Jak dál v elektronické žurnalistice

Není dne, aby některé noviny nebo časopis nevychvalovaly Internet jako nedocenitelný zdroj informací. Teoreticky tomu tak je, v praxi je jeho informační hodnota značně omezená. Abych užil příkladu: Není to samoobsluha o nekonečném počtu regálů, kam lze svobodně vejít a vybrat si to, co potřebuju. Spíš se podobá značně nepřehlednému lesu, kde po delší době a zkušenosti najdeme svá místečka, kam chodíme na hříbky. Užitek je limitován několika faktory. Především neexistuje systematicky vedený index, který by sloužil jako vodítko k nalezení potřebné informace. Vyhledávací služby jsou jen nedokonalou náhražkou. Po zadání klíčových slov se nám dostane výběru stránek, které musíme postupně prohledávat, abychom zjistili, že většina (zpravdila všechny) jsou pro nás bezcenné. V úvahu je nutno vzít i cenu informace. Pokud soukromníka stojí připojení k Internetu řádově tři tisíce měsíčně (s pětisetkorunovou službou VOL zatím nemá nikdo, koho znám, praktické zkušenosti) plus telefonní poplatky, nákup odborné encyklopedické literatury je pořád ještě rentabilnější, než "browsení" po Internetu. Většinou narazíme na komerční nabídky, na sebechválu institucí různého typu a na výtvory někdy zábavných výstředníků, kteří vyrábějí svoje vlastní "stránky" pro potěchu, želbohu ne pro informaci jiným.

To se jistě rychle změní, otázka indexace nevyhnutelně vyřešena bude a se zvýšením přenosové rychlosti a snížením poplatků se dostaneme do přijatelných dimenzí ekonomických.

Nicméně už dnes najdeme na Internetu počátky toho, co má jistě velkou budoucnost, totiž elektronické časopisy či e-magazíny. Předmětem mého zájmu je především sci-fi a obory jí příbuzné. Budu se tedy zabývat některými publikacemi tohoto txypu a pokusím se dovodit některé obecnější závěry. E-magazíny jsou zřejmě zárodkem publicistiky nového typu a prezentují se jako novodobé médium s jasnými specifiky. Mají různou úroveň, některé jsou poněkud neseny duchem oficióznosti, jiné duchem recese.

Svoji stránku má známý tištěný magazín Interzone. Zde je to jednoduché. Magazín otiskuje ukázky svého obsahu, například sloupky známého spisovatele Bruce Sterlinga a doporučením uživateli, aby si papírovou formu koupil, lépe předplatil. Stejně k věci přistupuje časopis Boing Boing a Little Noiz. Oba uvedené jsou duchem studentské recese silně poznamenány a jejich ukázky působí především na toho, komu je takový duch blízký. Seriózní je čtvrtletník Whole Earth Quarterly podává o sobě informaci s výzvou k subskripci, obsahem každého čísla a ukázkou jednoho článku. Za příklad vynikajícím způsobem vedeného e-magazínu považuji Phrack. K charakteristice dovolte uvést kratičkou citaci: Náš newsletter je určen otázkám telekomunikace, tedy phreakingu a hackingu, anarchii, konkrétně zbraním smrti a destrukci a rozvratu. Články s jiným obsahem jsou přijímány jen do jisté míry. Nutno říci, že Phrack se uvedeným tématům věnuje systematicky a důkladně a je pro zájemce o ně dobrým informačním zdrojem.

Technicky vzato, z novinářského pohledu, že Phrack normální newsletter převedený do digitální formy a posílaný po síti. Nemá specifika, která z elektronické informace činí cosi svébytného, takže kdybyste Phrack měli předplacený a dostávali ho poštou, budete na tom stejně. Phrack, podobně jako český scifistický e-magazín Trosky, se vyznačuje tím, že produkuje jednotlivá čísla, která nejsou vzájemně provázána. Psaný materiál se uzavře do pomyslného balíku a zveřejní.

Postatně jinam se posouvá Hot Wired, populární e-magazín, zřejmě patří k nejlepším, jež jsou k disposici a je zřejmě svým pojetím blízký ideálu, o kterém chci mluvit. Opírá se sice o tištěný měsíčník Wired, avšak jde důsledněji za specifiky e-magazinové žurnalistiky.

K Hot Wired se musíte přihlásit, dostanete uživatelské jméno a heslo a číslo. Není to proto, aby od vás chtěli nějaké peníze, nýbrž proto, že Hot Wired umožňuje úpravu nabídky podle individuálních zájmů. Je to časopis pro zájmy odpovídající době, nechybí například zde ani neobvyklé druhy sportů a samozřejmě kyberpunková kultura. Uživatel není nucen přijímat nabídku celou, jeho preference jsou zaneseny do databáze a při přihlášení mu časopis předkládá nabídku podle jeho přání.

Toto je neobyčejně důležitý aspekt, který by měl brát v úvahu každý vážný producent e-magazinu. Čímž se dostávám k jádru problému - jak jít na věc z novinářského hlediska.

Hot Wired totiž svou koncepcí naznačuje trend, který se jasně rýsuje i v tištěné žurnalistice. Mnohé tištěné deníky zejména americké jsou řešeny tak zvaným vícehřbetým systémem. Deník obsahuje řadu sekcí, mnohdy až patnáct i více, věnovaných různým oblastem zájmů, a čtenář je veden k tomu, aby při prvním kontaktu s novým číslem deníku vyřadil a doslova zahodil ty sekce, které ho nezajímají. Trend směřuje k takovému stavu, aby se už na výrobní lince skládaly noviny individuálně pro daného abonenta, dokonce aby se individuálně tiskly, jak to zní jako sci-fi, už přímo na laserové rotačce, jako individuální tisk. Redakce by připravovala výběr článků, z nichž by se skládala sestava podle preferencí uživatele. V tištěné žurnalistice zatím vysokorychlostí laserový tisk činí technické problémy, které jsou sice už vyřešeny na teoretické, ba prototypové úrovni, avšak technologie zatím není zralá. Zato v elektronické žurnalistice to nedělá problémy žádné, e-magazin může být postaven na databázi preferencí a jde vskutku jen o to, aby se uživatel přihlásil k té preferenci, kterou si prve zvolil.

Nevím, co udělat, abych k tomuto bodu připoutal náležitou pozornost.

Tradiční tištěná média deníky počínaje čtvrtletníky konče, stejně tak jako tradiční elektronická zpravodajská média, tedy rozhlas a televize, vyrábějí produkt o dané neměnné skladbě a uživatel má možnost výběru značně omezenou, že článek který ho nezajímá přeskočí anebo na chvilku od rádia či televize odejde. Teprve e-magazin dokáže vyjít uživateli zásadním způsobem vstříc, že mu dává možnost předběžné volby, přičemž mu samozřejmě neuzavírá možnost, aby své preference kdykoli změnil pro příští připojení, anebo aby při aktuálním připojení nalistoval to, co si do preferencí nabídek nezařadil.

Stejně podstatný je další rys, který odlišuje e-žurnalistiku od tradiční novinařiny.

Ta je charakterizována přesně danou periodicitou. Podle toho, jak často je které médium zveřejňováno - jako ucelený systém, připomínám, jako ustálená neměnná skladba - se přizpůsobuje i obsah. Je jasné, že v deníku vycházejí materiály jiného druhu, než dejme tomu v čtvrtletníku, abych uvedl extrémní příklady.

E-žurnalistika umožňuje tyto rozdíly překlenout. Jediné médium může současně přinášet žhavé novinky a obměňovat je v libovolném rytmu, v krajním případě denně či po hodinách, kdyby to mělo praktický smysl, a právě tak může zveřejňovat materiály dlouhodobé užitné hodnoty. Právě toto je například cesta, kterou se vydal AmberZine, český sci-fi e-magazín. Pro názornost přirovnávám takový typ sdělovacího prostředku ke sněhové kouli. Informace se postupem času nabalují a některé, které už nejsou k užitku, samozřejmě odpadávají a jsou nahrazovány jinými. Informační bloky AmberZinu, jako je dejme tomu adresář typu Kdo je kdo anebo blok povídek v AmberZinu zůstanou, dokud o ně bude zájem, kdežto zprávy o aktuálních událostech, recenze na knihy a filmy, které jsou právě uváděny v kinech, jsou samozřejmě obměňovány.

Tato tendence není bez problémů.

Předpokládá, že takto řešený e-magazin nemá jednotlivá čísla, jak tomu je u tradičních médií nebo u e-magazínů tradici následujících. Je ovšem třeba způsobit, aby se uživatel správně orientoval v médiu, které fakticky vypadá pořád stejně. To je veliký problém. Obálka tradičního tištěného časopisu jasně signalizuje, o které číslo jde, a čtenář se v tom vyzná ještě po létech. Co ale dělat s e-magazínem, který má jen jedno trvalé "číslo"?

Cesta je v přehledném řešení vstupních menu, obsahujících odkazy na jednotlivé materiály (jde o "links", vžil se počeštěný termín "linky", ta místa v hypertextu, která po kliknutí myší umožní vstup do jiného menu nebo dokumentu). Především je třeba jasně vydělovat bloky obsahující aktuální informaci. Touto cestou jdou mnohé zdroje, a nápadně inzerují žhavé - či dnes je módní říkat chladné (cool) - novinky. Tam je periodicita jasná, zpráva typu oznámení chystané události má smysl jen do té doby, dokud událost neproběhne.

Horší je to s materiály trvalejšího typu.

Jsou zpravidla členěny do oddílů - v AmberZinu jsou to například oddíly povídek, nebo stránkek věnovaných jednotlivým autorům. Domnívám se, že je žádoucí, aby se datum zařazení a aktualizace stalo součástí materiálu, asi tak, jak se stalo zvykem opatřovat články titulkem. V e-magazinu Hot Wired uvádějí počet dnů, který zbývá do další aktualizace. I to je dobré opatření a je zřejmé, že čím více údajů tohoto typu bude materiál doprovázet, tím se uživateli usnadní orientace.

To ovšem není jediné řešení zásadního problému e-magazínů.

Pro běžného uživatele, který načítá informace z domova prostřednictvím modemu přes telefonní linku - a takových bude přibývat - je rychlost přenosu podstatný faktor. A právě rychlost přenosu či spíš pomalost přenosu, jak jsem se o tom zmiňoval na začátku, je příčina několika paradoxů.

Uživatelské pohodlí, které je velmi příbuzné s grafickým rozhraním, vede k dramatickému zvyšování objemů přenášených dat a tudíž ke zpomalení přenosu. Je jasné, že pokud e-magazín má být sněhovou koulí, nabalující informaci a odvrhující jen tu zastaralou a nepotřebnou, kdežto tu trvale užitečnou v sobě dlouhodobě podržuje, musí být vybaven indexovým aparátem ukazatelů, vedoucí uživatele k cíli. Tyto indexy musejí být důmyslnější a rozsáhlejší, než tradiční indexy známé z tištěných médií, přinejmenším už proto, že musejí nést nejen informaci o obsahu a umístění daného materiálu, ale také časové údaje, aby uživatel nemohl být na pochybách, zda jde nebo nejde o informaci, s níž se už dříve seznámil.

Jenže je zde onen už zmíněný problém rychlosti přenosu. Uživatele neobyčejně znechucuje prokousávání nekončícími vrstvami nabídek vedoucí k dalším nabídkám, menu otevírající nová menu, aby se nakonec dostal k materiálu, který, jak zjistí, ho vůbec nezajímá. A nezapomínejme, že co tři minuty, to jeden puls i za předpokladu, že máme abonovaný neomezený přístup k Internetu.

Toto vidím jako vůbec hlavní problém elektronické žurnalistiky po stránce žánrové.

Sám obsah je bezproblémový. Všichni víme, že v e-médiích může být žánrově doslova všechno a limitující je jen objem.

Zato otázka, jak se k materiálu dostat, to je čertovo kopýtko.

Tvář každého média je určena výchozími technickými danostmi. Psaná žurnalistika si ztaké vytvořila rychle regule, které jsou fakticky dodržovány dodnes. Nejinak tomu bude jistě i v žurnalistice elektronické. Řešení zřejmě bude v mnohosti cest vedoucích k informaci, v možnosti vytvářet zkratky, obcházející vrstvy nabídek. Elegantní řešení ostatně poskytují už samy webovské prohlížeče se svými záložkami a to je zřejmě princip, který do sebe vstřebají i jednotlivé tituly e-magazínů. Patrně vzniknou různá menu, možná dokonce, že i bez vzájemné domluvy přijmou obdobná řešení optimální struktury, a každý uživatelk bude zacházet se svým médiem jinak, podle svých zájmů, ale také podle toho, jak často bude elektronické stránky navštěvovat.

Závěrem bych se rád věnoval problému, který se obsahu e-magazínů týká jen okrajově.

Na začátku jsem se svěřil s dojmem, který na mě web po krátkém pobytu v něm dělá. Souvisí s onou zapeklitou otázkou, kdo jendotlivé webovské stránky vytváří, a to je otázka ekonomická.

Proto je na webu tolik oficialit - protože ouřady mají peníze na sebeprezentaci, a proto se tu prezentuje i tolik individuálních podivínů, protože ti mají čas a pokud kromě času disponují i přístupem k webu, exhibují do sytosti.

Jenže toto se nemůže stát nosným principem.

Od poloviny minulého roku příliv zájemců o aktivní přítomnost v Internetu poklesl, takže někteří analytici předvídají pro letošní rok značné snížení investic. Ve třetím čtvrtletí loďského roku přibývalo týdně 4,4 % nových stránek, kdežto v posledním čtvrtletí jen 2,8 %. Důvodem je neočekávaně slabá návratnost investic.

Mluvme o specifických webovských stránkách, o e-magazínech. I pro ně platí totéž, co pro jakékoli jiné informační médium. Z hlediska provozovatelů, tedy vydavatelů novin a majitelů televizních a rozhlasových stanic, je dané médium v uvozovkách nosič inzerce. Lidé si neuvědomují, jak malý podíl nákladů na výrobu hradí tím, že si časopis či deník koupí, býva to mezi patnácti až dvaceti procenty u periodik, která mají slušné hospodářské výsledky. U komerčních televizí jako je u nás NOVA je ekonomika postavena výhradně na reklamě.

Je jasné, že zatím hodně e-magazínů, náš AmberZine nevyjímaje, stojí na nevýdělečné bázi. Někdo poskytne technické vybavení, v daném případě fakőlta elektrotechniky, jejímuž vedení patří vděčnďst a díky, a skupina nadšenců ve volném čase věnuje své úsilí. Takhle nějak vznikala ještě v minulém režimu také scifistická Ikarie v pololegálních podmínkách jako fanzín. Jenže tď neîí trvali řešení. Je třeba profesionalizace, je třeba investic. E-magazín Hot Wired je profesionálně dělaný a je to na něm vidět, abych dal konkrétní příklad.

A to je jádro nejzávažnějšího problému, doslova osudově důležitého pro další vývoj.

Profesionalizace je nezbytná. Kdo a za jakých podmínek ji bude financovat?

Jak všichni víme, reklama je ve webovských stránkách hojně přítomná. Zatím jsem se nikde nedostal k informacím o její návratnosti. Jakmile se ukáže, že Internet a na něm přítomné stránky, ať už e-magazíny nebo jiné, jsou dobré nosiče reklamy, nebude nouze o finanční zdroje. Je jasné, že se začnou diverzifikovat jednotlivé stránky na atraktivní a méně atraktivní. Dnes AmberZine sleduje, kolikrát byly jeho stránky otevřeny a kolik abonentů má, více méně z nadšenecké zvědavosti. Pro budoucnost to však je nejdůležitější informace, jakou o sobě může podat, protože to je první, na co se eventuální inzerent ptá. Podotýkám - nejde o absolutní čísla, jde i o sociální skladbu, která je u internetovských publikací samozřejmě příznivá - nebudu asi daleko od pravdy když odhadnu, že počet nesolventních bezdomovců připojených k Internetu je zanedbatelný.

O budoucnosti tedy rozhodne ona zlověstná neviditelná ruka trhu. Neznamená to ovšem, že nutně musíme sedět na zadku a čekat, co s námi provede.

Jak už jsem řekl - bude hodně záležet na nabízené kvalitě e-magazínů. Studentsky laděné exhibice asi nemají před sebou takovou budoucnost, jako promyšleně strukturované, dobře vedené druhy informace a zábavy. Ony "záložky" v internetovských prohlížečích znamenají z hlediska reklamy nelítostné referendum. V plošných médiích typu televize vám mohou natlouci do hlavy reklamu i v časech, kdy tak zvaně vypínáte své vědomí. V novinách na vás podprahově působí i reklama na stránkách, které jen lhostejně přelétnete očima. Zato na síti postupujete cíleně a oblasti, o něž nemáte zájem, nemají nejmenší šanci, aby vás zasáhly.

Bude však trvat hodně let, než se z tak zvané informační dálnice stane masové médium srovnatelné aspoň s denním tiskem, natož pak s rozhlasem a televizí. Současné stádium je průkopnické - a zde si uvědomme, každý z nás je inženýr Kříženecký, webovská stránka kterou my či oni vytváříme je Pokropený kropič či Odchod dělníků z továrny bratří Lumiérů, abych užil analogie s filmem.

Brzy nastane přechodové stádium, kdy průkopnictví skončí, avšak nenastane ještě epocha masmediální. To bude, myslím odobí kritické, protože průkopníci, tedy oni Kříženečtí, budou unaveni a odejdou z vysokých škol za výdělkem a e-magazíny ještě nebudou mít tak široké publikum, aby se staly atraktivními nosiči reklamy.

Domnívám se, že v této epoše bude žádoucí, aby se e-magazíny, tedy obecně e-publicistika, stala jakkousi extenzí tradiční publicistiky tištěné nebo vysílané.

Citoval jsem příklady e-magazínů, které už takto fungují, tedy těch publikací, které vycházejí z tištěné předlohy a zveřejňují na síti ukázky, obsah a reklamu. Myslím však, že životnější je příklad Hot Wired. I tento e-magazín je spojen s tištěným médiem, avšak má redakční autonomii, nebo přinejmenším jeho závislost na mateřském podniku nebije do očí. To je asi ta ideální cesta. Dovedu si představit dejme tomu Amber-Zine, propojený jak s Ikarií, dak dejme tomu s časopisem pro počítačové hry, v plánu je spolupráce s Levelem, přičemž by byl těmito časopisy sponsorován a sloužil jim jako prezentace i informační zázemí. Konkrétně: pro literární časopis typu Ikarie by byl zásobníkem povídek a recenzí, pro gamesnický časopis zásobníkem návodů ke hrám. Obavy z konkurence jsou, myslím, liché - elektronické publikace nemohou nikdy v plném rozsahu nahradit tištěné produkty, které mají určité kvality citové, kouzlo artefaktu, které myslím nevyprchá ani ve století, do kterého záhy vstoupíme. Mezi tištěnými a elektronickými publikacemi by mohl nastat stav symbiózy ve prospěch obou - tak vidím řešení pro přechodné období, do něhož vstoupíme možná už letos, rozhodně napřesrok.

Elektronická publicistika jev zcela nový a jistě o něm odborníci budou brzy psát učená pojednání. Jenže dřív než univerzitáni budou o něm vědět vše potřebné obchodníci. Velmi pečlivě sledují, z jakých prostředků se zákazník o existenci jejich firmy a jejich produktu dozvěděl a kolik je ona informace stála. Proto se domnívám, že i kdyby se nárůst sítě měl dál zpomalovat, či dokonce se měl počet zdrojů na webu snižovat, nové informační médium čili nový nosič reklamy je na světě a už z něho neodejde. Zájem inzerentů i zájem tradičních vydavatelů o symbiotickou spolupráci se soustředí na ta média, která si najdou cestu do bookmarkových adresářů v browserech uživatelů. Současná doba průkopnictví, kdy z jednotlivců ještě nevyprchalo nadšení a z institucí nevyprchala vůle jim nadšení financovat, je ta správná etapa, kdy je třeba rozvíjet know how nového typu, hledat nová formální řešení, vytvářet konečnou podobu nového publicistického žánru.

Ondřej Neff