Objevují se virtuální obchodní domy, noviny a časopisy - už i české - vydávají síťové mutace, marketingoví specialisté hovoří o obrovském potenciálním trhu, počítačový průmysl ještě více akceleruje...
Proč teprve nyní tu je exponeciální růst zájmu o mezinárodní síť, která svým vznikem spadá do sedmdesátých let?
Domnívám se, že důvodem bylo zavedení a následná obrovská popularita internetovských služeb poslední generace - zejména WWW. Celosvětová pavučina představuje v uživatelském chápání sítě podobný skok, jako GUI - grafické uživatelské prostředí v chápání operačních systémů. Mění se totiž vztah člověk-síť, tak, jako se v osmdesátých (u nás devadesátých) letech změnil vztah člověk-počítač.
GUI - tedy okénkové prostředí operačních systémů výrazně zpříjemnilo a zefektivnilo práci s počítači. Tím byla otevřena cesta k masivnímu použití počítačů jako všestranných informačních kombajnů.
U monitorů do té doby seděli jen tiše klející programátoři, co chvíli resetující své XTéčko, aby v potu tváře uplácali jakousi obskurní podnikovou agendu, technici, simulující vyzařovací charakteristiky antén, studenti se svými Pascalskými prográmky na výpočet kořenů kvadratické rovnice - prostě taková ta cháska podivínských průkopníků, kteří ovládali třeba tak neužitečnou věc, jako je například assembler. Prostě nic pro život.
Jakmile se na monitorech otevřela první okna (X-Windows, MS-Windows, OS/2), začíná závod. Závod o více krát více pixelů - protože ejhle - okno svými čudlíčky a rámečky zabírá třetinu užitečné plochy obrazovky, závod o MIPSy, FLOPSy, SPECmarky- rychlejší procesory, sběrnice - "si dám kafe, než se ta tabulka spočítá...", závod o větší a rychlejší disky - "ať mám jakej chci, mám vždycky jen 2 mega volný..." Softwarové firmy zásadně píší aplikace šité na míru hardwaru, který bude standardem za rok - protože půl roku trvá jejich vývoj. Hardwarové firmy co půlrok přicházejí s novými modely, protože na čem by ten pomalý megalomanský software běžel...
Otevřenými okny také leze dovnitř jiná sorta uživatelů. Mají většinou čisté límečky, slušně padnoucí oblek a command-line podivíny potřebují jen tehdy, když se na jejich workstationu, který je více a více chápán jako kus nábytku v kanceláři, něco porouchá - k čemuž (naštěstí?) dochází často. Tyto uživatele nezajímá, že jejich počítač má nekompatibilní videokartu, bug v textovém editoru, oni chtějí výkon. Na rozdíl od předchozí generace uživatelů, radostně volajících podívejte, co počítače všechno dovedou, nadávají tito manageři udělejte s tím něco, ale rychle, podívejte,vždyť ty počítače nic nedovedou.
Protože tu jde čím dál více o peníze. Cesta je prorubaná, pionýři už jsou zase spíš někde jinde.
Analogická situace nastává v těchto dnech na Internetu. Ta tam je doba, kdy slovo Internet znamenalo, že si univerzitní asistenti mohou vyměňovat korespondenci rychleji, než běžnou poštou, programátoři-amatéři nabízeli své sharewarové prográmečky k volnému šíření prostřednictvím FTP-čka, hackeři se mohli probít kamsi do špatně nainstalovaného UNIXu nějaké firmy, aby měl U.S. tisk o čem psát...
Tak, jako ke střídání generací uživatelů, ke které došlo vlivem GUI, tak i dnes dochází díky Gopheru, WWW a IRC k výraznému polidštění Internetu a k jeho zviditelnění se.
U kolébky Internetu stály dvě sudičky - vojenská a univerzitní. Vojenská sudička věnovala novorozenci robustní TCP/IP protokol a vynikající strategii doménových jmen - tedy tuhý kořínek, univerzitní přidala otevřenost standardů a zejména otevřenou mysl jeho uživatelů. A Internet nerušeně rostl a sílil až do doby, kdy se na jeho větvích objevily první květy multimediálních aplikací.
S nástupem obrazu a zvuku - tedy s příchodem hypertextového HTML/2.0 jazyka - objevuje se na síti jiná skupina uživatelů. Podobně jako v předchozím GUI případě můžeme i zde sledovat výměnu generací. K uzlům sítě přicházejí uživatelé, kteří se nezajímají o IP adresy, směrovače, brány a o všechen ten balast, jež si techničtí týpci vymysleli, aby se měli jak uživit, případně aby se měli na co vymlouvat, když jim ta síť nefunguje... Na Internet je od nynějška nahlíženo jako na nové médium.
A teprve nyní se rozjíždí kolotoč peněz. Protože investice do nového média mají smysl pouze tehdy, jestliže se podstatně rozšírí cílová skupina obyvatel - jinými slovy - pokud se sdílnost a názornost média přiblíží sdílnosti a názornosti televize. Nutnou podmínkou je tedy zejména obraz a ten již ve WWW pomalu začíná převažovat nad původním ryze textovým obsahem. "Kapitáni zábavního i jiného průmyslu" již chytili vítr do plachet a komerce nasazuje osvědčený prostředek - reklamu - i na Internet. Firmy poskytující "Internet až do kanceláře, do domu" se rojí jako houby po dešti, ceny připojení utěšeně klesají - dokonce i český TELECOM přichází s legrační službou CZ-mail, ačkoliv na druhé straně svými cenami za pevnou linku úspěšně brzdí informační explozi v doméně .cz
Odhlédneme-li od současných lokálních problémů týkajících se fyzického připojení, jazykových bariér (Internet hovoří anglicky, ať se to někomu líbí či nikoliv a nepomůžou zde žádné jazykové zákony), můžeme prohlásit, že síť sítí způsobí a jistě už působí významnou změnu myšlení i v naší republice. Zcela lokálně - není jistě bez zajímavosti, že dva vítězní kandidáti do studentské části akademického senátu FEL.ČVUT měli ve svém volebním programu heslo "Internet všem studentům"...
Mění se postoj člověka ke komunikaci. Kde dříve platilo "pomalu a draze" (telefon, klasická pošta) nastupuje dnes "rychle a zadarmo" (I-phone, e-mail). Mění se přístup k informacím - namáhavé a zdlouhavé prohledávání kartotéčních lístků v knihovně, jehož výsledkem bylo získání zastaralé publikace, je nyní nahraženo automatickou prací crawlerů, internetovských archivů a indexů - zadáte klíčové slovo a během minuty obdržíte seznam těch materiálů, v nichž se hledané slovo vyskytuje nejčastěji...
Ale co je nejdůležitější - vzniká virtuální společnost. Prostřednictvím mailových konferencí - newsgroups, usenet, nebo přes IRC se můžete potkat s lidmi vaší krevní skupiny, přesto, že se s nimi nikdy neuvidíte tváří v tvář. Dochází zde ke konfrontacím nemyslitelným v reálném světě, čistě proto, že by se oponující strany nikdy o sobě nedozvěděly. Mohou vznikat diskuse nad těmi nejposedlejšími (zejména cenzurovanými) tématy, rockoví fanoušci získávají texty své oblíbené skupiny, nabízí se zde práce, stopaři a turisti dobrodruzi si zde navzájem pomáhají s noclehy, konají se dokonce internetovské svatby atd., atd...
Zkrátka - vzniká nová - schopnější - a své schopnosti nadále prudce rozvíjející komunita lidí, pro které Internet představuje nejen nevyčerpatelný zdroj informací či nejdokonalejší komunikační médium, ale hlavně nové místo pro život. Možnost sedět doma a virtuálně být přítomen na druhém konci světa, cestovat (takřka :-) rychlostí světla, nenechat na sebe pasivně prýštit netříděné informace (popř. dementní seriály, bezduché reklamy) z TV, ale informace aktivně vyhledávat, neztrácet čas s lidmi debatujícími o ničem, ale místo toho komunikovat s jedinci stejné úrovně - to vše představuje nový fenomén, zcela novou drogu...
Kromě pokračující komercionalizace Internetu a nadále se prudce zvyšujícího množství připojených počítačů dochází v tomto roce i k významným technickým změnám - zavádějí se standardy bezpečného přenosu dat na principech šifer s otevřenými klíči - což prakticky umožňuje síťové nákupy placené kreditní kartou a autorizaci digitálních dat (elektronický podpis), dále pak vznikají a začínají se uplatňovat nové technologie java a VRML.
Internetovská služba java je přímým následníkem WWW. Tento geniální nápad spočívá v objektovém přístupu k datům na síti, kdy se s požadovanými daty přenáší zároveň program na jejich vizualizaci a zpracování. Javovský browser může zastat funkci nejenom všech dosavadních, ale také budoucích prohlížečů - vzniká něco jako první skutečně síťový operační systém - což se zajisté odrazí v hardware, (nové procesory by mohly mít instrukční sadu optimalizovanou na provádění javovského p-kódu).
Další významnou změnou, která je prozatím bohužel brzděná vysokými cenami speciálních grafických karet vybavených OpenGL rozhraním, je bezesporu VRML - modelovací jazyk virtuální reality. Tento standard může znamenat jednotící platformu pro zatím roztříštěné a spíše laboratorní snahy jednotlivých VR-vývojových týmů. Je to pokus o síťovou virtuální realitu, pracující opět na osvědčeném principu hypertextu. Narozdíl od dvojrozměrného WWW tu může návštěvník procházet 3D sály, budovami, vesmírem, pohybovat se kolem molekul - a to všechno síťově - např. dveře z jedné chodby vedou do místnosti modelované počítačem na jiném kontinentě, takže výsledkem může být second reality - rozlehlý dynamický svět, ve kterém živí lidé - létající kouzelníci a tvůrci svého vlastního prostoru - budou hovořit s roboty řízenými umělou inteligencí, přesně tak, jak to měl na mysli William Gibson v románu Neuromancer.
Co přinese prorůstání Internetu našimi domácnostmi, jeho další technický vývoj a rozrůstání zmíněné on-line komunity (homo sapiens interconnected) - odlišného lidstva třetího tisíciletí - to můžeme dnes jen stěží odhadovat. Jediné, čím si můžeme být jisti je fakt, že ke změně dochází již v těchto dnech a tato změna zrychluje. Nemůžeme odhadnout, zda budoucnost bude lepší nebo horší. V každém ohledu si však můžeme být jistí, že skutečnost bude výrazně odlišná a že k tomu dojde brzy.