercomparison Project). Předpokládám, že pan Semerád umí anglicky a z názvu pochopí, o čem ten projekt je. Jen tak teď ale přemýšlím, k čemu by panu Semerádovi bylo, kdyby ten model měl také. Rozuměl byste mu, pane Semeráde? Ten systém parametrizací, na který jsem v první části uvedl odkaz, je jen část celého modelu. A měl byste to, pane Semeráde, na čem počítat? Máte snad doma nějaký novější CRAY nebo něco podobného, co patří mezi tzv. „superpočítače"? (také se mi to slovo nelíbí, proto ho dávám do uvozovek, ale celkem dobře vystihuje podstatu). Tohle nejsou programy pro PC, pane Semeráde. I pro ten CRAY je to spousta hodin strojového času.
2. Trochu se budu muset ještě zastavit u toho „vývinu". Klimatologické modely se samozřejmě vyvíjely a stále vyvíjejí, na tom snad není nic divného. První modely byly založeny jen na energetické bilanci. To je přibližně to, co diskutovali pánové Semerád a Vaněk kolem rovnovážné teploty na Venuši. Už tam hrál velkou roli Boltzmannův zákon, takže už tam by pan Semerád s trojčlenkou nepochodil. Ty modely ale nebyly moc realistické, nebraly totiž především v úvahu oceán. Byly tedy vylepšeny a vznikly tzv. „swamp" modely. Ty modelovaly oceán velice jednoduše - jako pevný povrch, ze kterého je stále co odpařovat. Jistě chápete, že i to mělo k realitě hodně daleko. Dalším krokem byly modely, kde byl již oceán modelován jako kapalné prostředí interagující s atmosférou, do interakce ale vstupovala jen jistá (tzv. směšovací) vrstva oceánu. Hlubší vrstvy oceánu byly od dění v atmosféře a ve směšovací vrstvě jaksi izolovány. Ani to nebylo moc reálné. V dnešní době se používají především tzv. propojené (to je to slovo „Coupled" v názvu projektu CMIP) atmosféricko-oceánické modely, ve kterých je obsažena především dynamika a termodynamika celé atmosféry a celého oceánu a velice důležitá věc - interakce (vzájemné ovlivňování) mezi oceánem a atmosférou. V poslední době se do těchto modelů často přidává i kryosféra a částečně i biosféra. To jen stručně k „vývinu" modelů. Snad ale nemusím zdůrazňovat, že tyto úlohy, na které sotva stačí dnešní nejdokonalejší „superpočítače", by asi trojčlence pana Semeráda velice úspěšně odolaly.
3. Pokud se pan Semerád ptá na „jádro" modelů, to už vůbec není nic tajného, lze to nalézt prakticky v každé modernější učebnici dynamické meteorologie. To „jádro" je složeno z naprosto základních zákonů, popisujících základní fyzikální procesy, probíhající v atmosféře; z druhého Newtonova pohybového zákona, první hlavní věty termodynamické, stavové rovnice plynu a tzv. rovnice kontinuity (ta je ekvivalentní zákonu zachování hmoty). Myslím si, že o platnosti těchto zákonů lze pochybovat jen těžko. Všechny modely, meteorologické i klimatologické, mají ve svém jádře právě tyto vztahy. Pokud se někdy při výpočtech používají i jiné rovnice a vztahy (např. rovnice vorticity, rychlostní potenciál, rovnice hydrostatické rovnováhy apod.), všechny jsou jednoznačně odvozeny právě od tohoto „jádra". Ty odvozené vztahy se používají hlavně z důvodu zjednodušení popisu některých procesů a tím i snížení výpočetní náročnosti.
4. Kde našel pan Semerád ty „falše, které NASA pracně uvádí na pravou míru"? Hledal jsem a vzpomínal, ale asi mi něco uniklo.
5. Obrázek, znázorňující rozdíl mezi teplotními údaji, měřenými na pozemních stanicích a údaji ze satelitů si asi zaslouží trochu pozornosti. Dal jsem si tu práci, abych zjistil původ dat, o kterých se pan Semerád zmiňuje a která uvádí i v grafu. Po delším pátrání jsem zjistil, že pan Semerád použil data z MSU (Microwave Sounding Unit) na družicích NOAA (tedy nikoli NASA). U dat je ale také uvedeno, že charakterizují celou spodní troposféru, od povrchu přibližně do 5600 m.n.m. Tedy: Surface Network = data, naměřená ve 2 m nad zemí. Satellite Network = průměrná teplota vzduchu mezi povrchem Země a cca 5600 m.n.m. Každé o něčem jiném. Porovnávat toto nějak dogmaticky a vyvozovat z toho podobné závěry, jak to předvádí pan Semerád, znamená míchat „hrušky s jablky". Pokud by měl pan Semerád k dispozici i teplotní data ze stratosféry, měl by tam dokonce jasně klesající teplotní trend. Pro příště bych doporučil dát pozor na to, abyste srovnával srovnatelné, pane Semeráde. Ostatně ten graf, který uvádíte, nemá demonstrovat žádný „rozpor" v datech, ale právě tu skutečnost, že data, naměřená při zemském povrchu, jsou o něčem trochu jiném, než průměrné teploty spodních cca 5,5 km atmosféry.
6."...za skleníkový efekt může na Zemi z 95% vodní pára." Do značné míry pravda, nejsem si jen úplně jist těmi 95%. On také nikdo netvrdí, že bez antropogenních vlivů by na Zemi skleníkový efekt nebyl. Naopak, bez přirozeného skleníkového efektu by těžko existoval život na Zemi. Rovnovážná teplota Země bez skleníkového efektu je totiž asi o 30°C nižší než dnešní skutečná teplota. Kdyby nebyl skleníkový efekt, Země by pravděpodobně byla zaledněna od pólů k rovníku a vyšší život by byl značně problematický. Ještě že tu skleníkový efekt je. Ta jeho přirozená část je způsobena především přírodním CO2 a vodní parou. My jen svou činností způsobujeme, že nám skleníkový efekt jaksi nepříjemně zesiluje. Pokud jde o vodní páru - je to velice účinný skleníkový plyn. Její nebezpečí nespočívá v ní samotné, ale v tom, že existuje tzv. kladná zpětná vazba mezi teplotou vzduchu a koncentrací vodní páry. Představte si následující řetěz příčin a následků: růst teploty (ať už je způsoben čímkoli) -> růst výparu (hlavně z oceánu) -> růst množství vodní páry v atmosféře -> růst skleníkového efektu -> růst teploty -> růst výparu -> ..., atd. atd., stále dokola. Potenciální nebezpečí takových kladných zpětných vazeb snad netřeba zdůrazňovat, ani to, že za určitých okolností mohou vést i k „lavinovitému" vývoji celého systému. To ale zřejmě není případ výše popsané vazby, aby si to někdo nevyložil tak, že teď zase „plaším" já...
7. Také jsem zaregistroval, že řada lidí je ochotna považovat pár teplejších dnů, týdnů nebo měsíců za důkaz zesilování skleníkového efektu, v zápětí ale pár chladných dnů, týdnů nebo měsíců slouží jako „důkaz" proti tomu. Téhle, promiňte, pitomosti se dopouští řada lidí. Často novináři (z neznalosti ???) a politici (z vypočítavosti). Od klimatologů, kteří vědí, o co jde, tohle neuslyšíte. Ani u nás, ani jinde ve světě.
8. K úvahám o fyzikálních jednotkách a jejich relativnosti jen jedno: Problém není v jednotkách, ale v podstatě věci.
9. Následující páně Semerádova obhajoba trojčlenky k výpočtu rovnovážné teploty už vyznívá trapně. Kdo zná trochu fyziku, tomu je to celkem jasné. Kdo ji nezná nebo znát nechce, těžko mu asi něco vysvětlovat.
10. Velmi zajímavé je ale tvrzení, že Stefan-Boltzmannův zákon je pro Venuši nebo jakoukoli jinou planetu víceméně nepotřebný, protože „...platí pro absolutně černá tělesa, zatímco planety jednak nejsou absolutně černé, jednak mívají různě mohutný izolační obal". Ukazuje to opět Vaše problémy s fyzikou, pane Semeráde. To, že planety nejsou absolutně černé, je pravda především ve viditelné části spektra (to je asi to, co máte na mysli). V této části spektra ale především Země dostává energii od Slunce. Část dopadajícího záření je pohlcena, část odražena. Stefan-Boltzmannův zákon ovšem není důležitý pro dopadající záření, ale pro tepelné vyzařování. To se v případě Země děje hlavně v infračervené oblasti a v této části spektra se vlastnosti Země dost blíží vlastnostem absolutně černého tělesa. Mimochodem - v infračervené části spektra má např. i sníh vlastnosti, blížící se vlastnostem absolutně černého tělesa. Může se Vám to zdát podivné, ale je to tak. Podle barvy ve viditelném světle nemůžete posuzovat vlastnosti v infračerveném oboru!!! Jak s tím souvisí izolační obal, to opravdu nevím. Ten izolační obal jako celek totiž také vyzařuje přibližně podle Boltzmannova zákona.
11. Vysvětlovat Boltzmannovým zákonem mikrovlnnou troubu by mě ani nenapadlo. Jedině snad, že by byla odpojená od sítě, měla teplotu vyšší než 0K a já bych sledoval její „tepelné" vyzařování. Máte-li ale na mysli samotnou funkci mikrovlnné trouby, to pro změnu není tepelné vyzařování a Boltzmannův zákon tam použít nelze. Opět trochu fyziky, pane Semeráde!!!
12. To o energetické bilanci Jupiteru je fakt všeobecně známý. Jupiter je zřejmě cosi mezi planetou a hvězdou.
13. Pokud jde o ohřívající se vodu v černé hadici, opět mi asi uniklo, co se na tom panu Semerádovi nezdá. Černý povrch ve viditelné části spektra zajišťuje velký energetický tok do hadice. Výsledná teplota, i když může být i poměrně vysoká, odpovídá rovnovážnému stavu mezi příkonem slunečního záření na jedné straně a výdejem na druhé straně (opět infračervené vyzařování, vpodstatě podle Stefan-Boltzmannova zákona plus odvod tepla do okolního prostředí, pokud hadice není ve vakuu).
14. Ale pozor!!! Následující odstavec je skutečně „perla". Ukazuje mimo jiné, jak se pan Semerád vyzná v problematice, o které tak „zasvěceně" píše. Věta „Skleníkový efekt je jen část záření, které se odrazí od Země (Boltzmanna nechte klidně spát, tomuto jevu se říká pitomá odrazivost), ale atmosféra ji vrátí zpět" je, pane Semeráde, PŘÍŠERNÁ KRÁVOVINA. Pro to, co jste tady předvedl, jiné pojmenování nemám. Pletete dohromady odražené viditelné záření se skleníkovým efektem. Jste totálně „mimo mísu". Přitom viditelné záření (navíc ani ne to odražené, ale především to pohlcené) je jen jednou z částí toho, co v celku nazýváme skleníkovým efektem. Víte, původně jsem si myslel, že jste se jen trochu spletl, že jste něco jen napsal jinak, než jste chtěl. Z této „naděje" mě ale vyvedly hned další věty. Např. „Ježišikriste, nechte na sebe v létě působit nejprve celý den skleníkový efekt (bez přímého slunečního světla, tedy ve stínu, jen to, co se odrazí od oblohy)...". Další KRÁVOVINA, KTERÁ SI S TOU PŘEDCHOZÍ SKUTEČNĚ NEZADÁ. Tady jste totiž zase pro změnu spletl dohromady skleníkový efekt s difuzním (rozptýleným) zářením oblohy. To už jsou vůbec dvě různé věci. Tedy stále zcela „mimo mísu", i když teď pro změnu úplně jinde než před chvílí. Difuzní záření pro změnu vzniká rozptylem hlavně viditelného světla a blízkého UV záření na molekulách vzduchu a částečkách aerosolů. VÍTE VŮBEC, PANE SEMERÁDE, CO TO TEN SKLENÍKOVÝ EFEKT VLASTNĚ JE? Z TOHO, CO JSTE TADY PŘEDVEDL O TOM MÁM VELICE VÁŽNÉ POCHYBNOSTI!!! Moc Vás prosím, nastudujte si to trochu, než o tom začnete psát!!! Zbytečně se jinak ztrapňujete!!! To, co jste napsal, kdyby prohlásil student u zkoušky z všeobecné klimatologie, tak LETÍ, LETÍ a LETÍ ...
15. „Vidíte, jak nesprávné použití správného zákona může vést až k broskvovině typu Mladá fronta?" Pane Semeráde - souhlasím. Vy jste to totiž právě předvedl ve skutečně dokonalé podobě. Když někdo píše o věci, u které nerozumí ani základům na úrovni definice pojmů, vede to nejen k obrovským „broskvovinám", ale přímo k „superptákovinám". Kdo je „...jinde než v realitě...", to je už snad jasné. Boltzmannův zákon to asi nebude...
16. „...vaše zamotané teorie nemají jiný účel než lidi zastrašit". No, když si někdo nenastuduje ani základy, vypadá to asi zamotaně. Není to ale ani chyba klimatického systému, ani chyba fyziky, ani těch kritizovaných teorií. Chyba je někde úplně jinde, že, pane Semeráde?
17. „Jako matematik bych to asi říkat neměl..." Skvělé. Jste-li matematik, pak je Vám zcela jasné, že komplexnost každého modelu musí být v souladu s komplexností samotného problému, který modelujete. Jistě Vám něco říkají pojmy „underfitting" a „overfitting". Tak snad i chápete, že trojčlenku lze použít jen tam, kde to povaha problému umožňuje. V jednoduchém systému by to snad šlo, alespoň přibližně. Klimatický systém ale vůbec není jednoduchý. Ani svým chováním, ani svou vnitřní strukturou. Že by bylo možné pomocí trojčlenky udělat při popisu vlastností klimatického systému menší chybu než ve složitých výpočtech (dodávám ještě fyzikálně korektních výpočtech), to je Vaše fikce. Někdy až obdivuhodně primitivní. Že tyto „složité výpočty" nejsou postaveny na vodě, ale na základních fyzikálních zákonech jsem snad již ukázal.
18. O příčině přechodného zvýšení koncentrace ozonu v roce 1980 - viz bod I.5.
19. Pan Semerád ale prokázal základní neznalosti nejen v problematice skleníkového efektu (už od jeho definice), ale i pokud jde o freony, ozon a antarktickou ozonovou díru. Krásným příkladem jsou následující věty o antarktické ozonové díře: „Proč ale pořád melete svou o jejím vzniku díky freonům, když je to v podstatě neudržitelné? Ne že bych pochyboval o jejich existenci, freony tam jistě jsou, ale aby jich tam bylo více než nad Evropou a Severní Amerikou dohromady? Jak by se tam natahaly?". Ne, pane Semeráde, nebyli to lumíci, na to stačí běžná cirkulace atmosféry. Souvislosti antarktické ozonové díry s freony Vám jaksi unikají. Za to ale nemohou ani freony ani ozon. Vám to ale zřejmě stačí k tomu, abyste tvrdil, že je to neudržitelné. To byste si k tomu musel totiž nejdříve také cosi nastudovat. Pokusím se to teď trochu napravit, dávejte pozor: a) Freony mají dobu života v atmosféře podle typu, většinou od cca 1 do cca 500 let. b) Chemicky stabilnímu plynu (tedy plynu s dlouhou dobou života v atmosféře, to se týká nejen většiny freonů, ale třeba i CO2) trvá něco kolem 10 let, než se rozptýlí prakticky rovnoměrně v troposféře (proto také lze použít měření CO2 ze stanice Mauna Loa jako poměrně dobrý odhad koncentrace tohoto plynu prakticky kdekoli na Zemi). Jinak řečeno - freony vydrží v atmosféře tak dlouho, že se stačí odkudkoli rozšířit téměř rovnoměrně prakticky po celé Zemi. I nad Antarktidu. Ty, co tam teď jsou, mohly být uvolněny kdekoli na Zemi třeba už před 20 nebo 30 lety. Máte? Fajn. Pokud jde o mechanismus vzniku ozonové díry nad Antarktidou, píšete, že její vznik „...mohou freony vysvětlovat snad jedině idioti a „ekologové"". S těmi idioty trochu silná slova, že? Zvlášť od člověka, který má v dané problematice naprosto základní mezery. Pokud jde o idioty, doporučoval bych v tuhle chvíli alespoň krátký pohled do zrcadla. Třeba to ale také trochu napravíme. Čtěte pozorně. První důležitý fakt je, že freony v tom stavu, jak se dostávají do atmosféry, ozon neničí. K tomu se z nich musí odštěpit volný atom chlóru. Na to je ale potřeba sluneční záření. Tahle skutečnost hraje opravdu velkou roli při vzniku ozonové díry nad Antarktidou. Druhý důležitý fakt, hodný zapamatování alespoň na pár dalších minut je to, že oxidy dusíku zpomalují destrukci ozonu. A teď se pokusím popsat Vám celý cyklus vzniku ozonové díry. Začneme v antarktickém podzimu (březen - duben) na začátku antarktické polární noci. Ve stratosféře jsou freony a po předchozím antarktickém létě i z nich odštěpené volné atomy chlóru. Destrukce ozonu tedy může probíhat. Když v oblasti zapadne Slunce, volné atomy chloru pochopitelně zůstávají (ty se „odbourávají" jen velice pomalu), ale utlumuje se tvorba ozonu (na tu je také třeba sluneční záření). „Nové" freony se neaktivují, zůstávají v neaktivním stavu (atomy chlóru zůstávají navázány na freonech). V dalším období (květen - červen) klesají koncentrace volných atomů chlóru (nový chlór se z freonů neuvolňuje, „starý" je „odbouráván" přírodními procesy). Vlivem radiačního ochlazování nad sněhovou pokrývkou (promiňte, ale zase ten „ošklivý" Stefan-Boltzmannův zákon) teploty nad Antarktidou výrazně klesají a tlak vzduchu roste. Vytvoří se tak izolovaný cirkulační systém (tlaková výše) a tento systém velice účinně izoluje troposféru a spodní stratosféru v antarktické oblasti od okolních subpolárních oblastí. Říká se tomu antarktický polární vír (je o něm zmínka i v tom anglicky psaném materiálu, který citujete). V subpolárních oblastech, jak už jsem někde dříve uváděl, je dlouhodobě koncentrace ozonu vyšší než v oblastech polárních. Izolace oblasti uvnitř antarktického víru od okolí ale nedovolí, aby se sem dostal ozon právě ze subpolárních, na ozon bohatších oblastí a aby se tedy zásoba ozonu nad Antarktidou „doplňovala" z okolí. Navíc ve spodní stratosféře, hlavně ve 2. polovině zimy (červenec - září) klesají teploty až pod -80°C a začíná se tam tvořit tzv. stratosférická oblačnost (jinak je oblačnost záležitostí troposféry). Tato stratosférická oblačnost na sebe ale váže značnou část oxidů dusíku. Může se dokonce stát, že část oblačných částic se dostane (působením gravitace) do troposféry, což znamená, že i část oxidů dusíku je takto ze stratosféry odstraněna. Těsně před tím, než zase nad Antarktidou vyjde Slunce je tedy situace následující: nedoplněná zásoba ozonu (izolace polárního víru), freony tam jsou, ale nejsou aktivní (neuvolnil se z nich volný chlór), ozon se netvoří (není sluneční záření) a oxidy dusíku jsou vázány v částečkách stratosférické oblačnosti nebo odstraněny ze stratosféry. Pak vyjde slunce (konec září a říjen). První, co se stane, je to, že se aktivují freony a uvolní atom chlóru. Tím začne prudká destrukce ozonu v celé oblasti. Jde to rychle, protože nový ozon se zpočátku tvoří velice pomalu, oxidů dusíku je málo a jsou vázány na částice stratosférické oblačnosti. Teprve postupem času se obnoví i tvorba ozonu přímo nad Antarktidou (uvnitř cirkumpolárního víru), vypaří se částečky stratosférické oblačnosti a uvolní oxidy dusíku. Pokles koncentrací ozonu se zpomalí a postupně zastaví. S oteplením (prosinec - únor) zeslábne i antarktický cirkumpolární vír a umožní trochu větší výměnu hmoty s okolím. Tím se dostane nad Antarktidu i ozon ze subpolárních oblastí, zároveň se doplní množství oxidů dusíku, ale i freonů. Koncentrace ozonu stoupnou někam na úroveň dlouhodobých normálů a dostanou se zhruba někam k dynamické rovnováze mezi tvorbou a destrukcí. Pak se už jen čeká, až znova zajde Slunce. Toť ve stručnosti vše. Pokud se Vám to zdá složité, přečtěte si to znovu. Jsem přesvědčen, že to pochopit lze. A proč to nemůže vzniknout nad Arktidou? Protože se tam zdaleka tolik neochlazuje. Není to vysoko položená pevnina, v zimě je stále ohřívána transportem tepla z vody, ležící pod ledem. Takže polární vír je daleko slabší, neizoluje tolik polární oblast, neochlazuje se tam tak, že by mohla vzniknout stratosférická oblačnost. Howgh. Promiňte, nechtěl jsem z toho udělat přednášku. Tohle všechno jsou ale prokázaná fakta a na nich je vidět, že i přes všechna tvrzení pana Semeráda freony hrají důležitou roli při vzniku antarktické ozonové díry a že ne všechno v přírodě je řešitelné jen trojčlenkou a „selským rozumem" (proti použití „selského rozumu" tam, kde to má opodstatnění, vůbec nic nemám). Pane Semeráde, ještě platí Vaše tvrzení o idiotech?
Další „lumíky" a „broskve" už raději nechám být. Jen ještě něco. Pokud jde o tu Vaši neustále zmiňovanou trojčlenku, pane Semeráde, je stejná blbost jít s kanónem na vrabce jako se vzduchovkou na slona. Všechno chce svoje. To byste měl, jako matematik, vědět. Také bych Vám doporučil studium problému, než o něm začnete psát nebo vynášet soudy. Jinak ze sebe jen uděláte šaška (to se Vám, mimochodem, ve Vašich dvou příspěvcích docela zdařilo). Pokud byste potřeboval literaturu nebo třeba internetové adresy, mohu poskytnout informace. Doufám, že až budete chtít, pane Semeráde, příště psát něco o klimatologii, bude ovládat alespoň základy. Já Vám zase na oplátku slibuji, že se nezačnu „montovat" do jaderné energetiky, dokud o ní nebudu něco víc vědět. Přinejmenším to, jak v ní využít trojčlenku.
Ladislav Metelka, klimatolog