"Polozil jsem tu otazku i svemu kolegovi profesorovi, ktery... me ujistoval, ze lide z oddeleni pro styk s verejnosti a spisovatele ulizane literatury jsou stejnym dilem odporni, nebot oboji mrvi pravdu pro penize.
Zeptal jsem se ho, jaky je nejpodradnejsi druh literatury, a on rekl: 'Science fiction.'"

Kurt Vonnegut Jr.

Zacal jsem timto citatem, nebot, jak myslim, velmi dobre vystihuje vztah, ktery maji non-SF lide k SF. Je to zvlastni, ale i po tolika letech sve existence je SF literatura povazovana za brakovou a upadkovou a vetsina tzv. znalcu literatury pri vysloveni kombinace "science fiction" jen pohrdave odfrkava, v horsim pripade si znechucene odplivne. Pritom temer nikdo z techto lidi zadnou SF nikdy necetl, coz vydava za velke plus sveho kulturniho rozhledu nebot si nezkazil vkus tou odpornou a zavrzenihodnou SF.

Muzeme se jen dohadovat, proc se SF dostala do ghetta, ve kterem setrvava i dnes. Mozna to zavinili sami autori, kteri v dobe vzniku SF meli zrejme vetsi rozhled nez ostatni a tudiz byli povazovani za "ty sasky palcajici o blbostech". Nebo je to snad tim, ze Jeji Velicenstvo Kritika a banda jejich nohsledu zatracuje vse v cem je vic invence a fantazie nez v otviraku na konzervy? Tezko rict.

Je samozrejme pravda, ze soucasna SF je zaplavena komercnim povlem - staci se podivat na pulty knihkupectvi a kazdemu je jasne, ze v SF neco neni v poradku. Objevuji se knihy podivne kvality opatrene jeste podivnejsim prekladem (za coz ovsem mohou nakladatelstvi, ktera svou politikou odrazuji profesionalni prekladatele a nabiraji spousty lidi, kteri mozna umi anglicky, horsi je to vsak s jejich literarnim citem), ktere maji nadherne obalky od Valeya (ktery se uz ovsem pomalu okoukava) na prvni strance odkaz na nekterou predchozi knihu vydanou u nas (velmi casto nepravem oznacovanou za bestseller) a na zadni strane obalky nekolik z kontextu vytrzenych vet z recenzi na kdo vi co. (Ne, nemam ted na mysli zadne konkretni nakladatelstvi...). Podobne perly jiste ukazuji, ze SF je opravdu brak, a ze jeji cetba nestoji za tu namahu. Kdybych nevedel co mohu prehlednout a po cem je naopak potreba se pidit, asi bych cteni SF davno nechal.

To je ovsem jen jedna strana mince. Druhou jsou opravdu kvalitni dila, ktera nemaji obdobu ani v mainstreamove literature, ktera ustrnula nekde na pul cesty mezi Letistem a Hotelem. (O opravdove literature - naklady pod 1000 vytisku - se nemohu zminit, neb ji temer nectu.) Je zvlastni, ze tato dila jsou prehlizena nejen velikany klasicke kritiky, ale casto i samotnymi SFoidy, kteri by si meli takove perly naopak hyckat a vypravet o nich svym neprohlednuvsim znamym. Mozna, ze scifisty opravdu zajimaji vic deniky Marka Stouna, nez pozdni pribehy Endera Wiggina. Kdo vi.

Dalsi profanaci pojmu sci-fi (jehoz pouziti se zamerne vyhybam a uchyluji se k jeste pomerne cerstvemu a neposkvrnenemu SF) zpusobuji neznalci, kteri o kazde blbosti prohlasi "to je sci-fi" (napriklad o pracujicim prislusnikovi etnicke mensiny). Takoveto svevolne pouzivani preneslo termin "science fiction" do mirne pejorativni polohy, takze je dnes povazovan spise za urazku, nez za pochvalu autorovych vedeckych znalosti a imaginace.

S autory je ovsem velky problem. Uz velmi dlouho se u nas neobjevila opravdu dobra SF. Za to mame kazdy tyden novy fantasy cyklus, eventuelne x-ty dil nejakeho jiz zapocateho. V tomto pripade musim souhlasit s nazory S. Lema, ktery tvrdi, ze workshopy jsou velmi nebezpecna vec, nebot i z hlupaka bez napadu vychovaji pomerne zrucneho remeslnika, schopneho chrlit stovky stran o nicem. (Nevim, zda-li D. Eddings prosel workshopem, ale jeho dila jsou nazornou ukazkou toho o cem je rec.) Autorova lenost vzdelat se v nejakem oboru je vzdy bezpecne zalepena MAGII, ktera je uplne vsemocna, pricemz ale podleha tolika omezenim, ze se hlavni hrdina "Drsny Ranar" musi nakonec obejit bez ni, a vyrazet nepratelum mozky z hlav holyma rukama. To je vzdy popsano s tak nechutnou vernosti, ze to, pri frekvenci umirani ve vetsine fantasy pusobi komicky. Komicka fantasy, snazici se tezit z vychladajiciho Zemeploskeho hrnce, naopak budi dojem trapnosti a misto branice pri smichu, procvici ctenarovu celist pri zivani. A tak porad dokola. Az na par vyjimek jako je A. Sapkowski, upadla fantasy do takoveho stereotypu, ze si az rikam, ze je to chyba, ze je spojovana se SF.

Ceske luhy a haje jsou kapitola sama pro sebe. V Ikarii, nejvetsim to ceskem mesicniku pro SFoidy, se pomalu zacina rozlezat magicka snet priblble fantasy a nahrazuje SF, ktere bylo ze zacatku venovano mnohem vice mista. Klasici zanru jako Neff jsou pomalu vytlacovani "novym masem" v podobe rychlopalnych akcnaku z produkce J. Kulhanka, predrazeni Velinskeho Engerlingove v silene sazbe lezi v regalech a nikdo o ne nejevi zajem. Jazykolamna Kadleckova-Klimova nechce pochopit, ze cesky ctenar ma radeji jmena nez morzeovku sestavenou z vlnovek a chrchlancu, par ostatnich zoufalcu touzicich po obrozeni ceske SF nema dostatecne barevne obalky. Vybojovat valku s Mlokem uz davno nestaci k tomu aby sla kniha na odbyt a tak jsou ceske knihy temer neprodejne.

Urcite se dnes, stejne jako pred deseti, dvaceti lety, objevuji dobre knizky zaraditelne do zanru SF. Vetsinou vsak jde spise o pribehy, ktere SF vyuzivaji jako kulisy k navozeni zajimave situace. Jsou to dila mnohem filosofictejsi a tudiz zajimavejsi nez ta jmenovana vyse. Bohuzel vetsina SFoidu odmita byt filosoficka a staci jim, kdyz svisti mece, eventualne slehaji paprsky blasteru. Nic proti tomu, ale literatura by snad mela mit i jine cile nez jen zabit volny cas.

Mozna to se SF dobrou a spatnou dopadne jako s astronomii a astrologii. Mozna ze ta mene hodnotna slozka (i kdyz je otazka kdo v cem hleda hodnoty) podepre tu lepsi polovinu a ta nakonec ukaze co v ni vezi. Mozna. A mozna taky ne.

Jiri .X. Brossmann <Brossmann@sh.cvut.cz>